Když aktivisté točí o aktivistech

Terezu Reichovou jsme požádali, aby se v prostoru dok.blogu pravidelně věnovala tématu angažovaného dokumentu
23.10.2014 - Tereza Reichová

Mám psát o angažovaném filmu. A je to tu zas. Opět se vynořila otázka škatulkování. Co jsem se objevila na FAMU, cítila jsem, jak toto nálepkování umí ubrat na síle jakékoli zprávě. Často diskuze končila právě u toho: ty to máš jinak, ty jsi ta „angažovaná“. Jakoby tím pádem argumenty nebyly platné. Právě to bylo mé největší rozčarování ze školy. Místo spolužáků zapálených pro diskuzi o politických a sociálních problémech jsem překvapeně koukala na lidi, kteří nadhled a nezaujatost vnímali jako recept na úspěšný film. Pokud jste se  člověku před kamerou zasmáli, byl to ještě navíc bonus k úspěchu.

Po pár letech jsme se my „angažovaní“ na katedře rozlezli. Pořád jsme vnímáni jako „ti jednostranní“, ale když nás někdo v diskuzi onálepkuje, bráníme se společně a jsme víc slyšet. Nemyslím si, že by to diskuzi pomohlo, ale člověk se alespoň necítí být sám.

To ale není jediný problém nás „onálepkovaných“. Také naši kamarádi a spolubojovníci na cestě za lepším světem od nás totiž rovněž něco očekávají. Klidně bych to nazvala propagandou. Ano, je pravda, že když jdeme točit na demonstraci, natočíme video, kde akce o dvaceti lidech vypadá jako stohlavý dav. Umíme natočit i údernou pozvánku a napsat razantní článek do novin, ale jakmile dojde na dokument, stojíme na tenkém ledě.

Jsme přeci jen aktivisté – dokumentaristé. Točit film tak, jak to většina lidí očekává, je to nejhorší, co bychom mohli udělat. Unudit diváka k smrti, ničím ho nenaštvat, nenechat připlout jedinou novou myšlenku, kterou by od nás nečekal, to je hřebíček do rakve volné tvorby a potřebné diskuze na zobrazované téma. Ale udělat to jinak, než jak se od nás očekává, nese i riziko, že přijdeme o kamarády.

Poslední takové haló vzbudil film jedné z mých nových spojenkyň na katedře Martiny Malinové o tzv. shopliftingu Nepokradeš (2013). To, že spousta lidí zvenku byla pohoršena či vůbec nechápala, jak někdo může krást v rámci boje za lepší svět, bylo očekávatelné. Ale na druhé straně, mezi lidmi, kteří občas kradou či minimálně někoho takového znají, vznikl poprask. Odsouzení kamarádky, která otevřela slabinu části autonomního hnutí, každodenní debata, zda to měla natočit a kde všude překročila hranici etiky v rámci party. To celé však potichu provedlo to, co každý dobrý film má udělat. Každý si musel veřejně svůj postoj k „shopliftingu“ obhájit a pojmenovat hranici mezi konzumerismem a opravdovou potřebou. Nyní, rok poté, už emoce vychladly a hnutí se posunulo pojmenováním si problému o mílový krok dál.

Nyní v Jihlavě bude k vidění další Martiny film Několik Let – portrét společného kamaráda a jednoho z nejzásadnějších lidí posledních let v boji za romskou suverenitu Míry Brože. A zase to není propaganda. Smutný portrét blokády, potažmo Mírův optimismus a pár jeho kamarádů představuje novou dobu angažování se. Sociologové mu říkají „clicktivism“. Nyní totiž stačí, že lidé vyjádří „lajkem“ na facebooku podporu akce a to je uspokojí. Zadek nezvednou. A bojuje jen pár jednotlivců, kteří musí mít tak zběsilou výdrž a slušnost, jako má právě Míra. Reálná úspěšnost akce je pak měřena tím, jak je prezentována na sociálních sítích.

Tento film je po dlouhé době to nejlepší, s čím jsem se setkala. Zastyděla jsem se před sebou, zděsila jsem se bezohlednosti veřejnosti a poprvé viděla výpověď z Let, kde jsem ucítila opravdovou vůni koncentráku a obraz pošlapané romské hrdosti.

Ale bojím se, že našim kamarádům se film líbit nebude. Budou říkat, že je to nezodpovědné točit tak nepovedenou blokádu a kamarády v smutných situacích. Budou Martině říkat, že zas zradila partu, protože slabost se neukazuje. Budou se totiž logicky bát, že se Mírovi vysmějí xenofobní volové, byrokrati z Člověka v tísni a další, kteří v optimismus a změnu nevěří. Já bych jen přála Martině a Mírovi, aby za pár let stáli přímo v Letech na projekci tohoto filmu a s humorem vyprávěli o reakcích na tento film. Tedy o době, kdy ještě na místě koncentráku stál vepřín a „Romáci“ ještě hrdě nestáli v čele bojů za sebe samé.


Medailon autora


Tereza Reichová je dokumentaristka, studentka Katedry dokumentárního filmu na FAMU. Věnuje se převážně angažovanému filmu, jejím cílem je vyvolat diskusi o tabuizovaných a nepopulárních tématech. Natočila mj. snímky Do vlastních rukou (2008), KRUH: portrét demonstrace (2009),
Manuál na výrobu teroristy (2010) a A kdo je tady flákač? (2014).





další blogy autora:

Po-voláníTereza Reichová přibližuje svůj život dokumentaristky na volné noze, dělící svůj čas mezi rodinu, natáčení filmů, vedení workshopů, jednání s institucemi či psaní grantových žádostí. V nucené karanténě si užívala chvíle svobody a náhlý příval všeobecného „pokoronavirového“ stresu ji přiměl položit si nové otázky. Podobné si možná pokládá většina z nás.16.07.2020 - Tereza Reichová
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Život ve škatulkáchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.09.05.2019 - Tereza Reichová
Mládí vpřed!Dokumentaristka Tereza Reichová vypráví o své roli lektorky dokumentárního filmu na festivalu studentské tvorby Start Film.23.08.2018 - Tereza Reichová
Strach z „oken“Dokumentaristka Tereza Reichová se svěřuje s dilematem, které přináší tvorba pro televizi. Zamýšlí se nad tím, zda a jak přirozený televizní tlak na vyplňování přesně daných programových bloků koresponduje s tvůrčím procesem.09.02.2017 - Tereza Reichová
Festival jako jeden filmDokumentaristka Tereza Reichová reflektuje viděné na 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Co v člověku mohou vyvolat tři odlišné filmy se stejným tématem?03.11.2016 - Tereza Reichová
Dokumentaristovo svědomíDokumentaristka Tereza Reichová předestírá dilema získávání protagonistů na svoji (filmařskou) stranu. Kde jsou hranice v komunikaci mezi postavou dokumentárního filmu a dokumentaristou?04.08.2016 - Tereza Reichová
Zásah dokumentemDokumentaristka Tereza Reichová píše o svých zážitcích z festivalu AFO a klade si otázku, kam se poděly filmy, které dokážou své diváky zasáhnout natolik, aby byť jen zčásti změnili svůj život.05.05.2016 - Tereza Reichová
Město snůDokumentaristka Tereza Reichová píše o restrukturalizaci televize veřejnoprávní služby, která v nedávné době vyvolala vlnu nevole dokumentaristické obce.17.03.2016 - Tereza Reichová
Vše začíná po projekciDokumentaristka Tereza Reichová obhajuje systém projekcí dokumentárních filmů spojených s diskuzemi nejen s tvůrci, ale i s lidmi, kteří k tématu mají co říci.21.01.2016 - Tereza Reichová

   poslední blogy:
Ostře sledovaná smrtVizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová ve svém dok.blogu připomíná, že zatímco média upírají pozornost ke globální pandemii, zapomínáme na podobně alarmující celosvětový problém, totiž na klimatickou změnu. Příčinu spatřuje blogerka mimo jiné v tom, že klimatickou krizi nelze obsáhnout v jednom obrazu-symbolu, a proto není schopna se člověka bytostně dotknout a vyvolat v něm emoce strachu a soucitu.06.08.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Umělci a jejich dobaMartin Šrajer se ve svém prvním dok.blogu zamýšlí nad tím, proč u nás vzniká poslední dobou málo dokumentárních portrétů, které by se pokusily protagonistu či protagonistku nahlédnout komplexně, v celé jeho či její složitosti. Jeho úvahu podnítil nový dokument Meky o Miru Žbirkovi.30.07.2020 - Martin Šrajer
Potřebujeme média veřejné služby?Jak dnes naložit s tématem koncesionářských poplatků, když ho otevírají už nejen populističtí politici a nepřátelé médií veřejné služby, ale i nejvěrnější rozhlasoví posluchači, nespokojení s vývojem svého oblíbeného rádia? Teoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková vybízí ve svém blogu, abychom diskutovali o výši poplatku, podobě média či jiného systému mediálních rad, ale nezpochybňovali roli veřejnoprávního rozhlasu nebo televize na základě osobní aktuální nelibosti s vysílaným programem. Situace v Maďarsku je příkladem, kde takové úvahy mohou končit.23.07.2020 - Andrea Hanáčková
Po-voláníTereza Reichová přibližuje svůj život dokumentaristky na volné noze, dělící svůj čas mezi rodinu, natáčení filmů, vedení workshopů, jednání s institucemi či psaní grantových žádostí. V nucené karanténě si užívala chvíle svobody a náhlý příval všeobecného „pokoronavirového“ stresu ji přiměl položit si nové otázky. Podobné si možná pokládá většina z nás.16.07.2020 - Tereza Reichová
Literatura. A přece dokumentární!Nová blogerka dok.revue Barbora Baronová popisuje aktuální situaci literárního dokumentu u nás – ačkoliv zde máme silnou tvůrčí generaci, nemá už tak silné institucionální zázemí. Tomuto svébytnému druhu literatury se úplně nedaří na akademické půdě, ani v rámci grantové politiky. Proto Baronová se svými kolegy a kolegyněmi nedávno iniciovala vznik Asociace literárního dokumentu a společně sepsali manifest. Jaké mají cíle?25.06.2020 - Barbora Baronová
Ozvěny obrazůKaždý text je kontext. Má více autorů, na které vědomě či nevědomě navazujeme. Toto blogogo má kolektivního autora viditelnějšího než obvykle.18.06.2020 - Jan Gogola ml.
Jako na špatném tripuFilmový publicista Antonín Tesař se podivuje nad novým americkým animovaným dokumentem Halušky: Dobrodružství s psychedeliky (2020), který je ukázkovým příkladem toho, jak popkultura vyprázdnila psychedelii. Ptá se zároveň, co je nového a starého v psychedelických animovaných dokumentech.11.06.2020 - Antonín Tesař
O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová