Kam s dokumentem? aneb Poučení z německé debaty

Mediální analytik Milan Kruml ve svém únorovém blogu představuje možnou budoucnost vztahu mezi dokumentem a televizí, jež se hojně diskutovala na festivalu Berlinále.
21.02.2019 - Milan Kruml

Nur eine Frau (2019), zdroj: Berlinale

Berlinále není jen o filmech, určených pro promítání v kinech, ale také o televizi. K tradiční akci patří prezentace nejzajímavějších titulů dokumentárních filmů, které vzniknou v tomto roce v produkci ARD, tedy první německé veřejnoprávní televize. Letos je ale s touto přehlídkou, nazvanou Top of the Docs, spojena i poměrně ostrá diskuze mezi zástupci ARD a tvůrci. V zásadě jde o odlišná stanoviska k nasazování dokumentů do vysílání – tvůrci argumentují, že jejich filmy zpracovávající relevantní politická a společenská témata mají často premiéru až v pozdních nočních hodinách. A částečně mají pravdu. Píši částečně, protože to není problém nějak přímočaře jednoduchý. Podívejme se ale nejprve do Německa. 

Pracovní společenství dokumentaristů (AG Dok) společně s Grimmovým institutem (který se zabývá médii, výchovou a kulturou) zpracovaly studii, která byla zveřejněna krátce před prezentací ARD. Autor studie Fritz Wolf v ní mimo jiné napsal: „Nasazení do programu přestalo odrážet společensko-politickou relevanci filmů: Více než dvě třetiny snímků jsou nasazeny do pozdního či velmi pozdního vysílacího času. Téměř každý šestý dokument je odvysílán po jedné hodině v noci.“ Podobné výroky před tradiční prezentací dokumentárních úspěchů se samozřejmě lidem z ARD příliš nelíbí. Stejně jako vyjádření filmařů, kteří vyzývají programové pracovníky k větší odvaze při zařazování pořadů, jejichž význam a kvalita byly oceněny na festivalech a přehlídkách v zahraničí. A jak to u takových debat často bývá, ozývá se tradiční „lék na všechno“ tedy slogan: Zapomeňte na sledovanost, podporujte značku. Na tom samozřejmě není nic špatného, nicméně ani nic jednoduchého. 

K dokumentům, o kterých se bude letos mluvit, patří snímek Nur eine Frau (Jenom žena), režisérky Sherry Hormannové, který se vrací k případu vraždy 23leté Kurdky Hutun Sürücü, kterou zabili – potrestali za zneuctění rodinného jména v roce 2005 v Berlíně členové její vlastní rodiny. Zajímavé budou zřejmě i snímky věnované výročí pádu berlínské zdi v roce 1989 a následným událostem v tehdejší NDR. Patří k nim Gorbatschow. Eine Begegnung (Gorbačov. Setkání) Wernera Herzoga, Inside Treuhand o privatizaci východoněmeckého průmyslu Birgit Breuelové a dvoudílný Inside HVA o východoněmecké rozvědce. Diváci se mohou těšit i na snímky Operation Mondlandung o roli někdejších nacistických vědců v americkém kosmickém programu, o obchodu se zbraněmi a západoněmecké tajné službě, festivalu ve Woodstocku nebo procesu s viníky tragédie na techno festivalu Love Parade v Duisburgu v roce 2010.

Stále píši o produkci, která je jednak nesrovnatelně větší než například ta česká, pracuje s jinými náklady a má k dispozici několik oken na hlavním programu ARD – Das Erste. Dokonce i v prime timu. Je celkem logické, že při objemu dokumentární tvorby, kterou rok co rok ARD vyrábí (pro Das Erste ale i další programy, včetně francouzsko-německé stanice Arte) se část filmů prostě do exponovaných vysílacích časů dostat nemůže. A i nasazením mezi devátou a jedenáctou – kdy se zájem o dokumenty u diváků výrazně zvyšuje a přechází k nim i ti, kteří si po osmé vybrali z nabídky seriál či film – jednoduše nelze uspokojit všechny.

Z filmu Gorbačev. Setkání (2018), zdroj: TIFF

Nás by na tom mohly zajímat především dva aspekty – dokumentaristé v německých televizích vstupují na rozdíl od tuzemských dokumentaristů do soutěže s tvůrci aktuální publicistiky, zejména pak reportáží na aktuální témata, které mají stopáže od půl hodiny do 60 minut a jsou vyráběny velice rychle (například první hodinová reportáž o teroristických útocích v Paříži v roce 2015 se objevila v primetimu Das Erste už po šesti dnech). Vedle aktuální publicistiky je řada témat, kterým se v ČR často věnují půlhodinové dokumenty, zpracována v magazínech, které nabízejí investigativní a aktuální publicistiku a vysílají se každý týden. Od dokumentu se proto očekává hlubší ponor do tématu, silný tvůrčí názor, ale také mnohem širší kontext. To ale vyžaduje kvalitní dramaturgy, kterých u nás je dost málo.

Druhým aspektem je schopnost televize (nikoli tvůrců) propojit film s potenciálními diváky, tedy těmi, kteří by se zřejmě chtěli dívat, kdyby ovšem o nasazení snímku věděli. Vzhledem ke stále silnější proměně diváckých návyků bude toto zřejmě nejdůležitější součástí self promotion v blízké budoucnosti. Je logické, že Netflix nebo Amazon Prime mají v tomto směru tak značný náskok – tyto služby prostě bez výborného marketingu a promyšleného proma nemají šanci v stále silnější konkurenci přežít. Ale i veřejnoprávní televize se musí naučit dělat věci jinak a lépe. 

Dá se předpokládat, že nabídka na trhu poroste a to nejen v oblasti hrané tvorby. Divácké návyky se budou stále více vzdalovat stávajícímu systému sestavování programové nabídky. Zvýší se počet lidí, kteří budou chtít věnovat večer jednomu tématu, zhlédnout několik epizod seriálu či více filmů najednou, vybírat si pořady například i podle aktuálního dění v politice a ve společnosti. Jejich trpělivost při výběru programu se bude postupně vytrácet – rozhodně nebudou mít náladu a čas na zdlouhavé vyhledávání pořadů podle názvů (které si navíc nemusejí pamatovat) či data odvysílání. Budou chtít, aby se jim nabídka řadila tematicky a aby se rychle dozvěděli obsah pořadů a další základní informace. 

Dalším problémem, který bude veřejnoprávní televize muset řešit (a nejen ona) je zajištění práv na volné spuštění z úložiště pro delší dobu – tedy nikoli pouze na sedm či čtrnáct dnů. To není záležitost, která by se dala změnit rychle – proto čím dříve se s jednáním o nějakém novém systému začne, tím lépe.

Je zjevné, že tradiční lineární televize nezanikne – část diváků, která sledování audiovizuálních obsahů spojuje pouze s odpočinkem, bude stále stát o to, aby jí stačilo zapnout dálkové ovládání a nechat se bavit podle výběru někoho jiného, ale i německá debata ukazuje, že jeden z významů televize zůstane i přes dostupnost a atraktivitu nabídky na streamovacích službách či úložištích stále stejný. Pokud budou chtít diváci, kteří dokumenty primárně nevyhledávají, ale také nejsou lhostejní k tomu, co se kolem nich děje, zhlédnout pořady, které budou reagovat na aktuální problémy společnosti – ať už politické nebo třeba ekologické, měla by jejich cesta jako k první instanci vést právě k nabídce veřejné služby. A ta by proto měla i nadále pěstovat odpovídající lineární nabídku a to v adekvátních vysílacích časech.


Autor pracuje v České televizi.





další blogy autora:

Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml
Co jsou klišé v televizi a proč se jich nebojímeJak se odrazila pandemie v nabídce a trendech domácích i zahraničních televizí? Proč se vracejí k osvědčeným formátům a které to jsou? A platí totéž pro domácí i zahraniční situaci? O tom ve svém dalším dok.blogu uvažuje mediální analytik Milan Kruml, který píše: „Když začínal letošní rok, řada odborníků předvídala, že dojde k podstatným proměnám v nabídce lineární televize, že streamovací giganti, kteří už loni na podzim zahájili další kolo bitvy o předplatitele, rozšíří žánrovou pestrost, a že se tematicky promění nabídka dramatiky ve volných televizích. Teď jsme v situaci, kdy se televize vracejí k osvědčeným postupům a doufají, že se během podzimu dokážou připravit na příští rok. Zda tomu tak opravdu bude, ale neví nikdo.“14.08.2020 - Milan Kruml
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml
Zprávy na míru – hrozba tradičním médiímMediální analytik Milan Kruml tentokrát přichází s upozorněním na aktuální dění a statistiky ve vztahu společností Facebook a Google a mediálního světa. 22.11.2018 - Milan Kruml
Krimi na obrazovce – jinak, a přesto stejněMediální analytik České televize Milan Kruml v dnešním blogu odhaluje trendy v televizních kriminálkách a odvážných pokusech německé televizní stanice o jejich inovaci skrze účinkování reálných policistů spolu s herci.16.08.2018 - Milan Kruml
Domku, domečku, kdo v tobě přebývá?Mediální analytik Milan Kruml glosuje nový německý televizní pořad Get the F*ck Out of My House, který podle něj jeho tvůrci vydávají za něco, co není. Tento fenomén jde ale vysledovat v celém světě reality TV.25.06.2018 - Milan Kruml
Telenovelová válka?Mediální analytik České televize Milan Kruml komentuje nové rozhodnutí saúdskoarabské televizní skupiny MBC odstranit ze své programové nabídky všechny turecké telenovely.22.03.2018 - Milan Kruml

   poslední blogy:
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml
České dokumenty na letošním festivalu Prix Bohemia RadioTeoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková hodnotí pro dok.revue kolekci dokumentů, které letos soutěžily v sekci Dokument na 36. ročníku mezinárodního festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio (PBR). Celý festival proběhl od 12. do 14. října mimořádně v online režimu a online proběhly i diskuze poroty a veřejné prezentace jednotlivých kategorií.15.10.2020 - Andrea Hanáčková