i-Laboratorium

Jak si mohli festivaloví návštěvníci na letošní Ji.hlavě hrát a poznávat při tom třeba historii Československa prostřednictvím počítače
19.11.2015 - Andrea Slováková

„Velkoformátové instalace německé konceptuální umělkyně Hanne Darboven jsem snímal a skládal do těchto obrazových kompozic, pracujících především se zmnožením, ale také pohybem směrem zleva doprava, jak jsme zvyklí číst. Až zde v odrazu jsem si všiml, jak ty obrazy působí, když naopak pohyb na sebe skládaných obrazců teče opačným směrem,“ povídal u své videoinstalace Pro Hanne Darboven / Závěrem německý videoartista Thomas Mohr, který ve své tvorbě hledá nové postupy generování obrazů. V návaznosti na film Myšlenky v řádcích (Ji.hlava, 2014) se zde vrátil ke skladbě Requiem od Hanne Darboven, jež ve své „matematické hudbě“ převáděla na zvuky čísla, která také skládala do tabulek vytvářejících ony instalace. Thomas Mohr popisoval svoje koncepčně vrstevnaté video zvídavým návštěvníkům komentované prohlídky výstavy v Laboratoriu na 19. MFDF Ji.hlava. Svoje videosmyčky pak představili také Japonec Yoshiki Nishimura, Kanaďan Patrick Bergeron a Španěl Gonzalo E. Veloso a výstavu svých obrazů Podivuhodný svět popsal Kryštof Strejc.

Komentovaná prohlídka spojená se snídaní však nebyla zdaleka jedinou příležitostí, kdy se mohli návštěvníci Laboratoria aktivně zapojit.  Galerijní prostor se letos posunul k větší interaktivitě.

Promítaný film 17 000 ostrovů norského režiséra Thomase A. Østbyeho a indonéského umělce Edwina byl jenom jednou z možných verzí (vizuálně i obsaženým materiálem brilantního) interaktivního dokumentu. Tento žánr zažívá v posledních pěti letech velký rozvoj, jeho podoby se pohybují od filmů, v nichž si divák vybere pouze části, které chce vidět, po sofistikované aplikace, v nichž divák (či spíše hráč?) vytváří doslova svoji vlastní skladbu obrazů, zvuků, volí postavy, výpovědi, rozhoduje o dramaturgii. Některé angažované interaktivní dokumenty hraničí spíš s webovými projekty, v nichž se diváci (spolutvůrci) stávají součástí komunity s přesahem aktivit do reálného světa. 17 000 ostrovů vyzývalo: „Vybudujte své ostrovy na živoucí mapě Miniaturního parku nádherné Indonésie“, což je památka (reálný park, který připomíná totalitární režim, který v něm chtěl ukázat svoji idealizovanou podobu, avšak park dodnes stojí a je hojně navštěvovaný) na chimérický obraz života společnosti za vlády suhartovského režimu. V rámci zásahu do interaktivního filmu tak zároveň diváci a spolutvůrci promýšleli, jak vzniká a je mediován obraz národa.

Ve vedlejší místnosti se pak rozložil Game point – místo, které už bylo určeno vyloženě ke hraní.

Ji.hlavský herní koutek představil výběr devíti edukativních her, jakýsi průřez nedávnou historií i současností, různými herními žánry i typy vzdělávacích prvků, s nimiž pracují. Jakými originálními přístupy se tedy vyznačují hry z ji.hlavského výběru?

Jedním z nich je silná vazba na skutečné události, ať současné, nebo historické, zejména u tzv. serious games. Zatímco běžné hry se obvykle snaží dosáhnout dojmu realističnosti především grafickým zpracováním, sofistikovaností interaktivity herního světa anebo propracováním hráčovy komunikace s ostatními postavami ve hře, tedy vesměs formálními příznaky, „seriózní“ hry jako PeaceMaker nebo Československo 38–89 realističnost zdůrazňují spíš v samotném obsahu – zobrazením historických či nedávných událostí (resp. jejich jisté interpretace) v podobě videosekvencí ze skutečného světa (často ze zpravodajství – PeaceMaker) nebo třeba vložením výpovědí účastníků těchto událostí (reálných či inscenovaných – ČS 38–89). Formální rovina je však i zde důležitá: filmová sekvence má z pragmatického hlediska výhodu oproti renderované grafice v přesvědčivosti, zároveň však hráče ještě více upoutává právě onen obsah, který má silný informační potenciál.

Mohlo by se zdát, že u nízkorozpočtových her, jakými ty vzdělávací často jsou, bude technické zpracování spíše slabší stránkou a hry se nebudou vyznačovat „hezkou grafikou“. Často je ale opak pravdou, podobně jako u mnoha dnes oblíbených „indie“ her, právě vizuální stránka bývá originální, až artová – například Československo 38–89 poutavě, ale citlivě pracuje s komiksovou estetikou. Komiksové prvky najdeme i v jednoduché hře Lure of the Labyrinth, zaměřené na trénink počtů u žáků základních škol, ve které absurdně-fantaskní herní svět obsahuje i vrstvy odkazů na různé mytologie.

Také hratelnost nemusí být u vzdělávacích her nijak umenšena. Jak bylo možné se přesvědčit i na některých hrách v ji.hlavském herním koutku (např. The Talos Principle), vhodně rozložené (časově i náročností) logické hlavolamy mohou hráče zaujmout a pohltit stejně jako leckterá napínavá akční hra. Filozofická hra The Talos Principle by se v tomto dala přirovnat třeba k oblíbené hře Portal (u níž je mimochodem vzdělávací potenciál také nezanedbatelný): touha pochopit, co je posláním hráčovy postavy v jejím světě a co je vlastně ten svět zač, vede hráče nejen k zásadním filozofickým zamyšlením nad otázkami, jako „co/kdo je osoba?“ nebo „kde je hranice mezi živou bytostí a strojem?“, ale také ho, spolu s pocitem tvůrčích výzev z narůstající složitosti hlavolamů, žene k dalšímu postupu ve hře.

Příští rok se návštěvníci také budou moci těšit na ukázky různorodých podob interaktivity audiovizuálních děl pracujících s realitou a způsoby jejího zaznamenání, a to v Laboratoriu na 20. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.

Andrea Slováková a Ľuboš Slovák (herní část)





další blogy autora:

Poznámky na okrajích knihČtení a zpracování non-fikčního textu probíhá nezřídka odlišně od čtení beletrie – text je více „používán“, poznámkován, čtenářka si z něj vybírá klíčové myšlenky, závěry a argumenty, k některým jeho částem se vrací, z textu dále cituje. Podtržení, vlnovky, vykřičníky i poznámky v zapůjčené knize mění její význam, a to i pokud tyto poznámky udělal člověk před pár lety sám.20.08.2020 - Andrea Slováková
Žurnalistika a zkušenostní médiaDramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.30.04.2020 - Andrea Slováková
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Poznámky z Letní filozofické školy 2017Andrea Slováková přináší poznámky z Letní filozofické školy. Napříč mnoha obory od matematiky přes psychiatrii až po politologii se rozprostíralo téma přetržitosti a kontinuity.20.07.2017 - Andrea Slováková
První český originální radio podcastAndrea Slováková reflektuje podcastovou novinku Radia Wave, devítidílnou sérii Zhasni!, jež byla představena na festivalu Prix Bohemia Radio jako vůbec první podcast Českého rozhlasu.20.04.2017 - Andrea Slováková
Dokumentární přemýšlení ve zvukových kompozicíchDramaturgyně ji.hlavské sekce experimentálních filmů ve svém dalším blogu reflektuje radiodokumenty ze 33. ročníku festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio, kde zasedla v porotě pro žánr dokumentu.30.03.2017 - Andrea Slováková
Experiment ve středuAndrea Slováková, kurátorka ji.hlavské sekce experimentálních filmů, uvažuje nad způsobem, jakým studenty filmové vědy naučit psát o nekonvenčních a podivuhodných filmech.21.07.2016 - Andrea Slováková
Co říkají první větyNapsat opravdu dobrou první větu je umění. Koláž představuje bakalářské a diplomové práce o dokumentární kinematografii prostřednictvím jejich prvních vět06.08.2015 - Andrea Slováková

   poslední blogy:
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml
České dokumenty na letošním festivalu Prix Bohemia RadioTeoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková hodnotí pro dok.revue kolekci dokumentů, které letos soutěžily v sekci Dokument na 36. ročníku mezinárodního festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio (PBR). Celý festival proběhl od 12. do 14. října mimořádně v online režimu a online proběhly i diskuze poroty a veřejné prezentace jednotlivých kategorií.15.10.2020 - Andrea Hanáčková