Když mladí nejsou tak úplně mladí

Mediální analytik z České televize Milan Kruml tentokrát ve svém blogu uvažuje o pojmu mladý televizní divák. Kdo to vlastně je a proč?
22.06.2017 - Milan Kruml

Getty images

Zprávu, která mne inspirovala k napsání následujícího textu, jsem nalezl počátkem června v servisu rakouské agentury APA. Na lásku není nikdy pozdě – pod tímto mottem chce německá komerční televize Sat.1 zařadit do vysílání nový pořad, seznamku pro seniory. Zúčastnit se jí mohou jen lidé, kteří již dovršili 60 let. Točit se má na konci léta v jednom švýcarském hotelu, oznámila stanice. Sat.1 si pro projekt zajistila práva k adaptaci belgického formátu Hotel Römantiek, jehož první řada byla odvysílána letos na jaře. Jak se bude show jmenovat v němčině, zatím není známo, stejně jako kolik epizod hodlá Sat.1 vyrobit a kdy pořad nasadí do vysílání.

Není to tak dávno, co se většina televizí, v případě těch komerčních se dá říci, že sto procent z nich, chlubila jako svým hlavním trumfem počtem takzvaných mladých diváků. Pojem mladí diváci je ale dost zavádějící. Vezměme si cílovou skupinu, která je pro komerční televize z hlediska prodeje reklamy nejdůležitější. U nás je vymezena diváky ve věku 15–54 let. Je pro mne sice potěšitelné, že i nad padesátkou mohu být, byť jen čtyři roky, označován za mladého diváka, nicméně se obávám, že rozdíl mezi představami o správné televizní zábavě někoho, komu je 16, a člověka po čtyřicítce se diametrálně liší.

Na začátku minulého desetiletí měla nejmladšího průměrného diváka TV Nova. Byla jím vdaná žena ve věku 47 let z menšího města, se základním vzděláním. Nějak si nedokážu představit, zda tato divačka byla tou nejideálnější cílovou skupinou pro zadavatele reklamy, ale to naštěstí nebyl a není můj problém. Mnohem zajímavější mi připadá, že se kategorie mladí diváci i dnes stále používá u hodnocení výkonu televizí, ačkoli se počet takto definovaných lidí před obrazovkami výrazně snížil. Na druhou stranu – výsledky sledovanosti se uvádějí nejen v absolutních číslech, ale především v procentech. Dívá-li se na americký blockbuster typu Transformers 150 000 lidí, stále to ještě může být v takzvaně mladé cílovce výborný výsledek – třeba kolem třiceti procent. Ale ani komerční televize nežijí z procent, ta jsou dobrá hlavně pro prestiž, ale ze zásahu svých pořadů a do nich vložených reklamních spotů a to už problém být může. A tak jsme svědky podivného jevu – na jedné straně se naše komerční stanice chlubí procenty, na straně druhé dobře vědí, že musejí cílit i na diváky nad padesát čtyři let, protože ti jsou totiž televizi nejvěrnější. Velká část programové nabídky tedy vyhovuje zejména jim – procentuální podíl „mladých“ se naopak získává právě zmíněnými filmy. A proměnily se i zájmy zadavatelů reklamy – roste počet lidí v důchodovém věku, kteří mají peníze i na to, aby je utráceli za zábavu (podle posledních odhadů jich je v České republice asi milion a půl). Senioři navíc kupují, stejně jako ostatní, předměty denní spotřeby a také dárky – pro děti a vnoučata. Oslovit je tudíž může být zajímavější než cílit na skupinu „mladých“, která u obrazovky třeba nesedí.

Hotel Römantiek, 2017

V zahraničí tento problém měly a mají komerční televize také. Někde reagovaly na úbytek mladých lidí před obrazovkami tím, že zvýšily věkovou hranici pro „reklamně zajímavou cílovou skupinu“. V Německu například nad šedesát let. Jinde se i za cenu vysokých nákladů rozhodly změnit technologii využívanou při získávání dat o sledovanosti – dnes se už započítávají i ti diváci, kteří se dívali na daný pořad zpětně, tedy z nějakého úložiště, a ve Spojených státech usilují o započítání i těch diváků, kteří se na pořady dívali sice v době, kdy byly vysílány, ale nikoli na tradiční obrazovce, nýbrž prostřednictvím internetového streamu. Dá se předpokládat, že i my dospějeme k podobnému řešení.

Nicméně jeden problém stále zůstane – ať už půjde o jakýkoli způsob, jakým budou diváci sledovat televizí vytvořené obsahy. Rozhodující bude, zda budou atraktivní pro skutečně mladé diváky, či nikoli. A to je docela náročný úkol. Vytvářet seznamku pro seniory je ve srovnání s ním zadání nepoměrně lehčí.


Autor pracuje v České televizi





další blogy autora:

Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml
Kam s dokumentem? aneb Poučení z německé debatyMediální analytik Milan Kruml ve svém únorovém blogu představuje možnou budoucnost vztahu mezi dokumentem a televizí, jež se hojně diskutovala na festivalu Berlinále.21.02.2019 - Milan Kruml
Zprávy na míru – hrozba tradičním médiímMediální analytik Milan Kruml tentokrát přichází s upozorněním na aktuální dění a statistiky ve vztahu společností Facebook a Google a mediálního světa. 22.11.2018 - Milan Kruml
Krimi na obrazovce – jinak, a přesto stejněMediální analytik České televize Milan Kruml v dnešním blogu odhaluje trendy v televizních kriminálkách a odvážných pokusech německé televizní stanice o jejich inovaci skrze účinkování reálných policistů spolu s herci.16.08.2018 - Milan Kruml
Domku, domečku, kdo v tobě přebývá?Mediální analytik Milan Kruml glosuje nový německý televizní pořad Get the F*ck Out of My House, který podle něj jeho tvůrci vydávají za něco, co není. Tento fenomén jde ale vysledovat v celém světě reality TV.25.06.2018 - Milan Kruml
Telenovelová válka?Mediální analytik České televize Milan Kruml komentuje nové rozhodnutí saúdskoarabské televizní skupiny MBC odstranit ze své programové nabídky všechny turecké telenovely.22.03.2018 - Milan Kruml
Trump Bump efektMediální analytik České televize Milan Kruml glosuje vývoj amerických médií, kdy se zvyšujícím se zájmem o ně je také kladen vyšší důraz na kvalitu zpravodajství. Jak by se z tzv. Trump Bump efektu mohla česká mediální krajina inspirovat? 18.01.2018 - Milan Kruml
Televize na plátněMediální analytik Milan Kruml z pozice dlouholetého dramaturga ji.hlavské sekce Reality TV komentuje nejen letošní kurátorský výběr televizních pořadů.12.10.2017 - Milan Kruml

   poslední blogy:
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková