Poznámky z Letní filozofické školy 2017

Andrea Slováková přináší poznámky z Letní filozofické školy. Napříč mnoha obory od matematiky přes psychiatrii až po politologii se rozprostíralo téma přetržitosti a kontinuity.
20.07.2017 - Andrea Slováková

Přetržitost se děje každodenně a je předmětem mnoha úvah. Jak dlouhou anebo čím naplněnou diskontinuitu právě prožíváme – ve společnosti, v historické epoše, ve vztahu, v práci. Soustavnost určuje naše myšlení či chování v sociálních interakcích, intimitě, politickém smýšlení. Kontinuita a diskontinuita byla tématem letošní Letní filozofické školy, která se každoročně koná na faře v Dubu nad Moravou (navazuje na tradiční setkávání filozofů na statku na Sázavě, které založil někdejší senátor, filozof a učitel Karel Floss).

Více než kde jinde lze na půdorysu LFŠ vidět, že není jedna filozofie, ale že o tomto termínu bychom měli uvažovat v množném čísle, a ukazuje se jako pole poznání protínající různé (chtělo by se napsat všechny, ale na takovou generalizaci si netroufnu) obory. Dva dny věnované historické perspektivě, dva dny pro filozofii vědy, dva dny sociální filozofie a dva dny religionistiky ukázaly mnohé kontinuity uvnitř tohoto pole.

Jeden z fenomenologických konceptů horizontu pojmenoval C. Van Peursen, v kritické návaznosti na Edmunda Husserla ho citovala matematička Kateřina Trlifajová: „Svět bez horizontu je nepředstavitelný a pro lidskou bytost možná dokonce nemožný. Pouze díky horizontu jsme schopni vnímat reálný svět tak, jak jej vnímáme.“ Další myslitelka Marie Větrovcová vycházela z pojetí matematika Petra Vopěnky a filozofa Jana Patočky. Oba se zabývali pojmem prostoru. Ten Patočkův je materiálním světem ve své geometrické uspořádanosti, neexistuje však nic takového jako samostatný prostor reálně odloučený od svého obsahu. Prostory se mohou vzájemně vnořovat – původní se v novém rozpustí. Alternativní Vopěnkova typologie se také zabývala i propojováním: představit si jej lze jako lepení rozmazaností, kdy se lepidlo zapustí do obou materiálů (prostorů), což způsobuje nerozlišitelnost, neostrost, rozmazanost. Tato neideální, neostrá matematika nevidí všechno naráz v totalitě nebo absolutní ostrosti, na obzoru (viditelnosti, poznatelnosti) jsou rozmazané tvary, za obzorem pak máme ostrou matematiku. Hranice není tvarem, ale jevem. „Neproměňují se věci, ale náš vztah k nim. Derrida říká, že matematizací se věci stávají geometrickými útvary, ztrácejí lidskou subjektivitu a tělesnost a stávají se objekty,“ uvažuje Větrovcová. Matematická entita je fenoménem transcendence. Fascinuje hrůzou i krásou.

Politolog a diplomat Martin Palouš se zabývá filozofií dějin; českou zkušenost zde pojmenovával skrze Edvarda Beneše a jeho pojetí historie. Demokracii Palouš nahlížel ze čtyř perspektiv: (1) jako formu vlády, (2) v normativním popisu jako pohyb – étos či ideál (reprezentovaný konkrétní politickou kulturou), (3) skrze rozdíl mezi antickou, přímou a dnešní reprezentativní a jako (4) kosmopolitní hodnotu v době globalizace, která je předpokladem pro mírový vztah mezi účastnícími se členy. Demokracie není jen uspořádání, ale i způsob komunikace. Edvard Beneš se v historické interpretaci odvolával na masarykovské pojetí české otázky jako otázky světové, zohledňoval sociální otázky, vznik moderního nacionalismu, koncepce národa. Světovou válku pak interpretuje jako posílení demokratického ideálu a příčiny pádu poválečných demokracií vidí v tom, že demokracie nebyla schopna sama sebe stabilizovat, protože nedostála vytčenému ideálu, například v otázce sociální; sama tedy otevřela prostor pro své odpůrce v takové míře, že se ukázal jí být fatálně nebezpečný, postrádající etický rozměr – tedy schopnost shodnout se na tom, že „truth matters“, na pravdě záleží.


Politolog a filozof Pavel Barša rozlišil v emancipačních hnutích fázi evoluční (reformistická, liberální) a revoluční (antiliberální). Každé emancipační hnutí má obě: fáze první systémová (evoluční), druhá antisystémová (revoluční), přičemž v první dochází k zajišťování podmínek rovnosti v rámci systému, následně přijde zjištění, že problém takto nelze zcela vyřešit, protože je dán strukturálně, a strukturální příčiny je možné řešit pouze antisystémově, tedy nahrazením systému jiným, tehdy dochází k revoluci. Barša nabídl originální periodizaci moderních dějin podle těchto fází ve vztahu k různým sociálním či etnickým skupinám, a poukázal i na možnou interpretaci současného světadění jakožto počátku antisystémové fáze, kdy jsou demokratické síly vystaveny neliberálním antisystémovým proudům, v nichž aktuálně „na pravdě nezáleží“, půjčím-li si Paloušův závěr.

Antropolog Matyáš Müller nahlíží ze svých pozic psychiatrii, přičemž diskurzivně vychází z pojetí Michela Foucaulta a používá pojem šílenství obecně, kdy neuchopuje konkrétní zkušenost, kdežto (duševní) poruchy jsou spojeny s konkrétními diagnózami. Psychiatrie se od interpretací a metafyzických pojmů vyvíjela k exaktnějšímu popisu symptomů, ale kvůli tomu z ní postupně vymizela existenciální otázka, co to ta zkušenost šílenství vlastně je. Müller chce najít teorii šílenství a inspirovat se tím, co přináší v přístupu k poznání. Moderní psychiatrie se zbavuje vysvětlování a teorií, považuje se za vědu deskriptivní, teoretickou a fenomenologickou (ne ve smyslu filozofické fenomenologie, ale že se zabývá tím, co vidí a jak to měří). Z hlediska antropologie vytváří psychiatrie konstrukty (psychiatrie si drží představu univerzálně platné vědy a zkoumá, jestli její kategorie existují i jinde ve světě, přičemž vychází z toho, že je tento její předpoklad platný, že se celosvětově nachází, má stejné projevy všude na světě a individuální rozdíly z hlediska celku pro ni nejsou důležité). Avšak z hlediska antropologie jsou důležité rozdíly mezi různými kulturami a pojetími dané nemoci, ta může mít různý význam v různých kulturách. Psychiatrii tedy můžeme vidět jako (1) romantickou, idealistickou vs. (2) realistickou, empirickou. Často se prolínají, avšak podle Müllera je konflikt mezi nimi stále přítomný a dále se zpřítomňuje v dalších fázích vývoje. Metafora nemoci je mocná v naší kultuře, ale je možné používat i různé jiné metafory. Dobrým příkladem je třeba pohyb. Je-li svět mapou různých paradigmat, je-li do něj člověk vržen a může-li mezi jednotlivými výklady přecházet, pak je mu dáno mít nějakou perspektivu, může se pokusit vidět věci z jiného úhlu. Nejde ale o pohyb jenom intelektuální, ale přímo existenciální.

Tento rozptyl mezi uvažováním o prostoru, horizontu, společností, politickými a existenciálními (po)hnutími paradoxně umožňoval navzdory přepínání mezi různými obory a diskurzy pojímat svět více jednotně – problematizovat jej jako soustavu viditelných i neviditelných pohybů vycházejících z étosu určeného lineárním i cyklickým pojetím času a naši pozici jako neustálou aktualizaci vztahu k němu.

Na webu najdete i zvukové nahrávky přednášek: http://letnifilosofickaskola.webnode.cz/





další blogy autora:

Žurnalistika a zkušenostní médiaDramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.30.04.2020 - Andrea Slováková
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
První český originální radio podcastAndrea Slováková reflektuje podcastovou novinku Radia Wave, devítidílnou sérii Zhasni!, jež byla představena na festivalu Prix Bohemia Radio jako vůbec první podcast Českého rozhlasu.20.04.2017 - Andrea Slováková
Dokumentární přemýšlení ve zvukových kompozicíchDramaturgyně ji.hlavské sekce experimentálních filmů ve svém dalším blogu reflektuje radiodokumenty ze 33. ročníku festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio, kde zasedla v porotě pro žánr dokumentu.30.03.2017 - Andrea Slováková
Experiment ve středuAndrea Slováková, kurátorka ji.hlavské sekce experimentálních filmů, uvažuje nad způsobem, jakým studenty filmové vědy naučit psát o nekonvenčních a podivuhodných filmech.21.07.2016 - Andrea Slováková
i-LaboratoriumJak si mohli festivaloví návštěvníci na letošní Ji.hlavě hrát a poznávat při tom třeba historii Československa prostřednictvím počítače19.11.2015 - Andrea Slováková
Co říkají první větyNapsat opravdu dobrou první větu je umění. Koláž představuje bakalářské a diplomové práce o dokumentární kinematografii prostřednictvím jejich prvních vět06.08.2015 - Andrea Slováková
Mediální remix. Několik postřehů z varšavské konference Media meets literacyJakými různými způsoby je možné učit o médiích? Jak rozumí konceptu mediální gramotnosti odborníci a odbornice napříč Evropou? A jak souvisí mediální gramotnost s aktivním občanstvím?28.05.2015 - Andrea Slováková

   poslední blogy:
Literatura. A přece dokumentární!Nová blogerka dok.revue Barbora Baronová popisuje aktuální situaci literárního dokumentu u nás – ačkoliv zde máme silnou tvůrčí generaci, nemá už tak silné institucionální zázemí. Tomuto svébytnému druhu literatury se úplně nedaří na akademické půdě, ani v rámci grantové politiky. Proto Baronová se svými kolegy a kolegyněmi nedávno iniciovala vznik Asociace literárního dokumentu a společně sepsali manifest. Jaké mají cíle?25.06.2020 - Barbora Baronová
Ozvěny obrazůKaždý text je kontext. Má více autorů, na které vědomě či nevědomě navazujeme. Toto blogogo má kolektivního autora viditelnějšího než obvykle.18.06.2020 - Jan Gogola ml.
Jako na špatném tripuFilmový publicista Antonín Tesař se podivuje nad novým americkým animovaným dokumentem Halušky: Dobrodružství s psychedeliky (2020), který je ukázkovým příkladem toho, jak popkultura vyprázdnila psychedelii. Ptá se zároveň, co je nového a starého v psychedelických animovaných dokumentech.11.06.2020 - Antonín Tesař
O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Žurnalistika a zkušenostní médiaDramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.30.04.2020 - Andrea Slováková
Nemocnice jako konejšivé místoTomáš Stejskal ve svém blogu uvažuje o novém českém doku-soapu Nemocnice v první linii, pojednávajícím o léčení pacientů s koronavirem. Dokumentární cyklus podle něj přináší cenný dotek reality, který stojí v opozici vůči číslům, datům a titulkům virtuálního světa.23.04.2020 - Tomáš Stejskal
Jak Kovy minul dějiny… ale ať je řeší dálFilozof a publicista Petr Fischer uvažuje ve svém blogu nad novým televizním dokumentem Ivo Bystřičana Kovy řeší dějiny, dostupným online na iVysílání České televize. Známý youtuber Karel „Kovy“ Kovář v něm podniká filmovou dokumentární cestu po českých školách, aby zjistil, jak se v nich učí moderní dějiny. Cestu v mnohém neúspěšnou. Přesto v závěru Fischer konstatuje, že jeho snaha může připomínat strategii, kterou pro přežití v postdějinné době navrhoval už před třiceti lety filozof Vilém Flusser.16.04.2020 - Petr Fischer