Filozofie 2.0

Čtvrtý kanál rozhlasové verze britské BBC uvedl nový pořad The Global Philosopher, kde profesor z Harvardské univerzity diskutuje s filozofy-amatéry. Tereza Hadravová přináší kritický pohled na první díl celé série.
31.03.2016 - Tereza Hadravová

The Global Philosopher

Ode mne jistě o tom není žádného spisu a také nikdy nebude; neboť to nijak nelze povědět jako jiné nauky, nýbrž z hojného společného zkoumání té věci a ze soužití najednou, jako plamen vznícený od vylétlé jiskry, vznikne to v duši a pak se již samo živí.
Platón, Sedmý list

Jaké je nejvhodnější médium pro pěstování filozofie? Čemu je filozofické myšlení nejpříbuznější? V současném akademickém provozu je nejstandardnějším filozofickým výstupem psaný text – odborná monografie či článek v recenzovaném periodiku. Tato praxe souvisí s profesionalizací filozofie, se způsobem hodnocení výsledků těch, kteří se jí věnují v kontextu výzkumných pracovišť a univerzit, a v neposlední řadě také s tím, jakou pověst má filozofie – i samo myšlení – mimo akademii. Meditace a hluboké zamyšlení, usebrání se má pro nás privátní, osobní charakter, kterému nejlépe odpovídá právě praxe psaní, potažmo čtení v soukromí.

Je však psaný jazyk – ve většině případů ještě navrch poplatný různým žánrovým omezením a specifickému žargonu – tím ideálním prostředkem k filozofování? Není psaná řeč příliš těžkopádná, napěchovaná nevyslovenými předpoklady, zkratkovitá, hluchá, nepřístupná dialogu? Příliš hrubá, necitlivá ke kontextu, izolovaná od života?

Paralelně s textovou představou filozofie existuje i jiný obraz filozofické praxe, naznačený například v Platónově Sedmém listu. Podle něj je filozofie společným podnikem přátel spoutaných účastí na vzdělávání, diskurzivní otevřeností, láskou k pravdě. V tomto kontextu se tím nejvhodnějším prostředkem k pěstování filozofie jeví mluvená řeč, rozhovor. Platón dokonce hovoří o soužití, tedy o nonverbálním reflektování a sdílení hodnot. (Z pozice člověka donuceného k dennímu potýkání se s hodnotovými otázkami souvisejícími s rodinným provozem mám hned chuť podotknout, že jakýmsi filozofickým inkubátorem, společným zkoumáním a souběžným pokusem o vykonávání „té věci“, totiž toho, jak správně žít, je potencionálně každá rodina.)

Tento obraz dává filozofii do bezprostřední blízkosti k životní – a u Platóna zvláště politické – praxi. Činí z filozofie prostor určený pro společnou reflexi hodnot, které budeme jako spoluobčané sdílet a žít. O vzkříšení takového obrazu na globální úrovni se pokouší nový pořad čtvrtého kanálu rozhlasové BBC, The Global Philosopher, jehož první díl byl uveden minulý týden (a jehož videozáznam je na stránkách BBC k dispozici). Prostor ke společnému zkoumání přitom vymezuje prostřednictvím nových médií a vytváří tak možnost virtuálního soužití napříč kontinenty, vybízející k reflexi toho, co nás spojuje a co rozděluje. Ne náhodou se tak hlavním tématem první epizody stala otázka: Jsou národní (sic!) hranice důležité?

Jedna z diskutujících Lena O.

Nová agora vytvořená Globálním filozofem má podobu televizního studia vydlážděného šedesáti obrazovkami snímajícími dvourozměrné busty žen a mužů umístěné na pozadí výřezů z různých domácích prostředí. Mezi stěnami pokrytými touto demograficky promyšlenou mozaikou vzorku „hloubavých občanů“ globalizovaného světa se pohybuje moderátor diskuze, harvardský profesor politické filozofie Michael Sandel, a hrstka kameramanů neposedně švenkujících po půlkruhové místnosti. Obraz doplňuje grafické zpracování výsledků úvodní ankety (uprchlíka nemá země právo odmítnout podle 86 % diskutujících) a v průběhu debaty vystupující okna s aktivními účastníky diskuze, napodobující estetiku skupinových rozhovorů prostřednictvím googlu či skypu.

Volba Sandela byla jistě ovlivněna jeho výkonem v kurzu „Spravedlnost“, v němž se mu podařilo uhranout a do diskuze zapojit mnohé z téměř tisíce studentů nacpaných v divadelním sále na Harvardské univerzitě. Kurz je volně přístupný on-line a probírané otázky nadále generují mocné vlny elektronických debat. Zdá se, že v interakcích s živými studenty, jejichž reakce dokáže do značné míry předvídat a vůči nimž stojí v jednoznačné roli profesora, je Sandel přesvědčivější než ve vágněji určeném kontextu, obklopen obrazy neznámých dospělých. V úvodním slovu ke Globálnímu filozofovi klade důraz na to, že zinscenované setkání probíhá mezi neprofesionály, ale debata sama dostane nějaký výraz až v sedmé minutě, kdy do ní vstupuje Němka Lena O., jejíž argumentace prozrazuje více než jen povrchní obeznámenost se způsobem argumentace v oblasti politické filozofie. Ne bez příčiny se z Leny stane „hvězda“ celé show, ke které Sandel utíká, aby se mu podařilo zvrátit přehlídku názorů a výronů vlastní zkušenosti ve filozofickou debatu.

Rozpačitost prvního dílu nového pořadu korunoval Sandel tím, že se při deklarovaném pokusu o závěrečné shrnutí debaty nakonec sám uchýlil ke čtení vlastního, předem připraveného textu a projevil tak necitlivost k tomu, co bylo při debatě skutečně vysloveno. Paradoxně se tak nakonec opět posunul ke standardnímu filozofickému projevu, jenž chtěl formát pořadu vyvážit tím, že se pokusil roznítit diskuzi právě mezi neprofesionály. Divácky zajímavější by ovšem mohlo být, kdyby se do publika podařilo příště propašovat více takových Len O., které, ať už je jejich životopis jakýkoli, dokážou debatovat jako profesionální filozofové.





další blogy autora:

Skutečnost jako sociální mizanscénaEstetička Tereza Hadravová přibližuje hlavní myšlenky knihy filmového kritika a teoretika Adriana Martina Mizanscéna a filmový styl, kterou v překladu Veroniky Klusákové vydalo nedávno Nakladatelství AMU. Pojem "sociální mizanscéna", se kterým v knize pracuje, Hadravová aktuálně vztahuje ke změnám, které v těchto týdnech izolace prožíváme a jež se dotýkají proměny veřejného prostoru, oděvu i společenských konvencí.09.04.2020 - Tereza Hadravová
Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová
Od tlachání o filmech k filozofii filmuTereza Hadravová rozjímá nad funkcí filmu ve „výtahových“ konverzacích. Kdy jste se někoho naposledy zeptali, zda viděl ten či onen nový film jenom proto, aby řeč nestála?07.06.2018 - Tereza Hadravová
Pro filozofii jako stvořený Estetička a filozofka Tereza Hadravová vede dialog s pedagogem Jerrym Goodenoughem z University of East Anglia o tom, zda schopnost filozofovat mají kromě filmu i jiná média. 25.01.2018 - Tereza Hadravová
Audiovizuální pastvaTereza Hadravová se už po čtvrté vydala na obhajoby ročníkových a absolventských prací CASu na FAMU. V tomto blogu se zaměřuje na část výstavy v GAMU, která je veřejnosti přístupná až do 9. července. 06.07.2017 - Tereza Hadravová
Film jako filozofický prostorFilozofka Tereza Hadravová si ve svém novém blogu klade otázku, jak film jako prostor může obohatit naše vlastní myšlení o další světnici. 11.05.2017 - Tereza Hadravová
Nebát se milovat filmTereza Hadravová sumarizuje své zážitky z 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Jako jednu z nejkomornějších a přitom nejvýraznějších zkušeností reflektuje setkání s italským filmovým kritikem Gionem A. Nazarrem.24.11.2016 - Tereza Hadravová
Anti-Molyneux: Zrakové vrávorání Michaela MadsenaFilozofka Tereza Hadravová reaguje na nedávnou online retrospektivu dánského režiséra Michaela Madsena. Stejně jako Madsen si klade otázku: Jaké by bylo zbavit se zraku a spolu s ním i všeho toho, co zrak odkrývá a zakrývá?19.05.2016 - Tereza Hadravová
Jak se daří dokumentu v časopise Film-PhilosophyTereza Hadravová se vydává do útrob archivu vědeckého časopisu Film-Philosophy, kde pátrá po textech týkajících se dokumentárního filmu.11.02.2016 - Tereza Hadravová
O důvodech k neudělení cenyPodle Terezy Hadravové se za nevyjasněnou dramaturgií a nepřesvědčivou autorskou výpovědí může skrývat vícevýznamová struktura. Dá se výrok letošní poroty zpochybnit?17.12.2015 - Tereza Hadravová

   poslední blogy:
Ostře sledovaná smrtVizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová ve svém dok.blogu připomíná, že zatímco média upírají pozornost ke globální pandemii, zapomínáme na podobně alarmující celosvětový problém, totiž na klimatickou změnu. Příčinu spatřuje blogerka mimo jiné v tom, že klimatickou krizi nelze obsáhnout v jednom obrazu-symbolu, a proto není schopna se člověka bytostně dotknout a vyvolat v něm emoce strachu a soucitu.06.08.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Umělci a jejich dobaMartin Šrajer se ve svém prvním dok.blogu zamýšlí nad tím, proč u nás vzniká poslední dobou málo dokumentárních portrétů, které by se pokusily protagonistu či protagonistku nahlédnout komplexně, v celé jeho či její složitosti. Jeho úvahu podnítil nový dokument Meky o Miru Žbirkovi.30.07.2020 - Martin Šrajer
Potřebujeme média veřejné služby?Jak dnes naložit s tématem koncesionářských poplatků, když ho otevírají už nejen populističtí politici a nepřátelé médií veřejné služby, ale i nejvěrnější rozhlasoví posluchači, nespokojení s vývojem svého oblíbeného rádia? Teoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková vybízí ve svém blogu, abychom diskutovali o výši poplatku, podobě média či jiného systému mediálních rad, ale nezpochybňovali roli veřejnoprávního rozhlasu nebo televize na základě osobní aktuální nelibosti s vysílaným programem. Situace v Maďarsku je příkladem, kde takové úvahy mohou končit.23.07.2020 - Andrea Hanáčková
Po-voláníTereza Reichová přibližuje svůj život dokumentaristky na volné noze, dělící svůj čas mezi rodinu, natáčení filmů, vedení workshopů, jednání s institucemi či psaní grantových žádostí. V nucené karanténě si užívala chvíle svobody a náhlý příval všeobecného „pokoronavirového“ stresu ji přiměl položit si nové otázky. Podobné si možná pokládá většina z nás.16.07.2020 - Tereza Reichová
Literatura. A přece dokumentární!Nová blogerka dok.revue Barbora Baronová popisuje aktuální situaci literárního dokumentu u nás – ačkoliv zde máme silnou tvůrčí generaci, nemá už tak silné institucionální zázemí. Tomuto svébytnému druhu literatury se úplně nedaří na akademické půdě, ani v rámci grantové politiky. Proto Baronová se svými kolegy a kolegyněmi nedávno iniciovala vznik Asociace literárního dokumentu a společně sepsali manifest. Jaké mají cíle?25.06.2020 - Barbora Baronová
Ozvěny obrazůKaždý text je kontext. Má více autorů, na které vědomě či nevědomě navazujeme. Toto blogogo má kolektivního autora viditelnějšího než obvykle.18.06.2020 - Jan Gogola ml.
Jako na špatném tripuFilmový publicista Antonín Tesař se podivuje nad novým americkým animovaným dokumentem Halušky: Dobrodružství s psychedeliky (2020), který je ukázkovým příkladem toho, jak popkultura vyprázdnila psychedelii. Ptá se zároveň, co je nového a starého v psychedelických animovaných dokumentech.11.06.2020 - Antonín Tesař
O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová