Jedna zeď, dvojí vězení - Koudelka fotografuje Svatou zemi

„Koudelka odhaluje za destruktivní silou betonu zrůdnost a nebezpečí systému, jenž takové bariéry staví. I v takovém prostředí se umělec před kamerou vyjadřuje v kategoriích spirituality a zázraku,“ píše Janis Prášil
14.04.2016 - Janis Prášil

Koudelka fotografuje Svatou zemi (Koudelka Shooting Holy Land, Gilad Baram, 2015)

Může se zdát, že pro emigranta a ateistu je Svatá země příliš vzdálená. Právě člen proslulé mezinárodní agentury Magnum Photos Josef Koudelka, po čtyřiceti letech od svého odchodu z okupovaného Československa  znovu otevírá téma hranic a jejich překračování. Ve svých krajinářských fotografiích zachycuje kulturně i geograficky vzdálený region Izraele a Palestiny. V uhrančivých a chladně distancovaných záběrech na zdi a ostnaté dráty dělící město, zemi, národ a náboženství vystihuje paradoxní symbiózu vězení a svobody. Debutující izraelský režisér Gilad Baram ve svém dokumentu Koudelka fotografuje Svatou zemi, jenž byl uveden na letošním filmovém festivalu Jeden svět, podrobuje Koudelkovy fotografie dvojímu vidění. Oba umělci překonávají hranice různých médií i kultur aby odhalili, že na obou stranách zdi se nachází totéž.

Putování Josefa

Betonové panely rozeseté po nekonečně pusté krajině nikoho, nebo ostnatý drát přetínající pohled na nebe jsou motivy, které paradoxně působí zároveň jako estetické i symbolické objekty se silnou výpovědní hodnotou. Zdi připomínající náhrobky představují tichou hrozbu a přítomnost boje o hranice a odkazují na dvojsečnost řešení konfliktu prostřednictvím izolace znepřátelených stran. Dělicí čáry, bariéry, železné opony, berlínské a jiné zdi vznikají pod záminkou bezpečí jako ochrana vůči vnějšímu nepříteli, ale ve výsledku plní funkci vězení. Koudelka odhaluje za destruktivní silou betonu, který se po krajině šíří jako nemoc, zrůdnost a nebezpečí systému, jenž tyto bariéry staví. Je proto přinejmenším překvapivé, že i v tomto prostředí se umělec na kameru vyjadřuje v kategoriích spirituality a zázraku.

Ještě více šokující je skutečnost, že sám fotograf vzpomíná na vlastní minulost spojenou s okupací vlasti s pocity extrémního štěstí a prožitku zázraku. Pokud se však na příjezd vojsk Varšavské smlouvy do Československa podíváme z jeho úhlu pohledu, získávají historické a politické události nečekaně třetí rozměr. Koudelka totiž poukazuje v souvislosti s konfliktem na něco, co nás přesahuje, na náhlou změnu myšlení lidí, okamžik transformace, překonání bariér různých politických přesvědčení a sjednocení národa proti společnému nepříteli. Podobný paradox vyvstává, když Koudelka mluví o štěstí, které nalezl v exilu, o svobodě vykoupené ztrátou rodiny a domova. Takovéto okamžiky rozporu nebo narušení běžného chodu společnosti boří představu o logickém a rozumově uchopitelném světě. Okamžiky narušení, nesouvislosti, paradoxu či trhliny odhalují nepředvídatelnou a nestálou povahu skutečnosti a upozorňují na existenci čehosi nepostižitelného. Na disparitu světa a neuchopitelnou proměnlivost dějin a času.

Muž s fotoaparátem

Koudelka nikdy nezachycuje násilí a sám odmítá vměšování se do záležitostí, které se ho jako Evropana netýkají a které sám nijak neovlivní. Je však očividné, že již samotná přítomnost fotografa a kameramana v politicky citlivém regionu působí rozruch a znepokojuje zástupce jak izraelské tak palestinské strany. Distancované vylidněné záběry na krajinu a fotografa v akci tak sousedí s okamžiky střetu jedince a systému, jež výmluvně vystihují absurditu skutečnosti. V kafkovské scéně se například z megafonu ozývá anonymní hlas, který napomíná Koudelku, aby se nepřibližoval k vysokému plotu, jako by neozbrojený fotograf představoval ohrožení pro vojenský komplex střežený hlídkou se samopaly. Ještě absurdnější je rozhovor s vojákem, jenž vysvětluje funkci univerzální makety města v životní velikosti, jež armáda vytvořila podle satelitních fotek. Postavila budovy určené pro vojenská cvičení, domy, v nichž se nikdy nebude žít. Z těchto okamžiků vyplývá, že Koudelka následuje poslání umělce, pro něhož je důležité nepřizpůsobovat se, zůstat cizincem, který znepokojuje svou odlišností, uchovává si zdravou míru vzteku a upozorňuje na projevy systému a na to, že řešením není bariéry stavět, ale překonávat je.





další blogy autora:

O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Skříňka s predátoryJanis Prášil uvažuje ve svém dok.blogu o dokumentu Barbory Chalupové a Víta Klusáka V síti. Jejich snímek má podle Prášila širší poselství než jen upozornit na predátory na síti – ukazuje, že internet je jako houba, která do sebe nasává vše kolem. Je taková, jaké je její prostředí. Film není podle Prášila jen obrazem jednotlivců a skupin, ale i systému, jenž má nedostatky v zákonech i prevenci a kvůli zisku z reklam toto toxické prostředí podporuje.05.03.2020 - Janis Prášil
Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Literatura. A přece dokumentární!Nová blogerka dok.revue Barbora Baronová popisuje aktuální situaci literárního dokumentu u nás – ačkoliv zde máme silnou tvůrčí generaci, nemá už tak silné institucionální zázemí. Tomuto svébytnému druhu literatury se úplně nedaří na akademické půdě, ani v rámci grantové politiky. Proto Baronová se svými kolegy a kolegyněmi nedávno iniciovala vznik Asociace literárního dokumentu a společně sepsali manifest. Jaké mají cíle?25.06.2020 - Barbora Baronová
Ozvěny obrazůKaždý text je kontext. Má více autorů, na které vědomě či nevědomě navazujeme. Toto blogogo má kolektivního autora viditelnějšího než obvykle.18.06.2020 - Jan Gogola ml.
Jako na špatném tripuFilmový publicista Antonín Tesař se podivuje nad novým americkým animovaným dokumentem Halušky: Dobrodružství s psychedeliky (2020), který je ukázkovým příkladem toho, jak popkultura vyprázdnila psychedelii. Ptá se zároveň, co je nového a starého v psychedelických animovaných dokumentech.11.06.2020 - Antonín Tesař
O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Žurnalistika a zkušenostní médiaDramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.30.04.2020 - Andrea Slováková
Nemocnice jako konejšivé místoTomáš Stejskal ve svém blogu uvažuje o novém českém doku-soapu Nemocnice v první linii, pojednávajícím o léčení pacientů s koronavirem. Dokumentární cyklus podle něj přináší cenný dotek reality, který stojí v opozici vůči číslům, datům a titulkům virtuálního světa.23.04.2020 - Tomáš Stejskal
Jak Kovy minul dějiny… ale ať je řeší dálFilozof a publicista Petr Fischer uvažuje ve svém blogu nad novým televizním dokumentem Ivo Bystřičana Kovy řeší dějiny, dostupným online na iVysílání České televize. Známý youtuber Karel „Kovy“ Kovář v něm podniká filmovou dokumentární cestu po českých školách, aby zjistil, jak se v nich učí moderní dějiny. Cestu v mnohém neúspěšnou. Přesto v závěru Fischer konstatuje, že jeho snaha může připomínat strategii, kterou pro přežití v postdějinné době navrhoval už před třiceti lety filozof Vilém Flusser.16.04.2020 - Petr Fischer