O švábech a lidech

Co spojuje tři loňské filmy čínského disidenta Aj Wej-weje CoroNation, Vivos a Šváb, které lze zhlédnout na právě probíhajících jarních Ozvěnách Ji.hlavy? „Všechny tři snímky vypráví o boji se zlem. To se šíří organismem společnosti jako nákaza a vyvolává reakci imunitního systému v podobě občanských nepokojů,“ vyvozuje Prášil.
18.03.2021 - Janis Prášil

Z filmu Šváb

Živou debatu s Aj Wej-wejem můžete sledovat dnes, 18. března, od 17 hodin na YT kanále ji.hlavského festivalu.

---

Čínský disident a umělec Aj Wej-wej v loňském roce natočil tři dokumenty, které se zabývají konfliktem mezi občanem a systémem. Dva z nich vznikly na dálku, prostřednictvím štábu, který tvůrce řídil z exilu. Vivos pojednává o tom, jak mexické drogové kartely unášejí lidi. CoroNation nahlíží do situace čínského Wu-chanu v době vypuknutí pandemie koronaviru. Šváb, který je novinkou právě probíhajících jarních Ozvěn 24. ročníku festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava, se zabývá tím, jak Čína v Hongkongu zavádí autoritářský režim. Všechny tři snímky vypráví o boji se zlem. To se šíří organismem společnosti jako nákaza a vyvolává reakci imunitního systému v podobě občanských nepokojů.

Západ na Východě

Aj dokáže vytvářet paradoxní spojení. Dokladem toho je právě Šváb, jenž představuje kombinaci angažovaného a observačního dokumentu, vystavěnou na easternovém duelu dobra a zla. Pět let po deštníkové revoluci tu proti sobě opět stojí Západ a Východ, demokracie a totalita. Účastníci masových demonstrací se vrací zpět do hongkongských ulic, aby protestovali proti zákonům, kterými pevninská Čína připravuje bývalou britskou kolonii a baštu západního světa o autonomii.

Zatímco v CoroNation jsme bloudili nekonečným labyrintem nemocničních chodeb, ve kterých se jako ve vesmírné lodi pohybovali zdravotníci ve skafandrech, ve Švábovi se přenášíme do pomyslné počítačové válečné hry. Sledujeme taktiku pouličního boje, druhy zbraní či obléhání budov. Monumentální celky se zaměřují na střet protistran, odlišených uniformami, zbraněmi i válečnou strategií. Žánrové aluze v obou případech mohou navozovat mylný dojem, že se díváme na dočasný, uměle vytvořený fikční svět. Jde však o realitu, na jejíž děsivě absurdní rozměry Aj upozorňuje prostřednictvím stylizace.
 

Z filmu Šváb
 

Dějiny ukazuje jako velký odlidštěný stroj, který se živí lidskou masou. Postavy demonstrantů a policistů se stávají součástí nadosobní struktury, souborem prvků barev a tvarů, jež se na základě fyzikálních zákonů sráží, nebo odpuzují. Lidskou masu ve Švábovi představuje téměř anonymní mnohočetná entita, složená z demonstrantů nebo policistů, kteří se skrývají za maskou a slunečnými brýlemi. Mezi fetiše, které chrání proti pepřovému spreji a slznému plynu, patří i deštník. Těch zůstalo po jedné demonstraci na ulici mnoho. Aj zachytil, jak člen zásahové jednotky zvedl jeden z deštníků z vozovky a zničil jej.

Banální zlo

Zdánlivě banální, nesmyslné, ale silné gesto poukazuje na míru nenávisti, kterou policista přenesl do předmětu, jenž zastupoval jeho protivníka. Jako by na druhé straně přestal vidět člověka. V tomto gestu se projevuje koncentrovaná nenávist, jež dokáže narůst do rozměrů genocidy. Tu poznali Hutuové a Tutsiové. Obě etnika vedle sebe ve Rwandě žila jako sousedé. Když se Tutsiům na veřejnosti začalo říkat švábi, přestali být považováni za lidi a stali se lovnou zvěří. Sousedé je pobili mačetami jako dotěrný hmyz.
 


 

Někde mezi banálním gestem a genocidou se nachází hranice mezi demokracií a totalitou, nastolováním veřejného pořádku a represí, nepokoji a terorismem. Aj odhaluje zkázonosnou iluzi, která zakrývá tuto hranici. Za všednodenně lhostejnou tváří hypermoderních mrakodrapů, jejichž neonové oči vysílají barevné paprsky na vodní hladinu, či ve tvářích lidí spěchajících do zaměstnání se skrývá umírající občanská společnost. Smrtelnou nemocí však není násilí, ale nenávist a lhostejnost.
 





další blogy autora:

Kratochvíl a Koudelka: básníci světlaOba jsou světově uznávaní fotografové a oba se nedávno dočkali svého dokumentárního portrétu. Josef Koudelka a Antonín Kratochvíl prožili dětství a mládí v komunismu, ale s dědictvím totality se vyrovnávají odlišně. V čem se sobě navzájem podobají a v čem se naopak liší? A podařilo se to zachytit v dokumentárních portrétech?04.02.2021 - Janis Prášil
Proč dnes potřebujeme Havly?Janis Prášil se ve svém aktuálním dok.blogu zamýšlí nad dokumentárním rozměrem snímku Havel (2020) režiséra Slávka Horáka. Film podle něj podobně jako třeba Milada Davida Mrnky, Jan Palach Roberta Sedláčka nebo Dubček Laca Halamy reaguje na vlnu normalizační retronostalgie, kdy nejde ani tak o postavy historické, ale symbolické. Tyto snímky podle Prášila představují hodnotovou alternativu ke stávající politické reprezentaci a zosobňují ideály, ve které je možné věřit.27.08.2020 - Janis Prášil
O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Skříňka s predátoryJanis Prášil uvažuje ve svém dok.blogu o dokumentu Barbory Chalupové a Víta Klusáka V síti. Jejich snímek má podle Prášila širší poselství než jen upozornit na predátory na síti – ukazuje, že internet je jako houba, která do sebe nasává vše kolem. Je taková, jaké je její prostředí. Film není podle Prášila jen obrazem jednotlivců a skupin, ale i systému, jenž má nedostatky v zákonech i prevenci a kvůli zisku z reklam toto toxické prostředí podporuje.05.03.2020 - Janis Prášil
Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Zprávy podle potřeby?Nejsledovanější francouzská televize TF1 plánuje do konce roku umožnit divákům, aby přizpůsobili zpravodajský obsah svému vkusu a zájmu. Může však zpravodajství fungovat podobně jako sociální síť, kde po vyfiltrování sledujeme jen to, co nás zajímá, a uzavíráme se tak ještě víc do sociálních bublin? Milan Kruml ve svém dalším dok.blogu uvažuje, jaké nebezpečí představuje personalizace televizního zpravodajství.08.04.2021 - Milan Kruml
Jeden Netflix vládne všemJak streamovací gigant formuje podobu současného dokumentu?01.04.2021 - Martin Šrajer
Když mi umře hrdinkaLiterární dokumentaristka Barbora Baronová popisuje situaci, se kterou se bohužel setkává čím dál častěji. Co dělat, když zemře hrdinka chystané knihy, ještě než autorizuje své promluvy? Je lepší někdy na autorizaci rezignovat, aby příběh vůbec zazněl?25.03.2021 - Barbora Baronová
Rok života v pandemii a pod rouškouNa prahu druhého roku s pandemií jsou na webových stránkách stanic Plus a Dvojka Českého rozhlasu k poslechu dvě dokumentární série, které mapují českou variantu celosvětového problému. Časosběrný Rok pod rouškou (2020) i analytický Život během pandemie (2021) mají výraznou dokumentární hodnotu už nyní, jejich cena bude časem narůstat. Zásadní jsou však nejen otázky, které obě série kladou, ale také ty, jež zatím nezazněly.11.03.2021 - Andrea Hanáčková
Dobývání vesmíru v době pandemieZnámá teoretička vizuální kultury si ve svém dok.blogu klade otázku, jakou zprávu podává rover Perseverance, jenž nedávno přistál na planetě Mars, o současném stavu naší společnosti. Čeho se stal symbolem? A jak důležitou roli v pochopení tohoto projektu NASA sehrávají všudypřítomné obrazy?04.03.2021 - Andrea Průchová Hrůzová
Letem podcastovým světem IModerátor, dokumentarista a dramaturg Dan Moravec hodnotí nejzajímavější české podcasty. Co se podle něj vyplatí sledovat a proč? V prvním díle se zaměřuje na nejzdařilejší zpravodajské podcasty.18.02.2021 - Dan Moravec
Dokumentární útok na mainstream zadními vrátkyCo o aktuálních výbojích tuzemského dokumentu prozrazují nedávno udělené Ceny české filmové kritiky a nominace na České lvy?11.02.2021 - Tomáš Stejskal
Kratochvíl a Koudelka: básníci světlaOba jsou světově uznávaní fotografové a oba se nedávno dočkali svého dokumentárního portrétu. Josef Koudelka a Antonín Kratochvíl prožili dětství a mládí v komunismu, ale s dědictvím totality se vyrovnávají odlišně. V čem se sobě navzájem podobají a v čem se naopak liší? A podařilo se to zachytit v dokumentárních portrétech?04.02.2021 - Janis Prášil
Tajné lásky a tajná pornografieČím kritika Antonína Tesaře zaujaly dokumenty z produkce Netflixu Circus of Books a Tajná láska, nořící se do „tajných dějin“ americké queer subkultury? „Oba snímky nejsou filmařsky nijak rafinované, jsou ale odzbrojující svou spontánností. V obou případech se tvůrcům zároveň daří plynule propojit malé a velké dějiny,“ zdůrazňuje Tesař.28.01.2021 - Antonín Tesař
Jak na… s Johnem WilsonemV čem tkví půvab i hloubka dokumentární série Jak na... s Johnem Wilsonem, kterou filmový kritik a bloger dok.revue Martin Šrajer považuje za nejlepší dokumentární počin loňského roku? Wilsonova věta, že „nedá tolik práce proměnit obyčejný objekt v něco neobyčejného“, by podle Šrajera mohla být hlavní tezí celé série. Wilson nás podle něj vede k „přehodnocení našeho vztahu k místům, kterými denně procházíme a vůči jejichž skrytým významům jsme se stali netečnými... Přitom – jako ti nejlepší dokumentaristé – v zásadě nedělá nic jiného, než že ukazuje, jak lidé žijí.“21.01.2021 - Martin Šrajer