Krimi na obrazovce – jinak, a přesto stejně

Mediální analytik České televize Milan Kruml v dnešním blogu odhaluje trendy v televizních kriminálkách a odvážných pokusech německé televizní stanice o jejich inovaci skrze účinkování reálných policistů spolu s herci.
16.08.2018 - Milan Kruml

Místo činu, epizoda Hudba umírá poslední (2018)

Nevěřte těm, kteří se vám snaží vsugerovat, že obliba televizních kriminálek a detektivek je něco, čím se naše současnost odlišuje od předcházejících desetiletí. Zmíněný žánr totiž přitahuje k obrazovce diváky po celém světě už od konce padesátých let, a v tehdejším Československu tomu bylo stejně, i když nutno dodat, že detektivky u nás v padesátých letech vedly celkem úporný zápas o to, aby byly považovány za součást literatury a nikoli za mládež kazící brak. 

Dnes je samozřejmě nepoměrně víc stanic a vedle těch volných i placených existují ještě streamingové služby, a producenti, aby v té velké nabídce uspěli, jsou ochotni mnohem více riskovat. Také se na hranou tvorbu vydává mnohem více peněz než dříve. 

Televizní detektivky, zejména pak ty seriálové, se v průběhu desetiletí měnily na základě určité filozofie, kterou vyznávali jejich tvůrci a která odpovídala společenskému klimatu. Platí to přinejmenším pro největšího producenta seriálů – americké produkční společnosti. Dlouhá léta platila základní premisa, které se držel každý autor, ať už psal seriál o oddělení vražd ve velkoměstě, nebo o stařence, která svým důvtipem zahanbuje i ostřílené policejní vlky. Zněla: Žádný zločin nezůstane nepotrestán. A tak, ať se dělo co se dělo, nakonec to s pachateli špatně dopadlo. Změna nastala až v první polovině osmdesátých let a je spojována se seriálem Miami Vice. Došlo k jisté obměně zmíněné premisy, která nově zněla: Snažíme se, aby žádný zločin nezůstal nepotrestán, ale ne vždycky se nám to podaří. Chybující policisté, inspektoři s rozvrácenými rodinami či zkorumpovaní šéfové, ti všichni se stali součástí krimi seriálů.

Místo činu, epizoda Hudba umírá poslední (2018)

K další změně došlo na přelomu tisíciletí. Po krizi televizní dramatiky, která mimo jiné znamenala i nástup reality TV, se v USA objevil inovovaný koncept, který znovu oživil zásadu: Žádný zločin nezůstane nepotrestán. Už to ovšem nebyla jen otázka kvality mužů a žen na straně zákona, ale dokonalých technologií. Obrovský úspěch příběhů ze seriálů CSI (u nás známých jako Kriminálka Las Vegas atd.) je spojen s vírou, že policie má k dispozici prostředky, kterými dokáže odhalit každého pachatele – třeba na základě nalezeného úlomku nehtu. 

Když se (i pod vlivem úspěchu streamingových služeb) začala éra, kterou stále prožíváme a na niž byla nalepena etiketa zlaté časy televizní dramatiky, logicky značná část investic do nových projektů směřovala do kriminálek. Najednou bylo možné realizovat i projekty, které se ještě před pár lety považovaly za příliš „neotřelé“ nebo odvážné, mnozí tvůrci si jako vzor zvolili skandinávské krimi a předháněli se, kdo přijde s mysterióznějším a temnějším příběhem. 

Objevily se i výjimečné a zvláštní seriály. Třeba Comrade Detective, vytvořený před rokem pro HBO Europe, je fiktivní krimi seriál ve stylu Majora Zemana, o němž producenti tvrdí: „V 80. letech minulého století vytvořila rumunská vláda nejoblíbenější seriál v zemi. Uhlazená a odvážná policejní kriminálka, která měla nejen její občany pobavit, ale také propagovat komunistické ideály a podněcovat k nacionalismu.“ 

V poslední době je nabídka krimi na mezinárodním trhu tak obsáhlá, že dochází k paradoxní situaci. Snaha o jinakost a odlišnost je natolik silná, že se produkce běžných krimi seriálů výrazně omezila. Těch amerických dokonce natolik, že pro volně vysílající televize, které vždy stavěly část své nabídky na mnohaepizodních amerických sériích, jako byly třeba CSI, je dnes problém získat odpovídající náplň. 

Mnozí tvůrci se snaží přijít s nápady, které sice nebudou diváka oslňovat obrovskou produkcí a vynaloženými financemi, ale přesto jim nechybí atraktivita. Ač léto není právě období, kdy by se televize obtěžovaly nabízet přespříliš novinek, na přelomu července a srpna se objevily hned dva krimi projekty, které podle mého stojí za to podrobněji popsat.

Das Krimi-Duell, Foto: SAT.1 / Raymond Roemke

Německá komerční stanice Sat.1 odvysílala 1. srpna kriminálku nazvanou Das Krimi-Duell (Kriminální souboj). Jeho podstatou je výzva dvou autorů televizních kriminálek skutečným policistům. Vrchní kriminální komisař Peter Honecker a jeho kolegyně Jessica Gerlach z Essenu dostali 48 hodin na to, aby vyřešili vraždu oblíbené rozhlasové moderátorky, kterou napsali osvědčení autoři kriminálek Volker Klüpfel a Michael Kobr. Poměrně náročný projekt je testem, jak takový nápad a postup přijmou diváci. V případě pozitivního ohlasu Sat.1 nevylučuje, že se k němu vrátí. Natáčení bylo poměrně náročné a hodně záleželo na hercích, kteří sice měli přesně popsané své charaktery, ale netušili, jak třeba budou probíhat výslechy a co s jejich postavami profesionální kriminalisté v průběhu vyšetřování provedou. Kritika po odvysílání pořadu nápad pochválila a kladně hodnotila i činnost kriminalistů. Přece jen se ale ukázalo, že skutečné vyšetřování je mnohem nudnější a zdlouhavější než fikce, která si může dovolit třeba řadu spektakulárních akčních scén. 

Druhý neobvyklý postup je spojen s epizodou nejoblíbenějšího a také kritikou nejoceňovanějšího německého kriminálního cyklu nazvaného Místo činu (vysílá se od roku 1970 a řadu epizod nabídly divákům v minulých desetiletích i naše televizní stanice, například ty s komisařem Schimanskim). Jedna z řad Místa činu se natáčí také ve Švýcarsku – v Lucernu. Poslední epizoda z tohoto města s komisařem Reto Flückigerem vznikla takříkajíc v reálném čase. Tedy 90 minut, v nichž řeší zmíněný policista vraždu miliardáře Lovinga, která je spojena s tím, jak se Švýcarsko chovalo k německým Židům v době II. světové války, bylo natočeno bez jediného střihu. Herci prostě hodinu a půl hrají jako v divadle, příběh je dramatizován chronologicky, nikoli po záběrech, kamera sleduje protagonisty, jako kdyby nešlo o hraný příběh, ale záznam nějaké události či variantu reality TV. Pro potřeby „překlenutí“ některých míst děje autor scénáře a režisér Dani Levy zvolil formu komentáře, který divákům sděluje syn zavražděného. V tomto případě zatím nevíme, jak formu přijali diváci. Místo činu má tradičně obrovskou sledovanost – v současnosti mezi osmi a deseti miliony diváků, takže pokud zmíněná epizoda klesne pod osm milionů, bude to známka, že se příliš nevydařila. Tvůrci už teď ale říkají, že za zkušenost, kterou získali, neobvyklý postup rozhodně stál.

Nicméně přijít v televizi s něčím zcela novým je velká výzva. A také riziko – diváci totiž sice ocení snahu o něco nového, ale ve skutečnosti chtějí v zásadě stále totéž – zločin, jeho pachatele a ruku zákona, která jej odhalí a potrestá. Proto inovace většinou nejdou za posledně jmenovaný postup. Stačí opět nahlédnout do minulosti. Před 50 lety se objevil na obrazovce poněkud ošuntělý poručík Columbo z kriminálního oddělení policie v Los Angeles. Nicméně ještě zajímavější než neobvyklý strážce zákona byl princip jeho příběhů – diváci od začátku znají pachatele – vraha a baví se tím, jak jej podceňovaný policista díky svému brilantnímu mozku odhalí. Podstata krimi – dopadení pachatele rukou zákona – tu ale zůstává zachována. A ještě starší příklad. Velmi úspěšný seriál 77 Sunset Strip o soukromé detektivní kanceláři v LA běžel v letech 1958–1964. Autoři se pokoušeli kromě tradičních postupů i o realizaci netradičních nápadů. Tak třeba epizoda The Silent Caper z roku 1960 je kompletně bez dialogů nebo díl Reserve For Mr. Bailey, natočený o rok později, zase za celou hodinu divákům ukázal pouze jednoho herce. Obě však zachovaly princip epizodního krimi seriálu – na začátku se stane zločin a na konci je vyřešen. A na tom se asi, ať si budou tvůrci lámat hlavu sebevíc, dá změnit jen máloco.


Autor je zaměstnancem České televize





další blogy autora:

Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml
Kam s dokumentem? aneb Poučení z německé debatyMediální analytik Milan Kruml ve svém únorovém blogu představuje možnou budoucnost vztahu mezi dokumentem a televizí, jež se hojně diskutovala na festivalu Berlinále.21.02.2019 - Milan Kruml
Zprávy na míru – hrozba tradičním médiímMediální analytik Milan Kruml tentokrát přichází s upozorněním na aktuální dění a statistiky ve vztahu společností Facebook a Google a mediálního světa. 22.11.2018 - Milan Kruml
Domku, domečku, kdo v tobě přebývá?Mediální analytik Milan Kruml glosuje nový německý televizní pořad Get the F*ck Out of My House, který podle něj jeho tvůrci vydávají za něco, co není. Tento fenomén jde ale vysledovat v celém světě reality TV.25.06.2018 - Milan Kruml
Telenovelová válka?Mediální analytik České televize Milan Kruml komentuje nové rozhodnutí saúdskoarabské televizní skupiny MBC odstranit ze své programové nabídky všechny turecké telenovely.22.03.2018 - Milan Kruml
Trump Bump efektMediální analytik České televize Milan Kruml glosuje vývoj amerických médií, kdy se zvyšujícím se zájmem o ně je také kladen vyšší důraz na kvalitu zpravodajství. Jak by se z tzv. Trump Bump efektu mohla česká mediální krajina inspirovat? 18.01.2018 - Milan Kruml
Televize na plátněMediální analytik Milan Kruml z pozice dlouholetého dramaturga ji.hlavské sekce Reality TV komentuje nejen letošní kurátorský výběr televizních pořadů.12.10.2017 - Milan Kruml

   poslední blogy:
Ostře sledovaná smrtVizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová ve svém dok.blogu připomíná, že zatímco média upírají pozornost ke globální pandemii, zapomínáme na podobně alarmující celosvětový problém, totiž na klimatickou změnu. Příčinu spatřuje blogerka mimo jiné v tom, že klimatickou krizi nelze obsáhnout v jednom obrazu-symbolu, a proto není schopna se člověka bytostně dotknout a vyvolat v něm emoce strachu a soucitu.06.08.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Umělci a jejich dobaMartin Šrajer se ve svém prvním dok.blogu zamýšlí nad tím, proč u nás vzniká poslední dobou málo dokumentárních portrétů, které by se pokusily protagonistu či protagonistku nahlédnout komplexně, v celé jeho či její složitosti. Jeho úvahu podnítil nový dokument Meky o Miru Žbirkovi.30.07.2020 - Martin Šrajer
Potřebujeme média veřejné služby?Jak dnes naložit s tématem koncesionářských poplatků, když ho otevírají už nejen populističtí politici a nepřátelé médií veřejné služby, ale i nejvěrnější rozhlasoví posluchači, nespokojení s vývojem svého oblíbeného rádia? Teoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková vybízí ve svém blogu, abychom diskutovali o výši poplatku, podobě média či jiného systému mediálních rad, ale nezpochybňovali roli veřejnoprávního rozhlasu nebo televize na základě osobní aktuální nelibosti s vysílaným programem. Situace v Maďarsku je příkladem, kde takové úvahy mohou končit.23.07.2020 - Andrea Hanáčková
Po-voláníTereza Reichová přibližuje svůj život dokumentaristky na volné noze, dělící svůj čas mezi rodinu, natáčení filmů, vedení workshopů, jednání s institucemi či psaní grantových žádostí. V nucené karanténě si užívala chvíle svobody a náhlý příval všeobecného „pokoronavirového“ stresu ji přiměl položit si nové otázky. Podobné si možná pokládá většina z nás.16.07.2020 - Tereza Reichová
Literatura. A přece dokumentární!Nová blogerka dok.revue Barbora Baronová popisuje aktuální situaci literárního dokumentu u nás – ačkoliv zde máme silnou tvůrčí generaci, nemá už tak silné institucionální zázemí. Tomuto svébytnému druhu literatury se úplně nedaří na akademické půdě, ani v rámci grantové politiky. Proto Baronová se svými kolegy a kolegyněmi nedávno iniciovala vznik Asociace literárního dokumentu a společně sepsali manifest. Jaké mají cíle?25.06.2020 - Barbora Baronová
Ozvěny obrazůKaždý text je kontext. Má více autorů, na které vědomě či nevědomě navazujeme. Toto blogogo má kolektivního autora viditelnějšího než obvykle.18.06.2020 - Jan Gogola ml.
Jako na špatném tripuFilmový publicista Antonín Tesař se podivuje nad novým americkým animovaným dokumentem Halušky: Dobrodružství s psychedeliky (2020), který je ukázkovým příkladem toho, jak popkultura vyprázdnila psychedelii. Ptá se zároveň, co je nového a starého v psychedelických animovaných dokumentech.11.06.2020 - Antonín Tesař
O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová