Hvězdná chvíle českého radiodokumentu

Teoretička rozhlasového dokumentu Andrea Hanáčková o mezinárodní konferenci International Feature Conference, která se v těchto dnech koná v Praze
21.05.2018 - Andrea Hanáčková

Právě v těchto dnech, 20.–24. května hostí Praha nejvýznamnější světové setkání rozhlasových dokumentaristů International Feature Conference (IFC). Hostitelská instituce velkého mezinárodního mítinku obvykle ukazuje nejen to, že si může dovolit takovou akci finančně, ale že má především solidní zázemí v lidech. A to Český rozhlas v těchto měsících a dnech opravdu (konečně) má.

Zakladatelé

Konečně bez závorky totiž směřuje ke skutečnosti, že mezinárodní konference featuru vznikla už v roce 1974. Jedná se o volné společenství rozhlasových dokumentaristů, kteří cítí potřebu se každý rok sejít a mluvit o nejnovějších trendech žánru. V raných sedmdesátých letech vetkli do názvu konference žánr „feature“, který je obvykle chápán jako „umělecký dokument“. Vyznačuje se menším důrazem na fakticitu, umožňuje volnější zacházení s prvky fikce, usiluje o co nejintenzivnější zvukovost, bývá spojen s výraznější autorskou performancí. Žádný z těchto načrtnutých žánrových rysů neplatí striktně,  feature benevolentně snese monologické vyprávění stejně jako ars akustickou kompozici.

Od roku 1974 se tedy konference schází každoročně v některé ze světových metropolí a do Prahy letos zavítá úplně poprvé. Je celkem logické, že by tady světoví dokumentaristé v normalizačních letech nic moc nenašli. Tehdy tady ani žádný rozhlasový dokument neexistoval, točily se maximálně ideově zcela zmanipulované společenské kauzy pod názvem „hry faktu“. Zatímco světoví autoři dokumentu se začali scházet především proto, aby podpořili rozvoj akustického featuru, maximální auditivnost a autentičnost svých prací pro rádio, v Československu se tou dobou publicistika uzavírala do studií a o živém vysílání nemohla být ani řeč. 

V Českém rozhlase se žánru feature věnoval v devadesátých letech redaktor Zdeněk Bouček, účastník několika IFC a spolupořadatel berlínské konference, kterou hostilo československé velvyslanectví v roce 2000. Předčasná Boučkova smrt v roce 2005 však znamenala na čas utlumení vztahů s evropskou neformální organizací světových dokumentaristů. Přestože pravidelně na IFC někdo z Čech jezdil, nedalo se mluvit o nějaké kontinuitě práce v evropských strukturách EBU. To se radikálně změnilo v posledních několika letech a aktuální pražská dokumentaristická konference je toho jasným důkazem.

Lidé

Na první setkání v sedmdesátých letech se tvůrci finančně skládali sami. Hlad po nových postupech v radiofonii, po mobilní technice a vyprávění zvukem byl tak silný, že jim stál za komplikovanou dohodu napříč evropskými zeměmi. Šlo o jednotlivce z Německa, bývalé Jugoslávie, Polska, Nizozemí. Na prvním setkání v roce 1974 jich bylo 16, na fotce o čtyři roky později už stojí dobrých 50 tvůrců (začátky IFC popisuji v tomto textu). Schéma setkání se za celá ta dlouhá léta prakticky nezměnilo. Jsou vybrány pořady, respektive jejich dvacetiminutové excerpty k poslechu a každý den se poslouchá zhruba osm příspěvků. Následují dlouhé debaty v diskuzních skupinách, které se v průběhu několika dní promíchají a tak mají všichni šanci potkat se se všemi. V samotných genech celé akce je zakódováno, že jde v podstatě o jakousi variantu permanentní mistrovské školy, o princip generačního předávání informací a know-how, o zpětnou vazbu mezinárodního společenství a informace o nových možnostech, formátech a technologiích, v posledních letech i o pohybu na sociálních sítích.

Přestože se autoři, dramaturgové a producenti schází jen jednou či dvakrát ročně na mezinárodních soutěžích a právě na této konferenci, jsou vztahy mezi nimi skutečně velmi silné. Sdílí spolu ty nejintimnější autorské pochybnosti, v diskuzích často obhajují i kontroverzní etické situace, k nimž při natáčení občas dochází, nezřídka točí o sobě, své rodině a svých přátelích. Především se ale dlouhodobě znají, pracovali spolu v mezinárodních koprodukcích, navštěvují se i osobně v rámci rodin. Do toho vstupuje generace dnešních čtyřicátníků až padesátníků, kteří často vybudovali v rámci svých zemí nové prosperující redakce, učí na univerzitách nebo vedou nezávislé produkční společnosti. A zcela jedinečné bývá na IFC hemžení debutantů, lidí, kteří se poprvé ocitají na podobné akci, slyší své první pořady v sousedství zkušených a mnohokrát prověřených jmen.

Atmosféra

Z toho vyplývá atmosféra těchto setkání. Velkorysé přijetí, sdílnost a absolutní vstřícnost se nemění, atmosféře samozřejmě velmi pomáhá i to, že setkání je nesoutěžní. Mezigenerační respekt je hmatatelný vždy, když se ke slovu dostanou matadoři: Edwin Brys, Chris Brookes, Lorelei Harris nebo sám P. L. Braun. Akci často ovlivní aktuální situace v hostitelské zemi nebo v hostitelské instituci. Sama mám stále v živé paměti, že kodaňskou IFC (2007) hostila jako jednu z prvních akcí zcela nově otevřená, monstrózní nová budova kodaňské televize a rozhlasu. Na stavbu se ovšem vynaložilo tolik peněz, že mezinárodní konference se stala vlastně labutí písní featuru – redakce dokumentu a featuru byla následně zrušena kvůli nedostatku financí na platy tvůrců. Setkání tak mělo nesmírně podpůrný charakter a vyústilo v demonstraci společné síly světové rozhlasové dokumentaristiky. Ve Vídni (2016) před dvěma lety zase silně rezonovalo téma uprchlické krize, v letošním ročníku se rozhodně ozvou hlasy na obranu svobodných médií a investigativní žurnalistiky ohrožené ve všech zemích střední Evropy.

Společná fotografie z pražské konference

Tým

Po letech se tedy až nedávno sešel v pražské Tvůrčí skupině Dokument tým lidí, který byl schopen podpořit myšlenku pořádat IFC poprvé v Praze. Nepochybně k tomu přispěla mnohaletá práce Evy Trojan Nachmilnerové, která se zapojila do řady aktivit v rámci EBU Feature Group, vedla mistrovské kurzy a nabídla tuzemským tvůrcům řadu workshopů se zahraničními dokumentaristy. Myšlenku uspořádat mezinárodní konferenci v Praze rozhodně podpořily rozsáhlé kontakty Brit Jensen, dánské dokumentaristky, která již dlouhá léta žije a pracuje v Čechách. K prestiži české rozhlasové dokumentaristiky přispěly úspěšné projekty kreativního HUBu Českého rozhlasu, za všechny jmenuji alespoň dvoudílný dokument Yusra plave o život, jenž odvysílala i BBC. Především se však podařilo za poslední léta vystavět stabilní skupinu dramaturgů, kteří postupně obsadili dokumentem všechny celoplošné stanice Českého rozhlasu i Radio Wave a načerpali v zahraničí zkušenosti s pořádáním podobných velkých akcí. Zastřešující osobností je zde rozhodně vedoucí této tvůrčí skupiny Daniel Moravec.

Témata

Hlavním tématem letošního setkání dokumentaristů je pozice autora. I proto zvolili organizátoři jako leitmotiv Kafkův portrét a jako hlavní symbol všech jednotlivých konferenčních sekcí brouka Řehoře, což zahraniční hosté při výslovnosti nepochybně ocení. Autorovi a jeho roli v performativním modu auditivního dokumentu je věnován celý první den konference. I díky masivnímu rozvoji podcastu pracují rozhlasoví dokumentaristé čím dál častěji s konkrétním tématem v sériích. Úterní program nabídne, jak dramaturgicky uvažovat v kontextu rozhlasového seriálu nebo série. Středeční den uvede Jim Hinman, Angličan žijící v Kodani a provozující již řadu let web Third Ear zaměřený na zvukovost ve všech aspektech. Poslední den konference bude reflektovat mediální situaci v okolních zemích s důrazem na niku rozhlasového featuru – žurnalistickou investigaci. V tomto kontextu vystoupí Janek Kroupa z Radiožurnálu, své příspěvky přidají kolegové z polských, maďarských, možná i slovenských rádií. Právě kvůli stále intenzivněji pociťovanému úbytku svobody ve veřejnoprávních médiích v okolních zemích je politicky velmi důležité, že se letošní IFC koná zrovna v Praze. Podpora mezinárodního společenství může být důležitou zprávou i dovnitř Českého rozhlasu, kde se v kauze Janka Kroupy odehrál na začátku letošního roku zatím nejzávažnější střet o podobu média veřejné služby.





další blogy autora:

Neodvratný čas tiché apokalypsyDokumentaristka, teoretička a včelařka Andrea Hanáčková píše pro dok.revue o tom, jak vnímá oceňovaný snímek Země medu, který zahajoval letošní Jeden svět a je do 2. dubna mimořádně dostupný na portále DAFilms. „Dokument dvou tvůrců ze Skopje Tamary Kotevské a Ljubomira Stefanova je dokonalým obrazem světa, který už nedokáže vyvážit lidskou rozpínavost a reaguje úhybem, nebo úhynem,“ píše Hanáčková.01.04.2020 - Andrea Hanáčková
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
O dokumentech a paradoxech na Prix Bohemia Radio 2019Andrea Hanáčková ve svém blogu rekapituluje nejlepší audio dokumenty na letošním 35. ročníku festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio a uvažuje o paradoxu, proč Český rozhlas letošní vítězný dokument neodvysílal.04.04.2019 - Andrea Hanáčková
Matematika zločinu a veřejné službyAndrea Hanáčková reflektuje první český non-fikční podcast a důvody, proč ho nechce odvysílat zadavatel – Český rozhlas Plus.28.02.2019 - Andrea Hanáčková
Veselé dokumentaristické hody, Prostřeno 2018Rozhlasová teoretička Andrea Hanáčková přináší novoroční bilanci současného stavu české nonfikční auditivní tvorby10.01.2019 - Andrea Hanáčková
Srpnové sympatie rozhlasu. Na jak dlouho?Andrea Hanáčková ve svém novém blogu shrnuje současnou situaci kolem Českého rozhlasu jako veřejnoprávního média v době „osmičkového“ výročí.30.08.2018 - Andrea Hanáčková
Příliv a odliv DokuVlny na Radiu WaveRozhlasová teoretička a dokumentaristka proniká do tajů jednoho z prvních původních dokumentárních podcastů českých radiostanic – DokuVlny Radia Wave.15.03.2018 - Andrea Hanáčková
Posmutnělá konference v unaveném PolskuAndrea Hanáčková přináší reflexi z akce Radio Research Conference 2017, která se konala v polském městě Lublin. Kromě nových pohledů na radiotvorbu předkládá také důležité svědectví o mediální situaci v Polsku.08.02.2018 - Andrea Hanáčková

   poslední blogy:
Literatura. A přece dokumentární!Nová blogerka dok.revue Barbora Baronová popisuje aktuální situaci literárního dokumentu u nás – ačkoliv zde máme silnou tvůrčí generaci, nemá už tak silné institucionální zázemí. Tomuto svébytnému druhu literatury se úplně nedaří na akademické půdě, ani v rámci grantové politiky. Proto Baronová se svými kolegy a kolegyněmi nedávno iniciovala vznik Asociace literárního dokumentu a společně sepsali manifest. Jaké mají cíle?25.06.2020 - Barbora Baronová
Ozvěny obrazůKaždý text je kontext. Má více autorů, na které vědomě či nevědomě navazujeme. Toto blogogo má kolektivního autora viditelnějšího než obvykle.18.06.2020 - Jan Gogola ml.
Jako na špatném tripuFilmový publicista Antonín Tesař se podivuje nad novým americkým animovaným dokumentem Halušky: Dobrodružství s psychedeliky (2020), který je ukázkovým příkladem toho, jak popkultura vyprázdnila psychedelii. Ptá se zároveň, co je nového a starého v psychedelických animovaných dokumentech.11.06.2020 - Antonín Tesař
O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Žurnalistika a zkušenostní médiaDramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.30.04.2020 - Andrea Slováková
Nemocnice jako konejšivé místoTomáš Stejskal ve svém blogu uvažuje o novém českém doku-soapu Nemocnice v první linii, pojednávajícím o léčení pacientů s koronavirem. Dokumentární cyklus podle něj přináší cenný dotek reality, který stojí v opozici vůči číslům, datům a titulkům virtuálního světa.23.04.2020 - Tomáš Stejskal
Jak Kovy minul dějiny… ale ať je řeší dálFilozof a publicista Petr Fischer uvažuje ve svém blogu nad novým televizním dokumentem Ivo Bystřičana Kovy řeší dějiny, dostupným online na iVysílání České televize. Známý youtuber Karel „Kovy“ Kovář v něm podniká filmovou dokumentární cestu po českých školách, aby zjistil, jak se v nich učí moderní dějiny. Cestu v mnohém neúspěšnou. Přesto v závěru Fischer konstatuje, že jeho snaha může připomínat strategii, kterou pro přežití v postdějinné době navrhoval už před třiceti lety filozof Vilém Flusser.16.04.2020 - Petr Fischer