Kancly nebo Kliniku? aneb zápis od společného stolu

Jak si zachovat tvůrčí svobodu a získat finance pro autorskou dokumentaristiku po opuštění FAMU? Tereza Reichová shrnuje právě se rodící myšlenku několika studentů, jak se vyhnout nutnosti spolupráce s velkými producentskými subjekty.
26.03.2015 - Tereza Reichová

Žižkovská Klinika může být inspirací pro nové projekty

Před několika týdny se sešla parta studentů z dokumentární tvorby na FAMU. Krom studia na stejné katedře je spojoval blížící se konec studia a hezký vztah ke své alma mater. Ukázalo se, že tyto tři aspekty je tmelí víc, než si mysleli.

U stolu jsme seděli my, kterým se v hlavě rodí nutnost založit malé filmové družstvo, pak ti, kteří by rádi vyvíjeli své filmy v bezpečném prostředí daleko od České televize, dále i ti, co se nebojí založit si malou produkční společnost či jsou na nějakou navázaní a nakonec pár jednotlivců, kteří vlastně jen nechtějí zmizet ze sítě, již jim katedra na FAMU nabízí.

Debatovalo se o možnosti spojit se a dost rychle se ukázalo, že každý má jasné představy o tom, co do budoucna chce, a že jsme vlastně nepropojitelní. Diskuze pokračovala přesto dál. „Proč tedy sedíme u společného stolu?“

Všichni budeme potřebovat pracovat mimo domov. Ať kvůli dětem, které lezou při práci po hlavě, tak proto, abychom neprokrastinovali u utírání prachu místo spořádaného psaní scénáře, ale hlavně proto, abychom byli v denním styku s lidmi, co se věnují stejné činnosti. Vlastně by šlo o pokračování toho, co se děje na chodbičce naší katedry den co den. Právě tam často zazní kouzelná věta „No a na čem teď děláš?“ Ta umí vyústit v dramaturgickou pomoc, nasměrování na nové postavy filmu či k lepšímu technickému zázemí. Nic objevného, ale vlastně to nejdůležitější, co škola nabízí. Neustálý kontakt s tvůrčími lidmi, kteří si bez závisti pomáhají jen tím, že si povídají o tom, co dělají.

„Tak si sežeňme barák“. Jasné jak facka. Společný prostor, který nabídne vytoužené kanceláře, nepřetržitý kontakt s lidmi se stejným založením, ale i možnost vzájemné výpomoci. „Ale stačí to? Chceme mít jen kanceláře vedle sebe? Jsou mezi námi tací, co na pronájem kanceláře mít ani nebudou, když se budou chtít držet nezávislého autorského dokumentu.“

Z podobných poznámek a obav se tedy zrodil koncept dokumentaristického baráku. Domu, který bude spravovat více právních subjektů, kde bude zároveň filmový klub a obecně bude moci sloužit jako multifunkční prostor. Podmínka pobytu v něm vedle placení složenek? Tvorba kulturního programu, která bude muset být stejně pravidelná jako ty složenky za energie. A výnos z baru či případného vstupného bude vždy putovat do chodu baráku.

Ano, napadá vás správná námitka. Vždyť pronájem takového domu stojí hromadu peněz. Stojí, ale je tady spoustu domů, které spravuje Úřad pro věci majetkové či magistrát a nikdo v nich není. Symbolický nájem a platba složenek mohou být cestou ke vzniku smysluplných projektů, které neexistují jen proto, aby z nich plynul zisk. A že vám to přijde jako vyčůrané sehnání si kanceláře zadarmo, když ostatní si musí tu svou platit? My víme, že chceme dělat dokumentární filmy čistě podle našich představ. Tedy převážně filmy, kterým nejde o peníze a které si žádají velké množství času. Dnes v běžném provozu nás nutnost platit složenky naopak od takové práce odvádí k různým, často až nesmyslným kšeftům. A proti námitce o vyčůranosti stavíme právě závazek práce na kulturním programu, sdílení techniky a část našeho volného času, který může být využit jak pro dramaturgickou spolupráci, tak pro to, že si svůj barák budeme muset svépomocně dát takříkajíc do pucu. Pak se ukáže, kdo z nás je vhodný spíše pro kancelář a kdo pro alternativní prostor. Inspirací může být třeba vznikající žižkovská Klinika.

Přeji nám spíš než štěstí hodně rozumných lidí, kteří pochopí, proč je takový prostor třeba. Dále pár trpělivých produkčních a rozšíření naší základny jak o právní subjekty tak i jednotlivce. Snad i tenhle zápis od společného stolu k tomu pomůže.





další blogy autora:

Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Život ve škatulkáchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.09.05.2019 - Tereza Reichová
Mládí vpřed!Dokumentaristka Tereza Reichová vypráví o své roli lektorky dokumentárního filmu na festivalu studentské tvorby Start Film.23.08.2018 - Tereza Reichová
Strach z „oken“Dokumentaristka Tereza Reichová se svěřuje s dilematem, které přináší tvorba pro televizi. Zamýšlí se nad tím, zda a jak přirozený televizní tlak na vyplňování přesně daných programových bloků koresponduje s tvůrčím procesem.09.02.2017 - Tereza Reichová
Festival jako jeden filmDokumentaristka Tereza Reichová reflektuje viděné na 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Co v člověku mohou vyvolat tři odlišné filmy se stejným tématem?03.11.2016 - Tereza Reichová
Dokumentaristovo svědomíDokumentaristka Tereza Reichová předestírá dilema získávání protagonistů na svoji (filmařskou) stranu. Kde jsou hranice v komunikaci mezi postavou dokumentárního filmu a dokumentaristou?04.08.2016 - Tereza Reichová
Zásah dokumentemDokumentaristka Tereza Reichová píše o svých zážitcích z festivalu AFO a klade si otázku, kam se poděly filmy, které dokážou své diváky zasáhnout natolik, aby byť jen zčásti změnili svůj život.05.05.2016 - Tereza Reichová
Město snůDokumentaristka Tereza Reichová píše o restrukturalizaci televize veřejnoprávní služby, která v nedávné době vyvolala vlnu nevole dokumentaristické obce.17.03.2016 - Tereza Reichová
Vše začíná po projekciDokumentaristka Tereza Reichová obhajuje systém projekcí dokumentárních filmů spojených s diskuzemi nejen s tvůrci, ale i s lidmi, kteří k tématu mají co říci.21.01.2016 - Tereza Reichová
Nadchnout pro dokument – nadchnout pro životDokumentaristka Tereza Reichová tentokrát píše o své zkušenosti s často prvním setkáním studentů s tvorbou dokumentárního filmu.03.12.2015 - Tereza Reichová

   poslední blogy:
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková
Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová