Mezi samizdatem a veksláctvím

Dokument Králové videa představuje rychlodabované videokazety jako fenomém vypovídající o tekuté hranici mezi komunismem a kapitalismem.
03.09.2020 - Tomáš Stejskal

Z filmu Králové videa. Foto Film Europe

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se s jednohlasým rychlodabingem potkal snad každý. Toto převážně východoevropské specifikum už je dnes maximálně lehce obskurním zdrojem zábavy. Ale dokument Králové videa – původně nadšenecký projekt, jenž to dotáhnul až na celovečerní stopáž a do běžné kinodistribuce – ukazuje tento fenomén jako pozoruhodného chameleona, který bytostně patří k době předrevoluční i k následujícímu bujení divokého kapitalismu.

Parta milovníků a tvůrců amatérských hororů v čele s režisérem Lukášem Bulavou natočila dokument, ke kterému se na první pohled vážou především přízviska poctivý, ale též konvenční. Tvůrci si dali práci a sehnali mnohem víc „králů videa“, než jen ty nejznámější aktéry rychlodabingu, jako byl Ondřej Neff, Ondřej Hejma, František Fuka či Dana Hábová. Vypátrali i mnoho těch, kteří byli známí jen pod přezdívkami jako Niňja a dabovali nedostatkové filmy ze západu v anonymitě svých moravských bytů. A s pomocí hlasu Miroslava Táborského tento dobový úkaz přehledně zmapovali a představili jak pamětníkům, tak těm, pro něž jde o legrační bizár.
 

Z filmu Králové videa. Foto Film Europe
 

Králové videa jsou vtipnou poctou rychlodabingu, která si však zaslouží mnohem větší uznání než jen prostě konstatovat, že z původně fanouškovského projektu vznikl profesionálně natočený a sestříhaný dokumentární film. Hlavní předností snímku je, že ukazuje rychlodabing coby podivuhodnou aktivitu, která jednou nohou stojí poblíž pojmů underground či samizdat a tou druhou se v devadesátých letech zabořila do toho, v co se proměnilo předrevoluční veksláctví.

Napůl veksláctví a napůl  samizdat

„Ty filmy, to byl jedinej záblesk světla zpoza tý opony,“ vzpomíná dabér Hejma. „Jsem najednou poprvé v životě viděl žánry, který sem do té doby nikdo nepustil,“ dodává milovník kinematografie a hudebník Roman Holý. A podobných svědectví jsou ve filmu desítky. Aniž by tvůrci a diváci rychlodabingových videokazet přehnaně romantizovali své aktivity, oprávněně popisují fenomén blízký jakékoli dobové podzemní kultuře. Ať už lidé rozmnožovali verše Ivana Martina Jirouse či akční snímek Komando, šlo v jádru o totožnou aktivitu. Není důležité se přít o to, co je hodnotnější, v obou případech jde o to nesmířit se s tím, že by měl stát dohlížet na to, co do kultury patří a co nikoli.
 

„Možná to zní jako zveličování jedné bizarní a víceméně neumětelské činnosti. Ale právě proto, že jde o záležitost, nad kterou už se dnes většina lidí spíš shovívavě a s mlhavou vzpomínkou pousměje, se díky ní lze zamyslet z více úhlů a bez plamenných emocí nad těmi dobovými tématy, která dnes společnost dělí na nesmiřitelné tábory. Ať už jsou to aktuální spory o Kunderu, či plakáty s Miladou Horákovou.“
 

Ostatně i historky o tom, jak tyto „véháesky“ vznikaly a šířily se, leckdy připomínají vzpomínky disidentů. Jezdilo se do nejbližších videopůjčoven za německými hranicemi, kazety se převážely do pronajatých penzionů na české straně, kde už čekala připravená kopírovací technika. Jen se počáteční „partyzánská“ aktivita dělaná z lásky k filmové zábavě pozvolna měnila v činnost provozovanou také za účelem zisku. A k tancům mezi paragrafy.

V devadesátých letech s příchodem profesionálních distribučních společností policie nepřestávala tvůrce rychlodabingů stíhat, důvodem však nebylo šíření ideologicky závadného materiálu, ale újma těch, kdo dané snímky šířili legálně.
 

Z filmu Králové videa. Foto Film Europe

Dabing s naštvanou manželkou či štěkajícím psem

Králové videa vyprávějí o zvláštním kulturním úkazu. Jedni by se ho zdráhali přiřadit k aktivitám typu samizdatu už proto, že šířit špatně přeloženého a nadabovaného Predátora přece nemá stejnou váhu jako množit neoficiální překlady Orwella či Solženicyna. Mnohem pádnějším důvodem, proč to srovnání není přesné, je navíc fakt, že rychlodabéři o sobě navzájem pořádně nevěděli, šlo o izolované ostrůvky.

Někteří začali dabovat ještě na gymnáziu pro potěšení spolužáků a nyní jsou z nich renomovaní překladatelé. Jiní se do této tvorby pustili navzdory tomu, že jejich slovník zahrnoval zhruba dvacet anglických slov. Vedle slušné práce Hejmy, Fuky či Petra Šarocha tak zní ukázky z dabingů, v nichž si dotyční celý děj kompletně vymýšlejí.
 

Z filmu Králové videa. Foto Film Europe
 

Na kvalitu se mnohdy opravdu nehledělo. Jednou v pozadí štěká pes, jindy do dabingu v nejvypjatější scéně filmu vpadne hlas manželky, která svého muže plísní, že nevynesl koš. Vtipnost podobných situací umocňuje střih, který nechává vzpomínky interagovat s ukázkami. Jindy díky rychlému údernému střihu různorodých, mnohdy protichůdných výpovědí pamětníků vyniknou chameleonské rysy rychlodabingu. Pro jedny to byla trochu romantická aktivita, pro další je to dodnes sběratelský fetiš, jiní už se tomu smějí jako dobou vynucené znouzectnosti.

A kriminalisté vzpomínají, že leckdo si za nelegální zisky z prodejů videokazet postavil barák. Což je ve světle toho, jak se bohatlo v devadesátých letech, stále drobnost. Autoři snímku nehodnotí, pouze pozorují a skládají vedle sebe jednotlivé střípky. Nevzniká z nich ucelený obraz právě proto, že rychlodabing není snadné uchopit a přiřknout mu nějaké znaménko.

Chameleon, který rozděluje společnost

Králové videa tak přinejmenším v jednom ohledu vystupují ze stínu klidného vypravěčského hlasu Miroslava Táborského, ze stínu dobře odvedené televizní práce, jejímž hlavním a jediným cílem je informovat. Na lehce obskurním tématu ukazují komplikovanou povahu doby na přelomu dvou režimů. Rychlodabing lze milovat z mnoha leckdy protichůdných důvodů. A podobně komplikovaně se ho lze i štítit.

Možná to zní jako zveličování jedné bizarní a víceméně neumětelské činnosti. Ale právě proto, že jde o záležitost, nad kterou už se dnes většina lidí spíš shovívavě a s mlhavou vzpomínkou pousměje, se díky ní lze zamyslet z více úhlů a bez plamenných emocí nad těmi dobovými tématy, která dnes společnost dělí na nesmiřitelné tábory. Ať už jsou to aktuální spory o Kunderu, či plakáty s Miladou Horákovou.
 





další blogy autora:

Nemocnice jako konejšivé místoTomáš Stejskal ve svém blogu uvažuje o novém českém doku-soapu Nemocnice v první linii, pojednávajícím o léčení pacientů s koronavirem. Dokumentární cyklus podle něj přináší cenný dotek reality, který stojí v opozici vůči číslům, datům a titulkům virtuálního světa.23.04.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Velkofilmy z archivůFilmový publicista Tomáš Stejskal si ve svém blogu klade otázku, zda mohou současné dokumentární hity jako Apollo 11 či Diego Maradona změnit vnímání dokumentů.19.09.2019 - Tomáš Stejskal
Taktilní ohledávání knihy Generace JihlavaJak píší o dokumentárních filmech kritici, jak dokumentaristé a co vzejde ze srovnání jejich pohledů?07.05.2015 - Tomáš Stejskal
Vědci s kamerou definují novou filmovou estetikuSouvisí spolu hnutí direct cinema a současné snímky z experimentální audiovisuální laboratoře Sensory Ethnography Lab? Krátké zamyšlení o vědě, technice a umění.19.03.2015 - Tomáš Stejskal
Poctivost a střety zájmůFalešný úvodník nového editora a letmé zamyšlení o různých způsobech psaní o filmu22.01.2015 - Tomáš Stejskal
Neočekávaná setkáníPrvní příspěvek filmového publicisty a ji.hlavského "insidera" Tomáše Stejskala30.10.2014 - Tomáš Stejskal

   poslední blogy:
Jak na… s Johnem WilsonemV čem tkví půvab i hloubka dokumentární série Jak na... s Johnem Wilsonem, kterou filmový kritik a bloger dok.revue Martin Šrajer považuje za nejlepší dokumentární počin loňského roku? Wilsonova věta, že „nedá tolik práce proměnit obyčejný objekt v něco neobyčejného“, by podle Šrajera mohla být hlavní tezí celé série. Wilson nás podle něj vede k „přehodnocení našeho vztahu k místům, kterými denně procházíme a vůči jejichž skrytým významům jsme se stali netečnými... Přitom – jako ti nejlepší dokumentaristé – v zásadě nedělá nic jiného, než že ukazuje, jak lidé žijí.“21.01.2021 - Martin Šrajer
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml