O urážce starostenské nohy v éře YouTube

Filmový právník Ivan David upozorňuje na turecký případ zablokování serveru YouTube kvůli videím, která kritizovala několik desítek let mrtvého tureckého prezidenta. Proč nad takovou kauzou dnes nejde jen tak mávnout rukou?
10.03.2016 - Ivan David

Mustafa Kemal Atatürk

Ještě na jaře roku 1990 bylo možné dočíst se v tehdejším československém trestním zákoně následující informaci:

Kdo veřejně hanobí některý stát světové socialistické soustavy nebo jeho čelného představitele, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením.

Stejně tak proti snižování vážnosti, resp. hanobení, byl týmž zákonem chráněn prezident republiky a všichni ostatní „čelní představitelé republiky“. Uvedený právní předpis ovšem vlastně nečinil nic jiného, než že navazoval na tradiční nekritizovatelnost některých vrcholných politiků. Tak i za idealizovaných poměrů první republiky mohl být dle zákona na ochranu republiky z roku 1923 uvězněn až na šest měsíců ten, kdo záměrně „uvedl ve veřejný posměch“ prezidenta republiky. O naprosté právní nepřípustnosti kritizovat veřejně císaře a členy jeho rodiny v dobách monarchie pak asi ani vůbec nemá smysl se obšírněji rozvádět: zlidovělý výjev z Osudů dobrého vojáka Švejka, v němž figuruje hostinský Palivec, policejní špicl Bretschneider, obraz císaře pána a muší trus je dostatečně výmluvný.

Na to, aby poctivý občan nemohl být ve své životní pohodě zneklidňován ani politicky nekorektními filmy, dohlížela pak u nás od roku 1912 specializovaná filmová cenzura, která důsledně dbala o to, aby na veřejnost nepronikl žádný kinematografický obraz, který by mohl „ohrožovat pokoj a pořádek“. Obdobnou péči věnovaly státní úřady též dalším masovým médiím.

Na tyto staré zlaté časy jsme už zapomněli natolik, že leckoho z nás překvapí zjištění, že v mnoha státech světa není možnost kritizovat vedoucí funkcionáře zdaleka samozřejmá. A to dokonce včetně zemí, které jsou stejně jako Česká republika členskými státy Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která díky Evropskému soudu pro lidská práva v současnosti zajišťuje nejefektivnější systém ochrany svobody projevu.

V roce 2008 se objevilo na síti YouTube několik videí, která kriticky hodnotila osobnost někdejšího tureckého prezidenta Mustafa Kemala Atatürka (jenž zemřel v roce 1938). Na toto zjištění zareagoval ankarský trestní soud prvního stupně v květnu 2008 rozhodnutím o zablokování celého serveru YouTube pro území Turecka. Toto rozhodnutí zůstalo v právní moci až do října 2010. Třem tureckým profesorům práva (jakožto „řadovým“ uživatelům sítě YouTube) se zmíněné rozhodnutí zdálo nepřiměřené a zahájili právní boj, který na samém sklonku roku 2015 skončil rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva. V rozsudku soud plně podpořil argumentaci stěžovatelů a konstatoval porušení článku 10 Úmluvy chránícího svobodu projevu. Soud zdůraznil důležitost sítě YouTube, která slouží nejen k šíření zábavy, ale též (přinejmenším v tureckém prostředí) k nezávislé žurnalistice a šíření opozičních informací. Na uvedeném názoru soudu nic nemohla změnit skutečnost, že se na YouTube objevují i urážky více než osm desetiletí zesnulého prezidenta Atatürka.

Nad tímto případem bychom zřejmě mohli s úsměvem mávnout rukou, kdyby to nebyl jeden z celé řady podobných případů, které se v Turecku se stále se zvyšující frekvencí opakují, nehledě na konstantní judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. Kdyby se k podobnému omezování médií, včetně těch audiovizuálních, stále častěji nesahalo i ve státech, které jsou nám kulturně a geograficky bližší než Turecko, jako jsou Rusko, Maďarko či nejnověji Polsko.

A kdyby se volání po takové regulaci neozývalo stále hlasitěji i v České republice. YouTube ne-YouTube.





další blogy autora:

Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Meze inspiraceFilmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.14.12.2017 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Všechno je v pořádkuFilmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.08.06.2017 - Ivan David
Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmuFilmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?23.03.2017 - Ivan David
Mluvil tu někdo o digitalizaci filmu?Filmový právník a advokát Ivan David nahlíží na zdánlivě jednoduchý pojem „digitalizace“, který rozdmýchává atmosféru nejen v odborných kruzích. Proč je tak složité tomuto pojmu porozumět?02.02.2017 - Ivan David

   poslední blogy:
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková
Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová
Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
O zvucích obrazemFilmový publicista Antonín Tesař se ve svém textu zabývá novým snímkem Johany Ožvold The Sound is Innocent, jenž na ji.hlavském festivalu soutěží v České radosti. 03.10.2019 - Antonín Tesař
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Velkofilmy z archivůFilmový publicista Tomáš Stejskal si ve svém blogu klade otázku, zda mohou současné dokumentární hity jako Apollo 11 či Diego Maradona změnit vnímání dokumentů.19.09.2019 - Tomáš Stejskal