Když aktivisté točí o aktivistech

Terezu Reichovou jsme požádali, aby se v prostoru dok.blogu pravidelně věnovala tématu angažovaného dokumentu
23.10.2014 - Tereza Reichová

Mám psát o angažovaném filmu. A je to tu zas. Opět se vynořila otázka škatulkování. Co jsem se objevila na FAMU, cítila jsem, jak toto nálepkování umí ubrat na síle jakékoli zprávě. Často diskuze končila právě u toho: ty to máš jinak, ty jsi ta „angažovaná“. Jakoby tím pádem argumenty nebyly platné. Právě to bylo mé největší rozčarování ze školy. Místo spolužáků zapálených pro diskuzi o politických a sociálních problémech jsem překvapeně koukala na lidi, kteří nadhled a nezaujatost vnímali jako recept na úspěšný film. Pokud jste se  člověku před kamerou zasmáli, byl to ještě navíc bonus k úspěchu.

Po pár letech jsme se my „angažovaní“ na katedře rozlezli. Pořád jsme vnímáni jako „ti jednostranní“, ale když nás někdo v diskuzi onálepkuje, bráníme se společně a jsme víc slyšet. Nemyslím si, že by to diskuzi pomohlo, ale člověk se alespoň necítí být sám.

To ale není jediný problém nás „onálepkovaných“. Také naši kamarádi a spolubojovníci na cestě za lepším světem od nás totiž rovněž něco očekávají. Klidně bych to nazvala propagandou. Ano, je pravda, že když jdeme točit na demonstraci, natočíme video, kde akce o dvaceti lidech vypadá jako stohlavý dav. Umíme natočit i údernou pozvánku a napsat razantní článek do novin, ale jakmile dojde na dokument, stojíme na tenkém ledě.

Jsme přeci jen aktivisté – dokumentaristé. Točit film tak, jak to většina lidí očekává, je to nejhorší, co bychom mohli udělat. Unudit diváka k smrti, ničím ho nenaštvat, nenechat připlout jedinou novou myšlenku, kterou by od nás nečekal, to je hřebíček do rakve volné tvorby a potřebné diskuze na zobrazované téma. Ale udělat to jinak, než jak se od nás očekává, nese i riziko, že přijdeme o kamarády.

Poslední takové haló vzbudil film jedné z mých nových spojenkyň na katedře Martiny Malinové o tzv. shopliftingu Nepokradeš (2013). To, že spousta lidí zvenku byla pohoršena či vůbec nechápala, jak někdo může krást v rámci boje za lepší svět, bylo očekávatelné. Ale na druhé straně, mezi lidmi, kteří občas kradou či minimálně někoho takového znají, vznikl poprask. Odsouzení kamarádky, která otevřela slabinu části autonomního hnutí, každodenní debata, zda to měla natočit a kde všude překročila hranici etiky v rámci party. To celé však potichu provedlo to, co každý dobrý film má udělat. Každý si musel veřejně svůj postoj k „shopliftingu“ obhájit a pojmenovat hranici mezi konzumerismem a opravdovou potřebou. Nyní, rok poté, už emoce vychladly a hnutí se posunulo pojmenováním si problému o mílový krok dál.

Nyní v Jihlavě bude k vidění další Martiny film Několik Let – portrét společného kamaráda a jednoho z nejzásadnějších lidí posledních let v boji za romskou suverenitu Míry Brože. A zase to není propaganda. Smutný portrét blokády, potažmo Mírův optimismus a pár jeho kamarádů představuje novou dobu angažování se. Sociologové mu říkají „clicktivism“. Nyní totiž stačí, že lidé vyjádří „lajkem“ na facebooku podporu akce a to je uspokojí. Zadek nezvednou. A bojuje jen pár jednotlivců, kteří musí mít tak zběsilou výdrž a slušnost, jako má právě Míra. Reálná úspěšnost akce je pak měřena tím, jak je prezentována na sociálních sítích.

Tento film je po dlouhé době to nejlepší, s čím jsem se setkala. Zastyděla jsem se před sebou, zděsila jsem se bezohlednosti veřejnosti a poprvé viděla výpověď z Let, kde jsem ucítila opravdovou vůni koncentráku a obraz pošlapané romské hrdosti.

Ale bojím se, že našim kamarádům se film líbit nebude. Budou říkat, že je to nezodpovědné točit tak nepovedenou blokádu a kamarády v smutných situacích. Budou Martině říkat, že zas zradila partu, protože slabost se neukazuje. Budou se totiž logicky bát, že se Mírovi vysmějí xenofobní volové, byrokrati z Člověka v tísni a další, kteří v optimismus a změnu nevěří. Já bych jen přála Martině a Mírovi, aby za pár let stáli přímo v Letech na projekci tohoto filmu a s humorem vyprávěli o reakcích na tento film. Tedy o době, kdy ještě na místě koncentráku stál vepřín a „Romáci“ ještě hrdě nestáli v čele bojů za sebe samé.


Medailon autora


Tereza Reichová je dokumentaristka, studentka Katedry dokumentárního filmu na FAMU. Věnuje se převážně angažovanému filmu, jejím cílem je vyvolat diskusi o tabuizovaných a nepopulárních tématech. Natočila mj. snímky Do vlastních rukou (2008), KRUH: portrét demonstrace (2009),
Manuál na výrobu teroristy (2010) a A kdo je tady flákač? (2014).





další blogy autora:

Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Po-voláníTereza Reichová přibližuje svůj život dokumentaristky na volné noze, dělící svůj čas mezi rodinu, natáčení filmů, vedení workshopů, jednání s institucemi či psaní grantových žádostí. V nucené karanténě si užívala chvíle svobody a náhlý příval všeobecného „pokoronavirového“ stresu ji přiměl položit si nové otázky. Podobné si možná pokládá většina z nás.16.07.2020 - Tereza Reichová
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Život ve škatulkáchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.09.05.2019 - Tereza Reichová
Mládí vpřed!Dokumentaristka Tereza Reichová vypráví o své roli lektorky dokumentárního filmu na festivalu studentské tvorby Start Film.23.08.2018 - Tereza Reichová
Strach z „oken“Dokumentaristka Tereza Reichová se svěřuje s dilematem, které přináší tvorba pro televizi. Zamýšlí se nad tím, zda a jak přirozený televizní tlak na vyplňování přesně daných programových bloků koresponduje s tvůrčím procesem.09.02.2017 - Tereza Reichová
Festival jako jeden filmDokumentaristka Tereza Reichová reflektuje viděné na 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Co v člověku mohou vyvolat tři odlišné filmy se stejným tématem?03.11.2016 - Tereza Reichová
Dokumentaristovo svědomíDokumentaristka Tereza Reichová předestírá dilema získávání protagonistů na svoji (filmařskou) stranu. Kde jsou hranice v komunikaci mezi postavou dokumentárního filmu a dokumentaristou?04.08.2016 - Tereza Reichová
Zásah dokumentemDokumentaristka Tereza Reichová píše o svých zážitcích z festivalu AFO a klade si otázku, kam se poděly filmy, které dokážou své diváky zasáhnout natolik, aby byť jen zčásti změnili svůj život.05.05.2016 - Tereza Reichová
Město snůDokumentaristka Tereza Reichová píše o restrukturalizaci televize veřejnoprávní služby, která v nedávné době vyvolala vlnu nevole dokumentaristické obce.17.03.2016 - Tereza Reichová

   poslední blogy:
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml
České dokumenty na letošním festivalu Prix Bohemia RadioTeoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková hodnotí pro dok.revue kolekci dokumentů, které letos soutěžily v sekci Dokument na 36. ročníku mezinárodního festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio (PBR). Celý festival proběhl od 12. do 14. října mimořádně v online režimu a online proběhly i diskuze poroty a veřejné prezentace jednotlivých kategorií.15.10.2020 - Andrea Hanáčková