Kino jako filozofie bez filozofa

Filmy mohou filozofovat, říkají někteří teoretici. O jakých filmech mluví, a proč nemluví o dokumentech? Tereza Hadravová se ve svém prvním příspěvku věnuje jedné z podob setkávání – a míjení se – filmu a filozofie.
02.07.2015 - Tereza Hadravová

Nebeské dny (Days of Heaven, Terrence Malick, 1978)

Pokud filozofii rozumíme jako analýze pojmů, pak tou nejzajímavější otázkou podle mě je, odkud se jednotlivé pojmy berou. Vždy se přitom hodí připomenout, že funkce a zdroje pojmů jsou rozmanité, a třebaže případ, který se chystám zmínit, není ojedinělý, nelze z něj vyvodit, že se analytická filozofie do svého vlastního ocasu zakusuje vždy.

Na termíny filmozofie či kinematografická filozofie (nebo rovněž novotvar film-jako-filozofie) jsem mezi filozofujícími filmovými teoretiky narazila před několika lety a před nedávnem jsem zjistila, že o to, co vlastně tento pojmový svazek znamená, se vede na stránkách odborných časopisů i knih poměrně rozsáhlá diskuze. Jedno je jisté: to, co filmozofií teoretici označují, vzniká a roste až v diskuzi o tom, co ono označované je. Základní myšlenka hnutí – totiž že filmy filozofují – je totiž natolik mnohoznačná, že ji lze použít téměř jako zaříkávadlo, s jehož pomocí lze pak za filmozofii označit leckterý biják.

V debatě o tom, co kinematografická filozofie je, co není, případně zda je či může být, přitom překvapuje, že příklady, které se staly pro danou diskuzi základní, se na první pohled filozofie netýkají. Cavell ještě přiznává, že jeho interpretace Malickových Nebeských dnů je nejspíš ovlivněná vědomím toho, že Malick překládal Heideggera do angličtiny. Mulhallova interpretace Vetřelce či Wartenbergova interpretace Matrixu se však už týká snímků, které, alespoň nakolik vím, žádnou důležitou vazbu mezi tím či oním členem štábu a zástupci světa akademické filozofie nevykazují.

Filozofii se samozřejmě nemusí dařit pouze na akademické půdě; podle některých je dokonce zkostnatělá instituce se svými požadavky na rádoby vědecké výsledky a systémem vnitřních hodnocení ze své povahy prostředím antifilozofickým. Chtějí snad současní filmozofové říci, že film je místem, kde filozofie ožije a promluví hlasem, který bude slyšet i za hranicemi přednáškové síně? Pokud ano, pak se zdá přinejmenším nemístné používat k obhajobě této teze klasická média. Proč své argumenty na podporu filmozofie neformulují prostřednictvím filmu?

Filmy, které k filozofii odkazují přímo (totiž tím, že jejich protagonisty jsou filozofové) či nepřímo (totiž mají-li formu eseje), zůstávají paradoxně na okraji zájmu obhájců filmozofie. Wartenberg má například za to, že se rozumí samo sebou, že filmy s filozofy filozofují – a není proto třeba plýtvat argumenty. Což o to, filozof nejspíš filozofuje stejně dobře (nebo špatně) před kamerou jako za katedrou, ale to přece jen z filmu žádným způsobem nedělá filozofující médium. Dalo by se dokonce říci, že to filmy s filozofy mají nejtěžší. Jak totiž uniknout váze slov? Jakým způsobem vytvořit dílo, jež bude ve svých různých vrstvách mluvit samo za sebe, třebaže mimo jiné právě prostřednictvím filozofa?

Neopakovatelným způsobem se s figurou filozofa vyrovnali Kirby Dick a Amy Ziering Kofman ve svém snímku Derrida, také proto, že se v něm Derrida brání filozofovat „na zakázku“; nechce mluvit na požádání o dekonstrukci ani o lásce. Filozoficky nejzajímavější momenty přitom nastávají ve chvíli, kdy se z „interview“ stane skutečný rozhovor. Derrida je ochotným partnerem, nebo lépe spoluhráčem; je zvědavý, (sebe)ironický, nabízí reflexi procesu filmování i své vlastní role – nejen jako filmovaného objektu, ale rovněž jako filozofa. Je více než ochotný prozkoumat to, co se mu skrze film otevírá. Nové pole řeči je pro něj nadějí, že zde, bez ohledu na jistou těžkopádnost, se mu podaří chvíli improvizovat, totiž vydat se do míst, která nelze předvídat, opustit prefabrikované významy a zvětralé způsoby vyjadřování akademické filozofie.

Snad právě Derrida tak představuje dobrý příklad filozofujícího filmu. Jeho filozofické kvality – totiž schopnost znejistit, otevřít nové obzory, rozpohybovat myšlení – přitom vystupují zvlášť jasně v kontrastu s poněkud zacyklenou debatou o filmozofii. To jsme ale také již daleko od filozofie jako analýzy pojmů.


Medailon autora

Tereza Hadravová

Editorka a estetička. Vystudovala estetiku a filozofii na FF UK. Pracuje jako redaktorka časopisu Estetika: The Central European Journal of Aesthetics. V roce 2014 editovala časopis dok.revue. Jako autorka či hostující editorka spolupracovala s časopisy Iluminace, Cinepur, Česká literatura ad. Ve své práci se zajímá o různá rozhraní filozofie, mimo jiné také o průniky filozofie a filmu. Právě tomuto tématu se bude věnovat ve svých příspěvcích na stránkách dok.blogu.





další blogy autora:

Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová
Od tlachání o filmech k filozofii filmuTereza Hadravová rozjímá nad funkcí filmu ve „výtahových“ konverzacích. Kdy jste se někoho naposledy zeptali, zda viděl ten či onen nový film jenom proto, aby řeč nestála?07.06.2018 - Tereza Hadravová
Pro filozofii jako stvořený Estetička a filozofka Tereza Hadravová vede dialog s pedagogem Jerrym Goodenoughem z University of East Anglia o tom, zda schopnost filozofovat mají kromě filmu i jiná média. 25.01.2018 - Tereza Hadravová
Audiovizuální pastvaTereza Hadravová se už po čtvrté vydala na obhajoby ročníkových a absolventských prací CASu na FAMU. V tomto blogu se zaměřuje na část výstavy v GAMU, která je veřejnosti přístupná až do 9. července. 06.07.2017 - Tereza Hadravová
Film jako filozofický prostorFilozofka Tereza Hadravová si ve svém novém blogu klade otázku, jak film jako prostor může obohatit naše vlastní myšlení o další světnici. 11.05.2017 - Tereza Hadravová
Nebát se milovat filmTereza Hadravová sumarizuje své zážitky z 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Jako jednu z nejkomornějších a přitom nejvýraznějších zkušeností reflektuje setkání s italským filmovým kritikem Gionem A. Nazarrem.24.11.2016 - Tereza Hadravová
Anti-Molyneux: Zrakové vrávorání Michaela MadsenaFilozofka Tereza Hadravová reaguje na nedávnou online retrospektivu dánského režiséra Michaela Madsena. Stejně jako Madsen si klade otázku: Jaké by bylo zbavit se zraku a spolu s ním i všeho toho, co zrak odkrývá a zakrývá?19.05.2016 - Tereza Hadravová
Filozofie 2.0Čtvrtý kanál rozhlasové verze britské BBC uvedl nový pořad The Global Philosopher, kde profesor z Harvardské univerzity diskutuje s filozofy-amatéry. Tereza Hadravová přináší kritický pohled na první díl celé série.31.03.2016 - Tereza Hadravová
Jak se daří dokumentu v časopise Film-PhilosophyTereza Hadravová se vydává do útrob archivu vědeckého časopisu Film-Philosophy, kde pátrá po textech týkajících se dokumentárního filmu.11.02.2016 - Tereza Hadravová
O důvodech k neudělení cenyPodle Terezy Hadravové se za nevyjasněnou dramaturgií a nepřesvědčivou autorskou výpovědí může skrývat vícevýznamová struktura. Dá se výrok letošní poroty zpochybnit?17.12.2015 - Tereza Hadravová

   poslední blogy:
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková