Mediální remix. Několik postřehů z varšavské konference Media meets literacy

Jakými různými způsoby je možné učit o médiích? Jak rozumí konceptu mediální gramotnosti odborníci a odbornice napříč Evropou? A jak souvisí mediální gramotnost s aktivním občanstvím?
28.05.2015 - Andrea Slováková

Mediální a filmová gramotnost je jednou ze základních kompetencí, díky nimž se orientujeme v každodennosti. Těmi, kdo výchovu k těmto kompetencím promýšlejí a realizují, jsou především organizace působící v neziskovém sektoru. To je jeden z poznatků vyplývajících z mezinárodní konference Media meets literacy, která proběhla před týdnem ve Varšavě. Kreativní a inovativní přístupy ke vzdělávání o médiích a filmu představilo několik desítek organizací, nejčetněji byly zastoupeny Belgie, Nizozemsko a Velká Británie. Avšak svoje projekty prezentovalo i několik polských organizací, Rumunsko nebo Doc Alliance Academy, která vzniká ze spolupráce sedmi zemí (a v nich probíhajících festivalů dokumentárního filmu), ale těžiště aktivit má v České republice – a zcela jasně se ukázalo, že v postkomunistických zemích probíhá výchova v oblastech médií a filmu téměř výhradně mimo formální vzdělávací systém.

Přednáška britského teoretika, profesora Davida Buckinghama, který se mediální gramotnosti věnuje 35 let, pojmenovala východisko celé konference: tradiční gramotnost zdaleka nestačí k tomu, abychom rozvíjeli aktivní občanství v současné společnosti. Buckingham se zaměřil na samotný pojem mediální gramotnost, jenž ve formativních letech provázela strategická rozostřenost definice, která vyvolává neustálou nutnost redefinice, a to i ve Velké Británii, kde je mediální výchova dávno součástí povinných osnov pro studenty starší 14 let. Začala zde jako součást výuky anglického (mateřského) jazyka, protože od něj se odvíjí analýza komunikace, tedy problematizace otázek, jak učíme o komunikaci a kultuře.

Pro nedávný vývoj ve způsobech vytváření a recepce mediálních obsahů je charakteristický přenos zodpovědnosti z vlády a médií na uživatele, tedy příprava poučených „spotřebitelů“, k čemuž je hlavním klíčem kritické porozumění médiím a jejich sdělením. Mediální gramotnost zahrnuje filmovou i digitální gramotnost (která  bývá často nepřesně zužována na internetovou bezpečnost a funkční dovednosti, jež ovšem obsahuje i technologické kompetence). Poukázal také na problém s porovnáváním jednotlivých zemí a vůbec měřením, protože kvantifikace gramotnosti, která zahrnuje i obtížně vyčíslitelné aspekty, jako jsou porozumění a kreativita, se často zúží na měření toho, co změřit lze (třeba přístup ke vzdělání či k internetu). Mediální vzdělávání není o učení skrz (či za pomoci) médií, ale především znamená učit o médiích. Koncepční přemýšlení o způsobech tohoto vzdělávání je důležité i pro Buckinghama, který se mediální gramotnosti věnuje dlouhá léta prakticky i teoreticky, na jedné straně je důležité pracovat na praxi, analyticky ji prozkoumávat a zkušenosti sdílet, na druhé straně ale i reformulovat a stále znovu-nalézat kritický rámec.

Mateo Zacchetti, zástupce Evropské komise a programu MEDIA Creative Europe, prezentoval postoj komise, podle níž by se mediální gramotnost měla učit i ve školách (v roce 2009 komise vyzvala členské země, aby zvážily zařazení mediální výchovy do povinného vzdělávání). Školy by se podle něj měly zaměřit spíše na obsah než technologie, na kritické a sociální kompetence, měly by se snažit rozvíjet kreativitu a vzbuzovat zvědavost. Z prezentovaných ukázek „dobré praxe“ však s předmětem ve školách pracuje pouze britský model, ostatní účastníci ukazovali projekty vznikající mimo formální vzdělávací systém.

Leo Pekkala uvedl finské příklady spolupráce ministerstva školství a kultury a soukromých mediálních společností, z nichž vzešly například divácky mimořádně úspěšné vzdělávací animované pořady (vidělo je 1,3 milionu diváků) či nejčtenější časopis pro děti ve věku 7 až 12 let, Ten vydává soukromý nakladatel Otavamedia, který však s ministerstvem konzultuje vzdělávací témata. Ve Finsku dále ve spolupráci státního a soukromého sektoru probíhá Týden mediální gramotnosti, do něhož se zapojuje 42 organizací, které pro základní i střední školy připravují vzdělávací nebo osvětové materiály.

Ruben Lopez a Felipe Gonzáles Gil představili španělskou iniciativu ZEMOSg8, která se zaměřuje na výzkum free culture, sociálních inovací, nových médií a neformálního vzdělávání. Prosazují koncept expanded media education (rozšířené mediální vzdělávání) a jeho základní princip shrnují heslem don´t hate the media, remix the media. Kulturu barthesovsky vnímají jako nekonečný palimpsest, v němž už neplatí rozdělení na ty, kteří mají moc (ti, co vědí, či ti, co učí) a publikum (ti, co nevědí, resp. ti, co se učí), paradigma se mění z expertního na amatérské. Remix je pro ně hlavní metodologií dekonstrukce mediální krajiny.

Polská nezisková organizace LABlife také rozvíjí rozšířené mediální vzdělávání. Vychází z neurobiologického zkoumání postupu myšlení – emoce – jednání a zabývá se otázkou, jak vytvořit pro učení vhodné prostředí. Účelem je rozvoj aktivního občanství, schopností tvůrčího řešení problémů a podpora místních iniciátorů změn.  Především ale vyvinuli projekt Warszawa lab, předpokládající především mladé uživatele, tzv. digital natives, kteří používají technologie k budování sociálních vztahů již intuitivně. V rámci projektu pak vytváří příběhy o Varšavě, upravují prostředí – třeba se učí zacházet s různými grafickými programy, jimiž obrazy oprošťují od reklam. Učí se, jak vytvářet kvalitní internetový obsah a eticky jej šířit – spojují se například se sociálními aktivisty, aby společně přispěli k rozvoji města. A přitom zdůrazňují: nepracujeme s jednotlivými vědomostmi (což byl přístup příznačný pro lineární vzdělávání ve 20. století), ale s postoji.





další blogy autora:

Poznámky na okrajích knihČtení a zpracování non-fikčního textu probíhá nezřídka odlišně od čtení beletrie – text je více „používán“, poznámkován, čtenářka si z něj vybírá klíčové myšlenky, závěry a argumenty, k některým jeho částem se vrací, z textu dále cituje. Podtržení, vlnovky, vykřičníky i poznámky v zapůjčené knize mění její význam, a to i pokud tyto poznámky udělal člověk před pár lety sám.20.08.2020 - Andrea Slováková
Žurnalistika a zkušenostní médiaDramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.30.04.2020 - Andrea Slováková
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Poznámky z Letní filozofické školy 2017Andrea Slováková přináší poznámky z Letní filozofické školy. Napříč mnoha obory od matematiky přes psychiatrii až po politologii se rozprostíralo téma přetržitosti a kontinuity.20.07.2017 - Andrea Slováková
První český originální radio podcastAndrea Slováková reflektuje podcastovou novinku Radia Wave, devítidílnou sérii Zhasni!, jež byla představena na festivalu Prix Bohemia Radio jako vůbec první podcast Českého rozhlasu.20.04.2017 - Andrea Slováková
Dokumentární přemýšlení ve zvukových kompozicíchDramaturgyně ji.hlavské sekce experimentálních filmů ve svém dalším blogu reflektuje radiodokumenty ze 33. ročníku festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio, kde zasedla v porotě pro žánr dokumentu.30.03.2017 - Andrea Slováková
Experiment ve středuAndrea Slováková, kurátorka ji.hlavské sekce experimentálních filmů, uvažuje nad způsobem, jakým studenty filmové vědy naučit psát o nekonvenčních a podivuhodných filmech.21.07.2016 - Andrea Slováková
i-LaboratoriumJak si mohli festivaloví návštěvníci na letošní Ji.hlavě hrát a poznávat při tom třeba historii Československa prostřednictvím počítače19.11.2015 - Andrea Slováková

   poslední blogy:
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml
České dokumenty na letošním festivalu Prix Bohemia RadioTeoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková hodnotí pro dok.revue kolekci dokumentů, které letos soutěžily v sekci Dokument na 36. ročníku mezinárodního festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio (PBR). Celý festival proběhl od 12. do 14. října mimořádně v online režimu a online proběhly i diskuze poroty a veřejné prezentace jednotlivých kategorií.15.10.2020 - Andrea Hanáčková