Může obraz mediálního obrazu odhalit pravdu?

Na Slovensku v roce 2014 volili prezidenta. O dva roky později vznikl film Těžká volba Zuzany Piussi o prezidentských kampaních. Jak vypadá obraz mediálního obrazu ideálního slovenského prezidenta?
09.06.2016 - Janis Prášil

Těžká volba (Zuzana Piussi, 2016)

Slovenská režisérka Zuzana Piussi se ve svém nejnovějším dokumentárním eseji Těžká volba, který měl letos premiéru na festivalu Jeden svět, pokouší nalézt odpověď na otázku, proč lidé nechodí k volbám. Její úvaha, jež je přenositelná i do českého prostředí, přesahuje rámec případové studie a zviditelňuje mechanismy fungování společnosti obecně. Na příkladu volebních kampaní autorka prozkoumává zvláštní symbiózu manipulace a svobody volby a zpochybňuje tak zažitou představu o zastupitelské demokracii.

Krize autenticity

Jednou ze silných stránek jak snímků Piussi, tak Víta Janečka, který se na dokumentu Těžká volba podílel, je snaha odhalit příčiny problému a nahlížet jej z několika úhlů. Od tvůrců, kteří bojují proti schematickému uvažování, proto nelze očekávat jednoznačné soudy a zjednodušující odpovědi, byť na tak palčivé otázky, jako je právě nedůvěra obyvatel postkomunistické země k současné politické reprezentaci. Snímek, jenž zachycuje průběh volebních kampaní na post slovenského prezidenta v roce 2014, se dostává za obzory nejčastějších názorů na příčiny této nedůvěry, jako je zklamání z polistopadového vývoje nebo selhání politiky coby složité a neprostupné struktury, jež je vystavěna nikoli na morálních hodnotách, ale na pravidlech trhu a boji o moc a peníze.

Piussi se pokouší prolomit bariéru mezi veřejností a politikem jinak než Vít Klusák v honbě za unikavým Babišem ve svém snímku Matrix AB z dokumentární série Český žurnál. Režisérka cílí na vystižení podstaty fenoménu, nikoli na hodnocení konkrétního jedince. Nezasahuje do předkamerového dění a s humorem sobě vlastním odhaluje trhliny v sebeobrazu volebních kandidátů. Zachycuje je v neformálních situacích a při banálních rozhovorech, při nichž vypadávají z role. Ukazuje, jak na různých předvolebních mítincích opakují tytéž naučené historky a vtipy, nebo jejich výstupy konfrontuje s názory novináře, filozofa či zástupců veřejnosti schopných konstruktivní kritiky a analytického vhledu. Výběrem vhodných respondentů odhaluje, jak se volební kampaně v rukou mediálních a PR expertů stávají krátkodobým marketingovým produktem, nebo upozorňuje na Ficovu taktiku umělého vyvolávání strachu.

Těžká volba (Zuzana Piussi, 2016)

„Demokracie je vláda oligarchií, které jsou donuceny bojovat o přízeň voličů.“

O přesah dokumentu k úvaze se výrazně zasloužily vstupy s filozofem Václavem Bělohradským, který upozorňuje na to, že zklamání veřejnosti z polistopadového vývoje plyne z nesprávné definice demokracie, a tudíž i z mylných očekávání. Populismus a manipulace dle něj stojí v samotném srdci systému, v němž je vláda menšiny závislá na většině. Když Bělohradský poukazuje na prohlubování propasti mezi tím, co je legitimní, a tím, co je legální, vystihuje podstatu problému, kterému se Piussi věnuje. Důsledkem takovéto propasti je pak společnost, v níž vládne morálně zpochybnitelné „pravidlo“, že to, co není zakázáno, je povoleno. Právě rozdíl mezi reprezentací a sebeprezentací vysvětluje pochyby o důvěryhodnosti volených zástupců lidu. Tím, že se kandidáti místo reprezentace legitimních názorů a hodnot vyjadřují populistickými hesly a povrchními frázemi, vzniká dojem, že jediným účelem volebních kampaní není prospěch společnosti, ale získání moci.

Je zřejmé, proč se Piussi nechává v rozhovorech slyšet, že se nepovažuje za anarchistku. Musela by se tak hlásit k určité ideologii nebo antiestablishmentovým postojům. Zakládá si na svobodném a nezávislém pohledu, který je řízen nikoli politickými postoji, ale osobními morálními hodnotami. Těžká volba tak není politickým dokumentem, ale apelem na kritický přístup veřejnosti ke společenskému dění. Právě ta totiž svým postojem spoluurčuje podobu politického života.





další blogy autora:

Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil
Arabská reality show ve službách politického uměníJanis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.08.03.2018 - Janis Prášil
Sama – kult osobnosti na pozadí sociálního dramatuJanis Prášil reflektuje sociálně angažovaný dokument Otakara Faifra Sama, který byl uveden na 21. MFDF Ji.hlava a nyní je nominován také na Cenu české filmové kritiky15.02.2018 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková