Jak se daří dokumentu v časopise Film-Philosophy

Tereza Hadravová se vydává do útrob archivu vědeckého časopisu Film-Philosophy, kde pátrá po textech týkajících se dokumentárního filmu.
11.02.2016 - Tereza Hadravová

Z filmu Tábor S21. Vraždící mašinérie Rudých Khmérů (Rithy Panh, 2003)

Jeden z prvních na internetu volně přístupných vědeckých časopisů, alespoň co se humanitních oborů týče, – Film-Philosophy – se po dvou dekádách existence poznamenané, slovy současného šéf-editora Davida Sorfy, „utopickým duchem kyberanarchismu devadesátých let“ rozhodl přejít pod hlavičku zavedeného nakladatelství. Technicky vzato se toho moc nemění – časopis zůstává open-access. Dovršuje však svou postupnou proměnu v seriózní akademickou publikaci, což znamená především to, že se mění obsahově. Zatímco v prvních ročnících převažovaly recenze, nyní převládají studie.

Časopis Film-Philosophy byl založen v roce 1997 Danielem Framptonem, autorem knihy Filmosophy – britského manifestu neanalytického psaní o filmu. Okruh autorů, které Frampton soustředil kolem časopisu (původně se dokonce jednalo pouze o diskuzní emailové fórum, vzletně nazývané Salón), si za vzor bere především cavellovské či deleuzovské – anebo v širokém slova smyslu kontinentální – myšlení o filmu, přičemž od kognitivismu, který je s anglofonní filmovou filozofií obvykle spojován, si drží kritický odstup. Důkazem toho, že se časopisu podařilo podnítit nečekaně silnou odezvu anglo-amerických filmových badatelů a badatelek, je i to, že donedávna po několik měsíců nepřijímal k posouzení žádné nové příspěvky a čerpal ze svých zásob. Tento „stop stav“ odvolal teprve letos, právě s přechodem pod Edinburgh University Press.

U příležitosti konce jedné a začátku nové éry Film-Philosophy mne napadlo prozkoumat archiv časopisu a podívat se, jak se za dobu oněch dvaceti let věnoval dokumentu. V roce 1997 a 1998 vycházejí recenze Plantingovy Rétoriky a reprezentace v nefikčních filmech (Rhetoric and Representation in Nonfiction Film, 1997). Carl Plantinga patří právě do tábora kognitivistů a čtenáře Film-Philosophy proto nepřekvapí, že se jedná o recenze velmi kritické. Oba autoři se shodují v tom, že Plantingův zdánlivě čistě popisný, formalistní přístup v sobě skrývá určitou politiku, která je právě v případě dokumentu o to ušatější, že programově ignoruje etické a sociální otázky. MacLennan, autor útočnější z obou recenzí, chce do diskurzu o dokumentárním filmu vrátit pravdu ve významu „alétheia“ – odkrývání podstaty věcí, ne výroků (totiž ve významu kritického realismu Roye Bhaskara, jehož je MacLennan nekritickým vyznavačem). Od dokumentaristů by pak chtěl, aby „se pokoušeli vysvětlit různé aspekty reality a připravovali tak půdu pro projekt lidské emancipace“. Tato citace pochází z MacLennanovy recenze dalšího díla věnovaného dokumentu – Úvodu do televizního dokumentu: Utkat se s realitou (An Introduction to Television Documentary: Confronting Reality, 1997) Richarda Kilborna a Johna Izoda.

Zatímco MacLennanovy recenze jsou jen záminkou k tomu, aby formuloval, jak by měla vypadat nejen teorie, ale i praxe dokumentární tvorby (jak jinak než kriticko-realisticky!), Jan Simons svou recenzi knihy Obraz a mysl. Film, filozofie a kognitivní věda (Image and Mind: Film, Philosophy, and Cognitive Science, 1995) Gregory Currieho pojímá analytičtěji a uměřeněji. Zpochybňuje Currieho ostré odlišení dokumentárního filmu a nefikčního inscenování a kritizuje jeho charakterizaci čisté dokumentární tvorby jako „nezáměrné“. „Nezní snad první otázka, kterou si divák klade, když se setká s dokumentárním obrazem,“ říká si Simons, „proč vůbec režisér takový film natočil a chtěl nám ho ukázat?“

FOOD, Inc. (Robert Kenner, 2008)

Další důležité postavě teorie dokumentárního filmu devadesátých let – Brianu Winstonovi – se věnuje Henry Breitrose. Zabývá se jeho útlou knížkou Ohně se rozhořívají (Fires Were Started, 1999), pečlivou analýzou stejnojmenného snímku Humphreyho Jenningse (1943). Breitrose oceňuje, že zde Winston revidoval svou dokumentu věnovanou, postmoderně laděnou knihu Nárokování skutečnosti (Claiming the Real, 1995) a objevil (v recenzentově formulaci), že esenciální dokumentární nárok na pravdu nemusíme zatratit – lze jej formulovat i takto: „Pravda dokumentu zásadně závisí na pravdivosti dokumentaristy.­“

Poslední recenzi, na kterou bych se ráda v tomto přehledu soustředila, napsal Warren Buckland. Zabývá se v ní objemným sborníkem Filmová teorie a filozofie (Film Theory and Philosophy, 1997), editovaným Richardem Allenem a Murray Smithem. Buckland zde předznamenává formu, která se stala základem jeho vlastní knihy Filmová teorie. Racionální rekonstrukce (Film Theory: Rational Reconstructions, 2012), v níž promítá klíčové texty filmové teorie do rastru tvořeného a) analýzou problematického stavu věcí, b) popisem problematického stavu věcí, c) výstavbou problémů a d) hodnocením problémů.

Do recenzovaného sborníku byl zahrnut i esej „Fikce, ne-fikce a filmy presumptivních tvrzení“ Noela Carrolla. Problém, který se Carroll pokouší vysvětlit, spočívá v tom, že klasická griersonovská definice dokumentu již na současnou množinu dokumentárních praxí (zahrnujících animaci, inscenaci atd.) dobře nesedí. Carroll proto navrhuje nový pojem, který by některé z těchto praxí pojmenoval a jenž by je odstínil od dokumentu v klasickém smyslu – jedná se právě o nálepku „filmy presumptivních tvrzení“. Buckland si v recenzi všímá, jakým způsobem Carroll rozlišuje mezi fikcí a ne-fikcí (pomocí autorské intence), avšak toto rozlišení ani výstavbu problému nijak nekomentuje, pouze konstatuje, že teprve čas dokáže, zda se Carrollem navržená nálepka chytla (o dvacet let později můžeme již říci, že se nechytla).

Zájem o otázku definice dokumentu a možnosti či nemožnosti jeho teoretického oddělení od fikčního filmu v jednadvacátém století trochu ochladl, čehož je i Film-Philosophy příkladem. Ve výše uvedených příkladech recenzí, které časopis na konci devadesátých a začátku nultých let publikoval, najdeme v zárodku několik společných motivů: jedná se především o snahu vyhranit se vůči způsobu, jakým o dokumentárním filmu teoretizují kognitivisté, a vrátit do teoretického diskurzu pojmy jako pravda, politika a zodpovědnost. V dalších letech v časopise narazíme na několik dalších textů, které se dokumentárním filmem zabývají, ale soustředí se spíše na některé specifické subžánry (mj. např. na reality TV prostřednictvím knihy Garetha Palmera Disciplína a svoboda. Televize a vládnutí (Discipline and Liberty: Television and Governance, 2003)) či na konkrétní filmy (třeba Food, Inc. (2008) v souvislosti se speciálním číslem o hnusu či Tábor S21. Vraždící mašinérie Rudých Khmérů (2003) či Mlha války (2003) v rámci reportáže z newyorského festivalu anebo na filmově-filozofický opus Ister (2004)). Samostatná studie, která by se týkala dokumentárních filmů obecně, však ve Film-Philosophy zatím chybí.





další blogy autora:

Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Skutečnost jako sociální mizanscénaEstetička Tereza Hadravová přibližuje hlavní myšlenky knihy filmového kritika a teoretika Adriana Martina Mizanscéna a filmový styl, kterou v překladu Veroniky Klusákové vydalo nedávno Nakladatelství AMU. Pojem "sociální mizanscéna", se kterým v knize pracuje, Hadravová aktuálně vztahuje ke změnám, které v těchto týdnech izolace prožíváme a jež se dotýkají proměny veřejného prostoru, oděvu i společenských konvencí.09.04.2020 - Tereza Hadravová
Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová
Od tlachání o filmech k filozofii filmuTereza Hadravová rozjímá nad funkcí filmu ve „výtahových“ konverzacích. Kdy jste se někoho naposledy zeptali, zda viděl ten či onen nový film jenom proto, aby řeč nestála?07.06.2018 - Tereza Hadravová
Pro filozofii jako stvořený Estetička a filozofka Tereza Hadravová vede dialog s pedagogem Jerrym Goodenoughem z University of East Anglia o tom, zda schopnost filozofovat mají kromě filmu i jiná média. 25.01.2018 - Tereza Hadravová
Audiovizuální pastvaTereza Hadravová se už po čtvrté vydala na obhajoby ročníkových a absolventských prací CASu na FAMU. V tomto blogu se zaměřuje na část výstavy v GAMU, která je veřejnosti přístupná až do 9. července. 06.07.2017 - Tereza Hadravová
Film jako filozofický prostorFilozofka Tereza Hadravová si ve svém novém blogu klade otázku, jak film jako prostor může obohatit naše vlastní myšlení o další světnici. 11.05.2017 - Tereza Hadravová
Nebát se milovat filmTereza Hadravová sumarizuje své zážitky z 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Jako jednu z nejkomornějších a přitom nejvýraznějších zkušeností reflektuje setkání s italským filmovým kritikem Gionem A. Nazarrem.24.11.2016 - Tereza Hadravová
Anti-Molyneux: Zrakové vrávorání Michaela MadsenaFilozofka Tereza Hadravová reaguje na nedávnou online retrospektivu dánského režiséra Michaela Madsena. Stejně jako Madsen si klade otázku: Jaké by bylo zbavit se zraku a spolu s ním i všeho toho, co zrak odkrývá a zakrývá?19.05.2016 - Tereza Hadravová
Filozofie 2.0Čtvrtý kanál rozhlasové verze britské BBC uvedl nový pořad The Global Philosopher, kde profesor z Harvardské univerzity diskutuje s filozofy-amatéry. Tereza Hadravová přináší kritický pohled na první díl celé série.31.03.2016 - Tereza Hadravová

   poslední blogy:
Jak na… s Johnem WilsonemV čem tkví půvab i hloubka dokumentární série Jak na... s Johnem Wilsonem, kterou filmový kritik a bloger dok.revue Martin Šrajer považuje za nejlepší dokumentární počin loňského roku? Wilsonova věta, že „nedá tolik práce proměnit obyčejný objekt v něco neobyčejného“, by podle Šrajera mohla být hlavní tezí celé série. Wilson nás podle něj vede k „přehodnocení našeho vztahu k místům, kterými denně procházíme a vůči jejichž skrytým významům jsme se stali netečnými... Přitom – jako ti nejlepší dokumentaristé – v zásadě nedělá nic jiného, než že ukazuje, jak lidé žijí.“21.01.2021 - Martin Šrajer
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml