Jak se daří dokumentu v časopise Film-Philosophy

Tereza Hadravová se vydává do útrob archivu vědeckého časopisu Film-Philosophy, kde pátrá po textech týkajících se dokumentárního filmu.
11.02.2016 - Tereza Hadravová

Z filmu Tábor S21. Vraždící mašinérie Rudých Khmérů (Rithy Panh, 2003)

Jeden z prvních na internetu volně přístupných vědeckých časopisů, alespoň co se humanitních oborů týče, – Film-Philosophy – se po dvou dekádách existence poznamenané, slovy současného šéf-editora Davida Sorfy, „utopickým duchem kyberanarchismu devadesátých let“ rozhodl přejít pod hlavičku zavedeného nakladatelství. Technicky vzato se toho moc nemění – časopis zůstává open-access. Dovršuje však svou postupnou proměnu v seriózní akademickou publikaci, což znamená především to, že se mění obsahově. Zatímco v prvních ročnících převažovaly recenze, nyní převládají studie.

Časopis Film-Philosophy byl založen v roce 1997 Danielem Framptonem, autorem knihy Filmosophy – britského manifestu neanalytického psaní o filmu. Okruh autorů, které Frampton soustředil kolem časopisu (původně se dokonce jednalo pouze o diskuzní emailové fórum, vzletně nazývané Salón), si za vzor bere především cavellovské či deleuzovské – anebo v širokém slova smyslu kontinentální – myšlení o filmu, přičemž od kognitivismu, který je s anglofonní filmovou filozofií obvykle spojován, si drží kritický odstup. Důkazem toho, že se časopisu podařilo podnítit nečekaně silnou odezvu anglo-amerických filmových badatelů a badatelek, je i to, že donedávna po několik měsíců nepřijímal k posouzení žádné nové příspěvky a čerpal ze svých zásob. Tento „stop stav“ odvolal teprve letos, právě s přechodem pod Edinburgh University Press.

U příležitosti konce jedné a začátku nové éry Film-Philosophy mne napadlo prozkoumat archiv časopisu a podívat se, jak se za dobu oněch dvaceti let věnoval dokumentu. V roce 1997 a 1998 vycházejí recenze Plantingovy Rétoriky a reprezentace v nefikčních filmech (Rhetoric and Representation in Nonfiction Film, 1997). Carl Plantinga patří právě do tábora kognitivistů a čtenáře Film-Philosophy proto nepřekvapí, že se jedná o recenze velmi kritické. Oba autoři se shodují v tom, že Plantingův zdánlivě čistě popisný, formalistní přístup v sobě skrývá určitou politiku, která je právě v případě dokumentu o to ušatější, že programově ignoruje etické a sociální otázky. MacLennan, autor útočnější z obou recenzí, chce do diskurzu o dokumentárním filmu vrátit pravdu ve významu „alétheia“ – odkrývání podstaty věcí, ne výroků (totiž ve významu kritického realismu Roye Bhaskara, jehož je MacLennan nekritickým vyznavačem). Od dokumentaristů by pak chtěl, aby „se pokoušeli vysvětlit různé aspekty reality a připravovali tak půdu pro projekt lidské emancipace“. Tato citace pochází z MacLennanovy recenze dalšího díla věnovaného dokumentu – Úvodu do televizního dokumentu: Utkat se s realitou (An Introduction to Television Documentary: Confronting Reality, 1997) Richarda Kilborna a Johna Izoda.

Zatímco MacLennanovy recenze jsou jen záminkou k tomu, aby formuloval, jak by měla vypadat nejen teorie, ale i praxe dokumentární tvorby (jak jinak než kriticko-realisticky!), Jan Simons svou recenzi knihy Obraz a mysl. Film, filozofie a kognitivní věda (Image and Mind: Film, Philosophy, and Cognitive Science, 1995) Gregory Currieho pojímá analytičtěji a uměřeněji. Zpochybňuje Currieho ostré odlišení dokumentárního filmu a nefikčního inscenování a kritizuje jeho charakterizaci čisté dokumentární tvorby jako „nezáměrné“. „Nezní snad první otázka, kterou si divák klade, když se setká s dokumentárním obrazem,“ říká si Simons, „proč vůbec režisér takový film natočil a chtěl nám ho ukázat?“

FOOD, Inc. (Robert Kenner, 2008)

Další důležité postavě teorie dokumentárního filmu devadesátých let – Brianu Winstonovi – se věnuje Henry Breitrose. Zabývá se jeho útlou knížkou Ohně se rozhořívají (Fires Were Started, 1999), pečlivou analýzou stejnojmenného snímku Humphreyho Jenningse (1943). Breitrose oceňuje, že zde Winston revidoval svou dokumentu věnovanou, postmoderně laděnou knihu Nárokování skutečnosti (Claiming the Real, 1995) a objevil (v recenzentově formulaci), že esenciální dokumentární nárok na pravdu nemusíme zatratit – lze jej formulovat i takto: „Pravda dokumentu zásadně závisí na pravdivosti dokumentaristy.­“

Poslední recenzi, na kterou bych se ráda v tomto přehledu soustředila, napsal Warren Buckland. Zabývá se v ní objemným sborníkem Filmová teorie a filozofie (Film Theory and Philosophy, 1997), editovaným Richardem Allenem a Murray Smithem. Buckland zde předznamenává formu, která se stala základem jeho vlastní knihy Filmová teorie. Racionální rekonstrukce (Film Theory: Rational Reconstructions, 2012), v níž promítá klíčové texty filmové teorie do rastru tvořeného a) analýzou problematického stavu věcí, b) popisem problematického stavu věcí, c) výstavbou problémů a d) hodnocením problémů.

Do recenzovaného sborníku byl zahrnut i esej „Fikce, ne-fikce a filmy presumptivních tvrzení“ Noela Carrolla. Problém, který se Carroll pokouší vysvětlit, spočívá v tom, že klasická griersonovská definice dokumentu již na současnou množinu dokumentárních praxí (zahrnujících animaci, inscenaci atd.) dobře nesedí. Carroll proto navrhuje nový pojem, který by některé z těchto praxí pojmenoval a jenž by je odstínil od dokumentu v klasickém smyslu – jedná se právě o nálepku „filmy presumptivních tvrzení“. Buckland si v recenzi všímá, jakým způsobem Carroll rozlišuje mezi fikcí a ne-fikcí (pomocí autorské intence), avšak toto rozlišení ani výstavbu problému nijak nekomentuje, pouze konstatuje, že teprve čas dokáže, zda se Carrollem navržená nálepka chytla (o dvacet let později můžeme již říci, že se nechytla).

Zájem o otázku definice dokumentu a možnosti či nemožnosti jeho teoretického oddělení od fikčního filmu v jednadvacátém století trochu ochladl, čehož je i Film-Philosophy příkladem. Ve výše uvedených příkladech recenzí, které časopis na konci devadesátých a začátku nultých let publikoval, najdeme v zárodku několik společných motivů: jedná se především o snahu vyhranit se vůči způsobu, jakým o dokumentárním filmu teoretizují kognitivisté, a vrátit do teoretického diskurzu pojmy jako pravda, politika a zodpovědnost. V dalších letech v časopise narazíme na několik dalších textů, které se dokumentárním filmem zabývají, ale soustředí se spíše na některé specifické subžánry (mj. např. na reality TV prostřednictvím knihy Garetha Palmera Disciplína a svoboda. Televize a vládnutí (Discipline and Liberty: Television and Governance, 2003)) či na konkrétní filmy (třeba Food, Inc. (2008) v souvislosti se speciálním číslem o hnusu či Tábor S21. Vraždící mašinérie Rudých Khmérů (2003) či Mlha války (2003) v rámci reportáže z newyorského festivalu anebo na filmově-filozofický opus Ister (2004)). Samostatná studie, která by se týkala dokumentárních filmů obecně, však ve Film-Philosophy zatím chybí.





další blogy autora:

Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová
Od tlachání o filmech k filozofii filmuTereza Hadravová rozjímá nad funkcí filmu ve „výtahových“ konverzacích. Kdy jste se někoho naposledy zeptali, zda viděl ten či onen nový film jenom proto, aby řeč nestála?07.06.2018 - Tereza Hadravová
Pro filozofii jako stvořený Estetička a filozofka Tereza Hadravová vede dialog s pedagogem Jerrym Goodenoughem z University of East Anglia o tom, zda schopnost filozofovat mají kromě filmu i jiná média. 25.01.2018 - Tereza Hadravová
Audiovizuální pastvaTereza Hadravová se už po čtvrté vydala na obhajoby ročníkových a absolventských prací CASu na FAMU. V tomto blogu se zaměřuje na část výstavy v GAMU, která je veřejnosti přístupná až do 9. července. 06.07.2017 - Tereza Hadravová
Film jako filozofický prostorFilozofka Tereza Hadravová si ve svém novém blogu klade otázku, jak film jako prostor může obohatit naše vlastní myšlení o další světnici. 11.05.2017 - Tereza Hadravová
Nebát se milovat filmTereza Hadravová sumarizuje své zážitky z 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Jako jednu z nejkomornějších a přitom nejvýraznějších zkušeností reflektuje setkání s italským filmovým kritikem Gionem A. Nazarrem.24.11.2016 - Tereza Hadravová
Anti-Molyneux: Zrakové vrávorání Michaela MadsenaFilozofka Tereza Hadravová reaguje na nedávnou online retrospektivu dánského režiséra Michaela Madsena. Stejně jako Madsen si klade otázku: Jaké by bylo zbavit se zraku a spolu s ním i všeho toho, co zrak odkrývá a zakrývá?19.05.2016 - Tereza Hadravová
Filozofie 2.0Čtvrtý kanál rozhlasové verze britské BBC uvedl nový pořad The Global Philosopher, kde profesor z Harvardské univerzity diskutuje s filozofy-amatéry. Tereza Hadravová přináší kritický pohled na první díl celé série.31.03.2016 - Tereza Hadravová
O důvodech k neudělení cenyPodle Terezy Hadravové se za nevyjasněnou dramaturgií a nepřesvědčivou autorskou výpovědí může skrývat vícevýznamová struktura. Dá se výrok letošní poroty zpochybnit?17.12.2015 - Tereza Hadravová
Útěcha (hladu) filozofiíTereza Hadravová ve svém textu přibližuje vztah filmu a filozofie, jemuž je věnována i jedna ze sekcí 19. ročníku MFDF Ji.hlava08.10.2015 - Tereza Hadravová

   poslední blogy:
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková