Jak se daří dokumentu v časopise Film-Philosophy

Tereza Hadravová se vydává do útrob archivu vědeckého časopisu Film-Philosophy, kde pátrá po textech týkajících se dokumentárního filmu.
11.02.2016 - Tereza Hadravová

Z filmu Tábor S21. Vraždící mašinérie Rudých Khmérů (Rithy Panh, 2003)

Jeden z prvních na internetu volně přístupných vědeckých časopisů, alespoň co se humanitních oborů týče, – Film-Philosophy – se po dvou dekádách existence poznamenané, slovy současného šéf-editora Davida Sorfy, „utopickým duchem kyberanarchismu devadesátých let“ rozhodl přejít pod hlavičku zavedeného nakladatelství. Technicky vzato se toho moc nemění – časopis zůstává open-access. Dovršuje však svou postupnou proměnu v seriózní akademickou publikaci, což znamená především to, že se mění obsahově. Zatímco v prvních ročnících převažovaly recenze, nyní převládají studie.

Časopis Film-Philosophy byl založen v roce 1997 Danielem Framptonem, autorem knihy Filmosophy – britského manifestu neanalytického psaní o filmu. Okruh autorů, které Frampton soustředil kolem časopisu (původně se dokonce jednalo pouze o diskuzní emailové fórum, vzletně nazývané Salón), si za vzor bere především cavellovské či deleuzovské – anebo v širokém slova smyslu kontinentální – myšlení o filmu, přičemž od kognitivismu, který je s anglofonní filmovou filozofií obvykle spojován, si drží kritický odstup. Důkazem toho, že se časopisu podařilo podnítit nečekaně silnou odezvu anglo-amerických filmových badatelů a badatelek, je i to, že donedávna po několik měsíců nepřijímal k posouzení žádné nové příspěvky a čerpal ze svých zásob. Tento „stop stav“ odvolal teprve letos, právě s přechodem pod Edinburgh University Press.

U příležitosti konce jedné a začátku nové éry Film-Philosophy mne napadlo prozkoumat archiv časopisu a podívat se, jak se za dobu oněch dvaceti let věnoval dokumentu. V roce 1997 a 1998 vycházejí recenze Plantingovy Rétoriky a reprezentace v nefikčních filmech (Rhetoric and Representation in Nonfiction Film, 1997). Carl Plantinga patří právě do tábora kognitivistů a čtenáře Film-Philosophy proto nepřekvapí, že se jedná o recenze velmi kritické. Oba autoři se shodují v tom, že Plantingův zdánlivě čistě popisný, formalistní přístup v sobě skrývá určitou politiku, která je právě v případě dokumentu o to ušatější, že programově ignoruje etické a sociální otázky. MacLennan, autor útočnější z obou recenzí, chce do diskurzu o dokumentárním filmu vrátit pravdu ve významu „alétheia“ – odkrývání podstaty věcí, ne výroků (totiž ve významu kritického realismu Roye Bhaskara, jehož je MacLennan nekritickým vyznavačem). Od dokumentaristů by pak chtěl, aby „se pokoušeli vysvětlit různé aspekty reality a připravovali tak půdu pro projekt lidské emancipace“. Tato citace pochází z MacLennanovy recenze dalšího díla věnovaného dokumentu – Úvodu do televizního dokumentu: Utkat se s realitou (An Introduction to Television Documentary: Confronting Reality, 1997) Richarda Kilborna a Johna Izoda.

Zatímco MacLennanovy recenze jsou jen záminkou k tomu, aby formuloval, jak by měla vypadat nejen teorie, ale i praxe dokumentární tvorby (jak jinak než kriticko-realisticky!), Jan Simons svou recenzi knihy Obraz a mysl. Film, filozofie a kognitivní věda (Image and Mind: Film, Philosophy, and Cognitive Science, 1995) Gregory Currieho pojímá analytičtěji a uměřeněji. Zpochybňuje Currieho ostré odlišení dokumentárního filmu a nefikčního inscenování a kritizuje jeho charakterizaci čisté dokumentární tvorby jako „nezáměrné“. „Nezní snad první otázka, kterou si divák klade, když se setká s dokumentárním obrazem,“ říká si Simons, „proč vůbec režisér takový film natočil a chtěl nám ho ukázat?“

FOOD, Inc. (Robert Kenner, 2008)

Další důležité postavě teorie dokumentárního filmu devadesátých let – Brianu Winstonovi – se věnuje Henry Breitrose. Zabývá se jeho útlou knížkou Ohně se rozhořívají (Fires Were Started, 1999), pečlivou analýzou stejnojmenného snímku Humphreyho Jenningse (1943). Breitrose oceňuje, že zde Winston revidoval svou dokumentu věnovanou, postmoderně laděnou knihu Nárokování skutečnosti (Claiming the Real, 1995) a objevil (v recenzentově formulaci), že esenciální dokumentární nárok na pravdu nemusíme zatratit – lze jej formulovat i takto: „Pravda dokumentu zásadně závisí na pravdivosti dokumentaristy.­“

Poslední recenzi, na kterou bych se ráda v tomto přehledu soustředila, napsal Warren Buckland. Zabývá se v ní objemným sborníkem Filmová teorie a filozofie (Film Theory and Philosophy, 1997), editovaným Richardem Allenem a Murray Smithem. Buckland zde předznamenává formu, která se stala základem jeho vlastní knihy Filmová teorie. Racionální rekonstrukce (Film Theory: Rational Reconstructions, 2012), v níž promítá klíčové texty filmové teorie do rastru tvořeného a) analýzou problematického stavu věcí, b) popisem problematického stavu věcí, c) výstavbou problémů a d) hodnocením problémů.

Do recenzovaného sborníku byl zahrnut i esej „Fikce, ne-fikce a filmy presumptivních tvrzení“ Noela Carrolla. Problém, který se Carroll pokouší vysvětlit, spočívá v tom, že klasická griersonovská definice dokumentu již na současnou množinu dokumentárních praxí (zahrnujících animaci, inscenaci atd.) dobře nesedí. Carroll proto navrhuje nový pojem, který by některé z těchto praxí pojmenoval a jenž by je odstínil od dokumentu v klasickém smyslu – jedná se právě o nálepku „filmy presumptivních tvrzení“. Buckland si v recenzi všímá, jakým způsobem Carroll rozlišuje mezi fikcí a ne-fikcí (pomocí autorské intence), avšak toto rozlišení ani výstavbu problému nijak nekomentuje, pouze konstatuje, že teprve čas dokáže, zda se Carrollem navržená nálepka chytla (o dvacet let později můžeme již říci, že se nechytla).

Zájem o otázku definice dokumentu a možnosti či nemožnosti jeho teoretického oddělení od fikčního filmu v jednadvacátém století trochu ochladl, čehož je i Film-Philosophy příkladem. Ve výše uvedených příkladech recenzí, které časopis na konci devadesátých a začátku nultých let publikoval, najdeme v zárodku několik společných motivů: jedná se především o snahu vyhranit se vůči způsobu, jakým o dokumentárním filmu teoretizují kognitivisté, a vrátit do teoretického diskurzu pojmy jako pravda, politika a zodpovědnost. V dalších letech v časopise narazíme na několik dalších textů, které se dokumentárním filmem zabývají, ale soustředí se spíše na některé specifické subžánry (mj. např. na reality TV prostřednictvím knihy Garetha Palmera Disciplína a svoboda. Televize a vládnutí (Discipline and Liberty: Television and Governance, 2003)) či na konkrétní filmy (třeba Food, Inc. (2008) v souvislosti se speciálním číslem o hnusu či Tábor S21. Vraždící mašinérie Rudých Khmérů (2003) či Mlha války (2003) v rámci reportáže z newyorského festivalu anebo na filmově-filozofický opus Ister (2004)). Samostatná studie, která by se týkala dokumentárních filmů obecně, však ve Film-Philosophy zatím chybí.





další blogy autora:

Skutečnost jako sociální mizanscénaEstetička Tereza Hadravová přibližuje hlavní myšlenky knihy filmového kritika a teoretika Adriana Martina Mizanscéna a filmový styl, kterou v překladu Veroniky Klusákové vydalo nedávno Nakladatelství AMU. Pojem "sociální mizanscéna", se kterým v knize pracuje, Hadravová aktuálně vztahuje ke změnám, které v těchto týdnech izolace prožíváme a jež se dotýkají proměny veřejného prostoru, oděvu i společenských konvencí.09.04.2020 - Tereza Hadravová
Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová
Od tlachání o filmech k filozofii filmuTereza Hadravová rozjímá nad funkcí filmu ve „výtahových“ konverzacích. Kdy jste se někoho naposledy zeptali, zda viděl ten či onen nový film jenom proto, aby řeč nestála?07.06.2018 - Tereza Hadravová
Pro filozofii jako stvořený Estetička a filozofka Tereza Hadravová vede dialog s pedagogem Jerrym Goodenoughem z University of East Anglia o tom, zda schopnost filozofovat mají kromě filmu i jiná média. 25.01.2018 - Tereza Hadravová
Audiovizuální pastvaTereza Hadravová se už po čtvrté vydala na obhajoby ročníkových a absolventských prací CASu na FAMU. V tomto blogu se zaměřuje na část výstavy v GAMU, která je veřejnosti přístupná až do 9. července. 06.07.2017 - Tereza Hadravová
Film jako filozofický prostorFilozofka Tereza Hadravová si ve svém novém blogu klade otázku, jak film jako prostor může obohatit naše vlastní myšlení o další světnici. 11.05.2017 - Tereza Hadravová
Nebát se milovat filmTereza Hadravová sumarizuje své zážitky z 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Jako jednu z nejkomornějších a přitom nejvýraznějších zkušeností reflektuje setkání s italským filmovým kritikem Gionem A. Nazarrem.24.11.2016 - Tereza Hadravová
Anti-Molyneux: Zrakové vrávorání Michaela MadsenaFilozofka Tereza Hadravová reaguje na nedávnou online retrospektivu dánského režiséra Michaela Madsena. Stejně jako Madsen si klade otázku: Jaké by bylo zbavit se zraku a spolu s ním i všeho toho, co zrak odkrývá a zakrývá?19.05.2016 - Tereza Hadravová
Filozofie 2.0Čtvrtý kanál rozhlasové verze britské BBC uvedl nový pořad The Global Philosopher, kde profesor z Harvardské univerzity diskutuje s filozofy-amatéry. Tereza Hadravová přináší kritický pohled na první díl celé série.31.03.2016 - Tereza Hadravová
O důvodech k neudělení cenyPodle Terezy Hadravové se za nevyjasněnou dramaturgií a nepřesvědčivou autorskou výpovědí může skrývat vícevýznamová struktura. Dá se výrok letošní poroty zpochybnit?17.12.2015 - Tereza Hadravová

   poslední blogy:
Ostře sledovaná smrtVizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová ve svém dok.blogu připomíná, že zatímco média upírají pozornost ke globální pandemii, zapomínáme na podobně alarmující celosvětový problém, totiž na klimatickou změnu. Příčinu spatřuje blogerka mimo jiné v tom, že klimatickou krizi nelze obsáhnout v jednom obrazu-symbolu, a proto není schopna se člověka bytostně dotknout a vyvolat v něm emoce strachu a soucitu.06.08.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Umělci a jejich dobaMartin Šrajer se ve svém prvním dok.blogu zamýšlí nad tím, proč u nás vzniká poslední dobou málo dokumentárních portrétů, které by se pokusily protagonistu či protagonistku nahlédnout komplexně, v celé jeho či její složitosti. Jeho úvahu podnítil nový dokument Meky o Miru Žbirkovi.30.07.2020 - Martin Šrajer
Potřebujeme média veřejné služby?Jak dnes naložit s tématem koncesionářských poplatků, když ho otevírají už nejen populističtí politici a nepřátelé médií veřejné služby, ale i nejvěrnější rozhlasoví posluchači, nespokojení s vývojem svého oblíbeného rádia? Teoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková vybízí ve svém blogu, abychom diskutovali o výši poplatku, podobě média či jiného systému mediálních rad, ale nezpochybňovali roli veřejnoprávního rozhlasu nebo televize na základě osobní aktuální nelibosti s vysílaným programem. Situace v Maďarsku je příkladem, kde takové úvahy mohou končit.23.07.2020 - Andrea Hanáčková
Po-voláníTereza Reichová přibližuje svůj život dokumentaristky na volné noze, dělící svůj čas mezi rodinu, natáčení filmů, vedení workshopů, jednání s institucemi či psaní grantových žádostí. V nucené karanténě si užívala chvíle svobody a náhlý příval všeobecného „pokoronavirového“ stresu ji přiměl položit si nové otázky. Podobné si možná pokládá většina z nás.16.07.2020 - Tereza Reichová
Literatura. A přece dokumentární!Nová blogerka dok.revue Barbora Baronová popisuje aktuální situaci literárního dokumentu u nás – ačkoliv zde máme silnou tvůrčí generaci, nemá už tak silné institucionální zázemí. Tomuto svébytnému druhu literatury se úplně nedaří na akademické půdě, ani v rámci grantové politiky. Proto Baronová se svými kolegy a kolegyněmi nedávno iniciovala vznik Asociace literárního dokumentu a společně sepsali manifest. Jaké mají cíle?25.06.2020 - Barbora Baronová
Ozvěny obrazůKaždý text je kontext. Má více autorů, na které vědomě či nevědomě navazujeme. Toto blogogo má kolektivního autora viditelnějšího než obvykle.18.06.2020 - Jan Gogola ml.
Jako na špatném tripuFilmový publicista Antonín Tesař se podivuje nad novým americkým animovaným dokumentem Halušky: Dobrodružství s psychedeliky (2020), který je ukázkovým příkladem toho, jak popkultura vyprázdnila psychedelii. Ptá se zároveň, co je nového a starého v psychedelických animovaných dokumentech.11.06.2020 - Antonín Tesař
O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová