Je dokumentarista zodpovědný za debatu o svém díle?

Pomohla, nebo uškodila Třída 8.A pověsti Romů v České republice? Tomáš Feřtek o české verzi švédské reality show Klass
18.12.2014 - Tomáš Feřtek

Třída 8.A

Jestli se v něčem liší česká varianta slavné švédské reality show Klass of od předlohy opravdu zásadně, pak je to v posledním dílu. Ve švédské variantě se totiž charismatičtí učitelé objímají s dětmi ze třídy plné přistěhovalců, někteří pláčou a všichni říkají, jak důležitý byl v jejich životě ten půlrok, který spolu strávili a snažili se o zlepšení školních výsledků. Happyend lidský i profesní. Učitelská práce má výjimečnou hodnotu, protože proměňuje životy.

V osmé epizodě Třídy 8.A, jež se točila v brněnské škole, které se říká Osmec a která je převážně romská, je rozloučení mimořádně chladné. Učitel matematiky Petr vejde do třídy, kde je pár dětí otočených zády k němu, a řekne, že už se nikdy neuvidí. Oni cosi utrousí a nevěnují mu pozornost. Je to chladné a trapné. Jeho kolegové, dějepisář Ivan a češtinářka Dagmar, jsou na tom jen o trošičku lépe. A podobné je to i s měřitelnými výsledky onoho půlročního experimentu. Známky a výsledky dětí se až na jednu výjimku nezlepšily, často naopak. Děti jsou z toho půlroku spíš zklamané, škola samotná si o celém televizním projektu myslí své. A tak nejvíce asi získala samotná trojice učitelů, kterým došlo, že učit znamená často něco jiného, než si zatím představovali, a jsou za tu zkušenost vděční. Byť často s tím, že už by si nic takového raději nechtěli zopakovat.

Co tedy ukázala česká Třída 8.A, kde měli přijít nejlepší učitelé do nejhorší školy? Že učitelé nic nezmůžou? Že Romové jsou ve své podstatě většinou nevzdělavatelní? Že je to všechno marná snaha? Že naše školy a žáci se na rozdíl od škol a žáků v jiných zemích nikdy nezmění? Tyto otázky představují pouze hrubý výběr z diskusí proběhlých pod texty, které se pořadu věnovaly.

Když bychom to měli hodně zjednodušit, divácká obec se dělí na dvě velmi nestejné části. Ti pedagogicky vzdělanější, a to opravdu jen někteří, soudí, že pořad je zajímavý právě tím, že jako jeden z prvních u nás ukázal, co se děje reálně ve třídách a jak jsou na to běžní učitelé nepřipravení. Takže není divu, že šťastný konec se nekonal, ale i tak je to důležité a objevné sdělení, protože bez učitelů připravených na takovéto situace se nic nezmění.


Třída 8.A

Naprostá většina diváků, včetně velké části učitelské veřejnosti, naopak soudí, že to, co viděli, je jen důkaz, že Romové si žádnou zvláštní péči nezaslouží, že stejně všichni patří do zvláštní školy, a vůbec by na ty haranty obecně, i ty neromské, měla být větší přísnost. A někteří rodiče romských školáků jsou pobouření, že z nich televize dělá blbce. Takže pořad, který měl ukázat smysl vzdělávání a učitelské profese, jen vyhrotil a zostřil domácí debatu o Romech. Což jistě nebyl záměr. Jsou za to však tvůrci zodpovědní? Měli toto riziko brát v úvahu, než začali točit?

Odpověď není vůbec jednoduchá. Ano, vybrat pro mainstreamovou reality show de facto segregovanou romskou školu znamenalo zadělat na problém, protože většinová společnost je k Romům jednoznačně nevstřícná. A poslat do ní fakticky nepřipravené učitele, například matikáře Petra, který učí elitní děti na víceletém gymplu a podobnou třídu viděl poprvé, to směřovalo k jasnému pedagogickému průšvihu. Čemu měla dát producentka Kamila Zlatušková z brněnské ČT přednost?  Předvést tu srážku dvou světů, nebo vybrat jinou školu a jiné učitele tak, aby konečné sdělení bylo alespoň o něco optimističtější? A když nikoho takového neměla, bylo by bývalo lepší pořad netočit?

Těžko vyvratitelným faktem zůstává, že ve výsledku pořad pověsti Romů, ale i českého školství, mnoho nepomohl. Jsou za to tvůrci zodpovědní? Měli to brát v úvahu? Osobně jsem za ten nemilosrdný portrét učitelské reality vděčný, ale obtížně hledám ještě někoho, kdo by to viděl podobně. To mi přijde varující. Zvláště v televizi platí, že dílo je kompletní, až když dorazí k divákovi, a tvůrcům nezbývá, než to brát v úvahu.


Epizody švédské předlohy můžete zhlédnout ZDE.
Podívejte se na upoutávku na slovenskou verzi ZDE.
České epizody uvidíte ZDE.
Rozhovor se zástupcem školy, kde se točilo, čtěte ZDE.




   poslední blogy:
Literatura. A přece dokumentární!Nová blogerka dok.revue Barbora Baronová popisuje aktuální situaci literárního dokumentu u nás – ačkoliv zde máme silnou tvůrčí generaci, nemá už tak silné institucionální zázemí. Tomuto svébytnému druhu literatury se úplně nedaří na akademické půdě, ani v rámci grantové politiky. Proto Baronová se svými kolegy a kolegyněmi nedávno iniciovala vznik Asociace literárního dokumentu a společně sepsali manifest. Jaké mají cíle?25.06.2020 - Barbora Baronová
Ozvěny obrazůKaždý text je kontext. Má více autorů, na které vědomě či nevědomě navazujeme. Toto blogogo má kolektivního autora viditelnějšího než obvykle.18.06.2020 - Jan Gogola ml.
Jako na špatném tripuFilmový publicista Antonín Tesař se podivuje nad novým americkým animovaným dokumentem Halušky: Dobrodružství s psychedeliky (2020), který je ukázkovým příkladem toho, jak popkultura vyprázdnila psychedelii. Ptá se zároveň, co je nového a starého v psychedelických animovaných dokumentech.11.06.2020 - Antonín Tesař
O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Žurnalistika a zkušenostní médiaDramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.30.04.2020 - Andrea Slováková
Nemocnice jako konejšivé místoTomáš Stejskal ve svém blogu uvažuje o novém českém doku-soapu Nemocnice v první linii, pojednávajícím o léčení pacientů s koronavirem. Dokumentární cyklus podle něj přináší cenný dotek reality, který stojí v opozici vůči číslům, datům a titulkům virtuálního světa.23.04.2020 - Tomáš Stejskal
Jak Kovy minul dějiny… ale ať je řeší dálFilozof a publicista Petr Fischer uvažuje ve svém blogu nad novým televizním dokumentem Ivo Bystřičana Kovy řeší dějiny, dostupným online na iVysílání České televize. Známý youtuber Karel „Kovy“ Kovář v něm podniká filmovou dokumentární cestu po českých školách, aby zjistil, jak se v nich učí moderní dějiny. Cestu v mnohém neúspěšnou. Přesto v závěru Fischer konstatuje, že jeho snaha může připomínat strategii, kterou pro přežití v postdějinné době navrhoval už před třiceti lety filozof Vilém Flusser.16.04.2020 - Petr Fischer