Jak se učíme o virtuální realitě?

Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?
20.02.2020 - Andrea Slováková

Z VR filmu Skok – v mysli architektky Dorte Mandrupové (2019) uvedeného na MFDF Ji.hlava 2019

Pokud jsem umělkyně či vědkyně a chci tvořit díla ve virtuální či rozšířené realitě nebo o tomto novém médiu bádat, jak bych měla začít? Můžu si například najít mentora či mentorku, kteří se s tímto médiem už seznámili a mohou přiblížit jeho stávající možnosti a způsoby používání. Anebo mám možnost se zúčastnit výuky či semináře, ačkoliv jich je zatím ve světě celkem pomálu – jedním z prvních koncepčně propracovaných praktických tréninkových workshopů je VR Creators Lab, pořádaný v německých filmových ateliérech za podpory Kreativní Evropy. Mohu také vyhledávat místa, kde lze vidět nová díla, přičemž jednou z nejvýznamnějších platforem pro prezentaci děl virtuální reality (VR) se staly filmové festivaly, současně však existují specializované akce a tato díla najdeme – zatím spíše ojediněle – zároveň v galeriích či divadlech. 

Na začátku zkouším, ohledávám limity technologie a média, realizuji bláznivé nápady, které většinou nevycházejí, ověřuji si hypotézy. Také pochybuji nejen o svém snažení, ale i o tom, jestli toto médium, které je z hlediska svých možností na začátku, vůbec má nějakou budoucnost, jestli někdo moje dílo uvidí. A také důvěřuji tomu, že díky prostoru (doslova i přeneseně) tohoto média lze objevit nové výrazové prostředky či jiné způsoby vyjádření. Mám možnost si půjčit techniku anebo si koupit amatérské verze potřebné technologie – jednoduchou kameru na záznam 360° videa lze pořídit za několik desítek tisíc, sehnat si základní software pro tvorbu prostorového obsahu (headsety jsou pro jednotlivce rovněž relativně cenově dostupné) a můžu začít experimentovat. A číst. Pokud do oblasti teprve vstupuji, hledám knihy či příručky, souhrnné a přehledně uspořádané informace s praktickými návody či sumarizací relevantních informací a kontextu. 

Možnosti popisu jako normotvorný nástroj?

Když však poodstoupíme, vidíme, že všechny tyto opory tvorby či bádání jsou zároveň tím, co podobu obsahu vytvářeného pro nové médium ovlivňuje. Workshopy či odborná literatura nejsou pouze „dveřníkem“ možností objevů a rozvoje, jsou to také do velké míry normotvorné nástroje. To, jak o médiu uvažujeme, jak o něm učíme či jak v něm bádáme a jak se o něm vyjadřujeme, má zásadní vliv na to, kam se jeho možnosti budou ubírat. Klíčová je samozřejmě i technologie, v jejímž vývoji hrají významnou roli i obchodní zájmy, tlaky a tahy, ale podobu obsahu nepředurčuje pouze ona sama – z hlediska podoby formátů, jejich obsahu, sdělení a způsobu sdělování (vyjadřování nového média) hrají tyto oporné body vnější infrastruktury (kritická, teoretická reflexe, vědecké bádání, způsob informování, výuky a tréninku, podoby prezentace a prostor pro učení a experimentování) klíčovou roli.
 

Z VR filmu Mistrovské vize: Claude Monet - Posedlost lekníny (2019) uvedeného na MFDF Ji.hlava 2019
 

I proto se v této sérii blogů zabývám literaturou, která o VR, AR (zkratka pro rozšířenou realitu – augmented reality – pozn. ed.) a dalších XR (jde o zastřešující termín pro různé druhy nových technologií, jako je virtuální realita, rozšířená realita či smíšená realita – pozn. ed.) existuje a jež zatím není příliš početná. Vzrušující období začátků masového rozšíření nového média nám umožňuje v reálném čase sledovat také tyto spoluurčující prvky, které se pak za desítky let stanou předmětem mediální archeologie. 

Kniha Creating Augmented and Virtual Realities: Theory and Practice for Next-Generation Spatial Computing (O'Reilly Media, 2019), kterou připravili editoři Erin Pangilinan, Steve Lukas a Vasanth Mohan, je důsledně strukturovaným průvodcem tvorby v rozšířené a virtuální realitě. Začíná praktickým úvodem, v němž definuje dosud v praxi používanou terminologii. Tak jako ve většině publikací o tomto médiu i zde najdeme shrnutí historie, které hledá jeho předchůdce – autor kapitoly se soustředí především na technologické milníky a vývoj výpočetních nástrojů a postupů. Předností kapitoly je základní půdorys zkoumající podoby a variability vstupů a výstupů, které provazuje s kognitivními dispozicemi a způsobem zapojení jednotlivých smyslů. Uvažování o designu obsahu pro nové médium se i dále v knize opírá vedle technických nástrojů také o smysly a způsoby vnímání. Tento přístup, vyvazující teoretickou i instruktážní literaturu ze zaměření na (vlastně pohodlný, ale znalostně omezený) technologický determinizmus, umožňuje ukázat širší souvislosti a odlišný náhled na médium – uvažování o proměně domácností, oblečení či měst za využití různých podob „smart“ rozšíření a zapojení umělé inteligence umožňují nahlížet na médium rozšířené i virtuální reality v logických společenských souvislostech.
 

Z VR filmu Mínus 22,7 stupně (2019) uvedeného na MFDF Ji.hlava 2019
 

Kritické úvahy o estetice stále chybí

Některé kapitoly knihy se detailně zabývají technologickými otázkami, výklad je však formulovaný srozumitelně a celou knihou prostupují části, v nichž se průběžně definují používané pojmy, což napomáhá přehlednosti i pochopitelnosti textu i pro začátečníka. Obsahuje také příklady dobré praxe, ukázky kódu, srozumitelně popsané případy. Mnohé kapitoly obsahují témata vizualizace dat, strojového učení a využití umělé inteligence. Kniha však zahrnuje i více teoretizující kapitoly, které se pohybují především v rámci tzv. platform studies (mezioborová oblast zkoumání zaměřující se na způsoby vyjadřování a komunikace umožněné a realizující se díky výpočetním nástrojům v prostředí nových digitálních systémů, softwarových infrastruktur a médií), teoretické rámce či teze však důsledně propojuje s konkrétními postupy či technologickými poznatky. Další ideovou rovinu, kterou kniha do diskurzu vnáší a u níž zdůrazňuje její roli i užitečnost, je open source přístup volného zpřístupňování nástrojů, idejí či softwaru. 

Několik kapitol knihy je věnováno vytváření uměleckých děl v médiích jiných realit. Tato část slouží spíše jako přehledně strukturovaná a užitečná příručka, která nedává prostor estetickým úvahám o vývoji výrazových prostředků a estetických aspektů děl. Když procházím odborné publikace či popularizační články o tvorbě ve virtuální realitě, postrádám asi nejvíc hlubší kritické uvažování o estetice. Analytická reflexe děl je však, zvláště v začátcích rozšiřování nového média, náročná disciplína – vyžaduje znalosti o technologii a médiu a o jejich možnostech a limitech, aby bylo možné rozebírat, kriticky pojednat či ocenit jednotlivé výrazové a formální prvky.
 

Z VR filmu Proxima (2019) uvedeného na MFDF Ji.hlava v roce 2018





další blogy autora:

Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Poznámky z Letní filozofické školy 2017Andrea Slováková přináší poznámky z Letní filozofické školy. Napříč mnoha obory od matematiky přes psychiatrii až po politologii se rozprostíralo téma přetržitosti a kontinuity.20.07.2017 - Andrea Slováková
První český originální radio podcastAndrea Slováková reflektuje podcastovou novinku Radia Wave, devítidílnou sérii Zhasni!, jež byla představena na festivalu Prix Bohemia Radio jako vůbec první podcast Českého rozhlasu.20.04.2017 - Andrea Slováková
Dokumentární přemýšlení ve zvukových kompozicíchDramaturgyně ji.hlavské sekce experimentálních filmů ve svém dalším blogu reflektuje radiodokumenty ze 33. ročníku festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio, kde zasedla v porotě pro žánr dokumentu.30.03.2017 - Andrea Slováková
Experiment ve středuAndrea Slováková, kurátorka ji.hlavské sekce experimentálních filmů, uvažuje nad způsobem, jakým studenty filmové vědy naučit psát o nekonvenčních a podivuhodných filmech.21.07.2016 - Andrea Slováková
i-LaboratoriumJak si mohli festivaloví návštěvníci na letošní Ji.hlavě hrát a poznávat při tom třeba historii Československa prostřednictvím počítače19.11.2015 - Andrea Slováková
Co říkají první větyNapsat opravdu dobrou první větu je umění. Koláž představuje bakalářské a diplomové práce o dokumentární kinematografii prostřednictvím jejich prvních vět06.08.2015 - Andrea Slováková
Mediální remix. Několik postřehů z varšavské konference Media meets literacyJakými různými způsoby je možné učit o médiích? Jak rozumí konceptu mediální gramotnosti odborníci a odbornice napříč Evropou? A jak souvisí mediální gramotnost s aktivním občanstvím?28.05.2015 - Andrea Slováková
S autory v kiněAndrea Slováková se týden po skončení festivalu vrací k nejzajímavějším diskuzím s režiséry, které v Ji.hlavě proběhly po projekcích filmů ze sekce Fascinace06.11.2014 - Andrea Slováková

   poslední blogy:
Neodvratný čas tiché apokalypsyDokumentaristka, teoretička a včelařka Andrea Hanáčková píše pro dok.revue o tom, jak vnímá oceňovaný snímek Země medu, který zahajoval letošní Jeden svět a je do 2. dubna mimořádně dostupný na portále DAFilms. „Dokument dvou tvůrců ze Skopje Tamary Kotevské a Ljubomira Stefanova je dokonalým obrazem světa, který už nedokáže vyvážit lidskou rozpínavost a reaguje úhybem, nebo úhynem,“ píše Hanáčková.01.04.2020 - Andrea Hanáčková
Laboratorní milostné vztahy v izolaciAntonín Tesař ve svém blogu přibližuje novou reality show Netflixu Láska je slepá, která coby sociální experiment ukazuje podoby současných milostných vztahů. Základní premisa seriálu, totiž lidé izolovaní v osamělých pokojích, kteří si navzájem naslouchají a touží se spolu seznámit, je v době hromadné izolace poměrně symbolická.26.03.2020 - Antonín Tesař
Ústa RambyRadim Procházka ve svém dok.blogu aplikuje mcluhanovské dělení na studené a horké médium na současnou situaci s nošením roušek na veřejnosti. Rouška coby studené médium podněcuje naši fantazii více než odhalená tvář. Jak na autora působí selfie Terezy Ramby v roušce? 19.03.2020 - Radim Procházka
Dvacet dva kilogramů solidarityRadim Procházka píše ve svém blogu o debatě s Olegem Sencovem, která proběhla 5. března na FAMU. Do Prahy přijel tento ukrajinský režisér a bojovník proti anexi Krymu jako host festivalu Jeden svět.12.03.2020 - Radim Procházka
Skříňka s predátoryJanis Prášil uvažuje ve svém dok.blogu o dokumentu Barbory Chalupové a Víta Klusáka V síti. Jejich snímek má podle Prášila širší poselství než jen upozornit na predátory na síti – ukazuje, že internet je jako houba, která do sebe nasává vše kolem. Je taková, jaké je její prostředí. Film není podle Prášila jen obrazem jednotlivců a skupin, ale i systému, jenž má nedostatky v zákonech i prevenci a kvůli zisku z reklam toto toxické prostředí podporuje.05.03.2020 - Janis Prášil
O současném vizuálním aktivismu aneb Právo vidětTeoretička vizuálních studií Andrea Průchová Hrůzová přibližuje ve svém blogu, jaké společenské důsledky má schopnost vidět a právo být viděn či naopak dosud nevidět a nebýt viděn i jaké mohou být konotace vizuality a moci. Vizuální aktivismus, který je dnes čím dál častější, se podle ní snaží o osvobození toho nejcennějšího, co máme – schopnosti vidět sebe a druhé mimo limity naučeného. 27.02.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal