Filozofie 2.0

Čtvrtý kanál rozhlasové verze britské BBC uvedl nový pořad The Global Philosopher, kde profesor z Harvardské univerzity diskutuje s filozofy-amatéry. Tereza Hadravová přináší kritický pohled na první díl celé série.
31.03.2016 - Tereza Hadravová

The Global Philosopher

Ode mne jistě o tom není žádného spisu a také nikdy nebude; neboť to nijak nelze povědět jako jiné nauky, nýbrž z hojného společného zkoumání té věci a ze soužití najednou, jako plamen vznícený od vylétlé jiskry, vznikne to v duši a pak se již samo živí.
Platón, Sedmý list

Jaké je nejvhodnější médium pro pěstování filozofie? Čemu je filozofické myšlení nejpříbuznější? V současném akademickém provozu je nejstandardnějším filozofickým výstupem psaný text – odborná monografie či článek v recenzovaném periodiku. Tato praxe souvisí s profesionalizací filozofie, se způsobem hodnocení výsledků těch, kteří se jí věnují v kontextu výzkumných pracovišť a univerzit, a v neposlední řadě také s tím, jakou pověst má filozofie – i samo myšlení – mimo akademii. Meditace a hluboké zamyšlení, usebrání se má pro nás privátní, osobní charakter, kterému nejlépe odpovídá právě praxe psaní, potažmo čtení v soukromí.

Je však psaný jazyk – ve většině případů ještě navrch poplatný různým žánrovým omezením a specifickému žargonu – tím ideálním prostředkem k filozofování? Není psaná řeč příliš těžkopádná, napěchovaná nevyslovenými předpoklady, zkratkovitá, hluchá, nepřístupná dialogu? Příliš hrubá, necitlivá ke kontextu, izolovaná od života?

Paralelně s textovou představou filozofie existuje i jiný obraz filozofické praxe, naznačený například v Platónově Sedmém listu. Podle něj je filozofie společným podnikem přátel spoutaných účastí na vzdělávání, diskurzivní otevřeností, láskou k pravdě. V tomto kontextu se tím nejvhodnějším prostředkem k pěstování filozofie jeví mluvená řeč, rozhovor. Platón dokonce hovoří o soužití, tedy o nonverbálním reflektování a sdílení hodnot. (Z pozice člověka donuceného k dennímu potýkání se s hodnotovými otázkami souvisejícími s rodinným provozem mám hned chuť podotknout, že jakýmsi filozofickým inkubátorem, společným zkoumáním a souběžným pokusem o vykonávání „té věci“, totiž toho, jak správně žít, je potencionálně každá rodina.)

Tento obraz dává filozofii do bezprostřední blízkosti k životní – a u Platóna zvláště politické – praxi. Činí z filozofie prostor určený pro společnou reflexi hodnot, které budeme jako spoluobčané sdílet a žít. O vzkříšení takového obrazu na globální úrovni se pokouší nový pořad čtvrtého kanálu rozhlasové BBC, The Global Philosopher, jehož první díl byl uveden minulý týden (a jehož videozáznam je na stránkách BBC k dispozici). Prostor ke společnému zkoumání přitom vymezuje prostřednictvím nových médií a vytváří tak možnost virtuálního soužití napříč kontinenty, vybízející k reflexi toho, co nás spojuje a co rozděluje. Ne náhodou se tak hlavním tématem první epizody stala otázka: Jsou národní (sic!) hranice důležité?

Jedna z diskutujících Lena O.

Nová agora vytvořená Globálním filozofem má podobu televizního studia vydlážděného šedesáti obrazovkami snímajícími dvourozměrné busty žen a mužů umístěné na pozadí výřezů z různých domácích prostředí. Mezi stěnami pokrytými touto demograficky promyšlenou mozaikou vzorku „hloubavých občanů“ globalizovaného světa se pohybuje moderátor diskuze, harvardský profesor politické filozofie Michael Sandel, a hrstka kameramanů neposedně švenkujících po půlkruhové místnosti. Obraz doplňuje grafické zpracování výsledků úvodní ankety (uprchlíka nemá země právo odmítnout podle 86 % diskutujících) a v průběhu debaty vystupující okna s aktivními účastníky diskuze, napodobující estetiku skupinových rozhovorů prostřednictvím googlu či skypu.

Volba Sandela byla jistě ovlivněna jeho výkonem v kurzu „Spravedlnost“, v němž se mu podařilo uhranout a do diskuze zapojit mnohé z téměř tisíce studentů nacpaných v divadelním sále na Harvardské univerzitě. Kurz je volně přístupný on-line a probírané otázky nadále generují mocné vlny elektronických debat. Zdá se, že v interakcích s živými studenty, jejichž reakce dokáže do značné míry předvídat a vůči nimž stojí v jednoznačné roli profesora, je Sandel přesvědčivější než ve vágněji určeném kontextu, obklopen obrazy neznámých dospělých. V úvodním slovu ke Globálnímu filozofovi klade důraz na to, že zinscenované setkání probíhá mezi neprofesionály, ale debata sama dostane nějaký výraz až v sedmé minutě, kdy do ní vstupuje Němka Lena O., jejíž argumentace prozrazuje více než jen povrchní obeznámenost se způsobem argumentace v oblasti politické filozofie. Ne bez příčiny se z Leny stane „hvězda“ celé show, ke které Sandel utíká, aby se mu podařilo zvrátit přehlídku názorů a výronů vlastní zkušenosti ve filozofickou debatu.

Rozpačitost prvního dílu nového pořadu korunoval Sandel tím, že se při deklarovaném pokusu o závěrečné shrnutí debaty nakonec sám uchýlil ke čtení vlastního, předem připraveného textu a projevil tak necitlivost k tomu, co bylo při debatě skutečně vysloveno. Paradoxně se tak nakonec opět posunul ke standardnímu filozofickému projevu, jenž chtěl formát pořadu vyvážit tím, že se pokusil roznítit diskuzi právě mezi neprofesionály. Divácky zajímavější by ovšem mohlo být, kdyby se do publika podařilo příště propašovat více takových Len O., které, ať už je jejich životopis jakýkoli, dokážou debatovat jako profesionální filozofové.





další blogy autora:

Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová
Od tlachání o filmech k filozofii filmuTereza Hadravová rozjímá nad funkcí filmu ve „výtahových“ konverzacích. Kdy jste se někoho naposledy zeptali, zda viděl ten či onen nový film jenom proto, aby řeč nestála?07.06.2018 - Tereza Hadravová
Pro filozofii jako stvořený Estetička a filozofka Tereza Hadravová vede dialog s pedagogem Jerrym Goodenoughem z University of East Anglia o tom, zda schopnost filozofovat mají kromě filmu i jiná média. 25.01.2018 - Tereza Hadravová
Audiovizuální pastvaTereza Hadravová se už po čtvrté vydala na obhajoby ročníkových a absolventských prací CASu na FAMU. V tomto blogu se zaměřuje na část výstavy v GAMU, která je veřejnosti přístupná až do 9. července. 06.07.2017 - Tereza Hadravová
Film jako filozofický prostorFilozofka Tereza Hadravová si ve svém novém blogu klade otázku, jak film jako prostor může obohatit naše vlastní myšlení o další světnici. 11.05.2017 - Tereza Hadravová
Nebát se milovat filmTereza Hadravová sumarizuje své zážitky z 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Jako jednu z nejkomornějších a přitom nejvýraznějších zkušeností reflektuje setkání s italským filmovým kritikem Gionem A. Nazarrem.24.11.2016 - Tereza Hadravová
Anti-Molyneux: Zrakové vrávorání Michaela MadsenaFilozofka Tereza Hadravová reaguje na nedávnou online retrospektivu dánského režiséra Michaela Madsena. Stejně jako Madsen si klade otázku: Jaké by bylo zbavit se zraku a spolu s ním i všeho toho, co zrak odkrývá a zakrývá?19.05.2016 - Tereza Hadravová
Jak se daří dokumentu v časopise Film-PhilosophyTereza Hadravová se vydává do útrob archivu vědeckého časopisu Film-Philosophy, kde pátrá po textech týkajících se dokumentárního filmu.11.02.2016 - Tereza Hadravová
O důvodech k neudělení cenyPodle Terezy Hadravové se za nevyjasněnou dramaturgií a nepřesvědčivou autorskou výpovědí může skrývat vícevýznamová struktura. Dá se výrok letošní poroty zpochybnit?17.12.2015 - Tereza Hadravová
Útěcha (hladu) filozofiíTereza Hadravová ve svém textu přibližuje vztah filmu a filozofie, jemuž je věnována i jedna ze sekcí 19. ročníku MFDF Ji.hlava08.10.2015 - Tereza Hadravová

   poslední blogy:
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková