Meze inspirace

Filmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.
14.12.2017 - Ivan David

Francouzský režisér Claude Lelouch, který letos oslavil osmdesátiny, prakticky ve všech svých filmech ohledával hranice mezi mainstreamovou a avantgardní kinematografií. Dokázal natočit obecně srozumitelné snímky jako Muž a žena (1966), se kterými vyhrával na prestižních festivalech a získával značnou diváckou přízeň, i velmi náročné filmy typu fascinujícího tříhodinového eposu Jedni a druzí (1981). Lelouch, který se nevyhýbal ani natáčení reklam, též vytvořil několik krátkých čistě experimentálních audiovizuálních děl. Do poslední kategorie spadá i osmiminutový film C'était un rendez-vous (Byla to schůzka, 1976), v němž v jediném záběru sledujeme zběsilý průjezd sportovního Mercedesu ikonickými místy Paříže, jenž vyvrcholí příjezdem k bazilice Sacré-Cœur, před níž (na dosud neviditelného řidiče nikdy nezobrazeného auta – kamera je celou dobu umístěna pod nárazníkem) čeká krásná žena.1)

Uvedený film se stal záhy kultovním zejména mezi příznivci rychlých aut. V důsledku toho plnil úlohu vědomé i nevědomé inspirace pro množství následovníků – zmiňme alespoň evidentní poctu, kterou francouzskému tvůrci složila automobilka Nissan propagačním snímkem The Run (Jízda, 2003), který byl natočen v notoricky známých ulicích hlavního města České republiky a kde závěrečná krásná žena čeká na řidiče tentokrát před Pražským hradem.2)

V roce 2014 byl námět Lelouchova filmu převzatý do reklamy na Citroën DS5. V této reklamě opět projíždí elegantní automobil (jenž je předmětem propagace) Paříží a krásná žena i tentokrát čeká na hlavního hrdinu na Montmartru. Inspirace Lelouchovým filmem, která i tak byla zřejmá, byla navíc posléze výslovně potvrzena ve „filmu o filmu“, který k této reklamě vznikl a byl veřejně šířen. Lelouch však tentokrát nebyl polichocen, ale pobouřen: Nabyl dojmu, že automobilka se pouze neinvenčně přiživuje na jeho nápadu a na proslulosti jeho původního filmu z roku 1976, a to s čistě komerčními úmysly. Podal tedy na automobilku i výrobce spotu žalobu.

Žaloba byla nejprve zamítnuta v prvním stupni – a 12. září 2017 pak i ve stupni druhém u odvolacího soudu. Jak se to mohlo stát?


Předně je třeba říci, že žaloba nebyla podána z titulu porušení Lelouchových autorských práv. Lelouch tedy netvrdil, že autoři reklamy na Citroën nedovoleně zkopírovali autorskoprávně chráněné nápady z jeho původního filmu. Takové nápady totiž zjevně zkopírovány nebyly. To pro úplnost uvedly i oba soudy, když konstatovaly, že Lelouchův původní film a reklama jsou z hlediska tvůrčího zpracování značně odlišné. Velmi odlišná je v obou audiovizuálních dílech práce kamery (jediný úhel kamery v Lelouchově filmu X množství úhlů v reklamě na Citroën), střihu (absence střihu v Lelouchově filmu natočeném na jediný záběr X propracovaná střihová skladba v reklamě), zvukové složce (prostý zvuk motoru v Lelouchově filmu X hudba v reklamě), ale i z hlediska vlastního „děje“, struktury a obsahu (v Lelouchově filmu např. vyjma úplného závěru nevidíme žádné herce ani automobil X v reklamě jsou herci přirozenou součástí děje a automobil je zde aktivně propagován). To, co si tedy tvůrci reklamy od Lelouche „vypůjčili“, byl v tomto směru pouze právně nechráněný „holý námět“ (stručně řečeno prostý nápad, že muž jede rychle velkoměstem a v závěru se setkává s krásnou ženou) a část názvu (i v reklamě byl v názvu užít termín „rendez-vous“), sama o sobě rovněž nejedinečná, a tedy nechráněná.

Protože žaloba z titulu autorského práva se nejevila jako perspektivní, podal Lelouch žalobu rovnou se zdůvodněním, že tvůrci reklamy na jeho filmu nekalosoutěžně parazitovali – tedy bez jeho souhlasu těžili z dobré pověsti a proslulosti původního filmu a investic do něj Lelouchem a jeho produkčním týmem vložených.

Neúspěch žaloby byl zapříčiněn skutečností, že se před soudem nepodařilo prokázat ani žádné z těchto tvrzení. Ukázalo se, že investice, které Lelouch do filmu v roce 1976 vložil, byly poměrně nízké a již dávno se vrátily zpět v příjmech utržených v souvislosti s distribucí filmu. Současně navzdory nepopiratelné popularitě filmu mezi milovníky aut se nepodařilo doložit ani to, že by jeho film byl známý mezi širokou veřejností, na kterou byla reklama na Citroën cílena – Lelouchovi v tomto směru tedy mohla jen stěží vzniknout nějaká újma. (Pro úplnost dodejme, že předmětná reklama byla navíc primárně určena pro čínský trh, kde je Lelouchovo dílo prakticky neznámé.)

Ponaučení z tohoto příběhu především zní, že „inspirace není zločin“ a že problém nastává až v okamžiku, kdy je neoprávněně přebírán jedinečný obsah z dosud chráněných autorských děl třetích osob, popř. když se někdo nemravně přiživuje na (zatím nesplacených) investicích jiného. Omezovat nad tuto míru inspiraci zákonem by v konečném důsledku nepřiměřeně omezovalo tvůrčí rozvoj, který je přitom v zájmu všech.


Poznámky:

1) Celý film je možno vidět zde: https://www.youtube.com/watch?v=zvDXlDxMnb4.

2) Celý film je možno vidět zde: https://www.youtube.com/watch?v=TX0mHxySco4.  





další blogy autora:

Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Všechno je v pořádkuFilmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.08.06.2017 - Ivan David
Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmuFilmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?23.03.2017 - Ivan David
Mluvil tu někdo o digitalizaci filmu?Filmový právník a advokát Ivan David nahlíží na zdánlivě jednoduchý pojem „digitalizace“, který rozdmýchává atmosféru nejen v odborných kruzích. Proč je tak složité tomuto pojmu porozumět?02.02.2017 - Ivan David

   poslední blogy:
Jak na… s Johnem WilsonemV čem tkví půvab i hloubka dokumentární série Jak na... s Johnem Wilsonem, kterou filmový kritik a bloger dok.revue Martin Šrajer považuje za nejlepší dokumentární počin loňského roku? Wilsonova věta, že „nedá tolik práce proměnit obyčejný objekt v něco neobyčejného“, by podle Šrajera mohla být hlavní tezí celé série. Wilson nás podle něj vede k „přehodnocení našeho vztahu k místům, kterými denně procházíme a vůči jejichž skrytým významům jsme se stali netečnými... Přitom – jako ti nejlepší dokumentaristé – v zásadě nedělá nic jiného, než že ukazuje, jak lidé žijí.“21.01.2021 - Martin Šrajer
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml