Mluvil tu někdo o digitalizaci filmu?

Filmový právník a advokát Ivan David nahlíží na zdánlivě jednoduchý pojem „digitalizace“, který rozdmýchává atmosféru nejen v odborných kruzích. Proč je tak složité tomuto pojmu porozumět?
02.02.2017 - Ivan David

Jeden z nejcitovanějších bonmotů týkajících se filmu (jehož autorem je filmový teoretik Christian Metz) praví, že film je tak těžké vysvětlit, protože je tak jednoduché mu porozumět. Toto pozorování lze přitom rozšířit i na řadu dalších zdánlivě samozřejmých a triviálních věcí, jejichž jednoduchost se zdá být přímou překážkou pro jejich srozumitelný a exaktní výklad. To ovšem nikterak nevylučuje pravdivost jednoho z Parkinsonových zákonů, který praví, že otázce, kterou je třeba rozhodnout, se věnuje tím víc času, čím menší je její význam. Jakkoliv se totiž pozorování Metze (= čím je věc jednodušší, tím těžší je o ní hovořit) a Parkinsona (= lidé rádi dlouze hovoří o jednoduchých věcech, protože je snazší o nich mluvit) zdají být na první pohled vzájemně protichůdná, zkušenost nás učí, že mnozí lidé rádi dlouze hovoří o zdánlivě jednoduchých věcech, přestože ani je ve skutečnosti nedokážou vysvětlit.

Mezi oblíbená témata posledních let, která se stávají námětem i nejběžnějších diskuzí, patří digitalizace. Přičemž se digitalizuje – a tak se stává předmětem hovoru – všechno možné, od státní správy přes zdravotní dokumentaci až po umělecké artefakty. Samozřejmě že každý ví, co to digitalizace je a jak se dělá, a proto se málokdo nad touto otázkou, byť jen letmo, pozastaví před tím, než začne zasvěceně vykládat, jak digitalizovat nejlépe, nejúčelněji či nejkvalitněji. Kompetence účastníka diskuze je současně zpravidla tím méně zpochybňována, čím komplikovaněji se tento diskutér vyjadřuje a čím více cizojazyčných termínů užívá – neboť pak nelze vyloučit, že to, co daný člověk říká, je Věda a on sám tedy pravděpodobně Vědec. V posvátné hrůze tedy nekriticky naslouchají mnozí tomuto mocnému prorokovi a snaží se rozluštit význam podobenství skrývajících se v jeho rozpravách.

Ve skutečnosti je pochopitelně i digitalizace věc mimořádně nejednoznačná ve své zdánlivé triviálnosti, a to aniž bychom museli sáhnout po metafyzickém či scientistickém výrazivu. Vezměme si jenom to, kolik různých technologií a metod převodu analogových dokumentů do digitální podoby bylo historicky používáno, pro jaké různé účely byla digitalizace využívána či jaké všemožné formáty a nosiče digitalizovaných dokumentů byly a jsou vynalézány. Hovoří-li tedy dva o digitalizaci, rozhodně tím nemusí mínit totéž.

Jeden ze základních omylů, který je s digitalizací spojen – a zde se konečně vracím ke svému oboru, jímž je primárně autorské právo – je představa, že digitalizace znamená vždy nutně vylepšení původního stavu. Do jisté míry (totiž v tom nejjednodušším významu) je to samozřejmě pravda: s digitálním dokumentem se v řadě ohledů mnohem snadněji pracuje. Ale znamená to vždy – v případě, že digitalizujeme nosič autorského díla, například filmový pás – že tím „vylepšujeme“ i tvůrčí podstatu autorského díla, které je na nosiči obsaženo? Na odpovědi na tuto otázku přitom do značné míry závisí to, zda potřebujeme souhlas autorů (z titulu jejich osobnostních práv) k digitalizaci. V případě zásahu do tvůrčí podstaty díla (jímž je i každé významnější „vylepšení“ této podstaty) by takový souhlas autorů, do jejichž díla bylo tímto způsobem zasaženo, měl být bezpochyby vyžádán.

Lehkost, se kterou kdekdo hovoří o „digitalizaci filmu“, často pramení také z nepochopení toho, že nejen digitalizace, ale i samotný „film“ je dosti nejednoznačný pojem. Je totiž třeba předně rozlišovat mezi filmem ve smyslu hmotného substrátu – nosiče (jímž je například 35mm filmový pás) a filmem ve smyslu nehmotného autorského audiovizuálního díla, potažmo zvukově obrazového záznamu (kteréžto nehmotné statky jsou prostřednictvím nosiče – a zpravidla za pomoci dalších technických zařízení – sdělovány veřejnosti). Předmětem digitalizace je přitom pouze hmotný substrát, nikoli autorské dílo! A proto jedině v případě, že by digitalizací filmu – nosiče bylo zasaženo i do tvůrčí podstaty filmu – autorského díla, můžeme uvažovat o tom, že by bylo eventuálně na místě žádat o souhlas i příslušné autory z titulu případného zásahu do jejich osobnostních práv. (Stranou ponechávám samozřejmou nutnost žádat majitele majetkových autorských práv – kteří nemusejí být a v případě audiovizuálních děl často ani nejsou totožní s původními autory, jimž svědčí osobnostní práva – o souhlas s vyrobením digitální rozmnoženiny.)

Tímto způsobem by šlo hovořit dlouho a poukazovat na stále drobnější nuance a víceznačnosti, jež by bylo vhodné brát v potaz, rozhodne-li se už někdo hovořit o digitalizaci, tím spíše pak, má-li na mysli digitalizaci filmu. Bylo by možné se třeba ptát: Jaké typy nosičů řadíme do kategorie „film“? Spadají sem pouze celuloidové pásy? Kde je hranice mezi restaurováním a digitálním restaurováním? Dotýká se restaurování v případě „filmu“ pouze jeho nehmotného „zvukově obrazového záznamu“, anebo ve skutečnosti nelze restaurovat tento nehmotný statek, aniž by byla „porušena podstata látky“, totiž filmu – nosiče v průběhu jeho převodu do digitálního formátu? Lze vůbec v praxi přesně určit jasnou hranici mezi zvukově obrazovým záznamem, resp. audiovizuálním dílem a jeho nosičem? A kde vlastně končí (digitální) restaurování a začíná (digitální) remasterování?

Ambicí tohoto skromného textu však bylo pouze upozornit na to, jak strašně složité jsou jednoduché věci.





další blogy autora:

Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Meze inspiraceFilmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.14.12.2017 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Všechno je v pořádkuFilmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.08.06.2017 - Ivan David
Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmuFilmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?23.03.2017 - Ivan David

   poslední blogy:
O současném vizuálním aktivismu aneb Právo vidětTeoretička vizuálních studií Andrea Průchová Hrůzová přibližuje ve svém blogu, jaké společenské důsledky má schopnost vidět a právo být viděn a či naopak dosud nevidět a nebýt viděn i jaký je vztahé mohou být konotace obrazůvizuality a moci. Vizuální aktivismus, který je dnes čím dál častější, se podle ní snaží o osvobození toho nejcennějšího, co máme – schopnosti vidět sebe a druhé mimo limity naučeného. 27.02.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová