O urážce starostenské nohy v éře YouTube

Filmový právník Ivan David upozorňuje na turecký případ zablokování serveru YouTube kvůli videím, která kritizovala několik desítek let mrtvého tureckého prezidenta. Proč nad takovou kauzou dnes nejde jen tak mávnout rukou?
10.03.2016 - Ivan David

Mustafa Kemal Atatürk

Ještě na jaře roku 1990 bylo možné dočíst se v tehdejším československém trestním zákoně následující informaci:

Kdo veřejně hanobí některý stát světové socialistické soustavy nebo jeho čelného představitele, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením.

Stejně tak proti snižování vážnosti, resp. hanobení, byl týmž zákonem chráněn prezident republiky a všichni ostatní „čelní představitelé republiky“. Uvedený právní předpis ovšem vlastně nečinil nic jiného, než že navazoval na tradiční nekritizovatelnost některých vrcholných politiků. Tak i za idealizovaných poměrů první republiky mohl být dle zákona na ochranu republiky z roku 1923 uvězněn až na šest měsíců ten, kdo záměrně „uvedl ve veřejný posměch“ prezidenta republiky. O naprosté právní nepřípustnosti kritizovat veřejně císaře a členy jeho rodiny v dobách monarchie pak asi ani vůbec nemá smysl se obšírněji rozvádět: zlidovělý výjev z Osudů dobrého vojáka Švejka, v němž figuruje hostinský Palivec, policejní špicl Bretschneider, obraz císaře pána a muší trus je dostatečně výmluvný.

Na to, aby poctivý občan nemohl být ve své životní pohodě zneklidňován ani politicky nekorektními filmy, dohlížela pak u nás od roku 1912 specializovaná filmová cenzura, která důsledně dbala o to, aby na veřejnost nepronikl žádný kinematografický obraz, který by mohl „ohrožovat pokoj a pořádek“. Obdobnou péči věnovaly státní úřady též dalším masovým médiím.

Na tyto staré zlaté časy jsme už zapomněli natolik, že leckoho z nás překvapí zjištění, že v mnoha státech světa není možnost kritizovat vedoucí funkcionáře zdaleka samozřejmá. A to dokonce včetně zemí, které jsou stejně jako Česká republika členskými státy Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která díky Evropskému soudu pro lidská práva v současnosti zajišťuje nejefektivnější systém ochrany svobody projevu.

V roce 2008 se objevilo na síti YouTube několik videí, která kriticky hodnotila osobnost někdejšího tureckého prezidenta Mustafa Kemala Atatürka (jenž zemřel v roce 1938). Na toto zjištění zareagoval ankarský trestní soud prvního stupně v květnu 2008 rozhodnutím o zablokování celého serveru YouTube pro území Turecka. Toto rozhodnutí zůstalo v právní moci až do října 2010. Třem tureckým profesorům práva (jakožto „řadovým“ uživatelům sítě YouTube) se zmíněné rozhodnutí zdálo nepřiměřené a zahájili právní boj, který na samém sklonku roku 2015 skončil rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva. V rozsudku soud plně podpořil argumentaci stěžovatelů a konstatoval porušení článku 10 Úmluvy chránícího svobodu projevu. Soud zdůraznil důležitost sítě YouTube, která slouží nejen k šíření zábavy, ale též (přinejmenším v tureckém prostředí) k nezávislé žurnalistice a šíření opozičních informací. Na uvedeném názoru soudu nic nemohla změnit skutečnost, že se na YouTube objevují i urážky více než osm desetiletí zesnulého prezidenta Atatürka.

Nad tímto případem bychom zřejmě mohli s úsměvem mávnout rukou, kdyby to nebyl jeden z celé řady podobných případů, které se v Turecku se stále se zvyšující frekvencí opakují, nehledě na konstantní judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. Kdyby se k podobnému omezování médií, včetně těch audiovizuálních, stále častěji nesahalo i ve státech, které jsou nám kulturně a geograficky bližší než Turecko, jako jsou Rusko, Maďarko či nejnověji Polsko.

A kdyby se volání po takové regulaci neozývalo stále hlasitěji i v České republice. YouTube ne-YouTube.





další blogy autora:

Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Meze inspiraceFilmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.14.12.2017 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Všechno je v pořádkuFilmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.08.06.2017 - Ivan David
Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmuFilmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?23.03.2017 - Ivan David

   poslední blogy:
Jak na… s Johnem WilsonemV čem tkví půvab i hloubka dokumentární série Jak na... s Johnem Wilsonem, kterou filmový kritik a bloger dok.revue Martin Šrajer považuje za nejlepší dokumentární počin loňského roku? Wilsonova věta, že „nedá tolik práce proměnit obyčejný objekt v něco neobyčejného“, by podle Šrajera mohla být hlavní tezí celé série. Wilson nás podle něj vede k „přehodnocení našeho vztahu k místům, kterými denně procházíme a vůči jejichž skrytým významům jsme se stali netečnými... Přitom – jako ti nejlepší dokumentaristé – v zásadě nedělá nic jiného, než že ukazuje, jak lidé žijí.“21.01.2021 - Martin Šrajer
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml