i-Laboratorium

Jak si mohli festivaloví návštěvníci na letošní Ji.hlavě hrát a poznávat při tom třeba historii Československa prostřednictvím počítače
19.11.2015 - Andrea Slováková

„Velkoformátové instalace německé konceptuální umělkyně Hanne Darboven jsem snímal a skládal do těchto obrazových kompozic, pracujících především se zmnožením, ale také pohybem směrem zleva doprava, jak jsme zvyklí číst. Až zde v odrazu jsem si všiml, jak ty obrazy působí, když naopak pohyb na sebe skládaných obrazců teče opačným směrem,“ povídal u své videoinstalace Pro Hanne Darboven / Závěrem německý videoartista Thomas Mohr, který ve své tvorbě hledá nové postupy generování obrazů. V návaznosti na film Myšlenky v řádcích (Ji.hlava, 2014) se zde vrátil ke skladbě Requiem od Hanne Darboven, jež ve své „matematické hudbě“ převáděla na zvuky čísla, která také skládala do tabulek vytvářejících ony instalace. Thomas Mohr popisoval svoje koncepčně vrstevnaté video zvídavým návštěvníkům komentované prohlídky výstavy v Laboratoriu na 19. MFDF Ji.hlava. Svoje videosmyčky pak představili také Japonec Yoshiki Nishimura, Kanaďan Patrick Bergeron a Španěl Gonzalo E. Veloso a výstavu svých obrazů Podivuhodný svět popsal Kryštof Strejc.

Komentovaná prohlídka spojená se snídaní však nebyla zdaleka jedinou příležitostí, kdy se mohli návštěvníci Laboratoria aktivně zapojit.  Galerijní prostor se letos posunul k větší interaktivitě.

Promítaný film 17 000 ostrovů norského režiséra Thomase A. Østbyeho a indonéského umělce Edwina byl jenom jednou z možných verzí (vizuálně i obsaženým materiálem brilantního) interaktivního dokumentu. Tento žánr zažívá v posledních pěti letech velký rozvoj, jeho podoby se pohybují od filmů, v nichž si divák vybere pouze části, které chce vidět, po sofistikované aplikace, v nichž divák (či spíše hráč?) vytváří doslova svoji vlastní skladbu obrazů, zvuků, volí postavy, výpovědi, rozhoduje o dramaturgii. Některé angažované interaktivní dokumenty hraničí spíš s webovými projekty, v nichž se diváci (spolutvůrci) stávají součástí komunity s přesahem aktivit do reálného světa. 17 000 ostrovů vyzývalo: „Vybudujte své ostrovy na živoucí mapě Miniaturního parku nádherné Indonésie“, což je památka (reálný park, který připomíná totalitární režim, který v něm chtěl ukázat svoji idealizovanou podobu, avšak park dodnes stojí a je hojně navštěvovaný) na chimérický obraz života společnosti za vlády suhartovského režimu. V rámci zásahu do interaktivního filmu tak zároveň diváci a spolutvůrci promýšleli, jak vzniká a je mediován obraz národa.

Ve vedlejší místnosti se pak rozložil Game point – místo, které už bylo určeno vyloženě ke hraní.

Ji.hlavský herní koutek představil výběr devíti edukativních her, jakýsi průřez nedávnou historií i současností, různými herními žánry i typy vzdělávacích prvků, s nimiž pracují. Jakými originálními přístupy se tedy vyznačují hry z ji.hlavského výběru?

Jedním z nich je silná vazba na skutečné události, ať současné, nebo historické, zejména u tzv. serious games. Zatímco běžné hry se obvykle snaží dosáhnout dojmu realističnosti především grafickým zpracováním, sofistikovaností interaktivity herního světa anebo propracováním hráčovy komunikace s ostatními postavami ve hře, tedy vesměs formálními příznaky, „seriózní“ hry jako PeaceMaker nebo Československo 38–89 realističnost zdůrazňují spíš v samotném obsahu – zobrazením historických či nedávných událostí (resp. jejich jisté interpretace) v podobě videosekvencí ze skutečného světa (často ze zpravodajství – PeaceMaker) nebo třeba vložením výpovědí účastníků těchto událostí (reálných či inscenovaných – ČS 38–89). Formální rovina je však i zde důležitá: filmová sekvence má z pragmatického hlediska výhodu oproti renderované grafice v přesvědčivosti, zároveň však hráče ještě více upoutává právě onen obsah, který má silný informační potenciál.

Mohlo by se zdát, že u nízkorozpočtových her, jakými ty vzdělávací často jsou, bude technické zpracování spíše slabší stránkou a hry se nebudou vyznačovat „hezkou grafikou“. Často je ale opak pravdou, podobně jako u mnoha dnes oblíbených „indie“ her, právě vizuální stránka bývá originální, až artová – například Československo 38–89 poutavě, ale citlivě pracuje s komiksovou estetikou. Komiksové prvky najdeme i v jednoduché hře Lure of the Labyrinth, zaměřené na trénink počtů u žáků základních škol, ve které absurdně-fantaskní herní svět obsahuje i vrstvy odkazů na různé mytologie.

Také hratelnost nemusí být u vzdělávacích her nijak umenšena. Jak bylo možné se přesvědčit i na některých hrách v ji.hlavském herním koutku (např. The Talos Principle), vhodně rozložené (časově i náročností) logické hlavolamy mohou hráče zaujmout a pohltit stejně jako leckterá napínavá akční hra. Filozofická hra The Talos Principle by se v tomto dala přirovnat třeba k oblíbené hře Portal (u níž je mimochodem vzdělávací potenciál také nezanedbatelný): touha pochopit, co je posláním hráčovy postavy v jejím světě a co je vlastně ten svět zač, vede hráče nejen k zásadním filozofickým zamyšlením nad otázkami, jako „co/kdo je osoba?“ nebo „kde je hranice mezi živou bytostí a strojem?“, ale také ho, spolu s pocitem tvůrčích výzev z narůstající složitosti hlavolamů, žene k dalšímu postupu ve hře.

Příští rok se návštěvníci také budou moci těšit na ukázky různorodých podob interaktivity audiovizuálních děl pracujících s realitou a způsoby jejího zaznamenání, a to v Laboratoriu na 20. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.

Andrea Slováková a Ľuboš Slovák (herní část)





další blogy autora:

Žurnalistika a zkušenostní médiaDramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.30.04.2020 - Andrea Slováková
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Poznámky z Letní filozofické školy 2017Andrea Slováková přináší poznámky z Letní filozofické školy. Napříč mnoha obory od matematiky přes psychiatrii až po politologii se rozprostíralo téma přetržitosti a kontinuity.20.07.2017 - Andrea Slováková
První český originální radio podcastAndrea Slováková reflektuje podcastovou novinku Radia Wave, devítidílnou sérii Zhasni!, jež byla představena na festivalu Prix Bohemia Radio jako vůbec první podcast Českého rozhlasu.20.04.2017 - Andrea Slováková
Dokumentární přemýšlení ve zvukových kompozicíchDramaturgyně ji.hlavské sekce experimentálních filmů ve svém dalším blogu reflektuje radiodokumenty ze 33. ročníku festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio, kde zasedla v porotě pro žánr dokumentu.30.03.2017 - Andrea Slováková
Experiment ve středuAndrea Slováková, kurátorka ji.hlavské sekce experimentálních filmů, uvažuje nad způsobem, jakým studenty filmové vědy naučit psát o nekonvenčních a podivuhodných filmech.21.07.2016 - Andrea Slováková
Co říkají první větyNapsat opravdu dobrou první větu je umění. Koláž představuje bakalářské a diplomové práce o dokumentární kinematografii prostřednictvím jejich prvních vět06.08.2015 - Andrea Slováková
Mediální remix. Několik postřehů z varšavské konference Media meets literacyJakými různými způsoby je možné učit o médiích? Jak rozumí konceptu mediální gramotnosti odborníci a odbornice napříč Evropou? A jak souvisí mediální gramotnost s aktivním občanstvím?28.05.2015 - Andrea Slováková

   poslední blogy:
Literatura. A přece dokumentární!Nová blogerka dok.revue Barbora Baronová popisuje aktuální situaci literárního dokumentu u nás – ačkoliv zde máme silnou tvůrčí generaci, nemá už tak silné institucionální zázemí. Tomuto svébytnému druhu literatury se úplně nedaří na akademické půdě, ani v rámci grantové politiky. Proto Baronová se svými kolegy a kolegyněmi nedávno iniciovala vznik Asociace literárního dokumentu a společně sepsali manifest. Jaké mají cíle?25.06.2020 - Barbora Baronová
Ozvěny obrazůKaždý text je kontext. Má více autorů, na které vědomě či nevědomě navazujeme. Toto blogogo má kolektivního autora viditelnějšího než obvykle.18.06.2020 - Jan Gogola ml.
Jako na špatném tripuFilmový publicista Antonín Tesař se podivuje nad novým americkým animovaným dokumentem Halušky: Dobrodružství s psychedeliky (2020), který je ukázkovým příkladem toho, jak popkultura vyprázdnila psychedelii. Ptá se zároveň, co je nového a starého v psychedelických animovaných dokumentech.11.06.2020 - Antonín Tesař
O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Žurnalistika a zkušenostní médiaDramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.30.04.2020 - Andrea Slováková
Nemocnice jako konejšivé místoTomáš Stejskal ve svém blogu uvažuje o novém českém doku-soapu Nemocnice v první linii, pojednávajícím o léčení pacientů s koronavirem. Dokumentární cyklus podle něj přináší cenný dotek reality, který stojí v opozici vůči číslům, datům a titulkům virtuálního světa.23.04.2020 - Tomáš Stejskal
Jak Kovy minul dějiny… ale ať je řeší dálFilozof a publicista Petr Fischer uvažuje ve svém blogu nad novým televizním dokumentem Ivo Bystřičana Kovy řeší dějiny, dostupným online na iVysílání České televize. Známý youtuber Karel „Kovy“ Kovář v něm podniká filmovou dokumentární cestu po českých školách, aby zjistil, jak se v nich učí moderní dějiny. Cestu v mnohém neúspěšnou. Přesto v závěru Fischer konstatuje, že jeho snaha může připomínat strategii, kterou pro přežití v postdějinné době navrhoval už před třiceti lety filozof Vilém Flusser.16.04.2020 - Petr Fischer