Nebát se milovat film

Tereza Hadravová sumarizuje své zážitky z 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Jako jednu z nejkomornějších a přitom nejvýraznějších zkušeností reflektuje setkání s italským filmovým kritikem Gionem A. Nazarrem.
24.11.2016 - Tereza Hadravová

Stejně jako většina mých kolegů z řad dok.blogerů i já dosud trávím letošní Ji.hlavu. Více než na filmy jsem se letos soustředila na přednášky a diskuze. Ležela jsem v úzkém prostoru mezi sedačkami v jihlavské Dukle na přeplněné přednášce americké psychologické celebrity Philipa Zimbarda, hosta Inspiračního fóra (a slyšela jeho chybnou volební prognózu). Byla jsem u toho, když známá francouzská střihačka Claire Athertonová (proslavená především svou úzkou spoluprací s Chantal Akermanovou) řekla: „Nepoužívám jen přítomné obrazy, ale stříhám také ty chybějící.“ A viděla jsem tichou vášeň, s níž Bill Morrison třídí a kategorizuje filmový materiál, včetně svých vlastních snímků.

Jedním z nejvíce komorních setkání, které jsem absolvovala spíše jako vetřelec než právoplatný posluchač, byla přednáška Giona A. Nazarra, italského filmového kritika a autora esejí a knih. Nazarro působí jako programátor a kurátor na mnoha evropských festivalech, včetně švýcarského Visions du Réel, a jako ředitel sekce Film Critics' Week při benátském festivalu zaměřené na filmové debuty. Přednášku nazvanou „Mimo rámec konvence: Jak pracuji s filmy“ adresoval účastníkům a účastnicím workshopu Ex Oriente Film, tedy filmovým profesionálům, pro které může být vhled do způsobu uvažování kurátora zaměřeného na nové talenty a strategie v pozadí výběru festivalových titulů a tvorby programu klíčový – ať už proto, že se na přípravách nějakého filmového festivalu podílejí, nebo proto, že se o místo v programu některého z nich sami svým filmem ucházejí. Připadá mi však, že jeho úvahy mohou být zajímavé i pro obecenstvo širší, a tak zde nabízím osobní výběr několika postřehů, které Nazarro sdílel se svými posluchači v salónku hotelu Mahler.

„Vlastní vkus je váš první nepřítel,“ zformuloval jednu ze svých zásad. „Ne všechny filmy, které se mi líbí, pustím do programu,“ pokračoval. „Hledám spíše ty, které mě popouzejí, otřásají filmovými kategoriemi, které znám, snaží se můj vkus změnit, rozšířit či, ještě lépe, roztříštit, porazit, zdrtit,“ pokračoval.

Dobře udělaný film respektující pravidla žánru je pro Nazarra „produktem“. Nic proti takové praxi, má své konzumenty a své multiplexy, ale film, o kterém zde mluvíme my, film, kterým žijeme, jenž milujeme a pro který tvoříme festivaly, je něco jiného. „Film se zrodí až tehdy, když zhyne filmový průmysl,“ citoval Nazarro radikální tezi Jeana-Marii Strauba.

Dokumentární film podle Nazarra je i uvnitř klasické kinematografie zvláštním živočichem. „Každý dokument tvoří svou vlastní formu. Dokument není žánrovou kategorií, nefunguje ve vztahu k nějakým žánrovým pravidlům. Jako dokumentaristé tvoříte své vlastní světy, musíte být tvůrčí a osobní. Pro hru, kterou hrajete, si sami tvoříte nová pravidla,“ nabádal přítomné publikum.

Většinu svého příspěvku Nazarro adresoval tvůrcům festivalových programů. Přemýšlel nahlas o tom, co znamená vytvořit koherentní festivalový program, jaké typy otázek by takový program měl zkusit zodpovědět a jaká forma práce dramaturgického týmu je pro festival nejpřínosnější.

„Na každém dobrém festivalu je možné najít šest až osm snímků, které v sobě nesou jasné stopy budoucnosti,“ poznamenal. „Právě takové filmy by se měli pokoušet tvůrci filmových programů svým divákům přinášet. U každého filmu by se měli ptát: Jak se tento snímek vztahuje k současné kinematografii? Proč je právě takový film dnes důležitý? A jaká bude kinematografie po tomto filmu?“ uvažoval Nazzaro.

I přes zřejmou zálibu ve filmech překračujících kategorie všech druhů Nazarro zdůrazňoval obrovskou důležitost filmové historie a pojmu kinematografie. „Aby filmový festival fungoval, jeho tvůrci musejí sdílet stejné hodnoty. Estetické, či lépe etické hodnoty, neboť estetika je jen výrazem etiky,“ poznamenal. „Je důležité znát historii filmu, důležitější, než si většina filmových profesionálů myslí. Neměli byste se bát milovat film,“ posteskl si.

Během své prezentace pak s láskou pustil tři krátké snímky, které v minulosti vybral do programu Visions du Réel. O snímku Růst (Wachstum, 2011), natočeném někdejším studentem Alexandera Klugeho Florianem Heinzem-Ziobem, poznamenal: „Není to esej, není to animace, není to sci-fi, není to dokument, ale všechny tyto kategorie používá a přetváří. Vždy když tento film vidím, všimnu si něčeho nového.“ Jako zásah do černého uvedl dalšího režiséra, kterého pomohl s Visions du Réel objevit, Gürcana Kelteka. Jeho debut Přesčas (2012), který Nazarro během přednášky uvedl, měli možnost vidět na filmovém plátně i diváci letošní Ji.hlavy – spolu s Keltekovým posledním snímkem Kolonie (2015). Svou přednášku pak uzavřel snímkem Devil's Gate (2011) losangelské filmařky Laury Kraningové. Pod úryvky ze zápisků okultisty Jacka Parsonse v něm plápolá černobílý oheň kalifornské experimentální kinematografie.





další blogy autora:

Skutečnost jako sociální mizanscénaEstetička Tereza Hadravová přibližuje hlavní myšlenky knihy filmového kritika a teoretika Adriana Martina Mizanscéna a filmový styl, kterou v překladu Veroniky Klusákové vydalo nedávno Nakladatelství AMU. Pojem "sociální mizanscéna", se kterým v knize pracuje, Hadravová aktuálně vztahuje ke změnám, které v těchto týdnech izolace prožíváme a jež se dotýkají proměny veřejného prostoru, oděvu i společenských konvencí.09.04.2020 - Tereza Hadravová
Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová
Od tlachání o filmech k filozofii filmuTereza Hadravová rozjímá nad funkcí filmu ve „výtahových“ konverzacích. Kdy jste se někoho naposledy zeptali, zda viděl ten či onen nový film jenom proto, aby řeč nestála?07.06.2018 - Tereza Hadravová
Pro filozofii jako stvořený Estetička a filozofka Tereza Hadravová vede dialog s pedagogem Jerrym Goodenoughem z University of East Anglia o tom, zda schopnost filozofovat mají kromě filmu i jiná média. 25.01.2018 - Tereza Hadravová
Audiovizuální pastvaTereza Hadravová se už po čtvrté vydala na obhajoby ročníkových a absolventských prací CASu na FAMU. V tomto blogu se zaměřuje na část výstavy v GAMU, která je veřejnosti přístupná až do 9. července. 06.07.2017 - Tereza Hadravová
Film jako filozofický prostorFilozofka Tereza Hadravová si ve svém novém blogu klade otázku, jak film jako prostor může obohatit naše vlastní myšlení o další světnici. 11.05.2017 - Tereza Hadravová
Anti-Molyneux: Zrakové vrávorání Michaela MadsenaFilozofka Tereza Hadravová reaguje na nedávnou online retrospektivu dánského režiséra Michaela Madsena. Stejně jako Madsen si klade otázku: Jaké by bylo zbavit se zraku a spolu s ním i všeho toho, co zrak odkrývá a zakrývá?19.05.2016 - Tereza Hadravová
Filozofie 2.0Čtvrtý kanál rozhlasové verze britské BBC uvedl nový pořad The Global Philosopher, kde profesor z Harvardské univerzity diskutuje s filozofy-amatéry. Tereza Hadravová přináší kritický pohled na první díl celé série.31.03.2016 - Tereza Hadravová
Jak se daří dokumentu v časopise Film-PhilosophyTereza Hadravová se vydává do útrob archivu vědeckého časopisu Film-Philosophy, kde pátrá po textech týkajících se dokumentárního filmu.11.02.2016 - Tereza Hadravová
O důvodech k neudělení cenyPodle Terezy Hadravové se za nevyjasněnou dramaturgií a nepřesvědčivou autorskou výpovědí může skrývat vícevýznamová struktura. Dá se výrok letošní poroty zpochybnit?17.12.2015 - Tereza Hadravová

   poslední blogy:
Ostře sledovaná smrtVizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová ve svém dok.blogu připomíná, že zatímco média upírají pozornost ke globální pandemii, zapomínáme na podobně alarmující celosvětový problém, totiž na klimatickou změnu. Příčinu spatřuje blogerka mimo jiné v tom, že klimatickou krizi nelze obsáhnout v jednom obrazu-symbolu, a proto není schopna se člověka bytostně dotknout a vyvolat v něm emoce strachu a soucitu.06.08.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Umělci a jejich dobaMartin Šrajer se ve svém prvním dok.blogu zamýšlí nad tím, proč u nás vzniká poslední dobou málo dokumentárních portrétů, které by se pokusily protagonistu či protagonistku nahlédnout komplexně, v celé jeho či její složitosti. Jeho úvahu podnítil nový dokument Meky o Miru Žbirkovi.30.07.2020 - Martin Šrajer
Potřebujeme média veřejné služby?Jak dnes naložit s tématem koncesionářských poplatků, když ho otevírají už nejen populističtí politici a nepřátelé médií veřejné služby, ale i nejvěrnější rozhlasoví posluchači, nespokojení s vývojem svého oblíbeného rádia? Teoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková vybízí ve svém blogu, abychom diskutovali o výši poplatku, podobě média či jiného systému mediálních rad, ale nezpochybňovali roli veřejnoprávního rozhlasu nebo televize na základě osobní aktuální nelibosti s vysílaným programem. Situace v Maďarsku je příkladem, kde takové úvahy mohou končit.23.07.2020 - Andrea Hanáčková
Po-voláníTereza Reichová přibližuje svůj život dokumentaristky na volné noze, dělící svůj čas mezi rodinu, natáčení filmů, vedení workshopů, jednání s institucemi či psaní grantových žádostí. V nucené karanténě si užívala chvíle svobody a náhlý příval všeobecného „pokoronavirového“ stresu ji přiměl položit si nové otázky. Podobné si možná pokládá většina z nás.16.07.2020 - Tereza Reichová
Literatura. A přece dokumentární!Nová blogerka dok.revue Barbora Baronová popisuje aktuální situaci literárního dokumentu u nás – ačkoliv zde máme silnou tvůrčí generaci, nemá už tak silné institucionální zázemí. Tomuto svébytnému druhu literatury se úplně nedaří na akademické půdě, ani v rámci grantové politiky. Proto Baronová se svými kolegy a kolegyněmi nedávno iniciovala vznik Asociace literárního dokumentu a společně sepsali manifest. Jaké mají cíle?25.06.2020 - Barbora Baronová
Ozvěny obrazůKaždý text je kontext. Má více autorů, na které vědomě či nevědomě navazujeme. Toto blogogo má kolektivního autora viditelnějšího než obvykle.18.06.2020 - Jan Gogola ml.
Jako na špatném tripuFilmový publicista Antonín Tesař se podivuje nad novým americkým animovaným dokumentem Halušky: Dobrodružství s psychedeliky (2020), který je ukázkovým příkladem toho, jak popkultura vyprázdnila psychedelii. Ptá se zároveň, co je nového a starého v psychedelických animovaných dokumentech.11.06.2020 - Antonín Tesař
O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová