Meze inspirace

Filmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.
14.12.2017 - Ivan David

Francouzský režisér Claude Lelouch, který letos oslavil osmdesátiny, prakticky ve všech svých filmech ohledával hranice mezi mainstreamovou a avantgardní kinematografií. Dokázal natočit obecně srozumitelné snímky jako Muž a žena (1966), se kterými vyhrával na prestižních festivalech a získával značnou diváckou přízeň, i velmi náročné filmy typu fascinujícího tříhodinového eposu Jedni a druzí (1981). Lelouch, který se nevyhýbal ani natáčení reklam, též vytvořil několik krátkých čistě experimentálních audiovizuálních děl. Do poslední kategorie spadá i osmiminutový film C'était un rendez-vous (Byla to schůzka, 1976), v němž v jediném záběru sledujeme zběsilý průjezd sportovního Mercedesu ikonickými místy Paříže, jenž vyvrcholí příjezdem k bazilice Sacré-Cœur, před níž (na dosud neviditelného řidiče nikdy nezobrazeného auta – kamera je celou dobu umístěna pod nárazníkem) čeká krásná žena.1)

Uvedený film se stal záhy kultovním zejména mezi příznivci rychlých aut. V důsledku toho plnil úlohu vědomé i nevědomé inspirace pro množství následovníků – zmiňme alespoň evidentní poctu, kterou francouzskému tvůrci složila automobilka Nissan propagačním snímkem The Run (Jízda, 2003), který byl natočen v notoricky známých ulicích hlavního města České republiky a kde závěrečná krásná žena čeká na řidiče tentokrát před Pražským hradem.2)

V roce 2014 byl námět Lelouchova filmu převzatý do reklamy na Citroën DS5. V této reklamě opět projíždí elegantní automobil (jenž je předmětem propagace) Paříží a krásná žena i tentokrát čeká na hlavního hrdinu na Montmartru. Inspirace Lelouchovým filmem, která i tak byla zřejmá, byla navíc posléze výslovně potvrzena ve „filmu o filmu“, který k této reklamě vznikl a byl veřejně šířen. Lelouch však tentokrát nebyl polichocen, ale pobouřen: Nabyl dojmu, že automobilka se pouze neinvenčně přiživuje na jeho nápadu a na proslulosti jeho původního filmu z roku 1976, a to s čistě komerčními úmysly. Podal tedy na automobilku i výrobce spotu žalobu.

Žaloba byla nejprve zamítnuta v prvním stupni – a 12. září 2017 pak i ve stupni druhém u odvolacího soudu. Jak se to mohlo stát?


Předně je třeba říci, že žaloba nebyla podána z titulu porušení Lelouchových autorských práv. Lelouch tedy netvrdil, že autoři reklamy na Citroën nedovoleně zkopírovali autorskoprávně chráněné nápady z jeho původního filmu. Takové nápady totiž zjevně zkopírovány nebyly. To pro úplnost uvedly i oba soudy, když konstatovaly, že Lelouchův původní film a reklama jsou z hlediska tvůrčího zpracování značně odlišné. Velmi odlišná je v obou audiovizuálních dílech práce kamery (jediný úhel kamery v Lelouchově filmu X množství úhlů v reklamě na Citroën), střihu (absence střihu v Lelouchově filmu natočeném na jediný záběr X propracovaná střihová skladba v reklamě), zvukové složce (prostý zvuk motoru v Lelouchově filmu X hudba v reklamě), ale i z hlediska vlastního „děje“, struktury a obsahu (v Lelouchově filmu např. vyjma úplného závěru nevidíme žádné herce ani automobil X v reklamě jsou herci přirozenou součástí děje a automobil je zde aktivně propagován). To, co si tedy tvůrci reklamy od Lelouche „vypůjčili“, byl v tomto směru pouze právně nechráněný „holý námět“ (stručně řečeno prostý nápad, že muž jede rychle velkoměstem a v závěru se setkává s krásnou ženou) a část názvu (i v reklamě byl v názvu užít termín „rendez-vous“), sama o sobě rovněž nejedinečná, a tedy nechráněná.

Protože žaloba z titulu autorského práva se nejevila jako perspektivní, podal Lelouch žalobu rovnou se zdůvodněním, že tvůrci reklamy na jeho filmu nekalosoutěžně parazitovali – tedy bez jeho souhlasu těžili z dobré pověsti a proslulosti původního filmu a investic do něj Lelouchem a jeho produkčním týmem vložených.

Neúspěch žaloby byl zapříčiněn skutečností, že se před soudem nepodařilo prokázat ani žádné z těchto tvrzení. Ukázalo se, že investice, které Lelouch do filmu v roce 1976 vložil, byly poměrně nízké a již dávno se vrátily zpět v příjmech utržených v souvislosti s distribucí filmu. Současně navzdory nepopiratelné popularitě filmu mezi milovníky aut se nepodařilo doložit ani to, že by jeho film byl známý mezi širokou veřejností, na kterou byla reklama na Citroën cílena – Lelouchovi v tomto směru tedy mohla jen stěží vzniknout nějaká újma. (Pro úplnost dodejme, že předmětná reklama byla navíc primárně určena pro čínský trh, kde je Lelouchovo dílo prakticky neznámé.)

Ponaučení z tohoto příběhu především zní, že „inspirace není zločin“ a že problém nastává až v okamžiku, kdy je neoprávněně přebírán jedinečný obsah z dosud chráněných autorských děl třetích osob, popř. když se někdo nemravně přiživuje na (zatím nesplacených) investicích jiného. Omezovat nad tuto míru inspiraci zákonem by v konečném důsledku nepřiměřeně omezovalo tvůrčí rozvoj, který je přitom v zájmu všech.


Poznámky:

1) Celý film je možno vidět zde: https://www.youtube.com/watch?v=zvDXlDxMnb4.

2) Celý film je možno vidět zde: https://www.youtube.com/watch?v=TX0mHxySco4.  





další blogy autora:

Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Všechno je v pořádkuFilmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.08.06.2017 - Ivan David
Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmuFilmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?23.03.2017 - Ivan David
Mluvil tu někdo o digitalizaci filmu?Filmový právník a advokát Ivan David nahlíží na zdánlivě jednoduchý pojem „digitalizace“, který rozdmýchává atmosféru nejen v odborných kruzích. Proč je tak složité tomuto pojmu porozumět?02.02.2017 - Ivan David

   poslední blogy:
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Žurnalistika a zkušenostní médiaDramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.30.04.2020 - Andrea Slováková
Nemocnice jako konejšivé místoTomáš Stejskal ve svém blogu uvažuje o novém českém doku-soapu Nemocnice v první linii, pojednávajícím o léčení pacientů s koronavirem. Dokumentární cyklus podle něj přináší cenný dotek reality, který stojí v opozici vůči číslům, datům a titulkům virtuálního světa.23.04.2020 - Tomáš Stejskal
Jak Kovy minul dějiny… ale ať je řeší dálFilozof a publicista Petr Fischer uvažuje ve svém blogu nad novým televizním dokumentem Ivo Bystřičana Kovy řeší dějiny, dostupným online na iVysílání České televize. Známý youtuber Karel „Kovy“ Kovář v něm podniká filmovou dokumentární cestu po českých školách, aby zjistil, jak se v nich učí moderní dějiny. Cestu v mnohém neúspěšnou. Přesto v závěru Fischer konstatuje, že jeho snaha může připomínat strategii, kterou pro přežití v postdějinné době navrhoval už před třiceti lety filozof Vilém Flusser.16.04.2020 - Petr Fischer
Skutečnost jako sociální mizanscénaEstetička Tereza Hadravová přibližuje hlavní myšlenky knihy filmového kritika a teoretika Adriana Martina Mizanscéna a filmový styl, kterou v překladu Veroniky Klusákové vydalo nedávno Nakladatelství AMU. Pojem "sociální mizanscéna", se kterým v knize pracuje, Hadravová aktuálně vztahuje ke změnám, které v těchto týdnech izolace prožíváme a jež se dotýkají proměny veřejného prostoru, oděvu i společenských konvencí.09.04.2020 - Tereza Hadravová
Neodvratný čas tiché apokalypsyDokumentaristka, teoretička a včelařka Andrea Hanáčková píše pro dok.revue o tom, jak vnímá oceňovaný snímek Země medu, který zahajoval letošní Jeden svět a je do 2. dubna mimořádně dostupný na portále DAFilms. „Dokument dvou tvůrců ze Skopje Tamary Kotevské a Ljubomira Stefanova je dokonalým obrazem světa, který už nedokáže vyvážit lidskou rozpínavost a reaguje úhybem, nebo úhynem,“ píše Hanáčková.01.04.2020 - Andrea Hanáčková
Laboratorní milostné vztahy v izolaciAntonín Tesař ve svém blogu přibližuje novou reality show Netflixu Láska je slepá, která coby sociální experiment ukazuje podoby současných milostných vztahů. Základní premisa seriálu, totiž lidé izolovaní v osamělých pokojích, kteří si navzájem naslouchají a touží se spolu seznámit, je v době hromadné izolace poměrně symbolická.26.03.2020 - Antonín Tesař
Ústa RambyRadim Procházka ve svém dok.blogu aplikuje mcluhanovské dělení na studené a horké médium na současnou situaci s nošením roušek na veřejnosti. Rouška coby studené médium podněcuje naši fantazii více než odhalená tvář. Jak na autora působí selfie Terezy Ramby v roušce? 19.03.2020 - Radim Procházka