Ne každý dokument je vidět

První příspěvek dok.blogu pojednává o poetice rozhlasového dokumentu
26.09.2014 - Štěpán Kubalík

Jestliže Michael Renov považoval dokumentární film za tu „nejméně diskutovanou a zkoumanou krajinu filmové říše“, pak rozhlasový dokument, pokud jde o zájem teoretiků, představuje asi to nejopomíjenější pole kulturní produkce vůbec. Ani uznávaná Kellyho Encyklopedie estetiky neobsahuje o rozhlasovém dokumentu žádnou zmínku; obecné heslo „Dokument“ sice v encyklopedii nalezneme, ale to pouze odkazuje k jinému heslu, k heslu „Film“, které nabízí zvláštní sekci věnovanou dokumentární filmové tvorbě. Stejně tak naše jazyková praxe potvrzuje privilegovanost filmového dokumentu; použití blíže neurčeného termínu „dokument“ je chápáno jednoznačně jako odkaz k filmovému dílu. Film je zkrátka v kontextu dokumentární tvorby takříkajíc bezpříznakovým členem.

Dalo by se namítnout, že kompendium estetických pojmů není zrovna tím nejvhodnějším zdrojem, na který bychom se měli pro přehled o stavu bádání o rozhlasovém dokumentu obracet. Na to lze odpovědět, že jedině estetická funkce udržuje (byť velmi pozvolnou a velmi prostupnou) hranici mezi dokumentárním dílem a prostým sdělením. Svébytnou kategorii, nacházející se na hranici umění, z dokumentu tvoří, na jedné straně, posílení přítomnosti rétorické funkce, tedy schopnosti předkládaného sdělení přesvědčit publikum o své pravdě, a na straně druhé zase skutečnost, že se v něm rétorická funkce neoddělitelně prolíná s funkcí estetickou. Aristotelés, i když jeho zkušenosti a myšlení byl moderní pojem estetické funkce a hodnoty pochopitelně cizí, pojednává mnohé otázky, kterým se věnoval v Rétorice, zároveň i v Poetice, což svědčí o tradičně vnímané blízké příbuznosti těchto dvou oblastí kulturní praxe. Jazykové figury, stavba verše, rytmus řeči a další témata najdeme rozpracovány v obou spisech.

Zůstává tedy otázka, proč z hlediska teorie stojí rozhlasový dokument zcela ve stínu toho filmového? Základní důvod lze odvodit z obecně uznávané privilegovanosti filmového záznamu (zachycení pohyblivého obrazu spolu se zvukem) coby informačně bohatšího média. Tento pohled vychází z „lidového“ pojetí dokumentu jakožto zrcadlení reality; rozhlasový dokument, nahlížen tímto prizmatem, pak jednoduše postrádá obraz, a je proto na místě dávat přednost zvukovému filmu. Pochopitelně, pokud bychom začali kriticky zkoumat konstituci dokumentárního díla jakožto komplexního znaku, který nikdy není nějakým čistým indexem reality (tedy znakem, jehož podoba je kauzálně ovlivněna tím, k čemu odkazuje), ale naopak, v těch nejpodstatnějších ohledech jde o znak arbitrární, o artefakt („indexikálnost“ nanejvýše charakterizuje jistou část materiálu či rekvizit, které autor při tvorbě celku díla používá), pak bychom narazili na zajímavější, subtilnější důvody absence teorie rozhlasového dokumentu.

Domnívám se, že jedním z nich by patrně byl poukaz na příbuznost (hraničící s identitou) rozhlasového dokumentu s rozhlasovou tvorbou dramatickou. A rozhlasové hry spadají do zájmu divadelní, potažmo literární vědy, tedy uměnovědné teorie s nejdelší tradicí. Snad proto se nezdá být významné rozvíjet zvláštní reflexi tohoto odvětví. Z opačné strany bychom zase mohli poukázat na způsob, jakým jsou v dnešní době posluchači zvyklí rozhlasové vysílání převážně vnímat; rozhlas poslouchají primárně jako tzv. proudové vysílání, tj. sled kratších vstupů, aktuálních zpráv, komentářů, rozhovorů. V důsledku toho se rozpouští jasnější hranice mezi dokumentárním dílem a běžnou publicistickou relací věnovanou aktuálnímu dění; komentáře prolínající se s rozhovory s aktéry líčených událostí, případně se zvukovým záznamem z místa dění představují běžnou skladbu jakékoli publicistické relace a představa rozsáhlejšího dramaturgického celku a trpělivost s jeho poslechem se vytrácí. Vše se mísí v jeden tok průběžného zpravodajství. Pravděpodobně i z tohoto důvodu je obtížné vůbec obhájit kategorii rozhlasové dokumentární tvorby jako svébytnou a tudíž i rozvíjet její teorii.

Navzdory popsané situaci se domnívám, že rozhlasový dokument si zvláštní pozornost zaslouží. A to zejména v kontextu tak dlouhé tradice rozhlasové tvorby, jakou je ta česká. Už jenom otázka, zda pro analýzu rozhlasového dokumentu skutečně postačí pojmové nástroje etablované již při zkoumání jiných druhů tvorby, anebo zda si zaslouží své vlastní, vyzývá k zamyšlení. A blog na stránkách dok.revue je pro takové zkoumání více než vhodným místem. Ve svých dalších příspěvcích se proto budu pokoušet do této nejméně diskutované a zkoumané krajiny dokumentu pronikat.


Medailon autora


Štěpán Kubalík působí na katedře estetiky FF UK, kde dokončuje disertaci o pojmu estetických vlastností a vyučuje analytickou estetiku. Pro dok.revue přeložil dvě teoretické studie. Ve volném čase poslouchá rádio, hraje badminton a pouští draky v okolí Myslíva.





další blogy autora:

Hrdinové s otazníkemŠtěpán Kubalík si ve svém blogu o rozhlasových dokumentech klade otázku, proč si neumíme spojit události minulé s aktuální situací. Je na vině jednoduchá schematičnost představy o hrdinství?01.10.2015 - Štěpán Kubalík
Postavíš se tváří v tvář válce a žasneš,
že je to možné
Štěpán Kubalík si v souvislosti s dokumentárním cyklem Příběhy 1. světové války klade otázku, zda vůbec dokáže současné lidstvo pochopit hrůzy války a poznat svého nepřítele.13.08.2015 - Štěpán Kubalík

Nic netrvá věčně. Dokument a smysl koncůRozhlasový dokument Beznaděj – někdy zvítězíš, právě když prohraješ Karolíny Opatřilové vyprovokoval Štěpána Kubalíka k opětovnému položení otázky po hranicích dokumentu. Jaký je rozdíl mezi dokumentem a reportáží?11.06.2015 - Štěpán Kubalík
Archiv a archeologieLze Foucaultův pojem archivu aplikovat na jeden z pořadů Českého rozhlasu? Zamyšlení nad veřejnoprávní archeologií na stanici Plus.02.04.2015 - Štěpán Kubalík
Téma a příběhPrestižní přehlídky Prix Europa 2014 se mezi desítkou nejlepších zúčastnil i český radiodokument Máma v kalhotách. Jak se liší od vítězného švédského díla?29.01.2015 - Štěpán Kubalík
Mezi reportáží a rozhlasovou hrouŠtěpán Kubalík srovnává obsahovou náplň i způsob zpracování dvou „vlajkových lodí“ radiodokumentu Českého rozhlasu – pořadů Dobrá vůle plus a Radiodokument.20.11.2014 - Štěpán Kubalík

   poslední blogy:
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková