Od tlachání o filmech k filozofii filmu

Tereza Hadravová rozjímá nad funkcí filmu ve „výtahových“ konverzacích. Kdy jste se někoho naposledy zeptali, zda viděl ten či onen nový film jenom proto, aby řeč nestála?
07.06.2018 - Tereza Hadravová

V posledním čísle časopisu Film-Philosophy se objevil článek, který přitáhl mou pozornost. Jeho autor se zabývá tím, jakými způsoby a v jakých podobách se film stává součástí běžné mluvy. Konkrétně jej zajímá to, co Američané označují jako „small talk“ – rozehřívací konverzační kolečko, v učebnicích angličtiny tradičně spojované s tématy počasí, jídla či cestování. K otázkám jako „To máme ale venku krásně, že?“ či „Zajímáte se o japonskou kuchyni?“ tak mladý filmový vědec Cooper Long z Chicagské univerzity řadí i výkop v podobě: „Viděls nedávno nějaký dobrý film?“  

„Potlach“ či „nezávazný rozhovor“ charakterizuje Long jako „volně plynoucí konverzaci, jež umožňuje mluvčím, aby se zkusmo a periferně vyjádřili k záležitostem společného zájmu, aniž by byli vázáni dosažením konečného souhlasu. Jedná se o konverzaci bez konsenzu. Nezávazná konverzace se tak, zdá se, neslučuje s tím, co Immanuel Kant považoval za známku estetického souzení: neprovází je vnitřní přesvědčení, že můj soud má nárok na intersubjektivní platnost. To však neznamená, že se o umění nemůžeme bavit s lehkostí a „bez závazku“; většina normálních rozhovorů, týkajících se našich estetických prožitků, se nejspíš vskutku pohybuje v nenucené zóně „malých rozhovorů“.   

Konverzace bez konsenzu je zároveň konverzací bez sporu. I proto se v učebnicích angličtiny (a také v příručkách pro manažery) vyjmenovávají nejen témata, která je vhodné použít, ale také ta, jež se v žádném případě stát předmětem malého hovoru nemají. V popředí „tlachání“ stojí jeho kohezivní funkce – výplň nějakého mezičasu, překonání vzdálenosti mezi neznámými. Mluvení, aby řeč nestála.

Stojící řeč, nehybný logos, jenž je třeba uvést do chodu – tak by mohl vypadat oslí můstek spojující „small talk“ a filozofii. Autor článku však místo Platóna volí jako svého průvodce Stanleyho Cavella (jako ostatně většina textů publikovaných v časopise Film-Philosophy). Připomíná jeho knížku o hollywoodských romantických komediích (Pursuits of Happiness: The Hollywood Comedy of Remarriage), ve kterých Cavell tematizuje naprosto přesné, dráždivě rychlé konverzační výměny – jakési ideály small talku –, které dokonale sehrané manželské páry ekvilibristicky provozují pro mluvení samo, a nikoli pro to, aby jeden druhého přesvědčil o své pravdě. 

A právě v tomto bodě se tlachání stýká s filozofií, také té, podle Longovy interpretace Cavella, chybí „přirozené či nutné místo k ukončení rozhovoru – vždy je totiž možné říci ještě něco dalšího.“ Filozof či filozofka tak nemluví proto, aby dokázali, že mají pravdu – kladou otázky, na něž odpovídají pouze prozatímně, a nečekají, že by oni sami či kdokoli další dokázali odpovědět s konečnou platností. „Filozof nemusí být schopen dojít konečného rozhodnutí v otázce, zdali jsou mysli druhých lidí či vnější svět skutečně poznatelné – právě jako,“ dodává Cooper Long, „se dva lidé při společném potlachu nemusejí chtít jednou provždy shodnout na tom, že je venku krásně.“

Jestli vám to přijde za vlasy přitažené, tak nejste sami. Jako filozofka se snažím přijít věcem na kloub, odhalit pravdu, chcete-li, a rozpoznat, která řeč je pravdě podobná a která pravdu naopak zakrývá. Mám za to, že právě toto úsilí je tím, co v posledku dává řeč do pohybu. Ve filozofii, jak ji znám, je místo pro spor.

Aby Long sblížil filozofii a tlachání, tak první „snižuje“, druhé naopak „povyšuje“. Pro nezávaznou konverzaci, jak bylo řečeno výše, jsou vhodná jen některá témata – totiž právě ta „bezzubá“, s nejmenší třecí plochou. Témata, u kterých se rozpor ani nepředpokládá. Jakákoli stopa odlišnosti je udusána už v zárodku. O tom, zdali je venku krásně, obvykle není pochyb a rozhovor, který na toto téma plyne (a jenž je každým zkušeným mluvčím rychle přesměrován k tématu dalšímu), nemá s potenciálně neukončitelnou filozofickou diskuzí ani vzdálenou podobnost.

Longův článek sám je přitom spíše příkladem „malého hovoru“ než filozofie: klouže po povrchu a s pomocí několika z Cavella vytržených citací a příkladů z filmů volně plyne od jednoho tvrzení k druhému, přičemž ve výsledku vlastně nic neřekne. Je tedy ne úplně povedeným příkladem toho, co lze považovat za součást myšlenkového odkazu dnes již více než devadesátiletého Stanleyho Cavella: totiž představy, že skutečně živá filozofie často (nebo dokonce nutně?) vyvěrá odjinud než z prostředí, které se jejímu provozování věnuje profesionálně. Zastavení, zpochybnění, otřes, údiv – na tyto „filozofické“ emoce je akademické prostředí chudé. A časopis Film-Philosophy by nejspíš neexistoval, kdyby jim Stanley Cavell před několika desítkami let nepodlehl právě v kině.





další blogy autora:

Skutečnost jako sociální mizanscénaEstetička Tereza Hadravová přibližuje hlavní myšlenky knihy filmového kritika a teoretika Adriana Martina Mizanscéna a filmový styl, kterou v překladu Veroniky Klusákové vydalo nedávno Nakladatelství AMU. Pojem "sociální mizanscéna", se kterým v knize pracuje, Hadravová aktuálně vztahuje ke změnám, které v těchto týdnech izolace prožíváme a jež se dotýkají proměny veřejného prostoru, oděvu i společenských konvencí.09.04.2020 - Tereza Hadravová
Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová
Pro filozofii jako stvořený Estetička a filozofka Tereza Hadravová vede dialog s pedagogem Jerrym Goodenoughem z University of East Anglia o tom, zda schopnost filozofovat mají kromě filmu i jiná média. 25.01.2018 - Tereza Hadravová
Audiovizuální pastvaTereza Hadravová se už po čtvrté vydala na obhajoby ročníkových a absolventských prací CASu na FAMU. V tomto blogu se zaměřuje na část výstavy v GAMU, která je veřejnosti přístupná až do 9. července. 06.07.2017 - Tereza Hadravová
Film jako filozofický prostorFilozofka Tereza Hadravová si ve svém novém blogu klade otázku, jak film jako prostor může obohatit naše vlastní myšlení o další světnici. 11.05.2017 - Tereza Hadravová
Nebát se milovat filmTereza Hadravová sumarizuje své zážitky z 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Jako jednu z nejkomornějších a přitom nejvýraznějších zkušeností reflektuje setkání s italským filmovým kritikem Gionem A. Nazarrem.24.11.2016 - Tereza Hadravová
Anti-Molyneux: Zrakové vrávorání Michaela MadsenaFilozofka Tereza Hadravová reaguje na nedávnou online retrospektivu dánského režiséra Michaela Madsena. Stejně jako Madsen si klade otázku: Jaké by bylo zbavit se zraku a spolu s ním i všeho toho, co zrak odkrývá a zakrývá?19.05.2016 - Tereza Hadravová
Filozofie 2.0Čtvrtý kanál rozhlasové verze britské BBC uvedl nový pořad The Global Philosopher, kde profesor z Harvardské univerzity diskutuje s filozofy-amatéry. Tereza Hadravová přináší kritický pohled na první díl celé série.31.03.2016 - Tereza Hadravová
Jak se daří dokumentu v časopise Film-PhilosophyTereza Hadravová se vydává do útrob archivu vědeckého časopisu Film-Philosophy, kde pátrá po textech týkajících se dokumentárního filmu.11.02.2016 - Tereza Hadravová
O důvodech k neudělení cenyPodle Terezy Hadravové se za nevyjasněnou dramaturgií a nepřesvědčivou autorskou výpovědí může skrývat vícevýznamová struktura. Dá se výrok letošní poroty zpochybnit?17.12.2015 - Tereza Hadravová

   poslední blogy:
Ostře sledovaná smrtVizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová ve svém dok.blogu připomíná, že zatímco média upírají pozornost ke globální pandemii, zapomínáme na podobně alarmující celosvětový problém, totiž na klimatickou změnu. Příčinu spatřuje blogerka mimo jiné v tom, že klimatickou krizi nelze obsáhnout v jednom obrazu-symbolu, a proto není schopna se člověka bytostně dotknout a vyvolat v něm emoce strachu a soucitu.06.08.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Umělci a jejich dobaMartin Šrajer se ve svém prvním dok.blogu zamýšlí nad tím, proč u nás vzniká poslední dobou málo dokumentárních portrétů, které by se pokusily protagonistu či protagonistku nahlédnout komplexně, v celé jeho či její složitosti. Jeho úvahu podnítil nový dokument Meky o Miru Žbirkovi.30.07.2020 - Martin Šrajer
Potřebujeme média veřejné služby?Jak dnes naložit s tématem koncesionářských poplatků, když ho otevírají už nejen populističtí politici a nepřátelé médií veřejné služby, ale i nejvěrnější rozhlasoví posluchači, nespokojení s vývojem svého oblíbeného rádia? Teoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková vybízí ve svém blogu, abychom diskutovali o výši poplatku, podobě média či jiného systému mediálních rad, ale nezpochybňovali roli veřejnoprávního rozhlasu nebo televize na základě osobní aktuální nelibosti s vysílaným programem. Situace v Maďarsku je příkladem, kde takové úvahy mohou končit.23.07.2020 - Andrea Hanáčková
Po-voláníTereza Reichová přibližuje svůj život dokumentaristky na volné noze, dělící svůj čas mezi rodinu, natáčení filmů, vedení workshopů, jednání s institucemi či psaní grantových žádostí. V nucené karanténě si užívala chvíle svobody a náhlý příval všeobecného „pokoronavirového“ stresu ji přiměl položit si nové otázky. Podobné si možná pokládá většina z nás.16.07.2020 - Tereza Reichová
Literatura. A přece dokumentární!Nová blogerka dok.revue Barbora Baronová popisuje aktuální situaci literárního dokumentu u nás – ačkoliv zde máme silnou tvůrčí generaci, nemá už tak silné institucionální zázemí. Tomuto svébytnému druhu literatury se úplně nedaří na akademické půdě, ani v rámci grantové politiky. Proto Baronová se svými kolegy a kolegyněmi nedávno iniciovala vznik Asociace literárního dokumentu a společně sepsali manifest. Jaké mají cíle?25.06.2020 - Barbora Baronová
Ozvěny obrazůKaždý text je kontext. Má více autorů, na které vědomě či nevědomě navazujeme. Toto blogogo má kolektivního autora viditelnějšího než obvykle.18.06.2020 - Jan Gogola ml.
Jako na špatném tripuFilmový publicista Antonín Tesař se podivuje nad novým americkým animovaným dokumentem Halušky: Dobrodružství s psychedeliky (2020), který je ukázkovým příkladem toho, jak popkultura vyprázdnila psychedelii. Ptá se zároveň, co je nového a starého v psychedelických animovaných dokumentech.11.06.2020 - Antonín Tesař
O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová