Laboratorní milostné vztahy v izolaci

Antonín Tesař ve svém blogu přibližuje novou reality show Netflixu Láska je slepá, která coby sociální experiment ukazuje podoby současných milostných vztahů. Základní premisa seriálu, totiž lidé izolovaní v osamělých pokojích, kteří si navzájem naslouchají a touží se spolu seznámit, je v době hromadné izolace poměrně symbolická.
26.03.2020 - Antonín Tesař

Z reality show Láska je slepá. Foto Netflix

Z nové reality show Láska je slepá (2020) se právem stala divácká senzace a široce diskutovaná mediální událost. Recenzentka časopisu Guardian ji dokonce prohlásila za „poslední hřebíček do rakve civilizace, a dost možná i lidstva, jak ho známe. V současné éře hromadné izolace, která ještě zintenzivňuje neosobní kontakt na dálku, zní tahle slova zdánlivě o to víc prorocky.

Základní premisa celé show se přitom točí kolem prastarého přísloví, že láska je slepá. O to, jestli je ono pořekadlo pravdivé, nebo ne, ale nakonec prakticky vůbec nejde. Zábavný pořad vydávající se za sociální experiment sleduje milostné vztahy, které vznikají ve výstředních laboratorních podmínkách. Mnoho aspektů zamilovanosti a partnerství se v nich ukazuje v neobvykle přímém a ostrém světle. Show se účastnili heterosexuální a bisexuální muži i ženy toužící nalézt protějšek pro svatbu. Po určitou dobu se účastní schůzek, kde mohou mluvit s účastníky opačného pohlaví, ale pouze v uzavřených buňkách, kde slyší jen hlas toho druhého. V ideálním případě pak mohou požádat vyhlédnutého partnera o ruku a teprve po zásnubách ho mohou poprvé spatřit. Show pak pokračuje společnými líbánkami vybraných párů a nakonec i svatbou, která také musí proběhnout ve vyměřeném termínu. 

Pořadatele prý překvapil počet párů, které se za těchto podmínek zasnoubily. Z třiceti účastníků nakonec vzešlo osm zasnoubených párů, což bylo víc, než mohli organizátoři ze svého rozpočtu pokrýt. Dva zasnoubené páry se tak nakonec rozhodli ze zbytku pořadu úplně vyloučit – a je příznačné, že obě vyloučené dvojice se ve velmi krátké době rozešly. Mimo prostředí a přesně vymezená pravidla zábavního programu totiž jejich vztah neměl dost dobře na čem stavět.
 

Z reality show Láska je slepá. Foto Netflix
 

Láska je slepá je strhující podívaná částečně díky výrazným osobnostem účastníků, částečně kvůli tomu, jak zručně je natočený materiál zorganizovaný a sestříhaný. Výjimečná je ale především právě jako laboratoř ukazující podoby současných milostných vztahů. Svým způsobem je to kombinace vztahových reality show jako The Bachelor a formátů simulujících sociální sítě jako The Circle. Zdánlivě v ní přitom o sociální sítě vůbec nejde, nicméně základní premisa – lidé izolovaní v osamělých pokojích, kteří naslouchají hlasům druhých lidí z jiných osamělých místností – je situace velmi podobná komunikaci přes síť.

Role, které všichni hrajeme

Ve skutečnosti jde ale ještě hlouběji. Je to situace, která je ideální pro to, „slepě se zamilovat“. Dává totiž účastníkům velký prostor pro fantazii. Hlas protějšku je hlasem bez tváře, který vstupuje do vašeho soukromého prostoru a rozebírá s vámi vaše pocity a zájmy. Rozhovory probíhají mimo jakýkoli společenský kontext, mimo konkrétní situace, které by vyžadovaly určité jednání a konečně i mimo samotnou fyzickou blízkost, jež je také zásadní pro naše posuzování druhých. Psychoanalytické pojmy přenosu a projekce, které hrají zásadní roli ve všech milostných vztazích, se při randění „naslepo“ v uzavřených buňkách spouštějí ještě mnohem silněji.

Zásadní je proto až druhá polovina celého seriálu, kde účastníci opouštějí své buňky a jejich vztahy postupně nabývají čím dál konkrétnější podoby. Už při společném pobytu v luxusním rezortu, kde jsou páry pořád mimo své běžné prostředí a společenské kontakty, dochází k prvním třenicím a rozchodům. Čím víc se dvojice blíží ke svatebním oltářům, tím se konflikty a nejistota stupňují. Svým způsobem se dá říci, že celý model vztahu coby kontrolovaného experimentu, který nám Láska je slepá předkládá, je ve skutečnosti nebezpečná past, která naláká osamělé lidi na příslib ideálního partnera a pak je vystaví zklamání z toho, že skutečnost ideálu neodpovídá. Vztahy, které seriál ukazuje, jsou uměle uspěchané a formované konkrétními deadliny. Svatby se odehrávají přesně 38 dní od prvních schůzek v buňkách a oněch pár týdnů má přesně předepsaný průběh. Už samotná přítomnost kamer je faktor, který hraje roli v tom, jak se jednotliví protagonisté chovají a jak sami sebe přesvědčují, že by se měli cítit.
 

Z reality show Láska je slepá. Foto Netflix
 

Stejně jako většina ostatních reality show i Láska je slepá přitom není žádný eticky zavrženíhodný projekt. Naopak je neobyčejně ambivalentní. Na jednu stranu je založená na zkratkovitém stereotypním uvažování ohledně fenoménů lásky, partnerství a manželství, na druhou nenuceně ukazuje, jak lidé sami ochotně do těchto stereotypů vplouvají a podřizují se jim. Její koncept je zároveň konzervativní i aktuální – spojuje tradiční instituci manželství s výraznými prvky virtuální komunikace. Lze ji sledovat jako cynický výsměch „obětem“ experimentu i jako empatickou show o hledání lásky. Můžeme v ní vidět analogii s moderními seznamovacími aplikacemi i s prastarou praxí domluvených sňatků. Přes to všechno Láska je slepá není zprávou o konci civilizace, jak ji známe. Je to zkrátka reality show – chytá se narativů a rolí, které beztak všichni neustále hrajeme, a dovádí je do jejich dramatických důsledků.





další blogy autora:

Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
O zvucích obrazemFilmový publicista Antonín Tesař se ve svém textu zabývá novým snímkem Johany Ožvold The Sound is Innocent, jenž na ji.hlavském festivalu soutěží v České radosti. 03.10.2019 - Antonín Tesař
Scorsese a Dylan mezi fakty a mýtyFilmový publicista Antonín Tesař ve svém blogu uvažuje o novém filmu Martina Scorseseho Rolling Thunder Revue, který zdařile propojuje dokumentaristiku s fikcí. Stejnojmenné turné Boba Dylana ze sedmdesátých let je tak obohaceno v mélièsovském stylu o několik fiktivních účastníků i událostí. Scorseseho dílo je reflexí toho, nakolik věrně je možné v dokumentu pracovat se skutečností a pamětí. 25.07.2019 - Antonín Tesař
Víc než jen šňůra zábavných historekFilmový publicista Antonín Tesař ve svém prvním blogu pro dok.revue reflektuje dvě sezony seriálu HBO Historky ze šňůry, který si formou animovaného dokumentu dělá legraci z mýtů o popových hvězdách a jejich životních eskapádách.30.05.2019 - Antonín Tesař

   poslední blogy:
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Žurnalistika a zkušenostní médiaDramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.30.04.2020 - Andrea Slováková
Nemocnice jako konejšivé místoTomáš Stejskal ve svém blogu uvažuje o novém českém doku-soapu Nemocnice v první linii, pojednávajícím o léčení pacientů s koronavirem. Dokumentární cyklus podle něj přináší cenný dotek reality, který stojí v opozici vůči číslům, datům a titulkům virtuálního světa.23.04.2020 - Tomáš Stejskal
Jak Kovy minul dějiny… ale ať je řeší dálFilozof a publicista Petr Fischer uvažuje ve svém blogu nad novým televizním dokumentem Ivo Bystřičana Kovy řeší dějiny, dostupným online na iVysílání České televize. Známý youtuber Karel „Kovy“ Kovář v něm podniká filmovou dokumentární cestu po českých školách, aby zjistil, jak se v nich učí moderní dějiny. Cestu v mnohém neúspěšnou. Přesto v závěru Fischer konstatuje, že jeho snaha může připomínat strategii, kterou pro přežití v postdějinné době navrhoval už před třiceti lety filozof Vilém Flusser.16.04.2020 - Petr Fischer
Skutečnost jako sociální mizanscénaEstetička Tereza Hadravová přibližuje hlavní myšlenky knihy filmového kritika a teoretika Adriana Martina Mizanscéna a filmový styl, kterou v překladu Veroniky Klusákové vydalo nedávno Nakladatelství AMU. Pojem "sociální mizanscéna", se kterým v knize pracuje, Hadravová aktuálně vztahuje ke změnám, které v těchto týdnech izolace prožíváme a jež se dotýkají proměny veřejného prostoru, oděvu i společenských konvencí.09.04.2020 - Tereza Hadravová
Neodvratný čas tiché apokalypsyDokumentaristka, teoretička a včelařka Andrea Hanáčková píše pro dok.revue o tom, jak vnímá oceňovaný snímek Země medu, který zahajoval letošní Jeden svět a je do 2. dubna mimořádně dostupný na portále DAFilms. „Dokument dvou tvůrců ze Skopje Tamary Kotevské a Ljubomira Stefanova je dokonalým obrazem světa, který už nedokáže vyvážit lidskou rozpínavost a reaguje úhybem, nebo úhynem,“ píše Hanáčková.01.04.2020 - Andrea Hanáčková
Ústa RambyRadim Procházka ve svém dok.blogu aplikuje mcluhanovské dělení na studené a horké médium na současnou situaci s nošením roušek na veřejnosti. Rouška coby studené médium podněcuje naši fantazii více než odhalená tvář. Jak na autora působí selfie Terezy Ramby v roušce? 19.03.2020 - Radim Procházka
Dvacet dva kilogramů solidarityRadim Procházka píše ve svém blogu o debatě s Olegem Sencovem, která proběhla 5. března na FAMU. Do Prahy přijel tento ukrajinský režisér a bojovník proti anexi Krymu jako host festivalu Jeden svět.12.03.2020 - Radim Procházka