Osoba veřejného zájmu, ta tvrdej chleba má

Seržant Sarver, jehož životem se nechali inspirovat scénáristé oscarového filmu Smrt čeká všude, se domáhal kompenzace za narušení práva na ochranu dobré pověsti. Rozhodnutí amerického soudu komentuje filmový právník Ivan David
28.04.2016 - Ivan David

Jeffrey Sarver u soudního přelíčení

Seržant Jeffrey Sarver v roce 1991 nabídl své služby Armádě Spojených států amerických a postupem doby se v tomto tělese vypracoval na jednoho z předních a uznávaných odborníků na likvidaci výbušnin. Během války v Iráku, konkrétně v letech 2004 a 2005, s přestávkami působil v této zemi coby člen týmu elitní jednotky Explosive Ordnance Disposal (EOD), v jejímž popisu práce bylo právě zneškodňování trhavin nastražených nepřátelskými bojovníky.

Povolání seržanta Sarvera bylo nejen mimořádně životu nebezpečné, ale též mimořádně mediálně zajímavé. A tak se mu přihodilo, že se po určitou dobu stal doslova jeho stínem novinář Mark Boal, působící od roku 2004 jako válečný dopisovatel časopisu Playboy v Bagdádu. Boal nejprve o Sarverovi v roce 2005 publikoval reportáž ve svém domovském periodiku a v časopisu Reader’s Digest doprovázenou výmluvnými fotografiemi válečného hrdiny. Vzhledem ke značné atraktivitě reportáže byl Boal osloven Hollywoodem a v průběhu následujících let pracoval na filmovém scénáři, jenž byl záhy úspěšně zfilmován a pod názvem Smrt čeká všude (The Hurt Locker, USA 2008, r.: Kathryn Bigelow) v roce 2009 oceněn mimo jiné Oscarem za nejlepší film roku a nejlepší scénář.

Seržant Sarver zuřil. Nejenže nedostal za opakované umělecké zpracování svého životního příběhu žádnou odměnu, ale Marca Boala ani nenapadlo, že by ho měl vůbec žádat o souhlas s vytvořením časopisecké reportáže a posléze filmového scénáře.

Sarver proto v březnu 2010 podal na Marca Boala, režisérku filmu a nejrůznější osoby podílející se na produkci filmu žalobu, v níž se domáhal kompenzace, a tvrdil, že hlavní hrdina filmu Will James je jeho evidentním alter egem. Ba co hůř: Jde o alter ego mající nejrůznější diskutabilní povahové vlastnosti, jež jsou skutečnému Jeffreymu Sarverovi cizí a film tedy takto nejen parazituje na jeho osobní proslulosti, ale navíc zasahuje i do jeho práva na ochranu dobré pověsti.

Otázka, jíž se soudy prvního a posléze i druhého stupně musely zabývat, zněla, zda má v daném případě převážit právo na ochranu osobnosti (včetně specifické ochrany poskytované prostřednictvím tzv. right of publicity) seržanta Sarvera, anebo svoboda projevu tvůrců filmu chráněná prvním dodatkem Ústavy Spojených států a blíže rozvedená jednotlivými vnitrostátními zákony a zejména obsáhlou judikaturou. Ještě specifičtěji otázka zněla: Je důležitější zájem veřejnosti být informována o věci veřejného zájmu (nedávné válečné události v Iráku) a s nimi spojené osobě (Jeffrey Sarver), anebo spíše ochrana podoby, soukromí a dobré pověsti jednotlivce?

Smrt čeká všude (The Hurt Locker, Kathryn Bigelow, 2008)

„Veřejný zájem,“ připomněl s odkazem na dřívější rozsudky v této souvislosti odvolací soud, „není roven pouhé [osobní] zvědavosti, [ale] předmětem veřejného zájmu by mělo být něco, co zajímá významné množství lidí.“ Současně však konstatoval, že informace o soukromí určitého jednotlivce se nestanou automaticky předmětem veřejného zájmu prostě tím, že budou někým zveřejněny a tak sděleny velkému množství osob. Předmětem veřejného zájmu jsou výlučně informace, které se od počátku objektivně dotýkají nějakého společensky významného fenoménu a osob s ním přímo spojených. Žádná ze stran sporu nepopírala, že by předmětem veřejného zájmu byla válka v Iráku a role elitních pyrotechniků v ní působících. Byl však jeden konkrétní pyrotechnik, o jehož existenci dříve širší veřejnost neměla ponětí, sám o sobě natolik předmětem (legitimního) veřejného zájmu, aby to ospravedlnilo zásah do jeho osobnostních práv?

Finální rozsudek odvolacího soudu padl 17. února 2016. Soud druhého stupně v souladu s prvostupňovým rozsudkem v úplnosti zamítl Sarverovu žalobu. Připustil však, že ve filmu byla vskutku (volbou herce a jeho líčením) užita Sarverova podoba, že titulní postava filmu svou charakteristikou skutečně vykazovala podobu se skutečným Jeffreyem Sarverem a že ve filmu byly dokonce užity některé konkrétní detaily z jeho životopisu. Není tedy sporu, že film zasáhl do Sarverových osobnostních práv. Šlo nicméně o zásah oprávněný, neboť příběh filmu se nesoustředil na líčení patálií ze Sarverova osobního života, ale zabýval se jeho osobou právě jenom do té míry, aby mohl přesvědčivě pojednat o obecnějším tématu, totiž o úloze elitní jednotky EOD v iráckém konfliktu. Sarver zde tedy vystupoval pouze jako reprezentant určité profese, která je předmětem eminentního veřejného zájmu, a pouze ve vztahu k této profesi film o Sarverovi pojednával. Film současně nijak neparazitoval na jakýchkoliv Sarverových (finančních ani jiných) investicích na zviditelnění jeho životního příběhu, neboť Sarver se naopak bránil tomu, aby jeho příběh byl zveřejněn. Nemohlo jít tedy v žádném smyslu ani o nekalou soutěž. Konečně film fiktivního hlavního hrdinu (ač inspirovaného Sarverem) sice opatřil některými negativními vlastnostmi (například fascinací válkou a smrtí), nicméně neučinil tak v rozsahu a způsobem, který by mohl reálně ztížit Sarverovo další „společenské uplatnění“. Celkově vyšlo Sarverovo alter ego Will James z filmu jako jasný hrdina.

Uvedený rozsudek může sloužit jako modelové rozhodnutí i pro prostředí České republiky a závěry z něj plynoucí mohou být aplikovány pro oblast zdejší hrané i dokumentární filmové tvorby. Ústavní soud ČR i Evropský soud pro lidská práva při posuzování konfliktu ochrany osobnosti a svobody projevu vycházejí principiálně z analogických standardů jako soudy americké, podle kterých mají tzv. osoby veřejného zájmu snížený nárok na ochranu osobnosti. Analyzovaný rozsudek týkající se filmu Smrt čeká všude je pak výborným příkladem aktuální aplikace těchto standardů na oblast filmové a v širším smyslu umělecké tvorby, když demonstruje, jak široce je nyní pojem „osoba veřejného zájmu“ (dříve vztahovaný především na vrcholné politiky) vykládán.

Nechcete-li se tedy sami stát námětem příštího filmového trháku, važte opatrně své další kroky, protože veřejný zájem čeká všude.





další blogy autora:

Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Meze inspiraceFilmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.14.12.2017 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Všechno je v pořádkuFilmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.08.06.2017 - Ivan David
Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmuFilmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?23.03.2017 - Ivan David

   poslední blogy:
Jak na… s Johnem WilsonemV čem tkví půvab i hloubka dokumentární série Jak na... s Johnem Wilsonem, kterou filmový kritik a bloger dok.revue Martin Šrajer považuje za nejlepší dokumentární počin loňského roku? Wilsonova věta, že „nedá tolik práce proměnit obyčejný objekt v něco neobyčejného“, by podle Šrajera mohla být hlavní tezí celé série. Wilson nás podle něj vede k „přehodnocení našeho vztahu k místům, kterými denně procházíme a vůči jejichž skrytým významům jsme se stali netečnými... Přitom – jako ti nejlepší dokumentaristé – v zásadě nedělá nic jiného, než že ukazuje, jak lidé žijí.“21.01.2021 - Martin Šrajer
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml