Postižená společnost

Janis Prášil reflektuje loňské nejúspěšnější dokumentární dílo Normální autistický film Miroslava Janka. Co bylo Jankovým klíčem k úspěchu?
09.03.2017 - Janis Prášil

Miroslav Janek si z udílení cen filmové akademie odnesl již čtvrtého Českého lva, tentokrát za snímek Normální autistický film, jenž odolal neobvykle silné konkurenci společensko-kritických dokumentárních děl. Před portrétem Lídy Baarové Zkáza krásou v režii Heleny Třeštíkové a Jakuba Hejny, vzpomínkou na Karla Kryla Bratříček Karel, kriminalistickou kauzou o Berdychově gangu Zákon Helena nebo studií rasismu na příkladu romského fotbalového mužstva FC Roma dali členové poroty přednost unikátnímu pohledu do světa dětí a dospívajících s autismem.

Přestože medailonky pěti adolescentů protíná stejná diagnóza, cílem Jankova přemýšlivého a osvěžujícího snímku není pouze přiblížit život dětí s mentální poruchou, ale zobrazit způsoby, jakými se lidská psychika obecně vyrovnává s jinakostí. Místo schematického dokumentu o postižených vtipně zpochybňuje myšlení většinové společnosti, která považuje odlišnost za hendikep. Za tímto účelem autor téměř opomíjí normativní hlasy autorit, jako jsou lékařští specialisté, představitelé „zdravé“ veřejnosti, ale i dospělí. Pouze výjimečně nechává do dokumentu vstoupit matku nebo učitelku, a to jen proto, aby ukázal, že jinakost je oboustranný proces, se kterým se vyrovnává jak odlišný jedinec, tak většina.

Janek pro film získal výrazné osobnosti s mimořádnou schopností sebereflexe, jež dokážou svou zkušenost se světem kreativně zhodnotit, jako rapperka, klavírista nebo dívka žijící ve světě pohádkových příběhů. Stejně jako v jeho předchozích snímcích Nespatřené o nevidomých dětech nebo Chačipe z prostředí dětského domova i tentokrát vystupuje do popředí neotřelé vidění světa z perspektivy dětských protagonistů, kteří fungují jako citlivý radar na signály přicházející z jejich okolí. Janek jako vynikající posluchač a pozorovatel dokáže navodit intimní atmosféru. Ve specifickém prostředí nechává postavy promlouvat o jejich vnitřním světě, postojích ke světu a obavách z budoucnosti a samoty.  Zázemí početné rodiny, učebna hry na klavír, syrové prostředí dálničního mostu nebo squatu představují prostor, kam lze utéct před tlakem normativní společnosti.

Normální autistický film má však ještě hlubší rovinu, než je vyrovnávání se s nastavením společnosti. Pátraní po příčině vlastní jinakosti protagonisty snímku totiž dovádí velmi blízko k tak elementárním otázkám, jako je odhalování tajemství smyslu vlastní existence. Tuto rovinu výstižně demonstrují dvě kontrastní osobnosti se zcela rozdílným postojem ke své jinakosti. Zatímco dospívající dívka do svých básní a hudebních textů promítá vlastní existenciální krizi a vidí své postižení jako prokletí, nadaný klavírista vnímá svou jinakost naopak jako boží dar. Hudba se sice pohybuje na abstraktní, ale univerzálně srozumitelné rovině, která vzbuzuje konkrétní prožitky a emoce. Nadaný hudebník se tak pohybuje nejen ve svém vlastním vnitřním světě, který mu vymezil autismus, ale i v jiných sférách, kam nedosáhne ani řeč, ani rozum. Dokáže tak bez účasti slov vyslovit a zprostředkovat nevyslovitelné a místo vlastní dysfunkčnosti ukazuje fascinující svět, který přináší obohacení. Tam kde společnost obvykle vidí limity, Janek odhaluje tvůrčí potenciál. Zprostředkovává obvykle tíživé téma z neobvyklého úhlu pohledu a s nadhledem podobně jako například Dagmar Smržová ve svém snímku o sexuálních potřebách hendikepovaných Miluj mě, jestli to dokážeš. Zároveň dokáže konkrétní lidské příběhy zobecnit a proměnit je v reflexi společnosti, aniž by ztratily potřebnou hloubku. Inspiraci hledá právě v heterogenitě, která rozšiřuje obzory vnímání světa.

Mimořádné kvality Normálního autistického filmu vynesly jednomu z předních českých dokumentaristů současnosti řadu ocenění včetně vítězství v kategorii nejlepší dokument na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě, o které se podělil s FC Roma Rozálie Kohoutové a Tomáše Bojara, nebo cenu České filmové kritiky v téže kategorii. Nejúspěšnější český dokument loňského roku obstál nejen před očima poroty, ale i diváků.
 





další blogy autora:

Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil
Arabská reality show ve službách politického uměníJanis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.08.03.2018 - Janis Prášil
Sama – kult osobnosti na pozadí sociálního dramatuJanis Prášil reflektuje sociálně angažovaný dokument Otakara Faifra Sama, který byl uveden na 21. MFDF Ji.hlava a nyní je nominován také na Cenu české filmové kritiky15.02.2018 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková
Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová