Od tlachání o filmech k filozofii filmu

Tereza Hadravová rozjímá nad funkcí filmu ve „výtahových“ konverzacích. Kdy jste se někoho naposledy zeptali, zda viděl ten či onen nový film jenom proto, aby řeč nestála?
07.06.2018 - Tereza Hadravová

V posledním čísle časopisu Film-Philosophy se objevil článek, který přitáhl mou pozornost. Jeho autor se zabývá tím, jakými způsoby a v jakých podobách se film stává součástí běžné mluvy. Konkrétně jej zajímá to, co Američané označují jako „small talk“ – rozehřívací konverzační kolečko, v učebnicích angličtiny tradičně spojované s tématy počasí, jídla či cestování. K otázkám jako „To máme ale venku krásně, že?“ či „Zajímáte se o japonskou kuchyni?“ tak mladý filmový vědec Cooper Long z Chicagské univerzity řadí i výkop v podobě: „Viděls nedávno nějaký dobrý film?“  

„Potlach“ či „nezávazný rozhovor“ charakterizuje Long jako „volně plynoucí konverzaci, jež umožňuje mluvčím, aby se zkusmo a periferně vyjádřili k záležitostem společného zájmu, aniž by byli vázáni dosažením konečného souhlasu. Jedná se o konverzaci bez konsenzu. Nezávazná konverzace se tak, zdá se, neslučuje s tím, co Immanuel Kant považoval za známku estetického souzení: neprovází je vnitřní přesvědčení, že můj soud má nárok na intersubjektivní platnost. To však neznamená, že se o umění nemůžeme bavit s lehkostí a „bez závazku“; většina normálních rozhovorů, týkajících se našich estetických prožitků, se nejspíš vskutku pohybuje v nenucené zóně „malých rozhovorů“.   

Konverzace bez konsenzu je zároveň konverzací bez sporu. I proto se v učebnicích angličtiny (a také v příručkách pro manažery) vyjmenovávají nejen témata, která je vhodné použít, ale také ta, jež se v žádném případě stát předmětem malého hovoru nemají. V popředí „tlachání“ stojí jeho kohezivní funkce – výplň nějakého mezičasu, překonání vzdálenosti mezi neznámými. Mluvení, aby řeč nestála.

Stojící řeč, nehybný logos, jenž je třeba uvést do chodu – tak by mohl vypadat oslí můstek spojující „small talk“ a filozofii. Autor článku však místo Platóna volí jako svého průvodce Stanleyho Cavella (jako ostatně většina textů publikovaných v časopise Film-Philosophy). Připomíná jeho knížku o hollywoodských romantických komediích (Pursuits of Happiness: The Hollywood Comedy of Remarriage), ve kterých Cavell tematizuje naprosto přesné, dráždivě rychlé konverzační výměny – jakési ideály small talku –, které dokonale sehrané manželské páry ekvilibristicky provozují pro mluvení samo, a nikoli pro to, aby jeden druhého přesvědčil o své pravdě. 

A právě v tomto bodě se tlachání stýká s filozofií, také té, podle Longovy interpretace Cavella, chybí „přirozené či nutné místo k ukončení rozhovoru – vždy je totiž možné říci ještě něco dalšího.“ Filozof či filozofka tak nemluví proto, aby dokázali, že mají pravdu – kladou otázky, na něž odpovídají pouze prozatímně, a nečekají, že by oni sami či kdokoli další dokázali odpovědět s konečnou platností. „Filozof nemusí být schopen dojít konečného rozhodnutí v otázce, zdali jsou mysli druhých lidí či vnější svět skutečně poznatelné – právě jako,“ dodává Cooper Long, „se dva lidé při společném potlachu nemusejí chtít jednou provždy shodnout na tom, že je venku krásně.“

Jestli vám to přijde za vlasy přitažené, tak nejste sami. Jako filozofka se snažím přijít věcem na kloub, odhalit pravdu, chcete-li, a rozpoznat, která řeč je pravdě podobná a která pravdu naopak zakrývá. Mám za to, že právě toto úsilí je tím, co v posledku dává řeč do pohybu. Ve filozofii, jak ji znám, je místo pro spor.

Aby Long sblížil filozofii a tlachání, tak první „snižuje“, druhé naopak „povyšuje“. Pro nezávaznou konverzaci, jak bylo řečeno výše, jsou vhodná jen některá témata – totiž právě ta „bezzubá“, s nejmenší třecí plochou. Témata, u kterých se rozpor ani nepředpokládá. Jakákoli stopa odlišnosti je udusána už v zárodku. O tom, zdali je venku krásně, obvykle není pochyb a rozhovor, který na toto téma plyne (a jenž je každým zkušeným mluvčím rychle přesměrován k tématu dalšímu), nemá s potenciálně neukončitelnou filozofickou diskuzí ani vzdálenou podobnost.

Longův článek sám je přitom spíše příkladem „malého hovoru“ než filozofie: klouže po povrchu a s pomocí několika z Cavella vytržených citací a příkladů z filmů volně plyne od jednoho tvrzení k druhému, přičemž ve výsledku vlastně nic neřekne. Je tedy ne úplně povedeným příkladem toho, co lze považovat za součást myšlenkového odkazu dnes již více než devadesátiletého Stanleyho Cavella: totiž představy, že skutečně živá filozofie často (nebo dokonce nutně?) vyvěrá odjinud než z prostředí, které se jejímu provozování věnuje profesionálně. Zastavení, zpochybnění, otřes, údiv – na tyto „filozofické“ emoce je akademické prostředí chudé. A časopis Film-Philosophy by nejspíš neexistoval, kdyby jim Stanley Cavell před několika desítkami let nepodlehl právě v kině.





další blogy autora:

Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Skutečnost jako sociální mizanscénaEstetička Tereza Hadravová přibližuje hlavní myšlenky knihy filmového kritika a teoretika Adriana Martina Mizanscéna a filmový styl, kterou v překladu Veroniky Klusákové vydalo nedávno Nakladatelství AMU. Pojem "sociální mizanscéna", se kterým v knize pracuje, Hadravová aktuálně vztahuje ke změnám, které v těchto týdnech izolace prožíváme a jež se dotýkají proměny veřejného prostoru, oděvu i společenských konvencí.09.04.2020 - Tereza Hadravová
Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová
Pro filozofii jako stvořený Estetička a filozofka Tereza Hadravová vede dialog s pedagogem Jerrym Goodenoughem z University of East Anglia o tom, zda schopnost filozofovat mají kromě filmu i jiná média. 25.01.2018 - Tereza Hadravová
Audiovizuální pastvaTereza Hadravová se už po čtvrté vydala na obhajoby ročníkových a absolventských prací CASu na FAMU. V tomto blogu se zaměřuje na část výstavy v GAMU, která je veřejnosti přístupná až do 9. července. 06.07.2017 - Tereza Hadravová
Film jako filozofický prostorFilozofka Tereza Hadravová si ve svém novém blogu klade otázku, jak film jako prostor může obohatit naše vlastní myšlení o další světnici. 11.05.2017 - Tereza Hadravová
Nebát se milovat filmTereza Hadravová sumarizuje své zážitky z 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Jako jednu z nejkomornějších a přitom nejvýraznějších zkušeností reflektuje setkání s italským filmovým kritikem Gionem A. Nazarrem.24.11.2016 - Tereza Hadravová
Anti-Molyneux: Zrakové vrávorání Michaela MadsenaFilozofka Tereza Hadravová reaguje na nedávnou online retrospektivu dánského režiséra Michaela Madsena. Stejně jako Madsen si klade otázku: Jaké by bylo zbavit se zraku a spolu s ním i všeho toho, co zrak odkrývá a zakrývá?19.05.2016 - Tereza Hadravová
Filozofie 2.0Čtvrtý kanál rozhlasové verze britské BBC uvedl nový pořad The Global Philosopher, kde profesor z Harvardské univerzity diskutuje s filozofy-amatéry. Tereza Hadravová přináší kritický pohled na první díl celé série.31.03.2016 - Tereza Hadravová
Jak se daří dokumentu v časopise Film-PhilosophyTereza Hadravová se vydává do útrob archivu vědeckého časopisu Film-Philosophy, kde pátrá po textech týkajících se dokumentárního filmu.11.02.2016 - Tereza Hadravová

   poslední blogy:
Jak na… s Johnem WilsonemV čem tkví půvab i hloubka dokumentární série Jak na... s Johnem Wilsonem, kterou filmový kritik a bloger dok.revue Martin Šrajer považuje za nejlepší dokumentární počin loňského roku? Wilsonova věta, že „nedá tolik práce proměnit obyčejný objekt v něco neobyčejného“, by podle Šrajera mohla být hlavní tezí celé série. Wilson nás podle něj vede k „přehodnocení našeho vztahu k místům, kterými denně procházíme a vůči jejichž skrytým významům jsme se stali netečnými... Přitom – jako ti nejlepší dokumentaristé – v zásadě nedělá nic jiného, než že ukazuje, jak lidé žijí.“21.01.2021 - Martin Šrajer
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml