Krev, pot a Zlatá mládež

Jak je na tom pražská Zlatá mládež a jak je na tom Česká televize s realizací převzatých formátů reality show? Má smysl je u nás veřejnoprávně produkovat, nebo to chce jen lépe hlídat přístup a posuny v českém prostředí?
10.12.2015 - Tomáš Feřtek

Zlatá mládež (zdroj: ČT)

Když se v roce 2010 objevila na festivalu v Jihlavě epizoda britské reality show Blood, Sweet & Takeaways (další díly se jmenují & Luxuries, Cofee atp.), vzbudila slušnou pozornost. Princip pořadu byl jednoduchý. Parta mladých Londýňanů, jejichž rodiče často pocházeli ze zemí třetího světa, ale oni sami už jsou typickými bohatými Brity, je v každé epizodě vyslána na jiné místo na zeměkouli, kde vznikají výrobky, které jsou běžnou součástí života bohatého velkoměsta. Konzerva tuňáka, kuřecí sendvič, kafe, zlatý prsten, tenisky. Udivená partička tak na vlastní kůži a vlastníma rukama zjišťuje, jak to vypadá ve filipínské továrně na tuňáky, jak se v Africe těží zlato nebo recykluje elektroodpad. Seriál připravila BBC jako součást trendu, kdy se reality show stávají nejčastějším televizním formátem, jenž má prolamovat předsudky a být součástí čehosi, co by se snad dalo nazvat občanským či globálním vzděláváním. V tomto  případě tedy ukazuje, jaké jsou globální důsledky běžného života moderního Evropana. O překvapivé zápletky, emoce a silné situace je postaráno.

Nová reality série Zlatá mládež vyrobená v ČT Brno (kreativní producentka Kamila Zlatušková, režie Richard Komárek) se britským vzorem inspirovala, jenže… Asi není nic těžkého se vcítit do pozice tvůrců. Nejsme v BBC, takže na Filipíny a do Bangkoku asi nepojedeme. Budeme rádi, když zůstaneme víceméně na česko-moravském dvorku. Tím pádem nepoznáváme, jaké důsledky má náš tak trochu rozmařilý život za našimi hranicemi, ale musíme si vystačit s nějakými extrémnějšími prostředími z domácích zdrojů. Takže pojedeme na jatka, do Chánova, na banátský statek, do domova důchodců nebo na vojenský cvičák. No a kdo je v našich podmínkách mimo a nechápe, jak vypadá realita? To je jasné, mladí Pražáci. Pětičlenná partička exkluzivních mimoňů vybraná podle pravidel televizního castingu. Dvacátníci zvyklí na luxus. Ať už si na něj vydělávají sami, nebo jim ho platí alespoň zčásti rodiče.

Zdánlivě jde o logické ústupky a přijatelnou „lokalizaci“, jenže důsledky jsou pro vyznění pořadu zničující. Ze snahy ukázat, jaké jsou následky naší poněkud rozmařilé existence, je vlastně jen cosi jako strašidelný zámek. Mladý moderátor - gay, právník, herec a něco fiflen je vstrčeno na jatka, kde to smrdí a teče krev proudem. Wow! Pozvrací se? Jenže v takovém prostředí by se zdvihnul kufr většině populace. A v další epizodě musí v plné polní přespat v lese. Jaké překvapení, že jsou po běhu udýchaní a se sekerkou jim to moc nejde! A bojí se, když je v noci přepadne komando! No co bys čekal. Od Pražáků!

Ještě ze všeho nejlépe zatím dopadla epizoda z Chánova, kde byli protagonisté ubytováni v romských rodinách a alespoň náznakem docházelo k čemusi jako vhledu do reality, kdy účastnící při pohledu zblízka pochopí, že ani tady nejsou všichni lidé stejní. Ale jinak jde tento pořad přímo proti smyslu předlohy. Jestliže ta chtěla otevírat oči a prolamovat předsudky, tohle je ideální formát na jejich posilování. Pražáci jsou nafoukaní kreténi, co neví nic o tom, jak vypadá život o pár kilometrů dál, a berou neskutečné prachy za nic. Mladí nevědí, co je to pořádně makat a jsou to chcípáci. A my, obyčejní lidé, co bereme patnáct hrubého, tyhle typy živíme. Zlatá mládež nabíhá na ty nejzažitější stereotypy a epizodu po epizodě je důsledně potvrzuje. Vážně to byl záměr? Asi ano, jestliže na stránkách pořadu se lze dočíst: Pražská zlatá mládež poznává, jak vypadají životy ostatních Čechů. … Zkorigují své předsudky a zhýčkané chování?

Zlatá mládež (zdroj: ČT)

Na České televizi lze ocenit, že se o reality show pokouší a nic proti tomu, že využívá zahraniční vzory a licence. Ale ty „drobné posuny“ při realizaci by bylo dobré hlídat. Zvlášť v extrémně předsudečné české společnosti. Před nedávnem ze švédského formátu Klass 9. A, který byl postaven na pedagogickém optimismu a přesvědčení, že každý se může zlepšit, vzniklo drobným posunem – obsadili jsme romskou třídu – střelivo pro české xenofoby, byť to tak tvůrci (stejný tým jako u Zlaté mládeže) zcela jistě nezamýšleli. A ze série Krev, pot & … je nakonec ve variantě Zlatá mládež slušně natočená televizní zábava, která svůj divácký úspěch staví na ztrapňování protagonistů a posilování předsudků. Jaký to má vlastně smysl? Nebo možná přesněji; patří něco takového na obrazovky veřejnoprávní televize?

Česká veřejná debata televizním formátem reality show opovrhuje jako vulgární zábavou. Jde o nedorozumění. Na desítkách případů se dá doložit, že jde o typický veřejnoprávní formát a právě tímto způsobem lze ukazovat reálný život a řešit společenské problémy. Když například parta seniorů v švédské reality show Under samma tak zkouší za pomoci mladíků rapovat, hrát v kapele a jde se za nimi podívat do tetovacího salonu, nejde o to zesměšnit jednu či druhou věkovou skupinu, ale ukázat, v čem si mohou rozumět. Smyslem opět je odstraňovat předsudky a bariéry. Mimochodem i tento pořad Česká televize chystá. ČT si zatím vybírala předlohy či inspirační zdroje svých reality show správně. Ať už šlo o Třídu 9. A, Dovolenou v protektorátu nebo Zlatou mládež. Co občas kulhá, je realizace. Ale to není důvod, proč reality show vylučovat z veřejnoprávní obrazovky.




   poslední blogy:
Literatura. A přece dokumentární!Nová blogerka dok.revue Barbora Baronová popisuje aktuální situaci literárního dokumentu u nás – ačkoliv zde máme silnou tvůrčí generaci, nemá už tak silné institucionální zázemí. Tomuto svébytnému druhu literatury se úplně nedaří na akademické půdě, ani v rámci grantové politiky. Proto Baronová se svými kolegy a kolegyněmi nedávno iniciovala vznik Asociace literárního dokumentu a společně sepsali manifest. Jaké mají cíle?25.06.2020 - Barbora Baronová
Ozvěny obrazůKaždý text je kontext. Má více autorů, na které vědomě či nevědomě navazujeme. Toto blogogo má kolektivního autora viditelnějšího než obvykle.18.06.2020 - Jan Gogola ml.
Jako na špatném tripuFilmový publicista Antonín Tesař se podivuje nad novým americkým animovaným dokumentem Halušky: Dobrodružství s psychedeliky (2020), který je ukázkovým příkladem toho, jak popkultura vyprázdnila psychedelii. Ptá se zároveň, co je nového a starého v psychedelických animovaných dokumentech.11.06.2020 - Antonín Tesař
O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Žurnalistika a zkušenostní médiaDramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.30.04.2020 - Andrea Slováková
Nemocnice jako konejšivé místoTomáš Stejskal ve svém blogu uvažuje o novém českém doku-soapu Nemocnice v první linii, pojednávajícím o léčení pacientů s koronavirem. Dokumentární cyklus podle něj přináší cenný dotek reality, který stojí v opozici vůči číslům, datům a titulkům virtuálního světa.23.04.2020 - Tomáš Stejskal
Jak Kovy minul dějiny… ale ať je řeší dálFilozof a publicista Petr Fischer uvažuje ve svém blogu nad novým televizním dokumentem Ivo Bystřičana Kovy řeší dějiny, dostupným online na iVysílání České televize. Známý youtuber Karel „Kovy“ Kovář v něm podniká filmovou dokumentární cestu po českých školách, aby zjistil, jak se v nich učí moderní dějiny. Cestu v mnohém neúspěšnou. Přesto v závěru Fischer konstatuje, že jeho snaha může připomínat strategii, kterou pro přežití v postdějinné době navrhoval už před třiceti lety filozof Vilém Flusser.16.04.2020 - Petr Fischer