Krev, pot a Zlatá mládež

Jak je na tom pražská Zlatá mládež a jak je na tom Česká televize s realizací převzatých formátů reality show? Má smysl je u nás veřejnoprávně produkovat, nebo to chce jen lépe hlídat přístup a posuny v českém prostředí?
10.12.2015 - Tomáš Feřtek

Zlatá mládež (zdroj: ČT)

Když se v roce 2010 objevila na festivalu v Jihlavě epizoda britské reality show Blood, Sweet & Takeaways (další díly se jmenují & Luxuries, Cofee atp.), vzbudila slušnou pozornost. Princip pořadu byl jednoduchý. Parta mladých Londýňanů, jejichž rodiče často pocházeli ze zemí třetího světa, ale oni sami už jsou typickými bohatými Brity, je v každé epizodě vyslána na jiné místo na zeměkouli, kde vznikají výrobky, které jsou běžnou součástí života bohatého velkoměsta. Konzerva tuňáka, kuřecí sendvič, kafe, zlatý prsten, tenisky. Udivená partička tak na vlastní kůži a vlastníma rukama zjišťuje, jak to vypadá ve filipínské továrně na tuňáky, jak se v Africe těží zlato nebo recykluje elektroodpad. Seriál připravila BBC jako součást trendu, kdy se reality show stávají nejčastějším televizním formátem, jenž má prolamovat předsudky a být součástí čehosi, co by se snad dalo nazvat občanským či globálním vzděláváním. V tomto  případě tedy ukazuje, jaké jsou globální důsledky běžného života moderního Evropana. O překvapivé zápletky, emoce a silné situace je postaráno.

Nová reality série Zlatá mládež vyrobená v ČT Brno (kreativní producentka Kamila Zlatušková, režie Richard Komárek) se britským vzorem inspirovala, jenže… Asi není nic těžkého se vcítit do pozice tvůrců. Nejsme v BBC, takže na Filipíny a do Bangkoku asi nepojedeme. Budeme rádi, když zůstaneme víceméně na česko-moravském dvorku. Tím pádem nepoznáváme, jaké důsledky má náš tak trochu rozmařilý život za našimi hranicemi, ale musíme si vystačit s nějakými extrémnějšími prostředími z domácích zdrojů. Takže pojedeme na jatka, do Chánova, na banátský statek, do domova důchodců nebo na vojenský cvičák. No a kdo je v našich podmínkách mimo a nechápe, jak vypadá realita? To je jasné, mladí Pražáci. Pětičlenná partička exkluzivních mimoňů vybraná podle pravidel televizního castingu. Dvacátníci zvyklí na luxus. Ať už si na něj vydělávají sami, nebo jim ho platí alespoň zčásti rodiče.

Zdánlivě jde o logické ústupky a přijatelnou „lokalizaci“, jenže důsledky jsou pro vyznění pořadu zničující. Ze snahy ukázat, jaké jsou následky naší poněkud rozmařilé existence, je vlastně jen cosi jako strašidelný zámek. Mladý moderátor - gay, právník, herec a něco fiflen je vstrčeno na jatka, kde to smrdí a teče krev proudem. Wow! Pozvrací se? Jenže v takovém prostředí by se zdvihnul kufr většině populace. A v další epizodě musí v plné polní přespat v lese. Jaké překvapení, že jsou po běhu udýchaní a se sekerkou jim to moc nejde! A bojí se, když je v noci přepadne komando! No co bys čekal. Od Pražáků!

Ještě ze všeho nejlépe zatím dopadla epizoda z Chánova, kde byli protagonisté ubytováni v romských rodinách a alespoň náznakem docházelo k čemusi jako vhledu do reality, kdy účastnící při pohledu zblízka pochopí, že ani tady nejsou všichni lidé stejní. Ale jinak jde tento pořad přímo proti smyslu předlohy. Jestliže ta chtěla otevírat oči a prolamovat předsudky, tohle je ideální formát na jejich posilování. Pražáci jsou nafoukaní kreténi, co neví nic o tom, jak vypadá život o pár kilometrů dál, a berou neskutečné prachy za nic. Mladí nevědí, co je to pořádně makat a jsou to chcípáci. A my, obyčejní lidé, co bereme patnáct hrubého, tyhle typy živíme. Zlatá mládež nabíhá na ty nejzažitější stereotypy a epizodu po epizodě je důsledně potvrzuje. Vážně to byl záměr? Asi ano, jestliže na stránkách pořadu se lze dočíst: Pražská zlatá mládež poznává, jak vypadají životy ostatních Čechů. … Zkorigují své předsudky a zhýčkané chování?

Zlatá mládež (zdroj: ČT)

Na České televizi lze ocenit, že se o reality show pokouší a nic proti tomu, že využívá zahraniční vzory a licence. Ale ty „drobné posuny“ při realizaci by bylo dobré hlídat. Zvlášť v extrémně předsudečné české společnosti. Před nedávnem ze švédského formátu Klass 9. A, který byl postaven na pedagogickém optimismu a přesvědčení, že každý se může zlepšit, vzniklo drobným posunem – obsadili jsme romskou třídu – střelivo pro české xenofoby, byť to tak tvůrci (stejný tým jako u Zlaté mládeže) zcela jistě nezamýšleli. A ze série Krev, pot & … je nakonec ve variantě Zlatá mládež slušně natočená televizní zábava, která svůj divácký úspěch staví na ztrapňování protagonistů a posilování předsudků. Jaký to má vlastně smysl? Nebo možná přesněji; patří něco takového na obrazovky veřejnoprávní televize?

Česká veřejná debata televizním formátem reality show opovrhuje jako vulgární zábavou. Jde o nedorozumění. Na desítkách případů se dá doložit, že jde o typický veřejnoprávní formát a právě tímto způsobem lze ukazovat reálný život a řešit společenské problémy. Když například parta seniorů v švédské reality show Under samma tak zkouší za pomoci mladíků rapovat, hrát v kapele a jde se za nimi podívat do tetovacího salonu, nejde o to zesměšnit jednu či druhou věkovou skupinu, ale ukázat, v čem si mohou rozumět. Smyslem opět je odstraňovat předsudky a bariéry. Mimochodem i tento pořad Česká televize chystá. ČT si zatím vybírala předlohy či inspirační zdroje svých reality show správně. Ať už šlo o Třídu 9. A, Dovolenou v protektorátu nebo Zlatou mládež. Co občas kulhá, je realizace. Ale to není důvod, proč reality show vylučovat z veřejnoprávní obrazovky.




   poslední blogy:
Letem podcastovým světem III V dok.revue přinášíme třetí díl postřehů moderátora, dokumentaristy a dramaturga Dana Moravce o současných českých podcastech. Tento díl by mohl mít podtitul Divadlo nikdy nebylo víc slyšet a zaměřuje se na podcasty, které připravily tři divadelní soubory během pandemie: Národní divadlo, Divadlo Archa a Divadlo v Dlouhé. 10.06.2021 - Dan Moravec
Všežravé pojmyI když se analogovým technologiím a podmínkám či konvencím, které se k nim vážou, předpovídal v oblasti filmu a fotografie zánik, jsou v současném umění stále přítomné. O zmapování území „filmovosti“ v krajině „rozšířené kinematografie“ se pokusil umělecko-výzkumný projekt Reset the Apparatus!, jehož výstupem byla v roce 2019 i stejnojmenná kniha. Jaké klade otázky? 27.05.2021 - Tereza Hadravová
Ženy versus vědaOhlédnutí za letošním Mezinárodním festivalem populárně-vědeckých filmů AFO, který skončil 11. května, vybízí k otázce, jak komplikovaný je vztah současné vědy a genderu.20.05.2021 - Martin Šrajer
Barevné dějinyNový dok.blog se věnuje současnému fenoménu populární vizuální kultury, totiž automatickému digitálnímu kolorování černobílých historických snímků. Jakou změnu přináší možnost vidět vlastní předky nebo zásadní dějinné události v barvě? A jsou všechny černobílé historické fotografie vhodné k tomu, aby se jich dotkla barva?06.05.2021 - Andrea Průchová Hrůzová
Útok na žánr true crime storyMockument American Vandal si utahuje z žánru true crime nasprejovanými penisy a projímadlem, ale nejde jen o teenagerskou komedii.29.04.2021 - Antonín Tesař
Letem podcastovým světem IIVe druhém díle svých poznámek k současným českým podcastům se moderátor, dokumentarista a dramaturg Dan Moravec zaměřuje na dvě série Českého rozhlasu, které se, každá po svém, dotýkají vztahu duše a těla.22.04.2021 - Dan Moravec
Zprávy podle potřeby?Nejsledovanější francouzská televize TF1 plánuje do konce roku umožnit divákům, aby přizpůsobili zpravodajský obsah svému vkusu a zájmu. Může však zpravodajství fungovat podobně jako sociální síť, kde po vyfiltrování sledujeme jen to, co nás zajímá, a uzavíráme se tak ještě víc do sociálních bublin? Milan Kruml ve svém dalším dok.blogu uvažuje, jaké nebezpečí představuje personalizace televizního zpravodajství.08.04.2021 - Milan Kruml
Jeden Netflix vládne všemJak streamovací gigant formuje podobu současného dokumentu?01.04.2021 - Martin Šrajer
Když mi umře hrdinkaLiterární dokumentaristka Barbora Baronová popisuje situaci, se kterou se bohužel setkává čím dál častěji. Co dělat, když zemře hrdinka chystané knihy, ještě než autorizuje své promluvy? Je lepší někdy na autorizaci rezignovat, aby příběh vůbec zazněl?25.03.2021 - Barbora Baronová
O švábech a lidechCo spojuje tři loňské filmy čínského disidenta Aj Wej-weje CoroNation, Vivos a Šváb, které lze zhlédnout na právě probíhajících jarních Ozvěnách Ji.hlavy? „Všechny tři snímky vypráví o boji se zlem. To se šíří organismem společnosti jako nákaza a vyvolává reakci imunitního systému v podobě občanských nepokojů,“ vyvozuje Prášil.18.03.2021 - Janis Prášil