Hvězdná chvíle českého radiodokumentu

Teoretička rozhlasového dokumentu Andrea Hanáčková o mezinárodní konferenci International Feature Conference, která se v těchto dnech koná v Praze
21.05.2018 - Andrea Hanáčková

Právě v těchto dnech, 20.–24. května hostí Praha nejvýznamnější světové setkání rozhlasových dokumentaristů International Feature Conference (IFC). Hostitelská instituce velkého mezinárodního mítinku obvykle ukazuje nejen to, že si může dovolit takovou akci finančně, ale že má především solidní zázemí v lidech. A to Český rozhlas v těchto měsících a dnech opravdu (konečně) má.

Zakladatelé

Konečně bez závorky totiž směřuje ke skutečnosti, že mezinárodní konference featuru vznikla už v roce 1974. Jedná se o volné společenství rozhlasových dokumentaristů, kteří cítí potřebu se každý rok sejít a mluvit o nejnovějších trendech žánru. V raných sedmdesátých letech vetkli do názvu konference žánr „feature“, který je obvykle chápán jako „umělecký dokument“. Vyznačuje se menším důrazem na fakticitu, umožňuje volnější zacházení s prvky fikce, usiluje o co nejintenzivnější zvukovost, bývá spojen s výraznější autorskou performancí. Žádný z těchto načrtnutých žánrových rysů neplatí striktně,  feature benevolentně snese monologické vyprávění stejně jako ars akustickou kompozici.

Od roku 1974 se tedy konference schází každoročně v některé ze světových metropolí a do Prahy letos zavítá úplně poprvé. Je celkem logické, že by tady světoví dokumentaristé v normalizačních letech nic moc nenašli. Tehdy tady ani žádný rozhlasový dokument neexistoval, točily se maximálně ideově zcela zmanipulované společenské kauzy pod názvem „hry faktu“. Zatímco světoví autoři dokumentu se začali scházet především proto, aby podpořili rozvoj akustického featuru, maximální auditivnost a autentičnost svých prací pro rádio, v Československu se tou dobou publicistika uzavírala do studií a o živém vysílání nemohla být ani řeč. 

V Českém rozhlase se žánru feature věnoval v devadesátých letech redaktor Zdeněk Bouček, účastník několika IFC a spolupořadatel berlínské konference, kterou hostilo československé velvyslanectví v roce 2000. Předčasná Boučkova smrt v roce 2005 však znamenala na čas utlumení vztahů s evropskou neformální organizací světových dokumentaristů. Přestože pravidelně na IFC někdo z Čech jezdil, nedalo se mluvit o nějaké kontinuitě práce v evropských strukturách EBU. To se radikálně změnilo v posledních několika letech a aktuální pražská dokumentaristická konference je toho jasným důkazem.

Lidé

Na první setkání v sedmdesátých letech se tvůrci finančně skládali sami. Hlad po nových postupech v radiofonii, po mobilní technice a vyprávění zvukem byl tak silný, že jim stál za komplikovanou dohodu napříč evropskými zeměmi. Šlo o jednotlivce z Německa, bývalé Jugoslávie, Polska, Nizozemí. Na prvním setkání v roce 1974 jich bylo 16, na fotce o čtyři roky později už stojí dobrých 50 tvůrců (začátky IFC popisuji v tomto textu). Schéma setkání se za celá ta dlouhá léta prakticky nezměnilo. Jsou vybrány pořady, respektive jejich dvacetiminutové excerpty k poslechu a každý den se poslouchá zhruba osm příspěvků. Následují dlouhé debaty v diskuzních skupinách, které se v průběhu několika dní promíchají a tak mají všichni šanci potkat se se všemi. V samotných genech celé akce je zakódováno, že jde v podstatě o jakousi variantu permanentní mistrovské školy, o princip generačního předávání informací a know-how, o zpětnou vazbu mezinárodního společenství a informace o nových možnostech, formátech a technologiích, v posledních letech i o pohybu na sociálních sítích.

Přestože se autoři, dramaturgové a producenti schází jen jednou či dvakrát ročně na mezinárodních soutěžích a právě na této konferenci, jsou vztahy mezi nimi skutečně velmi silné. Sdílí spolu ty nejintimnější autorské pochybnosti, v diskuzích často obhajují i kontroverzní etické situace, k nimž při natáčení občas dochází, nezřídka točí o sobě, své rodině a svých přátelích. Především se ale dlouhodobě znají, pracovali spolu v mezinárodních koprodukcích, navštěvují se i osobně v rámci rodin. Do toho vstupuje generace dnešních čtyřicátníků až padesátníků, kteří často vybudovali v rámci svých zemí nové prosperující redakce, učí na univerzitách nebo vedou nezávislé produkční společnosti. A zcela jedinečné bývá na IFC hemžení debutantů, lidí, kteří se poprvé ocitají na podobné akci, slyší své první pořady v sousedství zkušených a mnohokrát prověřených jmen.

Atmosféra

Z toho vyplývá atmosféra těchto setkání. Velkorysé přijetí, sdílnost a absolutní vstřícnost se nemění, atmosféře samozřejmě velmi pomáhá i to, že setkání je nesoutěžní. Mezigenerační respekt je hmatatelný vždy, když se ke slovu dostanou matadoři: Edwin Brys, Chris Brookes, Lorelei Harris nebo sám P. L. Braun. Akci často ovlivní aktuální situace v hostitelské zemi nebo v hostitelské instituci. Sama mám stále v živé paměti, že kodaňskou IFC (2007) hostila jako jednu z prvních akcí zcela nově otevřená, monstrózní nová budova kodaňské televize a rozhlasu. Na stavbu se ovšem vynaložilo tolik peněz, že mezinárodní konference se stala vlastně labutí písní featuru – redakce dokumentu a featuru byla následně zrušena kvůli nedostatku financí na platy tvůrců. Setkání tak mělo nesmírně podpůrný charakter a vyústilo v demonstraci společné síly světové rozhlasové dokumentaristiky. Ve Vídni (2016) před dvěma lety zase silně rezonovalo téma uprchlické krize, v letošním ročníku se rozhodně ozvou hlasy na obranu svobodných médií a investigativní žurnalistiky ohrožené ve všech zemích střední Evropy.

Společná fotografie z pražské konference

Tým

Po letech se tedy až nedávno sešel v pražské Tvůrčí skupině Dokument tým lidí, který byl schopen podpořit myšlenku pořádat IFC poprvé v Praze. Nepochybně k tomu přispěla mnohaletá práce Evy Trojan Nachmilnerové, která se zapojila do řady aktivit v rámci EBU Feature Group, vedla mistrovské kurzy a nabídla tuzemským tvůrcům řadu workshopů se zahraničními dokumentaristy. Myšlenku uspořádat mezinárodní konferenci v Praze rozhodně podpořily rozsáhlé kontakty Brit Jensen, dánské dokumentaristky, která již dlouhá léta žije a pracuje v Čechách. K prestiži české rozhlasové dokumentaristiky přispěly úspěšné projekty kreativního HUBu Českého rozhlasu, za všechny jmenuji alespoň dvoudílný dokument Yusra plave o život, jenž odvysílala i BBC. Především se však podařilo za poslední léta vystavět stabilní skupinu dramaturgů, kteří postupně obsadili dokumentem všechny celoplošné stanice Českého rozhlasu i Radio Wave a načerpali v zahraničí zkušenosti s pořádáním podobných velkých akcí. Zastřešující osobností je zde rozhodně vedoucí této tvůrčí skupiny Daniel Moravec.

Témata

Hlavním tématem letošního setkání dokumentaristů je pozice autora. I proto zvolili organizátoři jako leitmotiv Kafkův portrét a jako hlavní symbol všech jednotlivých konferenčních sekcí brouka Řehoře, což zahraniční hosté při výslovnosti nepochybně ocení. Autorovi a jeho roli v performativním modu auditivního dokumentu je věnován celý první den konference. I díky masivnímu rozvoji podcastu pracují rozhlasoví dokumentaristé čím dál častěji s konkrétním tématem v sériích. Úterní program nabídne, jak dramaturgicky uvažovat v kontextu rozhlasového seriálu nebo série. Středeční den uvede Jim Hinman, Angličan žijící v Kodani a provozující již řadu let web Third Ear zaměřený na zvukovost ve všech aspektech. Poslední den konference bude reflektovat mediální situaci v okolních zemích s důrazem na niku rozhlasového featuru – žurnalistickou investigaci. V tomto kontextu vystoupí Janek Kroupa z Radiožurnálu, své příspěvky přidají kolegové z polských, maďarských, možná i slovenských rádií. Právě kvůli stále intenzivněji pociťovanému úbytku svobody ve veřejnoprávních médiích v okolních zemích je politicky velmi důležité, že se letošní IFC koná zrovna v Praze. Podpora mezinárodního společenství může být důležitou zprávou i dovnitř Českého rozhlasu, kde se v kauze Janka Kroupy odehrál na začátku letošního roku zatím nejzávažnější střet o podobu média veřejné služby.





další blogy autora:

České dokumenty na letošním festivalu Prix Bohemia RadioTeoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková hodnotí pro dok.revue kolekci dokumentů, které letos soutěžily v sekci Dokument na 36. ročníku mezinárodního festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio (PBR). Celý festival proběhl od 12. do 14. října mimořádně v online režimu a online proběhly i diskuze poroty a veřejné prezentace jednotlivých kategorií.15.10.2020 - Andrea Hanáčková
Potřebujeme média veřejné služby?Jak dnes naložit s tématem koncesionářských poplatků, když ho otevírají už nejen populističtí politici a nepřátelé médií veřejné služby, ale i nejvěrnější rozhlasoví posluchači, nespokojení s vývojem svého oblíbeného rádia? Teoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková vybízí ve svém blogu, abychom diskutovali o výši poplatku, podobě média či jiného systému mediálních rad, ale nezpochybňovali roli veřejnoprávního rozhlasu nebo televize na základě osobní aktuální nelibosti s vysílaným programem. Situace v Maďarsku je příkladem, kde takové úvahy mohou končit.23.07.2020 - Andrea Hanáčková
Neodvratný čas tiché apokalypsyDokumentaristka, teoretička a včelařka Andrea Hanáčková píše pro dok.revue o tom, jak vnímá oceňovaný snímek Země medu, který zahajoval letošní Jeden svět a je do 2. dubna mimořádně dostupný na portále DAFilms. „Dokument dvou tvůrců ze Skopje Tamary Kotevské a Ljubomira Stefanova je dokonalým obrazem světa, který už nedokáže vyvážit lidskou rozpínavost a reaguje úhybem, nebo úhynem,“ píše Hanáčková.01.04.2020 - Andrea Hanáčková
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
O dokumentech a paradoxech na Prix Bohemia Radio 2019Andrea Hanáčková ve svém blogu rekapituluje nejlepší audio dokumenty na letošním 35. ročníku festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio a uvažuje o paradoxu, proč Český rozhlas letošní vítězný dokument neodvysílal.04.04.2019 - Andrea Hanáčková
Matematika zločinu a veřejné službyAndrea Hanáčková reflektuje první český non-fikční podcast a důvody, proč ho nechce odvysílat zadavatel – Český rozhlas Plus.28.02.2019 - Andrea Hanáčková
Veselé dokumentaristické hody, Prostřeno 2018Rozhlasová teoretička Andrea Hanáčková přináší novoroční bilanci současného stavu české nonfikční auditivní tvorby10.01.2019 - Andrea Hanáčková
Srpnové sympatie rozhlasu. Na jak dlouho?Andrea Hanáčková ve svém novém blogu shrnuje současnou situaci kolem Českého rozhlasu jako veřejnoprávního média v době „osmičkového“ výročí.30.08.2018 - Andrea Hanáčková

   poslední blogy:
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml
České dokumenty na letošním festivalu Prix Bohemia RadioTeoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková hodnotí pro dok.revue kolekci dokumentů, které letos soutěžily v sekci Dokument na 36. ročníku mezinárodního festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio (PBR). Celý festival proběhl od 12. do 14. října mimořádně v online režimu a online proběhly i diskuze poroty a veřejné prezentace jednotlivých kategorií.15.10.2020 - Andrea Hanáčková