Jedna zeď, dvojí vězení - Koudelka fotografuje Svatou zemi

„Koudelka odhaluje za destruktivní silou betonu zrůdnost a nebezpečí systému, jenž takové bariéry staví. I v takovém prostředí se umělec před kamerou vyjadřuje v kategoriích spirituality a zázraku,“ píše Janis Prášil
14.04.2016 - Janis Prášil

Koudelka fotografuje Svatou zemi (Koudelka Shooting Holy Land, Gilad Baram, 2015)

Může se zdát, že pro emigranta a ateistu je Svatá země příliš vzdálená. Právě člen proslulé mezinárodní agentury Magnum Photos Josef Koudelka, po čtyřiceti letech od svého odchodu z okupovaného Československa  znovu otevírá téma hranic a jejich překračování. Ve svých krajinářských fotografiích zachycuje kulturně i geograficky vzdálený region Izraele a Palestiny. V uhrančivých a chladně distancovaných záběrech na zdi a ostnaté dráty dělící město, zemi, národ a náboženství vystihuje paradoxní symbiózu vězení a svobody. Debutující izraelský režisér Gilad Baram ve svém dokumentu Koudelka fotografuje Svatou zemi, jenž byl uveden na letošním filmovém festivalu Jeden svět, podrobuje Koudelkovy fotografie dvojímu vidění. Oba umělci překonávají hranice různých médií i kultur aby odhalili, že na obou stranách zdi se nachází totéž.

Putování Josefa

Betonové panely rozeseté po nekonečně pusté krajině nikoho, nebo ostnatý drát přetínající pohled na nebe jsou motivy, které paradoxně působí zároveň jako estetické i symbolické objekty se silnou výpovědní hodnotou. Zdi připomínající náhrobky představují tichou hrozbu a přítomnost boje o hranice a odkazují na dvojsečnost řešení konfliktu prostřednictvím izolace znepřátelených stran. Dělicí čáry, bariéry, železné opony, berlínské a jiné zdi vznikají pod záminkou bezpečí jako ochrana vůči vnějšímu nepříteli, ale ve výsledku plní funkci vězení. Koudelka odhaluje za destruktivní silou betonu, který se po krajině šíří jako nemoc, zrůdnost a nebezpečí systému, jenž tyto bariéry staví. Je proto přinejmenším překvapivé, že i v tomto prostředí se umělec na kameru vyjadřuje v kategoriích spirituality a zázraku.

Ještě více šokující je skutečnost, že sám fotograf vzpomíná na vlastní minulost spojenou s okupací vlasti s pocity extrémního štěstí a prožitku zázraku. Pokud se však na příjezd vojsk Varšavské smlouvy do Československa podíváme z jeho úhlu pohledu, získávají historické a politické události nečekaně třetí rozměr. Koudelka totiž poukazuje v souvislosti s konfliktem na něco, co nás přesahuje, na náhlou změnu myšlení lidí, okamžik transformace, překonání bariér různých politických přesvědčení a sjednocení národa proti společnému nepříteli. Podobný paradox vyvstává, když Koudelka mluví o štěstí, které nalezl v exilu, o svobodě vykoupené ztrátou rodiny a domova. Takovéto okamžiky rozporu nebo narušení běžného chodu společnosti boří představu o logickém a rozumově uchopitelném světě. Okamžiky narušení, nesouvislosti, paradoxu či trhliny odhalují nepředvídatelnou a nestálou povahu skutečnosti a upozorňují na existenci čehosi nepostižitelného. Na disparitu světa a neuchopitelnou proměnlivost dějin a času.

Muž s fotoaparátem

Koudelka nikdy nezachycuje násilí a sám odmítá vměšování se do záležitostí, které se ho jako Evropana netýkají a které sám nijak neovlivní. Je však očividné, že již samotná přítomnost fotografa a kameramana v politicky citlivém regionu působí rozruch a znepokojuje zástupce jak izraelské tak palestinské strany. Distancované vylidněné záběry na krajinu a fotografa v akci tak sousedí s okamžiky střetu jedince a systému, jež výmluvně vystihují absurditu skutečnosti. V kafkovské scéně se například z megafonu ozývá anonymní hlas, který napomíná Koudelku, aby se nepřibližoval k vysokému plotu, jako by neozbrojený fotograf představoval ohrožení pro vojenský komplex střežený hlídkou se samopaly. Ještě absurdnější je rozhovor s vojákem, jenž vysvětluje funkci univerzální makety města v životní velikosti, jež armáda vytvořila podle satelitních fotek. Postavila budovy určené pro vojenská cvičení, domy, v nichž se nikdy nebude žít. Z těchto okamžiků vyplývá, že Koudelka následuje poslání umělce, pro něhož je důležité nepřizpůsobovat se, zůstat cizincem, který znepokojuje svou odlišností, uchovává si zdravou míru vzteku a upozorňuje na projevy systému a na to, že řešením není bariéry stavět, ale překonávat je.





další blogy autora:

Proč dnes potřebujeme Havly?Janis Prášil se ve svém aktuálním dok.blogu zamýšlí nad dokumentárním rozměrem snímku Havel (2020) režiséra Slávka Horáka. Film podle něj podobně jako třeba Milada Davida Mrnky, Jan Palach Roberta Sedláčka nebo Dubček Laca Halamy reaguje na vlnu normalizační retronostalgie, kdy nejde ani tak o postavy historické, ale symbolické. Tyto snímky podle Prášila představují hodnotovou alternativu ke stávající politické reprezentaci a zosobňují ideály, ve které je možné věřit.27.08.2020 - Janis Prášil
O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Skříňka s predátoryJanis Prášil uvažuje ve svém dok.blogu o dokumentu Barbory Chalupové a Víta Klusáka V síti. Jejich snímek má podle Prášila širší poselství než jen upozornit na predátory na síti – ukazuje, že internet je jako houba, která do sebe nasává vše kolem. Je taková, jaké je její prostředí. Film není podle Prášila jen obrazem jednotlivců a skupin, ale i systému, jenž má nedostatky v zákonech i prevenci a kvůli zisku z reklam toto toxické prostředí podporuje.05.03.2020 - Janis Prášil
Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml
České dokumenty na letošním festivalu Prix Bohemia RadioTeoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková hodnotí pro dok.revue kolekci dokumentů, které letos soutěžily v sekci Dokument na 36. ročníku mezinárodního festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio (PBR). Celý festival proběhl od 12. do 14. října mimořádně v online režimu a online proběhly i diskuze poroty a veřejné prezentace jednotlivých kategorií.15.10.2020 - Andrea Hanáčková