Mluvil tu někdo o digitalizaci filmu?

Filmový právník a advokát Ivan David nahlíží na zdánlivě jednoduchý pojem „digitalizace“, který rozdmýchává atmosféru nejen v odborných kruzích. Proč je tak složité tomuto pojmu porozumět?
02.02.2017 - Ivan David

Jeden z nejcitovanějších bonmotů týkajících se filmu (jehož autorem je filmový teoretik Christian Metz) praví, že film je tak těžké vysvětlit, protože je tak jednoduché mu porozumět. Toto pozorování lze přitom rozšířit i na řadu dalších zdánlivě samozřejmých a triviálních věcí, jejichž jednoduchost se zdá být přímou překážkou pro jejich srozumitelný a exaktní výklad. To ovšem nikterak nevylučuje pravdivost jednoho z Parkinsonových zákonů, který praví, že otázce, kterou je třeba rozhodnout, se věnuje tím víc času, čím menší je její význam. Jakkoliv se totiž pozorování Metze (= čím je věc jednodušší, tím těžší je o ní hovořit) a Parkinsona (= lidé rádi dlouze hovoří o jednoduchých věcech, protože je snazší o nich mluvit) zdají být na první pohled vzájemně protichůdná, zkušenost nás učí, že mnozí lidé rádi dlouze hovoří o zdánlivě jednoduchých věcech, přestože ani je ve skutečnosti nedokážou vysvětlit.

Mezi oblíbená témata posledních let, která se stávají námětem i nejběžnějších diskuzí, patří digitalizace. Přičemž se digitalizuje – a tak se stává předmětem hovoru – všechno možné, od státní správy přes zdravotní dokumentaci až po umělecké artefakty. Samozřejmě že každý ví, co to digitalizace je a jak se dělá, a proto se málokdo nad touto otázkou, byť jen letmo, pozastaví před tím, než začne zasvěceně vykládat, jak digitalizovat nejlépe, nejúčelněji či nejkvalitněji. Kompetence účastníka diskuze je současně zpravidla tím méně zpochybňována, čím komplikovaněji se tento diskutér vyjadřuje a čím více cizojazyčných termínů užívá – neboť pak nelze vyloučit, že to, co daný člověk říká, je Věda a on sám tedy pravděpodobně Vědec. V posvátné hrůze tedy nekriticky naslouchají mnozí tomuto mocnému prorokovi a snaží se rozluštit význam podobenství skrývajících se v jeho rozpravách.

Ve skutečnosti je pochopitelně i digitalizace věc mimořádně nejednoznačná ve své zdánlivé triviálnosti, a to aniž bychom museli sáhnout po metafyzickém či scientistickém výrazivu. Vezměme si jenom to, kolik různých technologií a metod převodu analogových dokumentů do digitální podoby bylo historicky používáno, pro jaké různé účely byla digitalizace využívána či jaké všemožné formáty a nosiče digitalizovaných dokumentů byly a jsou vynalézány. Hovoří-li tedy dva o digitalizaci, rozhodně tím nemusí mínit totéž.

Jeden ze základních omylů, který je s digitalizací spojen – a zde se konečně vracím ke svému oboru, jímž je primárně autorské právo – je představa, že digitalizace znamená vždy nutně vylepšení původního stavu. Do jisté míry (totiž v tom nejjednodušším významu) je to samozřejmě pravda: s digitálním dokumentem se v řadě ohledů mnohem snadněji pracuje. Ale znamená to vždy – v případě, že digitalizujeme nosič autorského díla, například filmový pás – že tím „vylepšujeme“ i tvůrčí podstatu autorského díla, které je na nosiči obsaženo? Na odpovědi na tuto otázku přitom do značné míry závisí to, zda potřebujeme souhlas autorů (z titulu jejich osobnostních práv) k digitalizaci. V případě zásahu do tvůrčí podstaty díla (jímž je i každé významnější „vylepšení“ této podstaty) by takový souhlas autorů, do jejichž díla bylo tímto způsobem zasaženo, měl být bezpochyby vyžádán.

Lehkost, se kterou kdekdo hovoří o „digitalizaci filmu“, často pramení také z nepochopení toho, že nejen digitalizace, ale i samotný „film“ je dosti nejednoznačný pojem. Je totiž třeba předně rozlišovat mezi filmem ve smyslu hmotného substrátu – nosiče (jímž je například 35mm filmový pás) a filmem ve smyslu nehmotného autorského audiovizuálního díla, potažmo zvukově obrazového záznamu (kteréžto nehmotné statky jsou prostřednictvím nosiče – a zpravidla za pomoci dalších technických zařízení – sdělovány veřejnosti). Předmětem digitalizace je přitom pouze hmotný substrát, nikoli autorské dílo! A proto jedině v případě, že by digitalizací filmu – nosiče bylo zasaženo i do tvůrčí podstaty filmu – autorského díla, můžeme uvažovat o tom, že by bylo eventuálně na místě žádat o souhlas i příslušné autory z titulu případného zásahu do jejich osobnostních práv. (Stranou ponechávám samozřejmou nutnost žádat majitele majetkových autorských práv – kteří nemusejí být a v případě audiovizuálních děl často ani nejsou totožní s původními autory, jimž svědčí osobnostní práva – o souhlas s vyrobením digitální rozmnoženiny.)

Tímto způsobem by šlo hovořit dlouho a poukazovat na stále drobnější nuance a víceznačnosti, jež by bylo vhodné brát v potaz, rozhodne-li se už někdo hovořit o digitalizaci, tím spíše pak, má-li na mysli digitalizaci filmu. Bylo by možné se třeba ptát: Jaké typy nosičů řadíme do kategorie „film“? Spadají sem pouze celuloidové pásy? Kde je hranice mezi restaurováním a digitálním restaurováním? Dotýká se restaurování v případě „filmu“ pouze jeho nehmotného „zvukově obrazového záznamu“, anebo ve skutečnosti nelze restaurovat tento nehmotný statek, aniž by byla „porušena podstata látky“, totiž filmu – nosiče v průběhu jeho převodu do digitálního formátu? Lze vůbec v praxi přesně určit jasnou hranici mezi zvukově obrazovým záznamem, resp. audiovizuálním dílem a jeho nosičem? A kde vlastně končí (digitální) restaurování a začíná (digitální) remasterování?

Ambicí tohoto skromného textu však bylo pouze upozornit na to, jak strašně složité jsou jednoduché věci.





další blogy autora:

Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Meze inspiraceFilmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.14.12.2017 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Všechno je v pořádkuFilmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.08.06.2017 - Ivan David
Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmuFilmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?23.03.2017 - Ivan David

   poslední blogy:
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Žurnalistika a zkušenostní médiaDramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.30.04.2020 - Andrea Slováková
Nemocnice jako konejšivé místoTomáš Stejskal ve svém blogu uvažuje o novém českém doku-soapu Nemocnice v první linii, pojednávajícím o léčení pacientů s koronavirem. Dokumentární cyklus podle něj přináší cenný dotek reality, který stojí v opozici vůči číslům, datům a titulkům virtuálního světa.23.04.2020 - Tomáš Stejskal
Jak Kovy minul dějiny… ale ať je řeší dálFilozof a publicista Petr Fischer uvažuje ve svém blogu nad novým televizním dokumentem Ivo Bystřičana Kovy řeší dějiny, dostupným online na iVysílání České televize. Známý youtuber Karel „Kovy“ Kovář v něm podniká filmovou dokumentární cestu po českých školách, aby zjistil, jak se v nich učí moderní dějiny. Cestu v mnohém neúspěšnou. Přesto v závěru Fischer konstatuje, že jeho snaha může připomínat strategii, kterou pro přežití v postdějinné době navrhoval už před třiceti lety filozof Vilém Flusser.16.04.2020 - Petr Fischer
Skutečnost jako sociální mizanscénaEstetička Tereza Hadravová přibližuje hlavní myšlenky knihy filmového kritika a teoretika Adriana Martina Mizanscéna a filmový styl, kterou v překladu Veroniky Klusákové vydalo nedávno Nakladatelství AMU. Pojem "sociální mizanscéna", se kterým v knize pracuje, Hadravová aktuálně vztahuje ke změnám, které v těchto týdnech izolace prožíváme a jež se dotýkají proměny veřejného prostoru, oděvu i společenských konvencí.09.04.2020 - Tereza Hadravová
Neodvratný čas tiché apokalypsyDokumentaristka, teoretička a včelařka Andrea Hanáčková píše pro dok.revue o tom, jak vnímá oceňovaný snímek Země medu, který zahajoval letošní Jeden svět a je do 2. dubna mimořádně dostupný na portále DAFilms. „Dokument dvou tvůrců ze Skopje Tamary Kotevské a Ljubomira Stefanova je dokonalým obrazem světa, který už nedokáže vyvážit lidskou rozpínavost a reaguje úhybem, nebo úhynem,“ píše Hanáčková.01.04.2020 - Andrea Hanáčková
Laboratorní milostné vztahy v izolaciAntonín Tesař ve svém blogu přibližuje novou reality show Netflixu Láska je slepá, která coby sociální experiment ukazuje podoby současných milostných vztahů. Základní premisa seriálu, totiž lidé izolovaní v osamělých pokojích, kteří si navzájem naslouchají a touží se spolu seznámit, je v době hromadné izolace poměrně symbolická.26.03.2020 - Antonín Tesař
Ústa RambyRadim Procházka ve svém dok.blogu aplikuje mcluhanovské dělení na studené a horké médium na současnou situaci s nošením roušek na veřejnosti. Rouška coby studené médium podněcuje naši fantazii více než odhalená tvář. Jak na autora působí selfie Terezy Ramby v roušce? 19.03.2020 - Radim Procházka