Kino jako filozofie bez filozofa

Filmy mohou filozofovat, říkají někteří teoretici. O jakých filmech mluví, a proč nemluví o dokumentech? Tereza Hadravová se ve svém prvním příspěvku věnuje jedné z podob setkávání – a míjení se – filmu a filozofie.
02.07.2015 - Tereza Hadravová

Nebeské dny (Days of Heaven, Terrence Malick, 1978)

Pokud filozofii rozumíme jako analýze pojmů, pak tou nejzajímavější otázkou podle mě je, odkud se jednotlivé pojmy berou. Vždy se přitom hodí připomenout, že funkce a zdroje pojmů jsou rozmanité, a třebaže případ, který se chystám zmínit, není ojedinělý, nelze z něj vyvodit, že se analytická filozofie do svého vlastního ocasu zakusuje vždy.

Na termíny filmozofie či kinematografická filozofie (nebo rovněž novotvar film-jako-filozofie) jsem mezi filozofujícími filmovými teoretiky narazila před několika lety a před nedávnem jsem zjistila, že o to, co vlastně tento pojmový svazek znamená, se vede na stránkách odborných časopisů i knih poměrně rozsáhlá diskuze. Jedno je jisté: to, co filmozofií teoretici označují, vzniká a roste až v diskuzi o tom, co ono označované je. Základní myšlenka hnutí – totiž že filmy filozofují – je totiž natolik mnohoznačná, že ji lze použít téměř jako zaříkávadlo, s jehož pomocí lze pak za filmozofii označit leckterý biják.

V debatě o tom, co kinematografická filozofie je, co není, případně zda je či může být, přitom překvapuje, že příklady, které se staly pro danou diskuzi základní, se na první pohled filozofie netýkají. Cavell ještě přiznává, že jeho interpretace Malickových Nebeských dnů je nejspíš ovlivněná vědomím toho, že Malick překládal Heideggera do angličtiny. Mulhallova interpretace Vetřelce či Wartenbergova interpretace Matrixu se však už týká snímků, které, alespoň nakolik vím, žádnou důležitou vazbu mezi tím či oním členem štábu a zástupci světa akademické filozofie nevykazují.

Filozofii se samozřejmě nemusí dařit pouze na akademické půdě; podle některých je dokonce zkostnatělá instituce se svými požadavky na rádoby vědecké výsledky a systémem vnitřních hodnocení ze své povahy prostředím antifilozofickým. Chtějí snad současní filmozofové říci, že film je místem, kde filozofie ožije a promluví hlasem, který bude slyšet i za hranicemi přednáškové síně? Pokud ano, pak se zdá přinejmenším nemístné používat k obhajobě této teze klasická média. Proč své argumenty na podporu filmozofie neformulují prostřednictvím filmu?

Filmy, které k filozofii odkazují přímo (totiž tím, že jejich protagonisty jsou filozofové) či nepřímo (totiž mají-li formu eseje), zůstávají paradoxně na okraji zájmu obhájců filmozofie. Wartenberg má například za to, že se rozumí samo sebou, že filmy s filozofy filozofují – a není proto třeba plýtvat argumenty. Což o to, filozof nejspíš filozofuje stejně dobře (nebo špatně) před kamerou jako za katedrou, ale to přece jen z filmu žádným způsobem nedělá filozofující médium. Dalo by se dokonce říci, že to filmy s filozofy mají nejtěžší. Jak totiž uniknout váze slov? Jakým způsobem vytvořit dílo, jež bude ve svých různých vrstvách mluvit samo za sebe, třebaže mimo jiné právě prostřednictvím filozofa?

Neopakovatelným způsobem se s figurou filozofa vyrovnali Kirby Dick a Amy Ziering Kofman ve svém snímku Derrida, také proto, že se v něm Derrida brání filozofovat „na zakázku“; nechce mluvit na požádání o dekonstrukci ani o lásce. Filozoficky nejzajímavější momenty přitom nastávají ve chvíli, kdy se z „interview“ stane skutečný rozhovor. Derrida je ochotným partnerem, nebo lépe spoluhráčem; je zvědavý, (sebe)ironický, nabízí reflexi procesu filmování i své vlastní role – nejen jako filmovaného objektu, ale rovněž jako filozofa. Je více než ochotný prozkoumat to, co se mu skrze film otevírá. Nové pole řeči je pro něj nadějí, že zde, bez ohledu na jistou těžkopádnost, se mu podaří chvíli improvizovat, totiž vydat se do míst, která nelze předvídat, opustit prefabrikované významy a zvětralé způsoby vyjadřování akademické filozofie.

Snad právě Derrida tak představuje dobrý příklad filozofujícího filmu. Jeho filozofické kvality – totiž schopnost znejistit, otevřít nové obzory, rozpohybovat myšlení – přitom vystupují zvlášť jasně v kontrastu s poněkud zacyklenou debatou o filmozofii. To jsme ale také již daleko od filozofie jako analýzy pojmů.


Medailon autora

Tereza Hadravová

Editorka a estetička. Vystudovala estetiku a filozofii na FF UK. Pracuje jako redaktorka časopisu Estetika: The Central European Journal of Aesthetics. V roce 2014 editovala časopis dok.revue. Jako autorka či hostující editorka spolupracovala s časopisy Iluminace, Cinepur, Česká literatura ad. Ve své práci se zajímá o různá rozhraní filozofie, mimo jiné také o průniky filozofie a filmu. Právě tomuto tématu se bude věnovat ve svých příspěvcích na stránkách dok.blogu.





další blogy autora:

Skutečnost jako sociální mizanscénaEstetička Tereza Hadravová přibližuje hlavní myšlenky knihy filmového kritika a teoretika Adriana Martina Mizanscéna a filmový styl, kterou v překladu Veroniky Klusákové vydalo nedávno Nakladatelství AMU. Pojem "sociální mizanscéna", se kterým v knize pracuje, Hadravová aktuálně vztahuje ke změnám, které v těchto týdnech izolace prožíváme a jež se dotýkají proměny veřejného prostoru, oděvu i společenských konvencí.09.04.2020 - Tereza Hadravová
Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová
Od tlachání o filmech k filozofii filmuTereza Hadravová rozjímá nad funkcí filmu ve „výtahových“ konverzacích. Kdy jste se někoho naposledy zeptali, zda viděl ten či onen nový film jenom proto, aby řeč nestála?07.06.2018 - Tereza Hadravová
Pro filozofii jako stvořený Estetička a filozofka Tereza Hadravová vede dialog s pedagogem Jerrym Goodenoughem z University of East Anglia o tom, zda schopnost filozofovat mají kromě filmu i jiná média. 25.01.2018 - Tereza Hadravová
Audiovizuální pastvaTereza Hadravová se už po čtvrté vydala na obhajoby ročníkových a absolventských prací CASu na FAMU. V tomto blogu se zaměřuje na část výstavy v GAMU, která je veřejnosti přístupná až do 9. července. 06.07.2017 - Tereza Hadravová
Film jako filozofický prostorFilozofka Tereza Hadravová si ve svém novém blogu klade otázku, jak film jako prostor může obohatit naše vlastní myšlení o další světnici. 11.05.2017 - Tereza Hadravová
Nebát se milovat filmTereza Hadravová sumarizuje své zážitky z 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Jako jednu z nejkomornějších a přitom nejvýraznějších zkušeností reflektuje setkání s italským filmovým kritikem Gionem A. Nazarrem.24.11.2016 - Tereza Hadravová
Anti-Molyneux: Zrakové vrávorání Michaela MadsenaFilozofka Tereza Hadravová reaguje na nedávnou online retrospektivu dánského režiséra Michaela Madsena. Stejně jako Madsen si klade otázku: Jaké by bylo zbavit se zraku a spolu s ním i všeho toho, co zrak odkrývá a zakrývá?19.05.2016 - Tereza Hadravová
Filozofie 2.0Čtvrtý kanál rozhlasové verze britské BBC uvedl nový pořad The Global Philosopher, kde profesor z Harvardské univerzity diskutuje s filozofy-amatéry. Tereza Hadravová přináší kritický pohled na první díl celé série.31.03.2016 - Tereza Hadravová
Jak se daří dokumentu v časopise Film-PhilosophyTereza Hadravová se vydává do útrob archivu vědeckého časopisu Film-Philosophy, kde pátrá po textech týkajících se dokumentárního filmu.11.02.2016 - Tereza Hadravová

   poslední blogy:
Ostře sledovaná smrtVizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová ve svém dok.blogu připomíná, že zatímco média upírají pozornost ke globální pandemii, zapomínáme na podobně alarmující celosvětový problém, totiž na klimatickou změnu. Příčinu spatřuje blogerka mimo jiné v tom, že klimatickou krizi nelze obsáhnout v jednom obrazu-symbolu, a proto není schopna se člověka bytostně dotknout a vyvolat v něm emoce strachu a soucitu.06.08.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Umělci a jejich dobaMartin Šrajer se ve svém prvním dok.blogu zamýšlí nad tím, proč u nás vzniká poslední dobou málo dokumentárních portrétů, které by se pokusily protagonistu či protagonistku nahlédnout komplexně, v celé jeho či její složitosti. Jeho úvahu podnítil nový dokument Meky o Miru Žbirkovi.30.07.2020 - Martin Šrajer
Potřebujeme média veřejné služby?Jak dnes naložit s tématem koncesionářských poplatků, když ho otevírají už nejen populističtí politici a nepřátelé médií veřejné služby, ale i nejvěrnější rozhlasoví posluchači, nespokojení s vývojem svého oblíbeného rádia? Teoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková vybízí ve svém blogu, abychom diskutovali o výši poplatku, podobě média či jiného systému mediálních rad, ale nezpochybňovali roli veřejnoprávního rozhlasu nebo televize na základě osobní aktuální nelibosti s vysílaným programem. Situace v Maďarsku je příkladem, kde takové úvahy mohou končit.23.07.2020 - Andrea Hanáčková
Po-voláníTereza Reichová přibližuje svůj život dokumentaristky na volné noze, dělící svůj čas mezi rodinu, natáčení filmů, vedení workshopů, jednání s institucemi či psaní grantových žádostí. V nucené karanténě si užívala chvíle svobody a náhlý příval všeobecného „pokoronavirového“ stresu ji přiměl položit si nové otázky. Podobné si možná pokládá většina z nás.16.07.2020 - Tereza Reichová
Literatura. A přece dokumentární!Nová blogerka dok.revue Barbora Baronová popisuje aktuální situaci literárního dokumentu u nás – ačkoliv zde máme silnou tvůrčí generaci, nemá už tak silné institucionální zázemí. Tomuto svébytnému druhu literatury se úplně nedaří na akademické půdě, ani v rámci grantové politiky. Proto Baronová se svými kolegy a kolegyněmi nedávno iniciovala vznik Asociace literárního dokumentu a společně sepsali manifest. Jaké mají cíle?25.06.2020 - Barbora Baronová
Ozvěny obrazůKaždý text je kontext. Má více autorů, na které vědomě či nevědomě navazujeme. Toto blogogo má kolektivního autora viditelnějšího než obvykle.18.06.2020 - Jan Gogola ml.
Jako na špatném tripuFilmový publicista Antonín Tesař se podivuje nad novým americkým animovaným dokumentem Halušky: Dobrodružství s psychedeliky (2020), který je ukázkovým příkladem toho, jak popkultura vyprázdnila psychedelii. Ptá se zároveň, co je nového a starého v psychedelických animovaných dokumentech.11.06.2020 - Antonín Tesař
O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová