Posmutnělá konference v unaveném Polsku

Andrea Hanáčková přináší reflexi z akce Radio Research Conference 2017, která se konala v polském městě Lublin. Kromě nových pohledů na radiotvorbu předkládá také důležité svědectví o mediální situaci v Polsku.
08.02.2018 - Andrea Hanáčková

Jad Abumrad a Robert Krulwich z radio podcastu RadioLab

Odborná konference do značné míry reflektuje aktuální podobu oboru a to, jak se mu ve světě daří. V tomto ohledu loňská Radio Research Conference nabídla obraz spíše rozpačitý. Pořádající organizace ECREA je zdola budovanou komunitou odborníků z oblasti tradičních i nových médií napříč Evropou. Konferenci Radio Research pořádá sdružení již pátým rokem v některé z evropských zemí, často ve městě, které je úzce spojeno s významným akademickým, ale i rozhlasovým pracovištěm. Loňský podzim přivítal učitele a studenty vysokých škol i praktické rozhlasáky, kteří jsou ochotni svou tvorbu teoreticky reflektovat, v polském Lublinu, městě proslulém vynikající redakcí rozhlasového featuru.

Lublin leží asi tři hodiny cesty od Varšavy a taková dálka umožňuje vytvářet v bezpečné vzdálenosti od centra experimentálnější a kosmopolitnější podobu rozhlasové nonfikce, než prosazuje oficiální polská škola. Ve stále obtížnější situaci polských médií působí svoboda dokumentární redakce opravdu osvěžujícím dojmem. Potvrzením stavu je také skutečnost, že kolegové z Lublinu pravidelně zastupují Polsko na nejprestižnějších evropských rozhlasových soutěžích.

Spotřebitelé v Anglii a v Číně

První ze tří letošních konferenčních sekcí Technologie, produkce a vysílání představila především podcasty a rádio na internetu z mnoha úhlů pohledu. Nechyběla ani připomínka největšího, nejpopulárnějšího a nejvyhledávanějšího světového podcastu popularizujícího vědu a techniku Radiolabu. Martin Spinelli mluvil o masivním vlivu dvou zakladatelů a moderátorů tohoto unikátního pořadu, Jadu Abumradovi a Robertu Krulwichovi, na generaci lidí, kteří vyrůstají s internetem a nové vydání podcastu si nenechají nikdy ujít. Hodinový, sofistikovaně vyskládaný mix vědeckých poznatků na konkrétní téma s neformální moderací a nesmírně bohatým sound designem připravuje tým zhruba deseti lidí a činí tak už dvanáct let. Trochu stranou zůstala na konferenci ještě před několika lety opěvovaná technologie DAB rádií, jakkoli Lawrie Hallett ve svém příspěvku vyjádřil pevné přesvědčení, že právě v DAB technologiích leží budoucnost rádia. Mladší posluchači na něj koukali dost skepticky.

Zatímco kolegové z polských univerzit, kterých byla na konferenci logicky převaha, se občas zabývali obtížně uchopitelnými tématy, jež známe z odborného diskurzu i u nás (například úvahami o rozhlasovém publiku s východiskem v těžko měřitelném rozhlasovém specifickém vnímání v příspěvku Anety Wójciszyn-Wasil), ukázal nám guru anglosaské rozhlasové teorie, jak se dělá opravdu velkorysý výzkum. Guy Starkey připravil případovou komparační studii dvou publicistických pořadů, britského a čínského, které se v obou těchto zemích na dvou kontinentech vysílají ve velmi výhodném čase, mají obrovské produkční zázemí a vysokou poslechovost. Kdo sleduje pravidelně polední hodinový publicistický pořad You and Yours na BBC4, rozhodně ho neminou žádné spotřebitelské trendy a především zjistí, jak se ve všech ohledech dovolat svých práv. Dozvíte se tady leccos: jak zůstat věrný módě a přitom moc neutratit, jak předčasně nezešedivět a jaké prostředky si k tomu nakoupit, co stojí za oblibou mobilních karavanů a kam se s nimi dá levně zajet, jak se proletět soukromým letadlem, případně jak si sestavit pohřební plán. Peter White a Winifred Robinson jako moderátoři této show jsou v kontextu britského rádia hvězdami první velikosti, přestože neuvádí ve svém pořadu žádné celebrity a mluví s lidmi o věcech, jež se dotýkají jejich každodenního života. Guy Starkey porovnal produkční zázemí britského You and Yours a obdobného čínského pořadu Tian Tian 315. Oba především hájí zájmy svých posluchačů jako konzumentů a uživatelů různorodého zboží a služeb. Vědomě se staví na jejich stranu a posluchači je za to milují. Starkey stanovil množství kritérií pro komparaci obou pořadů: náklady, posluchačský dosah, tematickou šíři, vliv pořadu na výskyt témat v jiných médiích, denní a týdenní poslechy, demografickou i genderovou skladbu posluchačů a mnoho dalších ukazatelů. Prokázal, že jak v Británii, tak i v Číně rozhlasový pořad výrazně pozvedl sebevědomí konzumentů a rehabilitoval tak postavení rádia jako stále vlivného média na reálné chování občanů té které země. Není celkem důležité, na co přesně Guy Starkey přišel, osobně mne fascinovala velkorysost toho výzkumu, obrovské množství rešerší, spolupráce britských a čínských vědců. Ptala jsem se na to Starkeyho v jednom z množství hovorů, které se na konferencích vedou v rámci popíjení kávy a pojídání obědů. Jen se usmál a říkal, že do Číny jezdí dlouho, má tam řadu přátel a kolegů, a že celý projekt vznikl kdesi u sklenky vína, jak už to bývá. (Později zjišťuji, že ve skutečnosti přednesl recyklát z velkolepějšího výstupu v roce 2016, ale tak už to v akademickém světě chodí, ehm.) Inu, Guy. V Čechách nemáme přeloženou žádnou z jeho důležitých publikací, pozornost zaslouží minimálně jeho knihy Radio in Context nebo Local Radio Going Global.

Ženy, piráti a studenti

Sekce Komunikace, komunity a společnost do značné míry rozvíjela výše naznačená témata. Například Belgičanka Vinciane Votron zvažovala specifika nového rozhlasového publika, které vyrostlo již výhradně na interaktivně sdílených rozhlasových pořadech v podcastu a na internetu. Kdo má ovšem zkušenosti s prezentacemi Jakuba Macka, značně by se ošíval z poměrně banálních zjištění. Svůj prostor dostala i stále populární metoda oral history (příspěvek Magdaleny Szydlowske), která umožňuje prohlubovat vědomí historických souvislostí a především zvýrazňuje participaci posluchačských komunit na vzniku a následném šíření rozhlasového pořadu s historickou tematikou. Logicky mne potěšil celý blok věnovaný genderové problematice, například kauze Irene Greenwoodové, která v pořadu Žena ženám v letech 1948–1954 výrazně posunula vnímání ženské rovnoprávnosti v Austrálii (vystoupení Jeannine Baker z Univerzity v Sydney). Méně než v minulých letech se tentokrát objevovalo téma komunitních rádií, v drobné prezentaci Urszuly Doliwy jsem vzpomněla na kauzu Radia 1 z raných devadesátek, neboť, jak se ukázalo, i v Polsku mají v tomto období svá pirátská rádia a nostalgicky tu dobu popisují v souvislosti s divoce probuzenou mediální svobodou.

Sedmdesátiletý básník, rozhlasový tvůrce a teoretik Sean Street na RRC 2017

Sekci Etika, estetika a rozhlasové umění ovládli studenti, členové organizace Young ECREA, pro které prezentace na této konferenci znamená často první možnost vystoupení na mezinárodním fóru. Akcent se tak přenesl například směrem k hudebním rádiím, zvukovým kvalitám proudového vysílání, novým naratologickým možnostem rozhlasového dokumentu a storytellingu.

Osvěžující prezentaci přinesl tým Sound Positive Studio Group lodžské univerzity, tři studenti žurnalistiky, kteří každý měsíc produkují novou rozhlasovou hru. Úroveň takové práce je samozřejmě kolísavá, absentující supervize zkušeného dramaturga způsobí občas nedostatečnou práci s tématem i režijní a herecké lapsy, ale to se koneckonců stane i v zavedených redakcích veřejnoprávních studií. Nadějný je samotný fakt prezentace podobné skupiny lidí na mezinárodní konferenci.

Podobný jev jsem zaznamenala loni v Berlíně, kdy v rámci Prix Europa dostalo šanci francouzské studentské rádio se svou reflexí uprchlické krize. Zvuková imprese mísící prvky autentických záběrů ze záchytného tábora na marockém pobřeží s fiktivními vnitřními monology lidí toužících dostat se přes plot a přes moře do vysněné Francie nabídla tehdy (2016) nový pohled na spojení fikce a nonfikce v pozoruhodně vyzrálém rozhlasovém uchopení. Se stále dostupnější technologií, která umožňuje i studentům vytvářet své pořady v profesionální kvalitě, roste význam této svobodné tvorby nesvázané žánrovými ani jinými tvůrčími dogmaty.

Od ticha básníků k DJ´s

V tomto ohledu bylo zajímavé sledovat i prezentace hlavních hostů. Sedmdesátiletý básník, rozhlasový tvůrce a teoretik Sean Street se zamýšlel nad interakcí a osobní identitou ve vztahu ke zvuku a především k tichu. Zvuk a ticho vnímá celoživotně především jako prostor k sebereflexi, vyhrazené místo pro setkání se sebou samým, intimní zónu vyhrazenou citlivým lidem nebo přímo básníkům. Polská dokumentaristka Katarzyna Michalak nabídla svůj pohled na téma vizuality rozhlasového dokumentu a demonstrovala ho na pozoruhodném příběhu Abrahama Tuszyńskeho, jehož příběh zrcadlí celé středoevropské dějiny přelomu století a prvních čtyřiceti let 20. století až do holocaustu. Ve zvukově prokresleném příběhu se potkávají prvky dokudramatu, reportáží i osobních fejetonistických impresí, výsledkem je tedy staré dobré rozhlasové pásmo v nejlepší kondici. Jako zjevení pak na akademické půdě zapůsobila postgraduantka Kathrina Smets, Dánka pohybující se zcela přirozeně po celé Evropě s logickou ambicí proniknout do BBC. Stejně směle kloubí práci na svém doktorátu s multimediálními projekty a konceptuálním uměním. Na její stránce najdeme množství rozhlasových featurů, zvukových spoluprací na filmech, projekty přirozeně kombinující statickou fotku, film a zvuk, živé DJ´ hraní, divadlo. Šíře takového záběru, jistěže blízká právě mileniálům, nabourává tradiční představu do sebe uzavřeného rozhlasového světa a dává naději šířit kvalitu a jedinečnou hodnotu auditivního zážitku v další studentské generaci.

Ilustrace: Andrzej Krauze

Havel na konec

Mým stěžejním konferenčním tématem bohužel bylo cosi méně radostnějšího. Kromě vlastního konferenčního vystoupení (Etické aspekty práce autora rozhlasového dokumentu v performativním modu) jsem se nejčastěji bavila s kolegy a kolegyněmi o politickéa mediální situaci v hostitelské zemi. Poté, co byla v lednu roku 2016 podepsána v Polsku novela mediálního zákona, která výrazně nahnala veřejnoprávní média do náruče vládních stran, objevuje se stále intenzivněji téma zestátňování médií veřejných služeb a jejich proměna ve služebná média státní. Polským vzdechům na toto téma nebylo možné se vyhnout a já jsem je aktivně vyhledávala – jak jinak tuto bezprostřední informaci získat? Naše veřejnoprávní média jsou už delší dobu politickou kořistí pro toho, kdo je zrovna u vlády, říkali mi Poláci. Veřejnoprávní, vládě nakloněná média referují o realitě diametrálně odlišně od protivládních soukromých televizí a rádií. Zatím je ještě nechává režim aspoň vysílat. Maďarská a i bulharská kolegyně už jen smutně a rezignovaně přikyvovaly, zatímco Poláci byli ještě rozhořčeni a nesmířeni s realitou současné mediální situace. A protože bylo před českými volbami, vnímala jsem všude zvednuté ukazováky: U nás to začínalo přesně takto. Populistickými sliby, vítěznými volbami, nepřijatelností hnutí a jeho předsedy pro standardní i nové politické strany. Následovalo omezení svobody pro média, rozprodání tradičních institucí do soukromých rukou, proměna soudnictví, totální kontrola jedné strany nad veškerým děním v zemi. Jen smutně pokyvovali hlavou a já jsem moc neměla co říci. Shodli jsme se aspoň na tom, že všichni čteme svým studentům z esejí Václava Havla a považujeme to za důležité.





další blogy autora:

České dokumenty na letošním festivalu Prix Bohemia RadioTeoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková hodnotí pro dok.revue kolekci dokumentů, které letos soutěžily v sekci Dokument na 36. ročníku mezinárodního festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio (PBR). Celý festival proběhl od 12. do 14. října mimořádně v online režimu a online proběhly i diskuze poroty a veřejné prezentace jednotlivých kategorií.15.10.2020 - Andrea Hanáčková
Potřebujeme média veřejné služby?Jak dnes naložit s tématem koncesionářských poplatků, když ho otevírají už nejen populističtí politici a nepřátelé médií veřejné služby, ale i nejvěrnější rozhlasoví posluchači, nespokojení s vývojem svého oblíbeného rádia? Teoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková vybízí ve svém blogu, abychom diskutovali o výši poplatku, podobě média či jiného systému mediálních rad, ale nezpochybňovali roli veřejnoprávního rozhlasu nebo televize na základě osobní aktuální nelibosti s vysílaným programem. Situace v Maďarsku je příkladem, kde takové úvahy mohou končit.23.07.2020 - Andrea Hanáčková
Neodvratný čas tiché apokalypsyDokumentaristka, teoretička a včelařka Andrea Hanáčková píše pro dok.revue o tom, jak vnímá oceňovaný snímek Země medu, který zahajoval letošní Jeden svět a je do 2. dubna mimořádně dostupný na portále DAFilms. „Dokument dvou tvůrců ze Skopje Tamary Kotevské a Ljubomira Stefanova je dokonalým obrazem světa, který už nedokáže vyvážit lidskou rozpínavost a reaguje úhybem, nebo úhynem,“ píše Hanáčková.01.04.2020 - Andrea Hanáčková
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
O dokumentech a paradoxech na Prix Bohemia Radio 2019Andrea Hanáčková ve svém blogu rekapituluje nejlepší audio dokumenty na letošním 35. ročníku festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio a uvažuje o paradoxu, proč Český rozhlas letošní vítězný dokument neodvysílal.04.04.2019 - Andrea Hanáčková
Matematika zločinu a veřejné službyAndrea Hanáčková reflektuje první český non-fikční podcast a důvody, proč ho nechce odvysílat zadavatel – Český rozhlas Plus.28.02.2019 - Andrea Hanáčková
Veselé dokumentaristické hody, Prostřeno 2018Rozhlasová teoretička Andrea Hanáčková přináší novoroční bilanci současného stavu české nonfikční auditivní tvorby10.01.2019 - Andrea Hanáčková
Srpnové sympatie rozhlasu. Na jak dlouho?Andrea Hanáčková ve svém novém blogu shrnuje současnou situaci kolem Českého rozhlasu jako veřejnoprávního média v době „osmičkového“ výročí.30.08.2018 - Andrea Hanáčková

   poslední blogy:
Jak na… s Johnem WilsonemV čem tkví půvab i hloubka dokumentární série Jak na... s Johnem Wilsonem, kterou filmový kritik a bloger dok.revue Martin Šrajer považuje za nejlepší dokumentární počin loňského roku? Wilsonova věta, že „nedá tolik práce proměnit obyčejný objekt v něco neobyčejného“, by podle Šrajera mohla být hlavní tezí celé série. Wilson nás podle něj vede k „přehodnocení našeho vztahu k místům, kterými denně procházíme a vůči jejichž skrytým významům jsme se stali netečnými... Přitom – jako ti nejlepší dokumentaristé – v zásadě nedělá nic jiného, než že ukazuje, jak lidé žijí.“21.01.2021 - Martin Šrajer
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml