Krimi na obrazovce – jinak, a přesto stejně

Mediální analytik České televize Milan Kruml v dnešním blogu odhaluje trendy v televizních kriminálkách a odvážných pokusech německé televizní stanice o jejich inovaci skrze účinkování reálných policistů spolu s herci.
16.08.2018 - Milan Kruml

Místo činu, epizoda Hudba umírá poslední (2018)

Nevěřte těm, kteří se vám snaží vsugerovat, že obliba televizních kriminálek a detektivek je něco, čím se naše současnost odlišuje od předcházejících desetiletí. Zmíněný žánr totiž přitahuje k obrazovce diváky po celém světě už od konce padesátých let, a v tehdejším Československu tomu bylo stejně, i když nutno dodat, že detektivky u nás v padesátých letech vedly celkem úporný zápas o to, aby byly považovány za součást literatury a nikoli za mládež kazící brak. 

Dnes je samozřejmě nepoměrně víc stanic a vedle těch volných i placených existují ještě streamingové služby, a producenti, aby v té velké nabídce uspěli, jsou ochotni mnohem více riskovat. Také se na hranou tvorbu vydává mnohem více peněz než dříve. 

Televizní detektivky, zejména pak ty seriálové, se v průběhu desetiletí měnily na základě určité filozofie, kterou vyznávali jejich tvůrci a která odpovídala společenskému klimatu. Platí to přinejmenším pro největšího producenta seriálů – americké produkční společnosti. Dlouhá léta platila základní premisa, které se držel každý autor, ať už psal seriál o oddělení vražd ve velkoměstě, nebo o stařence, která svým důvtipem zahanbuje i ostřílené policejní vlky. Zněla: Žádný zločin nezůstane nepotrestán. A tak, ať se dělo co se dělo, nakonec to s pachateli špatně dopadlo. Změna nastala až v první polovině osmdesátých let a je spojována se seriálem Miami Vice. Došlo k jisté obměně zmíněné premisy, která nově zněla: Snažíme se, aby žádný zločin nezůstal nepotrestán, ale ne vždycky se nám to podaří. Chybující policisté, inspektoři s rozvrácenými rodinami či zkorumpovaní šéfové, ti všichni se stali součástí krimi seriálů.

Místo činu, epizoda Hudba umírá poslední (2018)

K další změně došlo na přelomu tisíciletí. Po krizi televizní dramatiky, která mimo jiné znamenala i nástup reality TV, se v USA objevil inovovaný koncept, který znovu oživil zásadu: Žádný zločin nezůstane nepotrestán. Už to ovšem nebyla jen otázka kvality mužů a žen na straně zákona, ale dokonalých technologií. Obrovský úspěch příběhů ze seriálů CSI (u nás známých jako Kriminálka Las Vegas atd.) je spojen s vírou, že policie má k dispozici prostředky, kterými dokáže odhalit každého pachatele – třeba na základě nalezeného úlomku nehtu. 

Když se (i pod vlivem úspěchu streamingových služeb) začala éra, kterou stále prožíváme a na niž byla nalepena etiketa zlaté časy televizní dramatiky, logicky značná část investic do nových projektů směřovala do kriminálek. Najednou bylo možné realizovat i projekty, které se ještě před pár lety považovaly za příliš „neotřelé“ nebo odvážné, mnozí tvůrci si jako vzor zvolili skandinávské krimi a předháněli se, kdo přijde s mysterióznějším a temnějším příběhem. 

Objevily se i výjimečné a zvláštní seriály. Třeba Comrade Detective, vytvořený před rokem pro HBO Europe, je fiktivní krimi seriál ve stylu Majora Zemana, o němž producenti tvrdí: „V 80. letech minulého století vytvořila rumunská vláda nejoblíbenější seriál v zemi. Uhlazená a odvážná policejní kriminálka, která měla nejen její občany pobavit, ale také propagovat komunistické ideály a podněcovat k nacionalismu.“ 

V poslední době je nabídka krimi na mezinárodním trhu tak obsáhlá, že dochází k paradoxní situaci. Snaha o jinakost a odlišnost je natolik silná, že se produkce běžných krimi seriálů výrazně omezila. Těch amerických dokonce natolik, že pro volně vysílající televize, které vždy stavěly část své nabídky na mnohaepizodních amerických sériích, jako byly třeba CSI, je dnes problém získat odpovídající náplň. 

Mnozí tvůrci se snaží přijít s nápady, které sice nebudou diváka oslňovat obrovskou produkcí a vynaloženými financemi, ale přesto jim nechybí atraktivita. Ač léto není právě období, kdy by se televize obtěžovaly nabízet přespříliš novinek, na přelomu července a srpna se objevily hned dva krimi projekty, které podle mého stojí za to podrobněji popsat.

Das Krimi-Duell, Foto: SAT.1 / Raymond Roemke

Německá komerční stanice Sat.1 odvysílala 1. srpna kriminálku nazvanou Das Krimi-Duell (Kriminální souboj). Jeho podstatou je výzva dvou autorů televizních kriminálek skutečným policistům. Vrchní kriminální komisař Peter Honecker a jeho kolegyně Jessica Gerlach z Essenu dostali 48 hodin na to, aby vyřešili vraždu oblíbené rozhlasové moderátorky, kterou napsali osvědčení autoři kriminálek Volker Klüpfel a Michael Kobr. Poměrně náročný projekt je testem, jak takový nápad a postup přijmou diváci. V případě pozitivního ohlasu Sat.1 nevylučuje, že se k němu vrátí. Natáčení bylo poměrně náročné a hodně záleželo na hercích, kteří sice měli přesně popsané své charaktery, ale netušili, jak třeba budou probíhat výslechy a co s jejich postavami profesionální kriminalisté v průběhu vyšetřování provedou. Kritika po odvysílání pořadu nápad pochválila a kladně hodnotila i činnost kriminalistů. Přece jen se ale ukázalo, že skutečné vyšetřování je mnohem nudnější a zdlouhavější než fikce, která si může dovolit třeba řadu spektakulárních akčních scén. 

Druhý neobvyklý postup je spojen s epizodou nejoblíbenějšího a také kritikou nejoceňovanějšího německého kriminálního cyklu nazvaného Místo činu (vysílá se od roku 1970 a řadu epizod nabídly divákům v minulých desetiletích i naše televizní stanice, například ty s komisařem Schimanskim). Jedna z řad Místa činu se natáčí také ve Švýcarsku – v Lucernu. Poslední epizoda z tohoto města s komisařem Reto Flückigerem vznikla takříkajíc v reálném čase. Tedy 90 minut, v nichž řeší zmíněný policista vraždu miliardáře Lovinga, která je spojena s tím, jak se Švýcarsko chovalo k německým Židům v době II. světové války, bylo natočeno bez jediného střihu. Herci prostě hodinu a půl hrají jako v divadle, příběh je dramatizován chronologicky, nikoli po záběrech, kamera sleduje protagonisty, jako kdyby nešlo o hraný příběh, ale záznam nějaké události či variantu reality TV. Pro potřeby „překlenutí“ některých míst děje autor scénáře a režisér Dani Levy zvolil formu komentáře, který divákům sděluje syn zavražděného. V tomto případě zatím nevíme, jak formu přijali diváci. Místo činu má tradičně obrovskou sledovanost – v současnosti mezi osmi a deseti miliony diváků, takže pokud zmíněná epizoda klesne pod osm milionů, bude to známka, že se příliš nevydařila. Tvůrci už teď ale říkají, že za zkušenost, kterou získali, neobvyklý postup rozhodně stál.

Nicméně přijít v televizi s něčím zcela novým je velká výzva. A také riziko – diváci totiž sice ocení snahu o něco nového, ale ve skutečnosti chtějí v zásadě stále totéž – zločin, jeho pachatele a ruku zákona, která jej odhalí a potrestá. Proto inovace většinou nejdou za posledně jmenovaný postup. Stačí opět nahlédnout do minulosti. Před 50 lety se objevil na obrazovce poněkud ošuntělý poručík Columbo z kriminálního oddělení policie v Los Angeles. Nicméně ještě zajímavější než neobvyklý strážce zákona byl princip jeho příběhů – diváci od začátku znají pachatele – vraha a baví se tím, jak jej podceňovaný policista díky svému brilantnímu mozku odhalí. Podstata krimi – dopadení pachatele rukou zákona – tu ale zůstává zachována. A ještě starší příklad. Velmi úspěšný seriál 77 Sunset Strip o soukromé detektivní kanceláři v LA běžel v letech 1958–1964. Autoři se pokoušeli kromě tradičních postupů i o realizaci netradičních nápadů. Tak třeba epizoda The Silent Caper z roku 1960 je kompletně bez dialogů nebo díl Reserve For Mr. Bailey, natočený o rok později, zase za celou hodinu divákům ukázal pouze jednoho herce. Obě však zachovaly princip epizodního krimi seriálu – na začátku se stane zločin a na konci je vyřešen. A na tom se asi, ať si budou tvůrci lámat hlavu sebevíc, dá změnit jen máloco.


Autor je zaměstnancem České televize





další blogy autora:

Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml
Co jsou klišé v televizi a proč se jich nebojímeJak se odrazila pandemie v nabídce a trendech domácích i zahraničních televizí? Proč se vracejí k osvědčeným formátům a které to jsou? A platí totéž pro domácí i zahraniční situaci? O tom ve svém dalším dok.blogu uvažuje mediální analytik Milan Kruml, který píše: „Když začínal letošní rok, řada odborníků předvídala, že dojde k podstatným proměnám v nabídce lineární televize, že streamovací giganti, kteří už loni na podzim zahájili další kolo bitvy o předplatitele, rozšíří žánrovou pestrost, a že se tematicky promění nabídka dramatiky ve volných televizích. Teď jsme v situaci, kdy se televize vracejí k osvědčeným postupům a doufají, že se během podzimu dokážou připravit na příští rok. Zda tomu tak opravdu bude, ale neví nikdo.“14.08.2020 - Milan Kruml
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml
Kam s dokumentem? aneb Poučení z německé debatyMediální analytik Milan Kruml ve svém únorovém blogu představuje možnou budoucnost vztahu mezi dokumentem a televizí, jež se hojně diskutovala na festivalu Berlinále.21.02.2019 - Milan Kruml
Zprávy na míru – hrozba tradičním médiímMediální analytik Milan Kruml tentokrát přichází s upozorněním na aktuální dění a statistiky ve vztahu společností Facebook a Google a mediálního světa. 22.11.2018 - Milan Kruml
Domku, domečku, kdo v tobě přebývá?Mediální analytik Milan Kruml glosuje nový německý televizní pořad Get the F*ck Out of My House, který podle něj jeho tvůrci vydávají za něco, co není. Tento fenomén jde ale vysledovat v celém světě reality TV.25.06.2018 - Milan Kruml
Telenovelová válka?Mediální analytik České televize Milan Kruml komentuje nové rozhodnutí saúdskoarabské televizní skupiny MBC odstranit ze své programové nabídky všechny turecké telenovely.22.03.2018 - Milan Kruml

   poslední blogy:
Jak na… s Johnem WilsonemV čem tkví půvab i hloubka dokumentární série Jak na... s Johnem Wilsonem, kterou filmový kritik a bloger dok.revue Martin Šrajer považuje za nejlepší dokumentární počin loňského roku? Wilsonova věta, že „nedá tolik práce proměnit obyčejný objekt v něco neobyčejného“, by podle Šrajera mohla být hlavní tezí celé série. Wilson nás podle něj vede k „přehodnocení našeho vztahu k místům, kterými denně procházíme a vůči jejichž skrytým významům jsme se stali netečnými... Přitom – jako ti nejlepší dokumentaristé – v zásadě nedělá nic jiného, než že ukazuje, jak lidé žijí.“21.01.2021 - Martin Šrajer
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml