Poznámky z Letní filozofické školy 2017

Andrea Slováková přináší poznámky z Letní filozofické školy. Napříč mnoha obory od matematiky přes psychiatrii až po politologii se rozprostíralo téma přetržitosti a kontinuity.
20.07.2017 - Andrea Slováková

Přetržitost se děje každodenně a je předmětem mnoha úvah. Jak dlouhou anebo čím naplněnou diskontinuitu právě prožíváme – ve společnosti, v historické epoše, ve vztahu, v práci. Soustavnost určuje naše myšlení či chování v sociálních interakcích, intimitě, politickém smýšlení. Kontinuita a diskontinuita byla tématem letošní Letní filozofické školy, která se každoročně koná na faře v Dubu nad Moravou (navazuje na tradiční setkávání filozofů na statku na Sázavě, které založil někdejší senátor, filozof a učitel Karel Floss).

Více než kde jinde lze na půdorysu LFŠ vidět, že není jedna filozofie, ale že o tomto termínu bychom měli uvažovat v množném čísle, a ukazuje se jako pole poznání protínající různé (chtělo by se napsat všechny, ale na takovou generalizaci si netroufnu) obory. Dva dny věnované historické perspektivě, dva dny pro filozofii vědy, dva dny sociální filozofie a dva dny religionistiky ukázaly mnohé kontinuity uvnitř tohoto pole.

Jeden z fenomenologických konceptů horizontu pojmenoval C. Van Peursen, v kritické návaznosti na Edmunda Husserla ho citovala matematička Kateřina Trlifajová: „Svět bez horizontu je nepředstavitelný a pro lidskou bytost možná dokonce nemožný. Pouze díky horizontu jsme schopni vnímat reálný svět tak, jak jej vnímáme.“ Další myslitelka Marie Větrovcová vycházela z pojetí matematika Petra Vopěnky a filozofa Jana Patočky. Oba se zabývali pojmem prostoru. Ten Patočkův je materiálním světem ve své geometrické uspořádanosti, neexistuje však nic takového jako samostatný prostor reálně odloučený od svého obsahu. Prostory se mohou vzájemně vnořovat – původní se v novém rozpustí. Alternativní Vopěnkova typologie se také zabývala i propojováním: představit si jej lze jako lepení rozmazaností, kdy se lepidlo zapustí do obou materiálů (prostorů), což způsobuje nerozlišitelnost, neostrost, rozmazanost. Tato neideální, neostrá matematika nevidí všechno naráz v totalitě nebo absolutní ostrosti, na obzoru (viditelnosti, poznatelnosti) jsou rozmazané tvary, za obzorem pak máme ostrou matematiku. Hranice není tvarem, ale jevem. „Neproměňují se věci, ale náš vztah k nim. Derrida říká, že matematizací se věci stávají geometrickými útvary, ztrácejí lidskou subjektivitu a tělesnost a stávají se objekty,“ uvažuje Větrovcová. Matematická entita je fenoménem transcendence. Fascinuje hrůzou i krásou.

Politolog a diplomat Martin Palouš se zabývá filozofií dějin; českou zkušenost zde pojmenovával skrze Edvarda Beneše a jeho pojetí historie. Demokracii Palouš nahlížel ze čtyř perspektiv: (1) jako formu vlády, (2) v normativním popisu jako pohyb – étos či ideál (reprezentovaný konkrétní politickou kulturou), (3) skrze rozdíl mezi antickou, přímou a dnešní reprezentativní a jako (4) kosmopolitní hodnotu v době globalizace, která je předpokladem pro mírový vztah mezi účastnícími se členy. Demokracie není jen uspořádání, ale i způsob komunikace. Edvard Beneš se v historické interpretaci odvolával na masarykovské pojetí české otázky jako otázky světové, zohledňoval sociální otázky, vznik moderního nacionalismu, koncepce národa. Světovou válku pak interpretuje jako posílení demokratického ideálu a příčiny pádu poválečných demokracií vidí v tom, že demokracie nebyla schopna sama sebe stabilizovat, protože nedostála vytčenému ideálu, například v otázce sociální; sama tedy otevřela prostor pro své odpůrce v takové míře, že se ukázal jí být fatálně nebezpečný, postrádající etický rozměr – tedy schopnost shodnout se na tom, že „truth matters“, na pravdě záleží.


Politolog a filozof Pavel Barša rozlišil v emancipačních hnutích fázi evoluční (reformistická, liberální) a revoluční (antiliberální). Každé emancipační hnutí má obě: fáze první systémová (evoluční), druhá antisystémová (revoluční), přičemž v první dochází k zajišťování podmínek rovnosti v rámci systému, následně přijde zjištění, že problém takto nelze zcela vyřešit, protože je dán strukturálně, a strukturální příčiny je možné řešit pouze antisystémově, tedy nahrazením systému jiným, tehdy dochází k revoluci. Barša nabídl originální periodizaci moderních dějin podle těchto fází ve vztahu k různým sociálním či etnickým skupinám, a poukázal i na možnou interpretaci současného světadění jakožto počátku antisystémové fáze, kdy jsou demokratické síly vystaveny neliberálním antisystémovým proudům, v nichž aktuálně „na pravdě nezáleží“, půjčím-li si Paloušův závěr.

Antropolog Matyáš Müller nahlíží ze svých pozic psychiatrii, přičemž diskurzivně vychází z pojetí Michela Foucaulta a používá pojem šílenství obecně, kdy neuchopuje konkrétní zkušenost, kdežto (duševní) poruchy jsou spojeny s konkrétními diagnózami. Psychiatrie se od interpretací a metafyzických pojmů vyvíjela k exaktnějšímu popisu symptomů, ale kvůli tomu z ní postupně vymizela existenciální otázka, co to ta zkušenost šílenství vlastně je. Müller chce najít teorii šílenství a inspirovat se tím, co přináší v přístupu k poznání. Moderní psychiatrie se zbavuje vysvětlování a teorií, považuje se za vědu deskriptivní, teoretickou a fenomenologickou (ne ve smyslu filozofické fenomenologie, ale že se zabývá tím, co vidí a jak to měří). Z hlediska antropologie vytváří psychiatrie konstrukty (psychiatrie si drží představu univerzálně platné vědy a zkoumá, jestli její kategorie existují i jinde ve světě, přičemž vychází z toho, že je tento její předpoklad platný, že se celosvětově nachází, má stejné projevy všude na světě a individuální rozdíly z hlediska celku pro ni nejsou důležité). Avšak z hlediska antropologie jsou důležité rozdíly mezi různými kulturami a pojetími dané nemoci, ta může mít různý význam v různých kulturách. Psychiatrii tedy můžeme vidět jako (1) romantickou, idealistickou vs. (2) realistickou, empirickou. Často se prolínají, avšak podle Müllera je konflikt mezi nimi stále přítomný a dále se zpřítomňuje v dalších fázích vývoje. Metafora nemoci je mocná v naší kultuře, ale je možné používat i různé jiné metafory. Dobrým příkladem je třeba pohyb. Je-li svět mapou různých paradigmat, je-li do něj člověk vržen a může-li mezi jednotlivými výklady přecházet, pak je mu dáno mít nějakou perspektivu, může se pokusit vidět věci z jiného úhlu. Nejde ale o pohyb jenom intelektuální, ale přímo existenciální.

Tento rozptyl mezi uvažováním o prostoru, horizontu, společností, politickými a existenciálními (po)hnutími paradoxně umožňoval navzdory přepínání mezi různými obory a diskurzy pojímat svět více jednotně – problematizovat jej jako soustavu viditelných i neviditelných pohybů vycházejících z étosu určeného lineárním i cyklickým pojetím času a naši pozici jako neustálou aktualizaci vztahu k němu.

Na webu najdete i zvukové nahrávky přednášek: http://letnifilosofickaskola.webnode.cz/





další blogy autora:

Poznámky na okrajích knihČtení a zpracování non-fikčního textu probíhá nezřídka odlišně od čtení beletrie – text je více „používán“, poznámkován, čtenářka si z něj vybírá klíčové myšlenky, závěry a argumenty, k některým jeho částem se vrací, z textu dále cituje. Podtržení, vlnovky, vykřičníky i poznámky v zapůjčené knize mění její význam, a to i pokud tyto poznámky udělal člověk před pár lety sám.20.08.2020 - Andrea Slováková
Žurnalistika a zkušenostní médiaDramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.30.04.2020 - Andrea Slováková
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
První český originální radio podcastAndrea Slováková reflektuje podcastovou novinku Radia Wave, devítidílnou sérii Zhasni!, jež byla představena na festivalu Prix Bohemia Radio jako vůbec první podcast Českého rozhlasu.20.04.2017 - Andrea Slováková
Dokumentární přemýšlení ve zvukových kompozicíchDramaturgyně ji.hlavské sekce experimentálních filmů ve svém dalším blogu reflektuje radiodokumenty ze 33. ročníku festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio, kde zasedla v porotě pro žánr dokumentu.30.03.2017 - Andrea Slováková
Experiment ve středuAndrea Slováková, kurátorka ji.hlavské sekce experimentálních filmů, uvažuje nad způsobem, jakým studenty filmové vědy naučit psát o nekonvenčních a podivuhodných filmech.21.07.2016 - Andrea Slováková
i-LaboratoriumJak si mohli festivaloví návštěvníci na letošní Ji.hlavě hrát a poznávat při tom třeba historii Československa prostřednictvím počítače19.11.2015 - Andrea Slováková
Co říkají první větyNapsat opravdu dobrou první větu je umění. Koláž představuje bakalářské a diplomové práce o dokumentární kinematografii prostřednictvím jejich prvních vět06.08.2015 - Andrea Slováková

   poslední blogy:
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml
České dokumenty na letošním festivalu Prix Bohemia RadioTeoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková hodnotí pro dok.revue kolekci dokumentů, které letos soutěžily v sekci Dokument na 36. ročníku mezinárodního festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio (PBR). Celý festival proběhl od 12. do 14. října mimořádně v online režimu a online proběhly i diskuze poroty a veřejné prezentace jednotlivých kategorií.15.10.2020 - Andrea Hanáčková