Když televize zabíjí

Mediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků…
04.07.2019 - Milan Kruml

Účastníci populární britské reality show Love Island

Existuje jedno pravidlo, které se bohužel příliš nedodržuje. Každý tvůrce by měl dobře zvážit, zda lidem, které zachytí v dokumentu či jiném formátu – například Reality TV, nezpůsobí psychickou újmu. Neboť existuje hodně lidí, kteří nejenže nemají zkušenosti s vystupováním před kamerou, ale ani si při natáčení nejsou schopni přesně uvědomit, co o sobě říkají a jaký dopad na jejich život může mít zveřejnění jejich výpovědi. Pokaždé, kdy se na někoho obracíme, nepochybně chceme na jedné straně slyšet co nejzajímavější, nejniternější nebo nejsenzačnější výpověď, ovšem na straně druhé si klademe otázku, zda je opravdu všechno, co se od lidí dozvíme, nutné a vhodné zveřejnit – už kvůli nim samým. Ať se nám to líbí či nikoli, nemůžeme se z tohoto dilematu nějakým způsobem vymanit. Snaha zůstat takzvaně nad věcí může mít i neblahé následky.

Vezměme si například talk show, v nichž nejde o nic jiného než o senzaci. Tedy o senzační výpověď jinak neznámého člověka, který se přizná k něčemu šokujícímu, je vystaven nečekané konfrontaci, nebo překvapení. V takových pořadech se většinou používá kombinace najatých herců a skutečných „lidí z ulice“, přičemž herci samozřejmě ženou debatu a vzniklé situace na ostří nože, aby se ostatní co nejvíce emočně rozrušili a říkali věci, které by jinak veřejně nikomu nesdělovali. To se často děje. Natáčení skončí a účastníci talk show začnou postupně zjišťovat, co všechno se stalo.

Podle psychologů jim fakt, že před kamerami mluvili o tématech, která by jinak nerozebírali ani se svými blízkými, a že je uvidí a uslyší celé okolí a všichni známí, dojde až po několika dnech. Někteří se do hloubi duše stydí, jiní řeší toto poznání agresí (například jeden účastník pořadu The Jenny Jones Show ve Spojených státech zastřelil tři dny po natáčení jiného hosta, který mu při natáčení nepokrytě vyznával lásku), u dalších se projeví panika, která může vést až k sebevraždě. Britská talk show The Jeremy Kyle Show měla až do května letošního roku své tradiční místo v odpoledním schématu komerční televize ITV a její obsah byl založen na konfrontaci lidí s jejich tvrzeními, která byla potvrzována či vyvracena pomocí testů, provedených na detektoru lži. Jeden účinkující si týden poté, co proběhlo natáčení, vzal život, a vše nasvědčuje tomu, že se tak stalo v souvislosti s obsahem pořadu. ITV poté zmíněnou talk show zrušila.

Ano, jsou to talk show, navíc specificky zaměřené, můžeme si říci. Bohužel jiné typy pořadů, v nichž se protagonisty stávají nikoli herci, ale „obyčejní lidé“, přinášejí podobné problémy. Zkuste si například představit, jak se asi cítí dospívající člověk, jehož rodiče se právě neskutečně ztrapnili (alespoň z jeho pohledu) ve Výměně manželek. Co prožívá soutěžící, jehož výkon ve vědomostním kvízu koluje po internetu s titulkem Nejhloupější kandidát? A co třeba paní, pronášející odvážné a ostré výroky na adresu svých nadřízených poté, co se poněkud přiopila na podnikovém večírku?

Upoutávka na britskou reality show Love Island 

V červnu letošního roku provedla společnost Mental Health Foundation výzkum, jehož se zúčastnilo 4 505 mladých lidí ve věku 18 až 24 let po celé Velké Británii. Byl zaměřen na vztah mezi psychickým zdravím a účastí v televizních pořadech, především v těch, které spadají do Reality TV nebo takzvaných cross žánrů. Studie poukazuje na nárůst problémů mladých lidí, kteří se natáčení účastní. Účastníci či respondenti podléhají panickým obavám například z toho, že budou na obrazovce vypadat neatraktivně, což u některých může vést až k sebevraždě. Studie byla provedena před začátkem další řady seznamovací reality show Love Island a podle deníku The Guardian k ní vedlo několik důvodů. Především se stále častěji ozývaly od diváků požadavky, aby do pořadu byli vybíráni soutěžící, kteří lépe odpovídají vzhledu průměrného mladého Brita či Britky, a nikoli vzorům, které si fotografují majitelé fit center na své reklamní plakáty.

Pro zástupce Mental Health Foundation jsou znepokojující poznatky o vlivu pořadu Love Island, který v Británii patří k nejúspěšnějším formátům současnosti, na mladé publikum. Pořad, v němž vítězí ten, kdo dokáže během natáčení pořadu vytvořit s jiným účastníkem pár,  výrazně posiluje obraz úspěšného mladého člověka, především co se týče jeho vzhledu – kandidáti i kandidátky mají vypracovaná, štíhlá těla, plně odpovídající stávající obecné představě o mužské či ženské kráse. Podprahové sdělení pořadu zní: Ti méně atraktivní mají smůlu a nikdy nevyhrají, tedy neuspějí. Studie také ukázala, že 24 procent lidí ve věku 18 až 24 let není spokojeno se svým vzhledem, což si velká část uvědomila právě při sledování zmíněné show. Patnáct procent dotázaných uvedlo, že se už sami zranili při pokusech změnit svůj vzhled, 23 procent z nich přemýšlelo o sebevraždě.

To bohužel není jen spekulativní výsledek nějakého výzkumu. Dva bývalí účastníci pořadu Love Island nedávno totiž sebevraždu opravdu spáchali. Dá se přepokládat, že hlavní pohnutkou nebyl neúspěch před kamerami, ale i ten jistě k jejich rozhodnutí vzít si život přispěl. Televize ITV oznámila, že už letos posílila psychologickou podporu pro účinkující, včetně nejméně osmi terapeutických sezení s kandidáty po skončení natáčení. Další řada Love Islandu se začala vysílat 3. července.





další blogy autora:

Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml
Kam s dokumentem? aneb Poučení z německé debatyMediální analytik Milan Kruml ve svém únorovém blogu představuje možnou budoucnost vztahu mezi dokumentem a televizí, jež se hojně diskutovala na festivalu Berlinále.21.02.2019 - Milan Kruml
Zprávy na míru – hrozba tradičním médiímMediální analytik Milan Kruml tentokrát přichází s upozorněním na aktuální dění a statistiky ve vztahu společností Facebook a Google a mediálního světa. 22.11.2018 - Milan Kruml
Krimi na obrazovce – jinak, a přesto stejněMediální analytik České televize Milan Kruml v dnešním blogu odhaluje trendy v televizních kriminálkách a odvážných pokusech německé televizní stanice o jejich inovaci skrze účinkování reálných policistů spolu s herci.16.08.2018 - Milan Kruml
Domku, domečku, kdo v tobě přebývá?Mediální analytik Milan Kruml glosuje nový německý televizní pořad Get the F*ck Out of My House, který podle něj jeho tvůrci vydávají za něco, co není. Tento fenomén jde ale vysledovat v celém světě reality TV.25.06.2018 - Milan Kruml
Telenovelová válka?Mediální analytik České televize Milan Kruml komentuje nové rozhodnutí saúdskoarabské televizní skupiny MBC odstranit ze své programové nabídky všechny turecké telenovely.22.03.2018 - Milan Kruml
Trump Bump efektMediální analytik České televize Milan Kruml glosuje vývoj amerických médií, kdy se zvyšujícím se zájmem o ně je také kladen vyšší důraz na kvalitu zpravodajství. Jak by se z tzv. Trump Bump efektu mohla česká mediální krajina inspirovat? 18.01.2018 - Milan Kruml
Televize na plátněMediální analytik Milan Kruml z pozice dlouholetého dramaturga ji.hlavské sekce Reality TV komentuje nejen letošní kurátorský výběr televizních pořadů.12.10.2017 - Milan Kruml
Co je to konstruktivní žurnalistika?Mediální analytik Milan Kruml ve svém dalším blogu představuje koncept konstruktivní kritiky a žurnalistiky, přičemž vychází z diskutované knihy dánského novináře Ulrika Haagerupa Constructive News.31.08.2017 - Milan Kruml
Když mladí nejsou tak úplně mladíMediální analytik z České televize Milan Kruml tentokrát ve svém blogu uvažuje o pojmu mladý televizní divák. Kdo to vlastně je a proč?22.06.2017 - Milan Kruml

   poslední blogy:
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková
Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová
Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
O zvucích obrazemFilmový publicista Antonín Tesař se ve svém textu zabývá novým snímkem Johany Ožvold The Sound is Innocent, jenž na ji.hlavském festivalu soutěží v České radosti. 03.10.2019 - Antonín Tesař
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil