Posedlost prostorem

Andrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu.
20.06.2019 - Andrea Slováková

Unrest VR

Imerzivnost média virtuální reality (VR) bývá často (a v populárnější reflexi téměř výhradně) spojována s jeho prostorovostí. Divák je dílem obklopen, je tedy do něj více vztažen. K rozplynutí se ve světě díla však přispívají také další estetické aspekty (například to, jak a čím je prostor naplněn, anebo narativní prvky, jako třeba logika výskytu a konání postav), dále technické parametry (rozlišení videa, pokud se jedná o natáčené 360° filmy, kvalita „sešití“ obrazu do sférického tvaru, práce s perspektivou a plynulostí zobrazení na těchto švech; v animovaných, resp. CGI dílech pak například způsob zobrazení pohybu) či kognitivní aspekty (poznatelnost zobrazovaných artefaktů). 

Když francouzský filozof Michel Foucault dobu vinoucí se od modernismu přibližně k nástupu postmodernismu označil za éru prostoru, připsal mu váhu určujícího faktoru uspořádání a vnímání reality. „Devatenácté století našlo své podstatné mytologické zdroje ve druhém zákonu termodynamiky. Naše doba by naproti tomu byla spíše epochou prostoru. […] žijeme v okamžiku, kdy je naše zkušenost mnohem méně zkušeností dlouhého života vyvíjejícího se v čase než zkušeností sítě, která spojuje body a proplétá se svým vlastním tkanivem. Mohli bychom říci, že určité ideologické konflikty, jimiž se živí dnešní spory, se odehrávají mezi věrnými potomky času a náruživými obyvateli prostoru.“1) Jsme teď už v post-prostorové epoše?

V dílech ve VR divák upírá svůj zrak na různá místa a vnímá výsek v šířce svého periferního vidění. Pokud je dílo narativní, směr pohledu je statisticky předvídatelný. Mnohá VR díla pracují s tím, že propracovávají pouze část obrazu v tomto předpokládaném preferovaném výřezu a zbytek prostoru je spíše, jen „aby tam byl“. Není propracovaný, nic se v něm neděje, typicky se jedná o statické „pozadí“. Přestože už jsou nyní VR díla mnohem promyšlenější a propracovanější, než tomu bylo před třemi lety, kdy vypukl kvantitativní boom této tvorby, vzniká mnoho takových, která zpracovávají obsah, jenž by klidně mohl být ztvárněn či vyprávěn ve 2D filmu. Dokumentarista se někdy také zmýlí. Třeba natočí mluvící hlavy, které mechanicky doplní archivními obrázky a fotografiemi – jeho film by mohl existovat jako reportáž v časopise anebo radiodokument.

HanaHana, 2016

Výjimečná jsou ta díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat, zároveň však v rámci virtuální reality přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. Od res extenza, descartovské věci rozprostraněné, k věci myslící, res cogitans. Nejde pouze o virtuální prostor, jde o virtuální realitu, která má spoustu jiných příznaků a vlastností než „jen“ prostorovost. Takováto díla jsem zatím našla ve třech kategoriích:

(1) Abstrahující: vytvářejí abstraktní prostorové struktury, v nichž se divák pohybuje. Například instalace Unrest VR zkonstruovala abstraktní zviditelnění procesů mezisynaptických aktivit v mozku člověka postiženého svalovou atrofií. V úvodu je divák uložen do místnosti (zatímco reálně leží v posteli, která je součástí scénografie instalace), kde vstoupí svými smysly do role nemocného. Následná metaforická vizualizace vnitřních procesů (vychází z dokumentace neurosenzorické reakce na bolest a mdloby) mu umožňuje mentálně i smyslově zůstat v tomto rámci a je divácky neméně „pohlcující“ než konkretizující úvod.

(2) Nenarativní: s celým 360° prostorem pracují typicky mnohem precizněji a komplexněji než ta narativní. Prostor je vizuálně koherentní, detailně propracovaný ve všech směrech (pohledu). Příkladem může být lyrická plavba Re-animated, v níž vyrůstají objekty reprezentující konkrétní věci (stromy, liány, skály – vznikly na základě 3D skenů reálné fauny a flóry na ostrově Kaua'i), uživatel však neprochází příběhem, ale brodí se spíše mentální mapou vedoucí k objevení ptáka õ'õ', který vyhynul pravděpodobně v roce 1987.

(3) „Sandboxová“2) – čili budující otevřený svět, ať už reprezentující skutečná místa, nebo zcela fikční. Například instalace HanaHana vystavěla podivný postapokalyptický svět za pomoci členitých planin, neurčitých objektů a proměnlivých artefaktů ve tvarech úlomků lidského těla, aby tak zkoušela podoby a hranice možností fyzičnosti prožitku při divákově zkoumání tohoto obtížně uchopitelného „místa“. 

Unrest VR, 2017

VR lyrika v těchto výjimečných dílech myslí na pohyby prostorem (obrazu i zvuku), ale také na vlastnosti předmětů jakožto audiovizuálních artefaktů. Jejich světy jsou komplexní, netriviální, skrývají i překvapení, ale zároveň mají vnitřní logiku (i když třeba není konzistentní s logikou naší skutečnosti). Především však kompoziční – či lépe stavební – strategie zmíněné v těchto třech kategoriích zpravidla dávají vzniknout dílům ztvárňujícím téma a motivy výrazovými prostředky typickými pro médium virtuální reality.


1) Michel Foucault: Myšlení vnějšku. Vyd. 2. Praha: Herrmann & synové, 2003, s. 71.

2) Tento výraz není úplně přesný – „filmová“ i interaktivní VR díla mají zpravidla mnohem méně možností pohybu a proměn světa než díla herní. Přeneseně jej zde však používám pro díla založená primárně na vybudování světa, v němž je podstatou diváckého zážitku prozkoumávání tohoto světa a interakce s ním.





další blogy autora:

Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Poznámky z Letní filozofické školy 2017Andrea Slováková přináší poznámky z Letní filozofické školy. Napříč mnoha obory od matematiky přes psychiatrii až po politologii se rozprostíralo téma přetržitosti a kontinuity.20.07.2017 - Andrea Slováková
První český originální radio podcastAndrea Slováková reflektuje podcastovou novinku Radia Wave, devítidílnou sérii Zhasni!, jež byla představena na festivalu Prix Bohemia Radio jako vůbec první podcast Českého rozhlasu.20.04.2017 - Andrea Slováková
Dokumentární přemýšlení ve zvukových kompozicíchDramaturgyně ji.hlavské sekce experimentálních filmů ve svém dalším blogu reflektuje radiodokumenty ze 33. ročníku festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio, kde zasedla v porotě pro žánr dokumentu.30.03.2017 - Andrea Slováková
Experiment ve středuAndrea Slováková, kurátorka ji.hlavské sekce experimentálních filmů, uvažuje nad způsobem, jakým studenty filmové vědy naučit psát o nekonvenčních a podivuhodných filmech.21.07.2016 - Andrea Slováková
i-LaboratoriumJak si mohli festivaloví návštěvníci na letošní Ji.hlavě hrát a poznávat při tom třeba historii Československa prostřednictvím počítače19.11.2015 - Andrea Slováková
Co říkají první větyNapsat opravdu dobrou první větu je umění. Koláž představuje bakalářské a diplomové práce o dokumentární kinematografii prostřednictvím jejich prvních vět06.08.2015 - Andrea Slováková
Mediální remix. Několik postřehů z varšavské konference Media meets literacyJakými různými způsoby je možné učit o médiích? Jak rozumí konceptu mediální gramotnosti odborníci a odbornice napříč Evropou? A jak souvisí mediální gramotnost s aktivním občanstvím?28.05.2015 - Andrea Slováková
S autory v kiněAndrea Slováková se týden po skončení festivalu vrací k nejzajímavějším diskuzím s režiséry, které v Ji.hlavě proběhly po projekcích filmů ze sekce Fascinace06.11.2014 - Andrea Slováková

   poslední blogy:
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková
Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová