Jeden Netflix vládne všem

Jak streamovací gigant formuje podobu současného dokumentu?
01.04.2021 - Martin Šrajer

Typický dokument z produkce Netflixu: Pán tygrů. Foto Netflix

Když měl v roce 2013 premiéru seriál Dům z karet, předplácelo si Netflix zhruba 30 milionů (převážně amerických) uživatelů. O osm let a desítky původních filmů a seriálů později jde, i zásluhou virové pandemie, o největší streamovací platformu na světě. V takřka dvou stech zemích má Netflix předplaceno přes 200 milionů lidí. Kdo chce svůj film dostat k opravdu velkému množství diváků, neexistuje – zvlášť nyní, v době zavřených kin – lepší volba. Pokud ovšem Netflix hodlá dál navyšovat množství svých předplatitelů a udržovat ty stávající, musí nabízet stále nový obsah. Ideální jsou k tomu dokumenty s nižšími výrobními náklady.

Zásluhou dostupnějších filmových technologií údajně zažíváme další „zlatý věk“ dokumentu (podobně jako po nástupu lehkých kamer a snadno přenosné zvukové techniky v šedesátých letech). Zvyšující se zájem diváků i producentů o dokumentární tvorbu bývá připisován mimo jiné právě Netflixu, který nabízí velké množství dokumentárních filmů a sérií, vyvolávajících mnohdy srovnatelný rozruch a nabízejících podobný druh diváckého zážitku jako hraná produkce. Zřejmě neexistuje firma, jež by sama produkovala nebo do své filmotéky nakupovala větší množství dokumentárního obsahu. 

Zjištění, že dokumenty mohou mít stejný divácký dosah jako fikce, ale není novinkou. Netflix staví na základech položených společnostmi jako HBO, ESPN, BBC nebo Channel 4. Těm teď nezbývá než zkusit dravějšího konkurenta dohnat a nabídnout srovnatelně atraktivní obsah. Jinak hrozí, že budou z domácností, potažmo z televizního trhu jako takového vytlačeny. Mohlo by se zdát, že podobně konkurenční prostředí dokumentární kinematografii prospívá. Stávající rozložení sil ve skutečnosti vede spíš k unifikaci obsahu, ne k větší pestrosti.  

Dokument à la Netflix

Podle producentů vyžadují nákupčí stále častěji dokumenty, které budou vypadat „jako od Netflixu“, tzn. budou se vyznačovat vyššími produkčními hodnotami a „filmovými“ kvalitami, kterými diváky přikovají k obrazovce. Konkrétní tipy, jak natočit dokument, o nějž Netflix projeví zájem, se objevují na internetových stránkách pro začínající tvůrce. Doporučení zahrnují zaměření na atraktivní, široce medializovaná témata, využívání sociálních sítí nebo spolupráci s celebritami disponujícími rozsáhlou fanouškovskou základnou. Tato „předobjednávka“ diváckého zájmu by měla zaručit, že Netflix získá společně s filmem také mnoho nových předplatitelů.
 


 

Dokumenty nabízené Netflixem opravdu často lákají na slavná jména (z poslední doby například Michelle Obamová, Shawn Mendes, Ariana Grandeová, Taylor Swiftová, Alexandria Ocasio-Cortezová, Beyoncé) a kontroverzní, globálně řešená témata (klimatická krize, sociální sítě, drogy, sex, rasismus). Tyto filmy jsou zásluhou špičkových technologií sice vizuálně atraktivní, ale kvůli přílišné koncentraci na téma také formálně konvenční, založené především na mluvících hlavách a archivních záběrech. V případě přírodopisných filmů pak také na burácejícím hudebním podkresu a opulentních záběrech z dronů. Českou dokumentární tvorbu příznačně reprezentují portréty Jiřího Trnky a Jiřího Suchého a Planeta Česko (2017), tuzemská odpověď na uhrančivé zahraniční seriály typu Planeta Země (2008).

Svébytnou kategorii představují dokumentární série. Mezi nimi jsou nejpočetněji zastoupené true crime dokumenty a kratší infotainmentové pořady. Série typu Jak vyrobit vraha (2015), Wild Wild Country (2018) nebo Genialita zla: Skutečný příběh nejďábelštější bankovní loupeže v Americe (2018) jednak těží z naší fascinace temnotou a z touhy po spravedlnosti, jednak dávkují informace po vzoru návykových hraných seriálů, což svádí k několikahodinovému „binge watchingu“ neboli ke sledování všech dílů v jednom tahu. Výkladové seriály jako Dějiny nadávání (2021), Historie pro začátečníky (2020) nebo Máme jasno (2018) pak na malém prostoru dávají odpovědi na komplexní otázky. Sice vtahujícím způsobem, díky němuž by neměla ochabnout pozornost sledujících, ale zároveň dost povšechně. 

Intenzivní, vypravěčsky kompaktní a bez ohledu na znepokojivost zkoumané problematiky atraktivně vypadající zábava je v dokumentech od Netflixu preferována před novým úhlem pohledu nebo neotřelými stylistickými volbami. Je přitom pravděpodobné, že čím déle bude oslabena pozice kin, festivalů a organizací nabízejících dokumentaristům a dokumentaristkám infrastrukturu a prostor pro setkávání, tím výrazněji bude Netflix ovlivňovat podobu vznikajících dokumentů. 

Jako filmoví publicisté a publicistky můžeme zareagovat minimálně tím, že budeme kromě netflixových dokumentů o fotbalistech, basketbalistech, sériových vrazích a mužích zamilovaných do chobotnice častěji upozorňovat na jiné, odvážnější a nekonvenčnější nonfikční filmy. Ty přitom nemusejí být nutně přístupné jen na alternativních platformách typu MUBI, které si nepředplácí tolik potenciálních čtenářů. Například originální, vtipný a hravý dokument Smrt Dicka Johnsona (2020), distribuovaný Netflixem od loňského října, se v Česku dosud nedočkal jediné recenze. Totéž platí pro jeden z nejlépe hodnocených filmů loňského roku Time (2020) o ženě bojující za propuštění jejího manžela z vězení. K vidění je na platformě Amazon Prime.





další blogy autora:

Jak na… s Johnem WilsonemV čem tkví půvab i hloubka dokumentární série Jak na... s Johnem Wilsonem, kterou filmový kritik a bloger dok.revue Martin Šrajer považuje za nejlepší dokumentární počin loňského roku? Wilsonova věta, že „nedá tolik práce proměnit obyčejný objekt v něco neobyčejného“, by podle Šrajera mohla být hlavní tezí celé série. Wilson nás podle něj vede k „přehodnocení našeho vztahu k místům, kterými denně procházíme a vůči jejichž skrytým významům jsme se stali netečnými... Přitom – jako ti nejlepší dokumentaristé – v zásadě nedělá nic jiného, než že ukazuje, jak lidé žijí.“21.01.2021 - Martin Šrajer
Omezené spektrum autistického randěníFilmový publicista Martin Šrajer ve svém dok.blogu upozorňuje na filmy a televizní pořady z nedávné doby, v nichž dominují postavy vykazující rysy poruchy autistického spektra. Patří k nim i nový australský dokumentární seriál Láska ve spektru, jenž je nyní dostupný na Netflixu. Nakolik potvrzuje či naopak vyvrací stereotypy zobrazování autismu?01.10.2020 - Martin Šrajer
Umělci a jejich dobaMartin Šrajer se ve svém prvním dok.blogu zamýšlí nad tím, proč u nás vzniká poslední dobou málo dokumentárních portrétů, které by se pokusily protagonistu či protagonistku nahlédnout komplexně, v celé jeho či její složitosti. Jeho úvahu podnítil nový dokument Meky o Miru Žbirkovi.30.07.2020 - Martin Šrajer

   poslední blogy:
Zprávy podle potřeby?Nejsledovanější francouzská televize TF1 plánuje do konce roku umožnit divákům, aby přizpůsobili zpravodajský obsah svému vkusu a zájmu. Může však zpravodajství fungovat podobně jako sociální síť, kde po vyfiltrování sledujeme jen to, co nás zajímá, a uzavíráme se tak ještě víc do sociálních bublin? Milan Kruml ve svém dalším dok.blogu uvažuje, jaké nebezpečí představuje personalizace televizního zpravodajství.08.04.2021 - Milan Kruml
Když mi umře hrdinkaLiterární dokumentaristka Barbora Baronová popisuje situaci, se kterou se bohužel setkává čím dál častěji. Co dělat, když zemře hrdinka chystané knihy, ještě než autorizuje své promluvy? Je lepší někdy na autorizaci rezignovat, aby příběh vůbec zazněl?25.03.2021 - Barbora Baronová
O švábech a lidechCo spojuje tři loňské filmy čínského disidenta Aj Wej-weje CoroNation, Vivos a Šváb, které lze zhlédnout na právě probíhajících jarních Ozvěnách Ji.hlavy? „Všechny tři snímky vypráví o boji se zlem. To se šíří organismem společnosti jako nákaza a vyvolává reakci imunitního systému v podobě občanských nepokojů,“ vyvozuje Prášil.18.03.2021 - Janis Prášil
Rok života v pandemii a pod rouškouNa prahu druhého roku s pandemií jsou na webových stránkách stanic Plus a Dvojka Českého rozhlasu k poslechu dvě dokumentární série, které mapují českou variantu celosvětového problému. Časosběrný Rok pod rouškou (2020) i analytický Život během pandemie (2021) mají výraznou dokumentární hodnotu už nyní, jejich cena bude časem narůstat. Zásadní jsou však nejen otázky, které obě série kladou, ale také ty, jež zatím nezazněly.11.03.2021 - Andrea Hanáčková
Dobývání vesmíru v době pandemieZnámá teoretička vizuální kultury si ve svém dok.blogu klade otázku, jakou zprávu podává rover Perseverance, jenž nedávno přistál na planetě Mars, o současném stavu naší společnosti. Čeho se stal symbolem? A jak důležitou roli v pochopení tohoto projektu NASA sehrávají všudypřítomné obrazy?04.03.2021 - Andrea Průchová Hrůzová
Letem podcastovým světem IModerátor, dokumentarista a dramaturg Dan Moravec hodnotí nejzajímavější české podcasty. Co se podle něj vyplatí sledovat a proč? V prvním díle se zaměřuje na nejzdařilejší zpravodajské podcasty.18.02.2021 - Dan Moravec
Dokumentární útok na mainstream zadními vrátkyCo o aktuálních výbojích tuzemského dokumentu prozrazují nedávno udělené Ceny české filmové kritiky a nominace na České lvy?11.02.2021 - Tomáš Stejskal
Kratochvíl a Koudelka: básníci světlaOba jsou světově uznávaní fotografové a oba se nedávno dočkali svého dokumentárního portrétu. Josef Koudelka a Antonín Kratochvíl prožili dětství a mládí v komunismu, ale s dědictvím totality se vyrovnávají odlišně. V čem se sobě navzájem podobají a v čem se naopak liší? A podařilo se to zachytit v dokumentárních portrétech?04.02.2021 - Janis Prášil
Tajné lásky a tajná pornografieČím kritika Antonína Tesaře zaujaly dokumenty z produkce Netflixu Circus of Books a Tajná láska, nořící se do „tajných dějin“ americké queer subkultury? „Oba snímky nejsou filmařsky nijak rafinované, jsou ale odzbrojující svou spontánností. V obou případech se tvůrcům zároveň daří plynule propojit malé a velké dějiny,“ zdůrazňuje Tesař.28.01.2021 - Antonín Tesař
Jak na… s Johnem WilsonemV čem tkví půvab i hloubka dokumentární série Jak na... s Johnem Wilsonem, kterou filmový kritik a bloger dok.revue Martin Šrajer považuje za nejlepší dokumentární počin loňského roku? Wilsonova věta, že „nedá tolik práce proměnit obyčejný objekt v něco neobyčejného“, by podle Šrajera mohla být hlavní tezí celé série. Wilson nás podle něj vede k „přehodnocení našeho vztahu k místům, kterými denně procházíme a vůči jejichž skrytým významům jsme se stali netečnými... Přitom – jako ti nejlepší dokumentaristé – v zásadě nedělá nic jiného, než že ukazuje, jak lidé žijí.“21.01.2021 - Martin Šrajer