Festival jako jeden film

Dokumentaristka Tereza Reichová reflektuje viděné na 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Co v člověku mohou vyvolat tři odlišné filmy se stejným tématem?
03.11.2016 - Tereza Reichová

Callshop Istanbul (Hind Benchekroun, Sami Mermer, 2016)

Sedím u tohoto textu dva dny po konci festivalu v Jihlavě. Místo idealistické představy, že jsem si jela na pět dní odpočinout do kinosálů, se cítím naopak vyždímaně. Udělala jsem si to ale sama výběrem osobního programu.

Nezáměrně jsem si vlastně zažila osobní festival dnešní migrační krize a válek proti Daesh (tzv. Islámskému státu). Zažít projekce jednotlivě, v rozestupu několika týdnů, myslím, že bych neodešla s tak silným zážitkem, který ve festivalové realitě na sebe navazoval, odkazoval, nechal vznikat novým kontextům a odjela jsem se zážitkem jednoho velikého filmu a opravdové mizérie.

Vítěz Zlatého medvěda v Berlíně, italský Fuocoammare (s festivalovým překladem Požár na moři) hraje čistě na emoce, ale přesto je to funkčně promyšlený tah, který vás přiková k židli. Psychosomatické problémy sympatického italského kluka Samuela jsou ve filmu položeny do stejné roviny s explicitně ukázanými mrtvolami, které vytahují z člunů připlouvajících z Afriky. Světy obyvatel ostrova Lampedusa se nikdy neprotnou s tisíce emigrantů, kteří se zde se „štěstím“ vylodí.

Fuocoammare: Požár na moři (Gianfranco Rosi, 2015)

Druhý den se mi tento film opět vyjevil v paměti a dal zcela jiný kontext filmu Callshop Istanbul. Dlouhé a zoufalé telefonáty z telefonního centra migrantů ze všech koutů světa, které občas ani nemohou proběhnout. Senegalský muž, který volá svému pašerákovi, že chce vrátit peníze za cestu, měl v noci sen, že se s ním potopí loď a on po moři do Evropy jet nechce. Ví, že to zní trochu pošetile.

Když jsem pak sledovala nervózní obraz z válečného postupu a přestřelek v Kurdistánu s názvem Pešmergové a přitom poslouchala glorifikující komentář jeho režiséra a filozofa Bernarda-Henriho Levyho, nebylo mi ani tak zle z přibývajících utrhaných rukou a mrtvol, jako spíše z obrazů apokalypsy. Drony, které byly vysílány prozkoumávat města, k nimž se armáda Pešmergů blížila, ukazovaly cosi, co připomínalo více obrazy z válečné počítačové hry než to, co bylo kurdskými městy. Ne všichni mohou jít bojovat proti Daesh, ač zrovna kurdské ženy ukazují, že to lze. Kam odešli ti lidé z rozbořených domů? Utekli do Evropy? Sedí někteří v callshopu a shání své příbuzné?

Odpověděla jsem si i vítězným snímkem z mezinárodní soutěže Opus Bonum Strašidla obcházejí Evropou mladé sympatické filmařky a fotografky Marie Kourkoutové a spisovatelky Niki Giannariové. Nekonečně dlouhé statické záběry z italského uprchlického tábora, jehož součástí se pomalu stáváme. Sledujeme v bahně popocházející dětské nohy obuté v dospělých botách, za nimi sandály oblepené igelitem a o kus dál velká dospělá pata kouká z malých střevíčků. Záběry, které by se hodily spíš do filmu o holokaustu, jsou prokládány živou diskuzí na kolejích, které skupina lidí na protest proti zavření hranic blokuje. Klidné a moudré obličeje Syřanů, kteří se nenechají strhnout zbytečnými hádkami, a přesto hrdě blokují dál, připomínají tváře kurdských bojovníků z filmu Pešmergové. Do tváří je otištěna kulturnost obou národů, na kterých stojí dějiny naší civilizace.

Pešmergové (Bernard-Henri Lévy, 2016)

Sedím u počítače a uvědomuji si, že kinematografický moment byl pro mne až druhořadým, ač každý z filmů měl obrovskou sílu ve svém vyprávění, které bylo na hony vzdálené těm ostatním. To co jsem si hlavně odvezla, bylo, jak málo toho vlastně vím, jak v diskuzích na téma současné migrace umím zjednodušovat a zapomínat na další kontexty, bez kterých by jí nebylo. Nutnost neusnout na vavřínech a stále si hledat nové zdroje informací. Nevzdělávat se jen z jednoho zdroje ač k tomu rychlost a počet událostí svádějí. Kdybychom toto dělali všichni, diskuze na novinkách a v hospodách by asi vypadaly jinak.





další blogy autora:

Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Život ve škatulkáchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.09.05.2019 - Tereza Reichová
Mládí vpřed!Dokumentaristka Tereza Reichová vypráví o své roli lektorky dokumentárního filmu na festivalu studentské tvorby Start Film.23.08.2018 - Tereza Reichová
Strach z „oken“Dokumentaristka Tereza Reichová se svěřuje s dilematem, které přináší tvorba pro televizi. Zamýšlí se nad tím, zda a jak přirozený televizní tlak na vyplňování přesně daných programových bloků koresponduje s tvůrčím procesem.09.02.2017 - Tereza Reichová
Dokumentaristovo svědomíDokumentaristka Tereza Reichová předestírá dilema získávání protagonistů na svoji (filmařskou) stranu. Kde jsou hranice v komunikaci mezi postavou dokumentárního filmu a dokumentaristou?04.08.2016 - Tereza Reichová
Zásah dokumentemDokumentaristka Tereza Reichová píše o svých zážitcích z festivalu AFO a klade si otázku, kam se poděly filmy, které dokážou své diváky zasáhnout natolik, aby byť jen zčásti změnili svůj život.05.05.2016 - Tereza Reichová
Město snůDokumentaristka Tereza Reichová píše o restrukturalizaci televize veřejnoprávní služby, která v nedávné době vyvolala vlnu nevole dokumentaristické obce.17.03.2016 - Tereza Reichová
Vše začíná po projekciDokumentaristka Tereza Reichová obhajuje systém projekcí dokumentárních filmů spojených s diskuzemi nejen s tvůrci, ale i s lidmi, kteří k tématu mají co říci.21.01.2016 - Tereza Reichová
Nadchnout pro dokument – nadchnout pro životDokumentaristka Tereza Reichová tentokrát píše o své zkušenosti s často prvním setkáním studentů s tvorbou dokumentárního filmu.03.12.2015 - Tereza Reichová
Být užitečným blbcemTereza Reichová se zamýšlí nad mírou odpovědnosti každého dokumentaristy ke svému tématu, jež ve filmech zpracovává, ať už o kontextu ví jakékoliv množství informací20.08.2015 - Tereza Reichová

   poslední blogy:
Literatura. A přece dokumentární!Nová blogerka dok.revue Barbora Baronová popisuje aktuální situaci literárního dokumentu u nás – ačkoliv zde máme silnou tvůrčí generaci, nemá už tak silné institucionální zázemí. Tomuto svébytnému druhu literatury se úplně nedaří na akademické půdě, ani v rámci grantové politiky. Proto Baronová se svými kolegy a kolegyněmi nedávno iniciovala vznik Asociace literárního dokumentu a společně sepsali manifest. Jaké mají cíle?25.06.2020 - Barbora Baronová
Ozvěny obrazůKaždý text je kontext. Má více autorů, na které vědomě či nevědomě navazujeme. Toto blogogo má kolektivního autora viditelnějšího než obvykle.18.06.2020 - Jan Gogola ml.
Jako na špatném tripuFilmový publicista Antonín Tesař se podivuje nad novým americkým animovaným dokumentem Halušky: Dobrodružství s psychedeliky (2020), který je ukázkovým příkladem toho, jak popkultura vyprázdnila psychedelii. Ptá se zároveň, co je nového a starého v psychedelických animovaných dokumentech.11.06.2020 - Antonín Tesař
O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Žurnalistika a zkušenostní médiaDramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.30.04.2020 - Andrea Slováková
Nemocnice jako konejšivé místoTomáš Stejskal ve svém blogu uvažuje o novém českém doku-soapu Nemocnice v první linii, pojednávajícím o léčení pacientů s koronavirem. Dokumentární cyklus podle něj přináší cenný dotek reality, který stojí v opozici vůči číslům, datům a titulkům virtuálního světa.23.04.2020 - Tomáš Stejskal
Jak Kovy minul dějiny… ale ať je řeší dálFilozof a publicista Petr Fischer uvažuje ve svém blogu nad novým televizním dokumentem Ivo Bystřičana Kovy řeší dějiny, dostupným online na iVysílání České televize. Známý youtuber Karel „Kovy“ Kovář v něm podniká filmovou dokumentární cestu po českých školách, aby zjistil, jak se v nich učí moderní dějiny. Cestu v mnohém neúspěšnou. Přesto v závěru Fischer konstatuje, že jeho snaha může připomínat strategii, kterou pro přežití v postdějinné době navrhoval už před třiceti lety filozof Vilém Flusser.16.04.2020 - Petr Fischer