Nadchnout pro dokument – nadchnout pro život

Dokumentaristka Tereza Reichová tentokrát píše o své zkušenosti s často prvním setkáním studentů s tvorbou dokumentárního filmu.
03.12.2015 - Tereza Reichová

Stále se opakuje, že mladou generaci už nic nebaví. Sedí u počítačů, datlí do svých facebooků lajky a to je vše. A hlavně se na nic nesoustředí.

Mám za sebou rok jako vedoucí Studentských filmových akademií, které navštěvovali převážně pražští středoškoláci. Se studenty základních škol jsem tvořila pro neziskovou organizaci Dialog Jessenius dokumentární animace a nedávno jsem také měla možnost prostřednictvím projektu My street films dvakrát vést workshop s gymnazisty v Českém Krumlově a ve Frýdlantu. Potvrdilo se mi to, co si myslím již několik let. Znudění vychází z nastavení vzdělávacího systému, v němž je jedinou funkcí studenta pouze pasivně přijímat informace. To, že se občas objeví jeden pedagog, který chce po lidech v lavicích, aby mu byli rovnocennými kolegy a vytvářeli školu společně, není záchranou. Po pětačtyřiceti minutách stejně zazvoní a jde se zpět do lavic, kam studenti dle řádné hierarchie patří. Ať jde o studenty základních či středních škol, vždy je překvapí, když jim člověk vloží bez obav do ruky záznamovou techniku a dá jim možnost točit to, co chtějí. Bázlivost, obava z tykání a přirozených reakcí, se kterými vždy na začátku bojují, mi připomínají to nejhorší, co ve mně vypěstovala základní škola.

Dokumentární film má ale zásadní kouzlo. Umí strhnout. Když studenti vidí filmy, které jsou spontánní, osobní a hravé, navíc natočené mladými lidmi, dodává jim to odvahu. Poté přichází úkol vymyslet námět, který se všech osobně dotýká a vyvolává v nich rozechvění. Po chvílích nejistoty a pocitů trapnosti se objevují témata, která překvapí i ostříleného dokumentaristu. Přichází nadšení, které s sebou nese boření zajetých rolí ve třídě, introverti dostávají prostor pro to, co umí, a falešní „lídři“ neustojí nutnost kooperace.

To vše jde ruku v ruce s tím, jak promyslet film. Dochází k diskuzím, posunům v přemýšlení a proměně. Podle mé zkušenosti se studenti nakonec vždy rozhodnou pro něco, co je trápí. Byla jsem tak u vzniku filmu o závislosti na Facebooku či u toho, když krumlovští středoškoláci hledali něco svého ve městě, kde je vše určeno pro turisty.

A víte, co vymysleli teď ti poslední ve Frýdlantu? Vadí jim hodina občanské výchovy. Mají diskutovat mezi sebou o svých názorech, ale čas na to mají jen jednu učební hodinu týdně. Prostor k informovanosti tedy chybí. Teď se právě hádají nad tím, jestli přijímat uprchlíky. A tak během workshopu natočili soudní proces, kde židle obžalovaného byla prázdná a místo verdiktu soudu v něm zazvoní.

Kvalitní film si sám řekne, kolik času potřebuje a co všechno je pro jeho vznik nutné udělat. Každý, kdo na něm pracuje, chápe svou roli při jeho tvorbě a ví, co dělá. Kdyby české školství dokázalo fungovat alespoň trochu podobně, jako funguje tvorba dokumentárního filmu, třeba bychom nebyli puzeni točit jen kritická témata, protože by u nás bylo lépe.





další blogy autora:

Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Život ve škatulkáchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.09.05.2019 - Tereza Reichová
Mládí vpřed!Dokumentaristka Tereza Reichová vypráví o své roli lektorky dokumentárního filmu na festivalu studentské tvorby Start Film.23.08.2018 - Tereza Reichová
Strach z „oken“Dokumentaristka Tereza Reichová se svěřuje s dilematem, které přináší tvorba pro televizi. Zamýšlí se nad tím, zda a jak přirozený televizní tlak na vyplňování přesně daných programových bloků koresponduje s tvůrčím procesem.09.02.2017 - Tereza Reichová
Festival jako jeden filmDokumentaristka Tereza Reichová reflektuje viděné na 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Co v člověku mohou vyvolat tři odlišné filmy se stejným tématem?03.11.2016 - Tereza Reichová
Dokumentaristovo svědomíDokumentaristka Tereza Reichová předestírá dilema získávání protagonistů na svoji (filmařskou) stranu. Kde jsou hranice v komunikaci mezi postavou dokumentárního filmu a dokumentaristou?04.08.2016 - Tereza Reichová
Zásah dokumentemDokumentaristka Tereza Reichová píše o svých zážitcích z festivalu AFO a klade si otázku, kam se poděly filmy, které dokážou své diváky zasáhnout natolik, aby byť jen zčásti změnili svůj život.05.05.2016 - Tereza Reichová
Město snůDokumentaristka Tereza Reichová píše o restrukturalizaci televize veřejnoprávní služby, která v nedávné době vyvolala vlnu nevole dokumentaristické obce.17.03.2016 - Tereza Reichová
Vše začíná po projekciDokumentaristka Tereza Reichová obhajuje systém projekcí dokumentárních filmů spojených s diskuzemi nejen s tvůrci, ale i s lidmi, kteří k tématu mají co říci.21.01.2016 - Tereza Reichová
Být užitečným blbcemTereza Reichová se zamýšlí nad mírou odpovědnosti každého dokumentaristy ke svému tématu, jež ve filmech zpracovává, ať už o kontextu ví jakékoliv množství informací20.08.2015 - Tereza Reichová

   poslední blogy:
Literatura. A přece dokumentární!Nová blogerka dok.revue Barbora Baronová popisuje aktuální situaci literárního dokumentu u nás – ačkoliv zde máme silnou tvůrčí generaci, nemá už tak silné institucionální zázemí. Tomuto svébytnému druhu literatury se úplně nedaří na akademické půdě, ani v rámci grantové politiky. Proto Baronová se svými kolegy a kolegyněmi nedávno iniciovala vznik Asociace literárního dokumentu a společně sepsali manifest. Jaké mají cíle?25.06.2020 - Barbora Baronová
Ozvěny obrazůKaždý text je kontext. Má více autorů, na které vědomě či nevědomě navazujeme. Toto blogogo má kolektivního autora viditelnějšího než obvykle.18.06.2020 - Jan Gogola ml.
Jako na špatném tripuFilmový publicista Antonín Tesař se podivuje nad novým americkým animovaným dokumentem Halušky: Dobrodružství s psychedeliky (2020), který je ukázkovým příkladem toho, jak popkultura vyprázdnila psychedelii. Ptá se zároveň, co je nového a starého v psychedelických animovaných dokumentech.11.06.2020 - Antonín Tesař
O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Žurnalistika a zkušenostní médiaDramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.30.04.2020 - Andrea Slováková
Nemocnice jako konejšivé místoTomáš Stejskal ve svém blogu uvažuje o novém českém doku-soapu Nemocnice v první linii, pojednávajícím o léčení pacientů s koronavirem. Dokumentární cyklus podle něj přináší cenný dotek reality, který stojí v opozici vůči číslům, datům a titulkům virtuálního světa.23.04.2020 - Tomáš Stejskal
Jak Kovy minul dějiny… ale ať je řeší dálFilozof a publicista Petr Fischer uvažuje ve svém blogu nad novým televizním dokumentem Ivo Bystřičana Kovy řeší dějiny, dostupným online na iVysílání České televize. Známý youtuber Karel „Kovy“ Kovář v něm podniká filmovou dokumentární cestu po českých školách, aby zjistil, jak se v nich učí moderní dějiny. Cestu v mnohém neúspěšnou. Přesto v závěru Fischer konstatuje, že jeho snaha může připomínat strategii, kterou pro přežití v postdějinné době navrhoval už před třiceti lety filozof Vilém Flusser.16.04.2020 - Petr Fischer