Mezi samizdatem a veksláctvím

Dokument Králové videa představuje rychlodabované videokazety jako fenomém vypovídající o tekuté hranici mezi komunismem a kapitalismem.
03.09.2020 - Tomáš Stejskal

Z filmu Králové videa. Foto Film Europe

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se s jednohlasým rychlodabingem potkal snad každý. Toto převážně východoevropské specifikum už je dnes maximálně lehce obskurním zdrojem zábavy. Ale dokument Králové videa – původně nadšenecký projekt, jenž to dotáhnul až na celovečerní stopáž a do běžné kinodistribuce – ukazuje tento fenomén jako pozoruhodného chameleona, který bytostně patří k době předrevoluční i k následujícímu bujení divokého kapitalismu.

Parta milovníků a tvůrců amatérských hororů v čele s režisérem Lukášem Bulavou natočila dokument, ke kterému se na první pohled vážou především přízviska poctivý, ale též konvenční. Tvůrci si dali práci a sehnali mnohem víc „králů videa“, než jen ty nejznámější aktéry rychlodabingu, jako byl Ondřej Neff, Ondřej Hejma, František Fuka či Dana Hábová. Vypátrali i mnoho těch, kteří byli známí jen pod přezdívkami jako Niňja a dabovali nedostatkové filmy ze západu v anonymitě svých moravských bytů. A s pomocí hlasu Miroslava Táborského tento dobový úkaz přehledně zmapovali a představili jak pamětníkům, tak těm, pro něž jde o legrační bizár.
 

Z filmu Králové videa. Foto Film Europe
 

Králové videa jsou vtipnou poctou rychlodabingu, která si však zaslouží mnohem větší uznání než jen prostě konstatovat, že z původně fanouškovského projektu vznikl profesionálně natočený a sestříhaný dokumentární film. Hlavní předností snímku je, že ukazuje rychlodabing coby podivuhodnou aktivitu, která jednou nohou stojí poblíž pojmů underground či samizdat a tou druhou se v devadesátých letech zabořila do toho, v co se proměnilo předrevoluční veksláctví.

Napůl veksláctví a napůl  samizdat

„Ty filmy, to byl jedinej záblesk světla zpoza tý opony,“ vzpomíná dabér Hejma. „Jsem najednou poprvé v životě viděl žánry, který sem do té doby nikdo nepustil,“ dodává milovník kinematografie a hudebník Roman Holý. A podobných svědectví jsou ve filmu desítky. Aniž by tvůrci a diváci rychlodabingových videokazet přehnaně romantizovali své aktivity, oprávněně popisují fenomén blízký jakékoli dobové podzemní kultuře. Ať už lidé rozmnožovali verše Ivana Martina Jirouse či akční snímek Komando, šlo v jádru o totožnou aktivitu. Není důležité se přít o to, co je hodnotnější, v obou případech jde o to nesmířit se s tím, že by měl stát dohlížet na to, co do kultury patří a co nikoli.
 

„Možná to zní jako zveličování jedné bizarní a víceméně neumětelské činnosti. Ale právě proto, že jde o záležitost, nad kterou už se dnes většina lidí spíš shovívavě a s mlhavou vzpomínkou pousměje, se díky ní lze zamyslet z více úhlů a bez plamenných emocí nad těmi dobovými tématy, která dnes společnost dělí na nesmiřitelné tábory. Ať už jsou to aktuální spory o Kunderu, či plakáty s Miladou Horákovou.“
 

Ostatně i historky o tom, jak tyto „véháesky“ vznikaly a šířily se, leckdy připomínají vzpomínky disidentů. Jezdilo se do nejbližších videopůjčoven za německými hranicemi, kazety se převážely do pronajatých penzionů na české straně, kde už čekala připravená kopírovací technika. Jen se počáteční „partyzánská“ aktivita dělaná z lásky k filmové zábavě pozvolna měnila v činnost provozovanou také za účelem zisku. A k tancům mezi paragrafy.

V devadesátých letech s příchodem profesionálních distribučních společností policie nepřestávala tvůrce rychlodabingů stíhat, důvodem však nebylo šíření ideologicky závadného materiálu, ale újma těch, kdo dané snímky šířili legálně.
 

Z filmu Králové videa. Foto Film Europe

Dabing s naštvanou manželkou či štěkajícím psem

Králové videa vyprávějí o zvláštním kulturním úkazu. Jedni by se ho zdráhali přiřadit k aktivitám typu samizdatu už proto, že šířit špatně přeloženého a nadabovaného Predátora přece nemá stejnou váhu jako množit neoficiální překlady Orwella či Solženicyna. Mnohem pádnějším důvodem, proč to srovnání není přesné, je navíc fakt, že rychlodabéři o sobě navzájem pořádně nevěděli, šlo o izolované ostrůvky.

Někteří začali dabovat ještě na gymnáziu pro potěšení spolužáků a nyní jsou z nich renomovaní překladatelé. Jiní se do této tvorby pustili navzdory tomu, že jejich slovník zahrnoval zhruba dvacet anglických slov. Vedle slušné práce Hejmy, Fuky či Petra Šarocha tak zní ukázky z dabingů, v nichž si dotyční celý děj kompletně vymýšlejí.
 

Z filmu Králové videa. Foto Film Europe
 

Na kvalitu se mnohdy opravdu nehledělo. Jednou v pozadí štěká pes, jindy do dabingu v nejvypjatější scéně filmu vpadne hlas manželky, která svého muže plísní, že nevynesl koš. Vtipnost podobných situací umocňuje střih, který nechává vzpomínky interagovat s ukázkami. Jindy díky rychlému údernému střihu různorodých, mnohdy protichůdných výpovědí pamětníků vyniknou chameleonské rysy rychlodabingu. Pro jedny to byla trochu romantická aktivita, pro další je to dodnes sběratelský fetiš, jiní už se tomu smějí jako dobou vynucené znouzectnosti.

A kriminalisté vzpomínají, že leckdo si za nelegální zisky z prodejů videokazet postavil barák. Což je ve světle toho, jak se bohatlo v devadesátých letech, stále drobnost. Autoři snímku nehodnotí, pouze pozorují a skládají vedle sebe jednotlivé střípky. Nevzniká z nich ucelený obraz právě proto, že rychlodabing není snadné uchopit a přiřknout mu nějaké znaménko.

Chameleon, který rozděluje společnost

Králové videa tak přinejmenším v jednom ohledu vystupují ze stínu klidného vypravěčského hlasu Miroslava Táborského, ze stínu dobře odvedené televizní práce, jejímž hlavním a jediným cílem je informovat. Na lehce obskurním tématu ukazují komplikovanou povahu doby na přelomu dvou režimů. Rychlodabing lze milovat z mnoha leckdy protichůdných důvodů. A podobně komplikovaně se ho lze i štítit.

Možná to zní jako zveličování jedné bizarní a víceméně neumětelské činnosti. Ale právě proto, že jde o záležitost, nad kterou už se dnes většina lidí spíš shovívavě a s mlhavou vzpomínkou pousměje, se díky ní lze zamyslet z více úhlů a bez plamenných emocí nad těmi dobovými tématy, která dnes společnost dělí na nesmiřitelné tábory. Ať už jsou to aktuální spory o Kunderu, či plakáty s Miladou Horákovou.
 





další blogy autora:

Milý rotoskopický tatiTomáš Stejskal se ve svém blogu zamýšlí nad tím, jak české animované dokumenty kondenzují realitu do intenzivních vykřičníků. Zmiňuje i nový anidok Diany Cam Van Nguyen Milý tati, který soutěží příští týden na festivalu v Locarnu.29.07.2021 - Tomáš Stejskal
Dokumentární útok na mainstream zadními vrátkyCo o aktuálních výbojích tuzemského dokumentu prozrazují nedávno udělené Ceny české filmové kritiky a nominace na České lvy?11.02.2021 - Tomáš Stejskal
Nemocnice jako konejšivé místoTomáš Stejskal ve svém blogu uvažuje o novém českém doku-soapu Nemocnice v první linii, pojednávajícím o léčení pacientů s koronavirem. Dokumentární cyklus podle něj přináší cenný dotek reality, který stojí v opozici vůči číslům, datům a titulkům virtuálního světa.23.04.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Velkofilmy z archivůFilmový publicista Tomáš Stejskal si ve svém blogu klade otázku, zda mohou současné dokumentární hity jako Apollo 11 či Diego Maradona změnit vnímání dokumentů.19.09.2019 - Tomáš Stejskal
Taktilní ohledávání knihy Generace JihlavaJak píší o dokumentárních filmech kritici, jak dokumentaristé a co vzejde ze srovnání jejich pohledů?07.05.2015 - Tomáš Stejskal
Vědci s kamerou definují novou filmovou estetikuSouvisí spolu hnutí direct cinema a současné snímky z experimentální audiovisuální laboratoře Sensory Ethnography Lab? Krátké zamyšlení o vědě, technice a umění.19.03.2015 - Tomáš Stejskal
Poctivost a střety zájmůFalešný úvodník nového editora a letmé zamyšlení o různých způsobech psaní o filmu22.01.2015 - Tomáš Stejskal
Neočekávaná setkáníPrvní příspěvek filmového publicisty a ji.hlavského "insidera" Tomáše Stejskala30.10.2014 - Tomáš Stejskal

   poslední blogy:
Milý rotoskopický tatiTomáš Stejskal se ve svém blogu zamýšlí nad tím, jak české animované dokumenty kondenzují realitu do intenzivních vykřičníků. Zmiňuje i nový anidok Diany Cam Van Nguyen Milý tati, který soutěží příští týden na festivalu v Locarnu.29.07.2021 - Tomáš Stejskal
Český BollywoodProč nejsou české filmy v zahraničí vidět tak, jak by si zasloužily? A když jsou, proč jsou pod nimi obvykle podepsáni cizinci, žijící u nás? Vytvořili jsme si svůj „Čekwood“ a jsme příliš opatrní a pohodlní se z něj vydat do světa.15.07.2021 - Radim Procházka
Ve jménu rešeršeCo se stane, když práce na rešerších přeroste dokumentaristům přes hlavu? V novém dok.blogu přibližuje Tereza Reichová, kam až ji zavedla důkladná příprava na chystaný celovečerní film o českém vzdělávacím systému.17.06.2021 - Tereza Reichová
Letem podcastovým světem III V dok.revue přinášíme třetí díl postřehů moderátora, dokumentaristy a dramaturga Dana Moravce o současných českých podcastech. Tento díl by mohl mít podtitul Divadlo nikdy nebylo víc slyšet a zaměřuje se na podcasty, které připravily tři divadelní soubory během pandemie: Národní divadlo, Divadlo Archa a Divadlo v Dlouhé. 10.06.2021 - Dan Moravec
Všežravé pojmyI když se analogovým technologiím a podmínkám či konvencím, které se k nim vážou, předpovídal v oblasti filmu a fotografie zánik, jsou v současném umění stále přítomné. O zmapování území „filmovosti“ v krajině „rozšířené kinematografie“ se pokusil umělecko-výzkumný projekt Reset the Apparatus!, jehož výstupem byla v roce 2019 i stejnojmenná kniha. Jaké klade otázky? 27.05.2021 - Tereza Hadravová
Ženy versus vědaOhlédnutí za letošním Mezinárodním festivalem populárně-vědeckých filmů AFO, který skončil 11. května, vybízí k otázce, jak komplikovaný je vztah současné vědy a genderu.20.05.2021 - Martin Šrajer
Barevné dějinyNový dok.blog se věnuje současnému fenoménu populární vizuální kultury, totiž automatickému digitálnímu kolorování černobílých historických snímků. Jakou změnu přináší možnost vidět vlastní předky nebo zásadní dějinné události v barvě? A jsou všechny černobílé historické fotografie vhodné k tomu, aby se jich dotkla barva?06.05.2021 - Andrea Průchová Hrůzová
Útok na žánr true crime storyMockument American Vandal si utahuje z žánru true crime nasprejovanými penisy a projímadlem, ale nejde jen o teenagerskou komedii.29.04.2021 - Antonín Tesař
Letem podcastovým světem IIVe druhém díle svých poznámek k současným českým podcastům se moderátor, dokumentarista a dramaturg Dan Moravec zaměřuje na dvě série Českého rozhlasu, které se, každá po svém, dotýkají vztahu duše a těla.22.04.2021 - Dan Moravec
Zprávy podle potřeby?Nejsledovanější francouzská televize TF1 plánuje do konce roku umožnit divákům, aby přizpůsobili zpravodajský obsah svému vkusu a zájmu. Může však zpravodajství fungovat podobně jako sociální síť, kde po vyfiltrování sledujeme jen to, co nás zajímá, a uzavíráme se tak ještě víc do sociálních bublin? Milan Kruml ve svém dalším dok.blogu uvažuje, jaké nebezpečí představuje personalizace televizního zpravodajství.08.04.2021 - Milan Kruml