Nebát se milovat film

Tereza Hadravová sumarizuje své zážitky z 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Jako jednu z nejkomornějších a přitom nejvýraznějších zkušeností reflektuje setkání s italským filmovým kritikem Gionem A. Nazarrem.
24.11.2016 - Tereza Hadravová

Stejně jako většina mých kolegů z řad dok.blogerů i já dosud trávím letošní Ji.hlavu. Více než na filmy jsem se letos soustředila na přednášky a diskuze. Ležela jsem v úzkém prostoru mezi sedačkami v jihlavské Dukle na přeplněné přednášce americké psychologické celebrity Philipa Zimbarda, hosta Inspiračního fóra (a slyšela jeho chybnou volební prognózu). Byla jsem u toho, když známá francouzská střihačka Claire Athertonová (proslavená především svou úzkou spoluprací s Chantal Akermanovou) řekla: „Nepoužívám jen přítomné obrazy, ale stříhám také ty chybějící.“ A viděla jsem tichou vášeň, s níž Bill Morrison třídí a kategorizuje filmový materiál, včetně svých vlastních snímků.

Jedním z nejvíce komorních setkání, které jsem absolvovala spíše jako vetřelec než právoplatný posluchač, byla přednáška Giona A. Nazarra, italského filmového kritika a autora esejí a knih. Nazarro působí jako programátor a kurátor na mnoha evropských festivalech, včetně švýcarského Visions du Réel, a jako ředitel sekce Film Critics' Week při benátském festivalu zaměřené na filmové debuty. Přednášku nazvanou „Mimo rámec konvence: Jak pracuji s filmy“ adresoval účastníkům a účastnicím workshopu Ex Oriente Film, tedy filmovým profesionálům, pro které může být vhled do způsobu uvažování kurátora zaměřeného na nové talenty a strategie v pozadí výběru festivalových titulů a tvorby programu klíčový – ať už proto, že se na přípravách nějakého filmového festivalu podílejí, nebo proto, že se o místo v programu některého z nich sami svým filmem ucházejí. Připadá mi však, že jeho úvahy mohou být zajímavé i pro obecenstvo širší, a tak zde nabízím osobní výběr několika postřehů, které Nazarro sdílel se svými posluchači v salónku hotelu Mahler.

„Vlastní vkus je váš první nepřítel,“ zformuloval jednu ze svých zásad. „Ne všechny filmy, které se mi líbí, pustím do programu,“ pokračoval. „Hledám spíše ty, které mě popouzejí, otřásají filmovými kategoriemi, které znám, snaží se můj vkus změnit, rozšířit či, ještě lépe, roztříštit, porazit, zdrtit,“ pokračoval.

Dobře udělaný film respektující pravidla žánru je pro Nazarra „produktem“. Nic proti takové praxi, má své konzumenty a své multiplexy, ale film, o kterém zde mluvíme my, film, kterým žijeme, jenž milujeme a pro který tvoříme festivaly, je něco jiného. „Film se zrodí až tehdy, když zhyne filmový průmysl,“ citoval Nazarro radikální tezi Jeana-Marii Strauba.

Dokumentární film podle Nazarra je i uvnitř klasické kinematografie zvláštním živočichem. „Každý dokument tvoří svou vlastní formu. Dokument není žánrovou kategorií, nefunguje ve vztahu k nějakým žánrovým pravidlům. Jako dokumentaristé tvoříte své vlastní světy, musíte být tvůrčí a osobní. Pro hru, kterou hrajete, si sami tvoříte nová pravidla,“ nabádal přítomné publikum.

Většinu svého příspěvku Nazarro adresoval tvůrcům festivalových programů. Přemýšlel nahlas o tom, co znamená vytvořit koherentní festivalový program, jaké typy otázek by takový program měl zkusit zodpovědět a jaká forma práce dramaturgického týmu je pro festival nejpřínosnější.

„Na každém dobrém festivalu je možné najít šest až osm snímků, které v sobě nesou jasné stopy budoucnosti,“ poznamenal. „Právě takové filmy by se měli pokoušet tvůrci filmových programů svým divákům přinášet. U každého filmu by se měli ptát: Jak se tento snímek vztahuje k současné kinematografii? Proč je právě takový film dnes důležitý? A jaká bude kinematografie po tomto filmu?“ uvažoval Nazzaro.

I přes zřejmou zálibu ve filmech překračujících kategorie všech druhů Nazarro zdůrazňoval obrovskou důležitost filmové historie a pojmu kinematografie. „Aby filmový festival fungoval, jeho tvůrci musejí sdílet stejné hodnoty. Estetické, či lépe etické hodnoty, neboť estetika je jen výrazem etiky,“ poznamenal. „Je důležité znát historii filmu, důležitější, než si většina filmových profesionálů myslí. Neměli byste se bát milovat film,“ posteskl si.

Během své prezentace pak s láskou pustil tři krátké snímky, které v minulosti vybral do programu Visions du Réel. O snímku Růst (Wachstum, 2011), natočeném někdejším studentem Alexandera Klugeho Florianem Heinzem-Ziobem, poznamenal: „Není to esej, není to animace, není to sci-fi, není to dokument, ale všechny tyto kategorie používá a přetváří. Vždy když tento film vidím, všimnu si něčeho nového.“ Jako zásah do černého uvedl dalšího režiséra, kterého pomohl s Visions du Réel objevit, Gürcana Kelteka. Jeho debut Přesčas (2012), který Nazarro během přednášky uvedl, měli možnost vidět na filmovém plátně i diváci letošní Ji.hlavy – spolu s Keltekovým posledním snímkem Kolonie (2015). Svou přednášku pak uzavřel snímkem Devil's Gate (2011) losangelské filmařky Laury Kraningové. Pod úryvky ze zápisků okultisty Jacka Parsonse v něm plápolá černobílý oheň kalifornské experimentální kinematografie.





další blogy autora:

Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Skutečnost jako sociální mizanscénaEstetička Tereza Hadravová přibližuje hlavní myšlenky knihy filmového kritika a teoretika Adriana Martina Mizanscéna a filmový styl, kterou v překladu Veroniky Klusákové vydalo nedávno Nakladatelství AMU. Pojem "sociální mizanscéna", se kterým v knize pracuje, Hadravová aktuálně vztahuje ke změnám, které v těchto týdnech izolace prožíváme a jež se dotýkají proměny veřejného prostoru, oděvu i společenských konvencí.09.04.2020 - Tereza Hadravová
Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová
Od tlachání o filmech k filozofii filmuTereza Hadravová rozjímá nad funkcí filmu ve „výtahových“ konverzacích. Kdy jste se někoho naposledy zeptali, zda viděl ten či onen nový film jenom proto, aby řeč nestála?07.06.2018 - Tereza Hadravová
Pro filozofii jako stvořený Estetička a filozofka Tereza Hadravová vede dialog s pedagogem Jerrym Goodenoughem z University of East Anglia o tom, zda schopnost filozofovat mají kromě filmu i jiná média. 25.01.2018 - Tereza Hadravová
Audiovizuální pastvaTereza Hadravová se už po čtvrté vydala na obhajoby ročníkových a absolventských prací CASu na FAMU. V tomto blogu se zaměřuje na část výstavy v GAMU, která je veřejnosti přístupná až do 9. července. 06.07.2017 - Tereza Hadravová
Film jako filozofický prostorFilozofka Tereza Hadravová si ve svém novém blogu klade otázku, jak film jako prostor může obohatit naše vlastní myšlení o další světnici. 11.05.2017 - Tereza Hadravová
Anti-Molyneux: Zrakové vrávorání Michaela MadsenaFilozofka Tereza Hadravová reaguje na nedávnou online retrospektivu dánského režiséra Michaela Madsena. Stejně jako Madsen si klade otázku: Jaké by bylo zbavit se zraku a spolu s ním i všeho toho, co zrak odkrývá a zakrývá?19.05.2016 - Tereza Hadravová
Filozofie 2.0Čtvrtý kanál rozhlasové verze britské BBC uvedl nový pořad The Global Philosopher, kde profesor z Harvardské univerzity diskutuje s filozofy-amatéry. Tereza Hadravová přináší kritický pohled na první díl celé série.31.03.2016 - Tereza Hadravová
Jak se daří dokumentu v časopise Film-PhilosophyTereza Hadravová se vydává do útrob archivu vědeckého časopisu Film-Philosophy, kde pátrá po textech týkajících se dokumentárního filmu.11.02.2016 - Tereza Hadravová

   poslední blogy:
Jak na… s Johnem WilsonemV čem tkví půvab i hloubka dokumentární série Jak na... s Johnem Wilsonem, kterou filmový kritik a bloger dok.revue Martin Šrajer považuje za nejlepší dokumentární počin loňského roku? Wilsonova věta, že „nedá tolik práce proměnit obyčejný objekt v něco neobyčejného“, by podle Šrajera mohla být hlavní tezí celé série. Wilson nás podle něj vede k „přehodnocení našeho vztahu k místům, kterými denně procházíme a vůči jejichž skrytým významům jsme se stali netečnými... Přitom – jako ti nejlepší dokumentaristé – v zásadě nedělá nic jiného, než že ukazuje, jak lidé žijí.“21.01.2021 - Martin Šrajer
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml