Poprvé...

Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.
01.11.2020 - Tereza Reichová

Z filmu Ondřeje Lidického Pan Tumor - od jedné neúspěšné buňky až po veleúspěšný projekt napříč celým organismem

Jak se asi stane, že se člověk rozhodne natočit film, aniž by to někdy předtím dělal?

Tuto otázku jsem si kladla, když jsem fascinovaně pročítala náměty, které přišly do letošního ročníku My Street Films. Lektorští matadoři Viola Ježková s Ivem Bystřičanem dostali letos do rukou tolik zajímavých textů, že musela vzniknout druhá pražská lektorská skupina, do které jsem byla přizvána já s Veronikou Liškovou.

Jak protřídit náměty a rozhodnout, který oporu ke vzniku dostane a který ne? Člověku by se chtělo říct, že to lze těžko poznat, ale není tomu tak. Prvotní fascinace, jiskra, která se nutně do námětu otiskne, spolehlivě napoví. Nebývá schovaná v popisu plánovaného natáčení, výběru postav či záběrování. Ale skrývá se ve větách, které začínají v osobním zaujetí. Například slovy: „Nemohla jsem si pomoct a vracela jsem se tam pořád dokola...“

To, co tyto filmy odděluje od filmů zkušenějších kolegů, je opravdová potřeba vyprávět. Vyprávět o něčem, na čem jim záleží či co je fascinuje. Nemudrují: „O čem bych tak mohl točit teď?“ Moc dobře to vědí a stojí jim to za skok do neprobádaných vod filmařiny.
 

Z filmu Věry Matějkové Konec dovolené 
 

Ve chvíli, kdy před vámi sedí ti, kteří měli tuto potřebu, přichází otázka číslo dva. Jak tu jejich jiskřičku nezadusit. Pro mne osobně je to vždy největší oříšek. Film není báseň, kterou ve chvíli políbení můzou člověk napíše na koleni. Chuť se spontánně do natáčení pustit často následně přizabije respekt z technické zodpovědnosti a dlouhého času, který si natáčení žádá. Pořád se ozývá otázka: „Jak to natočit dobře?“

V těchto chvílích vzpomínám na první „dívíčkovou“ kameru, se kterou jsem měla tu čest. Fascinace tlačítkem zoom in, nekonečně dlouhé záběry z nejneočekávanějších perspektiv a hlavně filmy, které jsou asi tím nejodvážnějším, co jsem kdy natočila. Protože jsem nevěděla, jak se to běžně dělá.
 

Z filmu Jakuba Voláka Co jsi říkal?
 

Ale účastníci workshopu žijí v jiné době. Natočit film hezky je dnes dostupné a na první pohled se zdá, že i jednoduché. Ale hezky neznamená dobře. Právě fuck the rules je to, co z prvotin dělá často nejlepší filmy. A pro nás lektory je velká škola účastníkům netvrdit, že pravidla se musí dodržovat, a přitom jim ukázat, jaké možnosti film má.

Letos jsem měla tu čest být u vzniku filmů, které se nebály experimentovat mnohým způsobem, a často mne až uvedlo do rozpaků, že mě jejich formální lehkost vyvedla z míry. „Kdo řekl, že nemůžu střihat do obrazu, aniž by se přezáběroval? Kdo zakázal prolínačky? Proč bych si nemohl záběr zrychlit, když je moc dlouhý?“  Ano. Vše je dovoleno. A hlavně, jak jsem již zmínila, žádný z filmařských kánonů nedělá film dobrým.

Formálně čisté, přesto zcela odlišné filmy, nasáklé šťávou chtít něco sdělit, něco prožít, zjistit, zakonzervovat… Některé jsou filmařsky vyňuňané, jiné punkově drzé. Takové jsou krátké filmy, které vznikly u nás či v lektorských skupinách Violy Ježkové a Iva Bystřičana nebo v brněnské skupině Jaroslava Kratochvíla a Bohdana Bláhovce.
 

Z filmu Ondřeje Piláta Johana 
 

Jejich autoři se uměli vrátit po často bolestných cestách hledání filmového tvaru, který by byl jen jejich, až na začátek. K prvotní otázce: „Proč jsem to chtěl točit? Co mne na tom tak vábilo?“ A pustit se do toho. Klobouk dolů.





další blogy autora:

Po-voláníTereza Reichová přibližuje svůj život dokumentaristky na volné noze, dělící svůj čas mezi rodinu, natáčení filmů, vedení workshopů, jednání s institucemi či psaní grantových žádostí. V nucené karanténě si užívala chvíle svobody a náhlý příval všeobecného „pokoronavirového“ stresu ji přiměl položit si nové otázky. Podobné si možná pokládá většina z nás.16.07.2020 - Tereza Reichová
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Život ve škatulkáchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.09.05.2019 - Tereza Reichová
Mládí vpřed!Dokumentaristka Tereza Reichová vypráví o své roli lektorky dokumentárního filmu na festivalu studentské tvorby Start Film.23.08.2018 - Tereza Reichová
Strach z „oken“Dokumentaristka Tereza Reichová se svěřuje s dilematem, které přináší tvorba pro televizi. Zamýšlí se nad tím, zda a jak přirozený televizní tlak na vyplňování přesně daných programových bloků koresponduje s tvůrčím procesem.09.02.2017 - Tereza Reichová
Festival jako jeden filmDokumentaristka Tereza Reichová reflektuje viděné na 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Co v člověku mohou vyvolat tři odlišné filmy se stejným tématem?03.11.2016 - Tereza Reichová
Dokumentaristovo svědomíDokumentaristka Tereza Reichová předestírá dilema získávání protagonistů na svoji (filmařskou) stranu. Kde jsou hranice v komunikaci mezi postavou dokumentárního filmu a dokumentaristou?04.08.2016 - Tereza Reichová
Zásah dokumentemDokumentaristka Tereza Reichová píše o svých zážitcích z festivalu AFO a klade si otázku, kam se poděly filmy, které dokážou své diváky zasáhnout natolik, aby byť jen zčásti změnili svůj život.05.05.2016 - Tereza Reichová
Město snůDokumentaristka Tereza Reichová píše o restrukturalizaci televize veřejnoprávní služby, která v nedávné době vyvolala vlnu nevole dokumentaristické obce.17.03.2016 - Tereza Reichová
Vše začíná po projekciDokumentaristka Tereza Reichová obhajuje systém projekcí dokumentárních filmů spojených s diskuzemi nejen s tvůrci, ale i s lidmi, kteří k tématu mají co říci.21.01.2016 - Tereza Reichová

   poslední blogy:
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml
České dokumenty na letošním festivalu Prix Bohemia RadioTeoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková hodnotí pro dok.revue kolekci dokumentů, které letos soutěžily v sekci Dokument na 36. ročníku mezinárodního festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio (PBR). Celý festival proběhl od 12. do 14. října mimořádně v online režimu a online proběhly i diskuze poroty a veřejné prezentace jednotlivých kategorií.15.10.2020 - Andrea Hanáčková
Omezené spektrum autistického randěníFilmový publicista Martin Šrajer ve svém dok.blogu upozorňuje na filmy a televizní pořady z nedávné doby, v nichž dominují postavy vykazující rysy poruchy autistického spektra. Patří k nim i nový australský dokumentární seriál Láska ve spektru, jenž je nyní dostupný na Netflixu. Nakolik potvrzuje či naopak vyvrací stereotypy zobrazování autismu?01.10.2020 - Martin Šrajer
Proč Magnesii Literu nezískala letos žádná žena?Spisovatelka a nakladatelka Barbora Baronová se ve svém novém dok.blogu ptá, co vede k tomu, že letošní vítězové prestižní Magnesie Litery jsou výhradně pánským klubem. Důvodem je podle ní nerovné zastoupení mužů a žen v jednotlivých porotách, které odráží stereotypní uvažování o tom, kdo literatuře v Česku vlastně „rozumí“ a kdo o její kvalitě rozhoduje. Debata zdaleka není jen odrazem stavu současné české literární scény.24.09.2020 - Barbora Baronová
Jak se družit s jinými živočišnými druhyAntonín Tesař přibližuje ve svém blogu jihoafrický dokument Moje učitelka chobotnice (2020), jenž je od září zveřejněn na Netflixu a který se snaží ukázat, že tu lidé mohou být pro zvířata, nejen zvířata pro lidi.17.09.2020 - Antonín Tesař
Mezi samizdatem a veksláctvímDokument Králové videa představuje rychlodabované videokazety jako fenomém vypovídající o tekuté hranici mezi komunismem a kapitalismem.03.09.2020 - Tomáš Stejskal
Proč dnes potřebujeme Havly?Janis Prášil se ve svém aktuálním dok.blogu zamýšlí nad dokumentárním rozměrem snímku Havel (2020) režiséra Slávka Horáka. Film podle něj podobně jako třeba Milada Davida Mrnky, Jan Palach Roberta Sedláčka nebo Dubček Laca Halamy reaguje na vlnu normalizační retronostalgie, kdy nejde ani tak o postavy historické, ale symbolické. Tyto snímky podle Prášila představují hodnotovou alternativu ke stávající politické reprezentaci a zosobňují ideály, ve které je možné věřit.27.08.2020 - Janis Prášil
Poznámky na okrajích knihČtení a zpracování non-fikčního textu probíhá nezřídka odlišně od čtení beletrie – text je více „používán“, poznámkován, čtenářka si z něj vybírá klíčové myšlenky, závěry a argumenty, k některým jeho částem se vrací, z textu dále cituje. Podtržení, vlnovky, vykřičníky i poznámky v zapůjčené knize mění její význam, a to i pokud tyto poznámky udělal člověk před pár lety sám.20.08.2020 - Andrea Slováková
Co jsou klišé v televizi a proč se jich nebojímeJak se odrazila pandemie v nabídce a trendech domácích i zahraničních televizí? Proč se vracejí k osvědčeným formátům a které to jsou? A platí totéž pro domácí i zahraniční situaci? O tom ve svém dalším dok.blogu uvažuje mediální analytik Milan Kruml, který píše: „Když začínal letošní rok, řada odborníků předvídala, že dojde k podstatným proměnám v nabídce lineární televize, že streamovací giganti, kteří už loni na podzim zahájili další kolo bitvy o předplatitele, rozšíří žánrovou pestrost, a že se tematicky promění nabídka dramatiky ve volných televizích. Teď jsme v situaci, kdy se televize vracejí k osvědčeným postupům a doufají, že se během podzimu dokážou připravit na příští rok. Zda tomu tak opravdu bude, ale neví nikdo.“14.08.2020 - Milan Kruml