Na obranu smluv aneb Pořádek dělá přátele (dokonce i mezi umělci)

„Vězte, že se stostránkovou smlouvou, která pojednává o vytvoření jednodenního výkonu komparzisty ve středometrážním filmu, opravdu není něco v pořádku,“ varuje Ivan David před podceňováním jakýchkoliv smluv.
11.08.2016 - Ivan David

Právník je člověk, který řeší problém, o kterém jste nevěděli, že ho máte, způsobem, kterému nerozumíte.

Tolik alespoň pravil nápis na tričku, které jsem onehdy zahlédl prodávat. K exaktnosti této definice je sice možno mít výhrady (nelze identickým způsobem popsat třeba psychiatra?), nicméně vystihuje jednu specifickou vlastnost, která je skutečně právě právníkům často připisována: zbytečnost. Nebyl by snad svět jedním kvetoucím růžovým sadem, nad kterým by slunce nikdy nezapadalo, kdyby právníci konečně začali dělat něco užitečného?

Vezměme si kupříkladu smlouvy. Každý rozumný člověk ví, že smlouvy jsou zbytečné. V nedávné reklamní kampani pro nejmenovanou banku jeden z úspěšných českých podnikatelů tvrdí, že nejlepší smlouva, kterou kdy uzavřel, „je napsána ručně na kusu papíru“, a vzápětí upřesňuje, že „podání ruky je ta nejpevnější smlouva“. Vždyť je to jasné: K čemu všechny ty mnohastránkové dokumenty naplněné ustanoveními, kterým stejně nikdo nemůže rozumět (a které tedy určitě ukrývají jenom různé kulišárny), když rozumní lidé se přece vždycky domluví u piva?

Tímto způsobem uvažuje i řada lidí pohybujících se v umělecké branži. Mnohokrát jsem se zde setkal s tím, že určití jedinci odmítají uzavřít jakoukoliv smlouvu, jejíž text přesahuje jednu stránku formátu A4 (a i kdyby původní návrh smlouvy byl třeba desetistránkový, protože pojednává o nějaké relativně složité záležitosti, musí být zkrácen na tento rozsah). Jiní – zřejmě z pověrčivosti – zásadně neuzavřou takovou smlouvu, která by obsahovala symbol paragrafu (§) nebo jiným způsobem naznačovala, že existují nějaké právní předpisy mimo text smlouvy. Konečně jsou i tací, kteří se snaží vyzrát na krušný osud tím, že zásadně „neuzavírají smlouvy“, ale „dělají na objednávku“, popřípadě „jenom vystavují fakturu“.

Tyto strategie mají konkrétní společný efekt: Oproti očekávání totiž nevedou k tomu, že daný jednotlivec je ochráněn před právníky a zákony (jejichž důležitost, či dokonce holou existenci symbolicky odmítl vzít na vědomí), ale pouze k tomu, že rezignací na vyjednávání se připravil o šanci vyjednat pro sebe výhodnější podmínky, než jaké pro daný případ obecně stanovuje zákon. Ať už si toho totiž dotyčný je vědom, nebo nikoliv, super stručná písemná smlouva, a dokonce i jednoduchá ústní smlouva (jejíž existence je dokumentována třeba jenom fakturou nebo jednostrannou písemnou objednávkou) jsou plně závazná smluvní ujednání, a v tom rozsahu, v jakém se strany výslovně nedohodly na určitých podrobnostech, se postupuje podle toho, co říká zákon (a právníci, kteří jej závazně vykládají – tedy soudci).

Co je však v těchto případech ještě podstatně horší, je skutečnost, že dojde-li na „lámání chleba“ – tedy vznikne-li mezi dosud vynikajícími spolupracovníky, neřkuli dokonce starými kamarády, spor o tom, co si mezi sebou přesně dohodli – najednou se ukáže, že každá ze stran takové džentlmenské dohody má zcela odlišné vzpomínky na to, co, jak a kdy měla vlastně dle ujednání plnit. Jedna ze stran smlouvy se dokonce může rozpomenout, že vlastně neměla plnit nic (např. zaplatit umělci za zhotovení díla) nebo že toto smluvené plnění bylo podmíněno řadou skutečností, které ovšem nemusí nikdy nastat (např. že bude získán určitý grant, ze kterého bude teprve možné odměnu zaplatit). Velmi častým sporem je nicméně už to, co vlastně měl umělec realizovat za dílo (a tedy zda to, co nakonec skutečně odevzdal, odpovídá dohodě a zakládá mu nárok na odměnu, nebo ne), popř. zda u něj bylo nějaké dílo vůbec závazně objednáno. A samozřejmě je pak na tom, kdo se nějakého plnění dle smlouvy domáhá, aby konkrétními důkazy prokázal, že na něj má nárok!

Výše uvedeným samozřejmě nemá být řečeno, že čím je smlouva delší, tím je lepší, a už vůbec ne to, že je rozumné podepsat bezmyšlenkovitě jakoukoliv smlouvu jenom proto, že „vypadá solidně“ (čti: napsal ji právník). Vězte, že se stostránkovou smlouvou, která pojednává o vytvoření jednodenního výkonu komparzisty ve středometrážním filmu, opravdu není něco v pořádku. Vězte též, že pokud vám někdo bude předkládat k podpisu dlouhou smlouvu a řekne, že není třeba ji číst, protože obsahuje pouze standardní ustanovení, pak vám neříká pravdu – protože neexistují žádná jednou provždy daná „standardní ustanovení“, o kterých by se nedalo jednat.

Co výše uvedeným naopak řečeno být má, je, že délka a komplexnost smlouvy má zásadně odrážet komplikovanost a závažnost plnění, o kterých smlouva pojednává. Dále že neexistuje nic jako smlouva, která by byla uzavírána v právním vakuu, ani žádné faktury a objednávky, které by existovaly nezávisle na smlouvě. A konečně že když si s něčím nevíte rady, není již v dnešní osvícené době ostuda se na to zeptat – a to třeba i bytosti tak záhadné, jako je právník.





další blogy autora:

Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Meze inspiraceFilmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.14.12.2017 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Všechno je v pořádkuFilmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.08.06.2017 - Ivan David
Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmuFilmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?23.03.2017 - Ivan David

   poslední blogy:
Literatura. A přece dokumentární!Nová blogerka dok.revue Barbora Baronová popisuje aktuální situaci literárního dokumentu u nás – ačkoliv zde máme silnou tvůrčí generaci, nemá už tak silné institucionální zázemí. Tomuto svébytnému druhu literatury se úplně nedaří na akademické půdě, ani v rámci grantové politiky. Proto Baronová se svými kolegy a kolegyněmi nedávno iniciovala vznik Asociace literárního dokumentu a společně sepsali manifest. Jaké mají cíle?25.06.2020 - Barbora Baronová
Ozvěny obrazůKaždý text je kontext. Má více autorů, na které vědomě či nevědomě navazujeme. Toto blogogo má kolektivního autora viditelnějšího než obvykle.18.06.2020 - Jan Gogola ml.
Jako na špatném tripuFilmový publicista Antonín Tesař se podivuje nad novým americkým animovaným dokumentem Halušky: Dobrodružství s psychedeliky (2020), který je ukázkovým příkladem toho, jak popkultura vyprázdnila psychedelii. Ptá se zároveň, co je nového a starého v psychedelických animovaných dokumentech.11.06.2020 - Antonín Tesař
O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Žurnalistika a zkušenostní médiaDramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.30.04.2020 - Andrea Slováková
Nemocnice jako konejšivé místoTomáš Stejskal ve svém blogu uvažuje o novém českém doku-soapu Nemocnice v první linii, pojednávajícím o léčení pacientů s koronavirem. Dokumentární cyklus podle něj přináší cenný dotek reality, který stojí v opozici vůči číslům, datům a titulkům virtuálního světa.23.04.2020 - Tomáš Stejskal
Jak Kovy minul dějiny… ale ať je řeší dálFilozof a publicista Petr Fischer uvažuje ve svém blogu nad novým televizním dokumentem Ivo Bystřičana Kovy řeší dějiny, dostupným online na iVysílání České televize. Známý youtuber Karel „Kovy“ Kovář v něm podniká filmovou dokumentární cestu po českých školách, aby zjistil, jak se v nich učí moderní dějiny. Cestu v mnohém neúspěšnou. Přesto v závěru Fischer konstatuje, že jeho snaha může připomínat strategii, kterou pro přežití v postdějinné době navrhoval už před třiceti lety filozof Vilém Flusser.16.04.2020 - Petr Fischer