Od tlachání o filmech k filozofii filmu

Tereza Hadravová rozjímá nad funkcí filmu ve „výtahových“ konverzacích. Kdy jste se někoho naposledy zeptali, zda viděl ten či onen nový film jenom proto, aby řeč nestála?
07.06.2018 - Tereza Hadravová

V posledním čísle časopisu Film-Philosophy se objevil článek, který přitáhl mou pozornost. Jeho autor se zabývá tím, jakými způsoby a v jakých podobách se film stává součástí běžné mluvy. Konkrétně jej zajímá to, co Američané označují jako „small talk“ – rozehřívací konverzační kolečko, v učebnicích angličtiny tradičně spojované s tématy počasí, jídla či cestování. K otázkám jako „To máme ale venku krásně, že?“ či „Zajímáte se o japonskou kuchyni?“ tak mladý filmový vědec Cooper Long z Chicagské univerzity řadí i výkop v podobě: „Viděls nedávno nějaký dobrý film?“  

„Potlach“ či „nezávazný rozhovor“ charakterizuje Long jako „volně plynoucí konverzaci, jež umožňuje mluvčím, aby se zkusmo a periferně vyjádřili k záležitostem společného zájmu, aniž by byli vázáni dosažením konečného souhlasu. Jedná se o konverzaci bez konsenzu. Nezávazná konverzace se tak, zdá se, neslučuje s tím, co Immanuel Kant považoval za známku estetického souzení: neprovází je vnitřní přesvědčení, že můj soud má nárok na intersubjektivní platnost. To však neznamená, že se o umění nemůžeme bavit s lehkostí a „bez závazku“; většina normálních rozhovorů, týkajících se našich estetických prožitků, se nejspíš vskutku pohybuje v nenucené zóně „malých rozhovorů“.   

Konverzace bez konsenzu je zároveň konverzací bez sporu. I proto se v učebnicích angličtiny (a také v příručkách pro manažery) vyjmenovávají nejen témata, která je vhodné použít, ale také ta, jež se v žádném případě stát předmětem malého hovoru nemají. V popředí „tlachání“ stojí jeho kohezivní funkce – výplň nějakého mezičasu, překonání vzdálenosti mezi neznámými. Mluvení, aby řeč nestála.

Stojící řeč, nehybný logos, jenž je třeba uvést do chodu – tak by mohl vypadat oslí můstek spojující „small talk“ a filozofii. Autor článku však místo Platóna volí jako svého průvodce Stanleyho Cavella (jako ostatně většina textů publikovaných v časopise Film-Philosophy). Připomíná jeho knížku o hollywoodských romantických komediích (Pursuits of Happiness: The Hollywood Comedy of Remarriage), ve kterých Cavell tematizuje naprosto přesné, dráždivě rychlé konverzační výměny – jakési ideály small talku –, které dokonale sehrané manželské páry ekvilibristicky provozují pro mluvení samo, a nikoli pro to, aby jeden druhého přesvědčil o své pravdě. 

A právě v tomto bodě se tlachání stýká s filozofií, také té, podle Longovy interpretace Cavella, chybí „přirozené či nutné místo k ukončení rozhovoru – vždy je totiž možné říci ještě něco dalšího.“ Filozof či filozofka tak nemluví proto, aby dokázali, že mají pravdu – kladou otázky, na něž odpovídají pouze prozatímně, a nečekají, že by oni sami či kdokoli další dokázali odpovědět s konečnou platností. „Filozof nemusí být schopen dojít konečného rozhodnutí v otázce, zdali jsou mysli druhých lidí či vnější svět skutečně poznatelné – právě jako,“ dodává Cooper Long, „se dva lidé při společném potlachu nemusejí chtít jednou provždy shodnout na tom, že je venku krásně.“

Jestli vám to přijde za vlasy přitažené, tak nejste sami. Jako filozofka se snažím přijít věcem na kloub, odhalit pravdu, chcete-li, a rozpoznat, která řeč je pravdě podobná a která pravdu naopak zakrývá. Mám za to, že právě toto úsilí je tím, co v posledku dává řeč do pohybu. Ve filozofii, jak ji znám, je místo pro spor.

Aby Long sblížil filozofii a tlachání, tak první „snižuje“, druhé naopak „povyšuje“. Pro nezávaznou konverzaci, jak bylo řečeno výše, jsou vhodná jen některá témata – totiž právě ta „bezzubá“, s nejmenší třecí plochou. Témata, u kterých se rozpor ani nepředpokládá. Jakákoli stopa odlišnosti je udusána už v zárodku. O tom, zdali je venku krásně, obvykle není pochyb a rozhovor, který na toto téma plyne (a jenž je každým zkušeným mluvčím rychle přesměrován k tématu dalšímu), nemá s potenciálně neukončitelnou filozofickou diskuzí ani vzdálenou podobnost.

Longův článek sám je přitom spíše příkladem „malého hovoru“ než filozofie: klouže po povrchu a s pomocí několika z Cavella vytržených citací a příkladů z filmů volně plyne od jednoho tvrzení k druhému, přičemž ve výsledku vlastně nic neřekne. Je tedy ne úplně povedeným příkladem toho, co lze považovat za součást myšlenkového odkazu dnes již více než devadesátiletého Stanleyho Cavella: totiž představy, že skutečně živá filozofie často (nebo dokonce nutně?) vyvěrá odjinud než z prostředí, které se jejímu provozování věnuje profesionálně. Zastavení, zpochybnění, otřes, údiv – na tyto „filozofické“ emoce je akademické prostředí chudé. A časopis Film-Philosophy by nejspíš neexistoval, kdyby jim Stanley Cavell před několika desítkami let nepodlehl právě v kině.





další blogy autora:

Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová
Pro filozofii jako stvořený Estetička a filozofka Tereza Hadravová vede dialog s pedagogem Jerrym Goodenoughem z University of East Anglia o tom, zda schopnost filozofovat mají kromě filmu i jiná média. 25.01.2018 - Tereza Hadravová
Audiovizuální pastvaTereza Hadravová se už po čtvrté vydala na obhajoby ročníkových a absolventských prací CASu na FAMU. V tomto blogu se zaměřuje na část výstavy v GAMU, která je veřejnosti přístupná až do 9. července. 06.07.2017 - Tereza Hadravová
Film jako filozofický prostorFilozofka Tereza Hadravová si ve svém novém blogu klade otázku, jak film jako prostor může obohatit naše vlastní myšlení o další světnici. 11.05.2017 - Tereza Hadravová
Nebát se milovat filmTereza Hadravová sumarizuje své zážitky z 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Jako jednu z nejkomornějších a přitom nejvýraznějších zkušeností reflektuje setkání s italským filmovým kritikem Gionem A. Nazarrem.24.11.2016 - Tereza Hadravová
Anti-Molyneux: Zrakové vrávorání Michaela MadsenaFilozofka Tereza Hadravová reaguje na nedávnou online retrospektivu dánského režiséra Michaela Madsena. Stejně jako Madsen si klade otázku: Jaké by bylo zbavit se zraku a spolu s ním i všeho toho, co zrak odkrývá a zakrývá?19.05.2016 - Tereza Hadravová
Filozofie 2.0Čtvrtý kanál rozhlasové verze britské BBC uvedl nový pořad The Global Philosopher, kde profesor z Harvardské univerzity diskutuje s filozofy-amatéry. Tereza Hadravová přináší kritický pohled na první díl celé série.31.03.2016 - Tereza Hadravová
Jak se daří dokumentu v časopise Film-PhilosophyTereza Hadravová se vydává do útrob archivu vědeckého časopisu Film-Philosophy, kde pátrá po textech týkajících se dokumentárního filmu.11.02.2016 - Tereza Hadravová
O důvodech k neudělení cenyPodle Terezy Hadravové se za nevyjasněnou dramaturgií a nepřesvědčivou autorskou výpovědí může skrývat vícevýznamová struktura. Dá se výrok letošní poroty zpochybnit?17.12.2015 - Tereza Hadravová
Útěcha (hladu) filozofiíTereza Hadravová ve svém textu přibližuje vztah filmu a filozofie, jemuž je věnována i jedna ze sekcí 19. ročníku MFDF Ji.hlava08.10.2015 - Tereza Hadravová

   poslední blogy:
Neodvratný čas tiché apokalypsyDokumentaristka, teoretička a včelařka Andrea Hanáčková píše pro dok.revue o tom, jak vnímá oceňovaný snímek Země medu, který zahajoval letošní Jeden svět a je do 2. dubna mimořádně dostupný na portále DAFilms. „Dokument dvou tvůrců ze Skopje Tamary Kotevské a Ljubomira Stefanova je dokonalým obrazem světa, který už nedokáže vyvážit lidskou rozpínavost a reaguje úhybem, nebo úhynem,“ píše Hanáčková.01.04.2020 - Andrea Hanáčková
Laboratorní milostné vztahy v izolaciAntonín Tesař ve svém blogu přibližuje novou reality show Netflixu Láska je slepá, která coby sociální experiment ukazuje podoby současných milostných vztahů. Základní premisa seriálu, totiž lidé izolovaní v osamělých pokojích, kteří si navzájem naslouchají a touží se spolu seznámit, je v době hromadné izolace poměrně symbolická.26.03.2020 - Antonín Tesař
Ústa RambyRadim Procházka ve svém dok.blogu aplikuje mcluhanovské dělení na studené a horké médium na současnou situaci s nošením roušek na veřejnosti. Rouška coby studené médium podněcuje naši fantazii více než odhalená tvář. Jak na autora působí selfie Terezy Ramby v roušce? 19.03.2020 - Radim Procházka
Dvacet dva kilogramů solidarityRadim Procházka píše ve svém blogu o debatě s Olegem Sencovem, která proběhla 5. března na FAMU. Do Prahy přijel tento ukrajinský režisér a bojovník proti anexi Krymu jako host festivalu Jeden svět.12.03.2020 - Radim Procházka
Skříňka s predátoryJanis Prášil uvažuje ve svém dok.blogu o dokumentu Barbory Chalupové a Víta Klusáka V síti. Jejich snímek má podle Prášila širší poselství než jen upozornit na predátory na síti – ukazuje, že internet je jako houba, která do sebe nasává vše kolem. Je taková, jaké je její prostředí. Film není podle Prášila jen obrazem jednotlivců a skupin, ale i systému, jenž má nedostatky v zákonech i prevenci a kvůli zisku z reklam toto toxické prostředí podporuje.05.03.2020 - Janis Prášil
O současném vizuálním aktivismu aneb Právo vidětTeoretička vizuálních studií Andrea Průchová Hrůzová přibližuje ve svém blogu, jaké společenské důsledky má schopnost vidět a právo být viděn či naopak dosud nevidět a nebýt viděn i jaké mohou být konotace vizuality a moci. Vizuální aktivismus, který je dnes čím dál častější, se podle ní snaží o osvobození toho nejcennějšího, co máme – schopnosti vidět sebe a druhé mimo limity naučeného. 27.02.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David