Homo Cynismus

Jan Gogola mladší ve svém druhém blogogo glosuje současnou politickou situaci v kontextu dvou dokumentárních filmů – Republika Jágr a Milda.
05.04.2018 - Jan Gogola ml.

Republika Jágr

„Pane ministře, dneska už víme, koho budeme volit.“ „Né, mě přece volíte za koblihu, ne?“ V salvách bujarého smíchu pronesl první větu jeden z návštěvníků veletrhu zemědělské techniky a tu druhou tehdejší ministr financí Andrej Babiš, který hlouček kolemstojících pozval na panáka. Jedná se o situaci z filmu Ondřeje Šálka Republika Jágr, v němž Babiš poznamenává: „Tak Jaromír Jágr byl vždy pravičák a myslím si, že uznává ty hodnoty, že člověk to musí uchopit do rukou, že je to v jeho silách se sám vypracovat, že to není stát, který by se měl o nás starat. Že bychom měli být samostatní. On se spoléhá sám na sebe a tak by to mělo být i v životě, že lidi by se měli spoléhat sami na sebe…“ Tyto věty Babiš pronesl jako člen vládní koalice s KDU-ČSL a ČSSD, s níž dnes jedná o nové společné vládě, a to s tichou respektive hlasitou podporou komunistů neboli stran, jejichž program je založený na roli státu a pro které, alespoň ideově vzato, by mělo být velkopodnikatelské hnutí principiálním politickým protivníkem. 

Jedná se přitom o komunistickou stranu, která na konci roku 1989 vyloučila ze svého středu Milouše Jakeše. Ten se ve filmu Milda svěřuje s tím, že to nejhorší, co se může člověku stát, je vyloučení ze strany, jejímž generálním tajemníkem ještě pár dnů předtím byl. Z tohoto traumatu se vyznává nedlouho poté, co v obýváku svého útulně zařízeného bytu křičel na polemizujícího režiséra Pavla Křemena, že s ním hovoří podobně jako prokurátor vyslýchající Miladu Horákovou. Když se v jiné pasáži filmu disident František „Čuňas“ Stárek na úvod hospodského setkání představí jako člověk, který seděl ve vězení, když Jakeš seděl na ÚV KSČ, tak mu Jakeš letargicky odpoví, že tak jde život. Ten jeho šel i tak, že čerstvě založenou rodinu opustil kvůli studiu v Moskvě: „Tak tři roky byly zase pryč, toho rodinného života.“ Anebo tak, že za celá desetiletí strávená na ústředním výboru nezažil podle svých slov ani jedno přátelství.  

„Subjekty inštinktívne kolaborujú s niečím, čo ich ničí a robí bezvýznamnými. Trénujú neľudské perspektívy; utiekajú sa k chladu a veľkosti. Ich súhlas je adresovaný všetkému, čím ‚sami‘ nie sú, ale čo pomáha zatvrdnutému ja zabudnúť sa vo veľkom celku,“ píše v knize Kritika cynického rozumu (česky dosud nevyšla) německý filozof Peter Sloterdijk a charakterizuje tak i životní situovanost Jakeše zatvrzeného v celku velké ideje natolik, že ani s třicetiletým odstupem není schopný vnímat odlišnou zkušenost člověka sedícího vedle něj u piva.

Jakkoliv se ovšem Jakeše podařilo jeho soudruhům vyloučit ze strany se záměrem, že spolu s ním vyloučí i svůj podíl na vedení minulého režimu, tak z našich dějin jeho ani jeho éru vyloučit nelze. Jednohlasné ano při volbě předsedy ANO či třeba společné ano tohoto hnutí se soudruhy z komunistické strany v průběhu volby předsedy sněmovní komise pro kontrolu GIBS jsou přitom akorát zviditelněním kontinuity politického cynismu, který je stále v pohotovosti, akorát v uniformě jiného pluku: „Peniazom je všetko jedno. Ide o médium, v ktorom sa prakticky uskutočňuje stotožnovanie rozličného. Má jedinečnú silu uvadzať rozličné na společného menovateľa.“ KSČ jako společný jmenovatel různého je dnes nahrazena společným jmenovatelem v podobě ANOligarchie, funkcionáře stranického vystřídal funkcionář marketingu a cynismus Národní fronty se převtělil do cynismu Národní firmy.

Milda

Jestliže Jakeš uzavírá film tvrzením, že svět má vypadat tak, jak je popsaný v Manifestu komunistické strany, tak manuálem naší doby je Manifest strany firemní, která je vůdčí silou na cestě k materializovanému horizontu, a to snad za jakoukoliv cenu, což je právě ta situace, kdy je penězům neboli jejich vlastníkům všechno jedno. A není k tomu třeba ani pobytu cizích vojsk, tentokrát si jako okupanti sebe samotných vystačíme sami. Až s dychtivou dobrovolností se vzdáváme limitů týkajících se například střetu zájmů, trestního stíhání či evidence ve svazcích StB. Možná že motivací k volbě i takto kvalifikovaného premianta republiky je zahalení našich vlastních vin a prohřešků anebo těch, k nimž se teprve chystáme.

V každém případě se jako homo cynismus chováme jako celek, protože podoba nejen zde zmiňovaných hlav státu vyrůstá z těla společnosti. A mocní naakumulují jen tolik moci, kolik je jim umožněno. A to rovněž jednáním předcházejících i neomafiánských politických garnitur, ale i těch seriózních, které v povznášejícím kosmopolitním diskurzu nechaly například kategorii národa štítivě ležet jako sprostotu na ulici, aby tak nahrály těm, kdo se ji rozhodli sprostým způsobem uchopit. 

Odstupu ostatně nakonec podléhá i samotný Sloterdijk, jehož analýza sociálně-politického cynismu jakýmsi zen-cynismem až bezradně končí: „Čo sa dá ešte dodat? … V šťastných okamihoch, keď sa všetko darí, takže sa aj ten najenergickejší čin rozpúšťa v nečinnosti a my sme spontánne unášaní rytmom života, sa jako euforická jasnosť alebo pokojne v sebe odpočívajúca vážnosť náhle prihlási odvaha. Prebúdza v nás pritomnosť.“ Splývání s vesmírem je nepochybně podstatný předpoklad celostního vnímání, akorát si pak pro samotnou kontemplaci nemusíme všimnout třeba toho, jak kolem nás profrčí lid obrážející volební autobus Zemák s konečnou na Hradě, kde z něho bývalý prognostik v roli Mildy Tuzemáka vystoupí. Na Hradčanech pak ve snaze potupit premiéra mává hůlkou jako čakanem na návsi, aby tak akorát poukázal na mentální rozměr svůj a českého kontextu, který si ho dvakrát po sobě zvolil. „Cynik napadá vonkajší svet, pokúšajúc sa zbaviť ‚vnútorného konfliktu‘. … ;zlosť druhých ho zabáva. … ;vie si vychutnať vlastnú exhibicionisticků tendenciu; cynizmus je metódou dištancovania; narcistickú slasť vyvoláva obdiv vlastných duchaplných výrokov; napokon, vtipy sú vtipné samy o sebe.“ A o něco dále Sloterdijk dodává: „Individuálnu psychiku třeba odvodzovať od kultúry aspoň v takej miere, jako kultúru od psychiky.“

„Jako pro ten bulvár, když to řeknu zjednodušeně, to, že on je věřící, není nic moc zajímavýho… Prostě Jarda je věřící, hm. Jsme tady národ ateistů, takže se řekne hm a přejde se to, protože nás to nezajímá,“ poznamenává ve filmu Republika Jágr fotograf bulvárních novin v autě, v němž u Jágrova domu čeká hodiny na to, až Jarda vyjde ven, aby se ho mohl cvaknutím spouště potajmu zmocnit. Cvak. Dnes Jágr nehraje kvůli nedávnému zranění. A my jsme nejen bez víry, ale také bez důvěry. Právě takto emblematickou máme vládu. Vládne nedůvěra.  

Majitel stánku z úvodu dnešního blogogo vyzývá s Babišem postávající, ať pijí do dna, protože s místopředsedou vlády se nepije každý den. Jestli tam ještě nejsme, tak jakoupak asi bude mít to dno podobu…?


Autor je režisér, dramaturg a pedagog.





další blogy autora:

OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Ozvěny obrazůKaždý text je kontext. Má více autorů, na které vědomě či nevědomě navazujeme. Toto blogogo má kolektivního autora viditelnějšího než obvykle.18.06.2020 - Jan Gogola ml.
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Šumivá povaha mociFilmař a pedagog Jan Gogola ml. ve svém dalším blogogo uvažuje o dokumentu Wima Wenderse o papeži Františkovi, který dává v rámci estetického vnímání politiky do souvislosti se statí Konrada Paula Liessmanna Evropa nahlížená jako krásné umění. Nakonec dochází k závěru, že „dnes je o politickém experimentování možné hovořit snad jedině v souvislosti s Vatikánem“.01.08.2019 - Jan Gogola ml.
Autoři všedního dneJan Gogola ml. ve své další blogogo uvažuje o dvou dokumentech, které nedávno zvítězily na zlínském festivalu REC FEST, a dává je do souvislosti s myšlenkami slavné Pirandellovy hry Šest postav hledá autora. Je princip inscenace součástí naší přirozenosti?02.05.2019 - Jan Gogola ml.
Chvála derealizace aneb PHP FactorJan Gogola ml. se ve svém prvním blogogo 2019 zamýšlí nad odchody významných osobností z významných institucí nejen mediálního prostředí.17.01.2019 - Jan Gogola ml.
Estetika budoucího státuJan Gogola ml. o filmu Terezy Bernátkové Sóla pro poslance a senátory, jež tvoří výpovědi našich senátorů a poslanců o vizích budoucnosti.20.09.2018 - Jan Gogola ml.
„V tobě, čtenáři…“V červnovém blogogo předkládá Jan Gogola ml. vlastní montáž sestříhanou z úryvků knihy kulturního historika Sacvana Bercovitche a filmu Jana Strejcovského Komplex epopeje. Předestírá tak jistou naději na odražení se ode dna doby, k němuž vedlo jeho blogogo minulé.14.06.2018 - Jan Gogola ml.
Dekonstrukce666Mezi pravidelné blogery se na začátku letošního roku přidal významný český dramaturg dokumentárních filmů, režisér a pedagog Jan Gogola ml. Ve svém prvním blogogo se vyprovokován svým známým vrací k interpretaci kontroverzně přijímaného filmu Svět podle Daliborka, na kterém se jako dramaturg podílel. „Nevypovídá symbióza divácké empatie a sociální apatie o tom, že v těchto postavách vidíme především sebe?“ ptá se.01.02.2018 - Jan Gogola ml.

   poslední blogy:
Jak na… s Johnem WilsonemV čem tkví půvab i hloubka dokumentární série Jak na... s Johnem Wilsonem, kterou filmový kritik a bloger dok.revue Martin Šrajer považuje za nejlepší dokumentární počin loňského roku? Wilsonova věta, že „nedá tolik práce proměnit obyčejný objekt v něco neobyčejného“, by podle Šrajera mohla být hlavní tezí celé série. Wilson nás podle něj vede k „přehodnocení našeho vztahu k místům, kterými denně procházíme a vůči jejichž skrytým významům jsme se stali netečnými... Přitom – jako ti nejlepší dokumentaristé – v zásadě nedělá nic jiného, než že ukazuje, jak lidé žijí.“21.01.2021 - Martin Šrajer
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml