Festival jako jeden film

Dokumentaristka Tereza Reichová reflektuje viděné na 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Co v člověku mohou vyvolat tři odlišné filmy se stejným tématem?
03.11.2016 - Tereza Reichová

Callshop Istanbul (Hind Benchekroun, Sami Mermer, 2016)

Sedím u tohoto textu dva dny po konci festivalu v Jihlavě. Místo idealistické představy, že jsem si jela na pět dní odpočinout do kinosálů, se cítím naopak vyždímaně. Udělala jsem si to ale sama výběrem osobního programu.

Nezáměrně jsem si vlastně zažila osobní festival dnešní migrační krize a válek proti Daesh (tzv. Islámskému státu). Zažít projekce jednotlivě, v rozestupu několika týdnů, myslím, že bych neodešla s tak silným zážitkem, který ve festivalové realitě na sebe navazoval, odkazoval, nechal vznikat novým kontextům a odjela jsem se zážitkem jednoho velikého filmu a opravdové mizérie.

Vítěz Zlatého medvěda v Berlíně, italský Fuocoammare (s festivalovým překladem Požár na moři) hraje čistě na emoce, ale přesto je to funkčně promyšlený tah, který vás přiková k židli. Psychosomatické problémy sympatického italského kluka Samuela jsou ve filmu položeny do stejné roviny s explicitně ukázanými mrtvolami, které vytahují z člunů připlouvajících z Afriky. Světy obyvatel ostrova Lampedusa se nikdy neprotnou s tisíce emigrantů, kteří se zde se „štěstím“ vylodí.

Fuocoammare: Požár na moři (Gianfranco Rosi, 2015)

Druhý den se mi tento film opět vyjevil v paměti a dal zcela jiný kontext filmu Callshop Istanbul. Dlouhé a zoufalé telefonáty z telefonního centra migrantů ze všech koutů světa, které občas ani nemohou proběhnout. Senegalský muž, který volá svému pašerákovi, že chce vrátit peníze za cestu, měl v noci sen, že se s ním potopí loď a on po moři do Evropy jet nechce. Ví, že to zní trochu pošetile.

Když jsem pak sledovala nervózní obraz z válečného postupu a přestřelek v Kurdistánu s názvem Pešmergové a přitom poslouchala glorifikující komentář jeho režiséra a filozofa Bernarda-Henriho Levyho, nebylo mi ani tak zle z přibývajících utrhaných rukou a mrtvol, jako spíše z obrazů apokalypsy. Drony, které byly vysílány prozkoumávat města, k nimž se armáda Pešmergů blížila, ukazovaly cosi, co připomínalo více obrazy z válečné počítačové hry než to, co bylo kurdskými městy. Ne všichni mohou jít bojovat proti Daesh, ač zrovna kurdské ženy ukazují, že to lze. Kam odešli ti lidé z rozbořených domů? Utekli do Evropy? Sedí někteří v callshopu a shání své příbuzné?

Odpověděla jsem si i vítězným snímkem z mezinárodní soutěže Opus Bonum Strašidla obcházejí Evropou mladé sympatické filmařky a fotografky Marie Kourkoutové a spisovatelky Niki Giannariové. Nekonečně dlouhé statické záběry z italského uprchlického tábora, jehož součástí se pomalu stáváme. Sledujeme v bahně popocházející dětské nohy obuté v dospělých botách, za nimi sandály oblepené igelitem a o kus dál velká dospělá pata kouká z malých střevíčků. Záběry, které by se hodily spíš do filmu o holokaustu, jsou prokládány živou diskuzí na kolejích, které skupina lidí na protest proti zavření hranic blokuje. Klidné a moudré obličeje Syřanů, kteří se nenechají strhnout zbytečnými hádkami, a přesto hrdě blokují dál, připomínají tváře kurdských bojovníků z filmu Pešmergové. Do tváří je otištěna kulturnost obou národů, na kterých stojí dějiny naší civilizace.

Pešmergové (Bernard-Henri Lévy, 2016)

Sedím u počítače a uvědomuji si, že kinematografický moment byl pro mne až druhořadým, ač každý z filmů měl obrovskou sílu ve svém vyprávění, které bylo na hony vzdálené těm ostatním. To co jsem si hlavně odvezla, bylo, jak málo toho vlastně vím, jak v diskuzích na téma současné migrace umím zjednodušovat a zapomínat na další kontexty, bez kterých by jí nebylo. Nutnost neusnout na vavřínech a stále si hledat nové zdroje informací. Nevzdělávat se jen z jednoho zdroje ač k tomu rychlost a počet událostí svádějí. Kdybychom toto dělali všichni, diskuze na novinkách a v hospodách by asi vypadaly jinak.





další blogy autora:

Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Po-voláníTereza Reichová přibližuje svůj život dokumentaristky na volné noze, dělící svůj čas mezi rodinu, natáčení filmů, vedení workshopů, jednání s institucemi či psaní grantových žádostí. V nucené karanténě si užívala chvíle svobody a náhlý příval všeobecného „pokoronavirového“ stresu ji přiměl položit si nové otázky. Podobné si možná pokládá většina z nás.16.07.2020 - Tereza Reichová
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Život ve škatulkáchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.09.05.2019 - Tereza Reichová
Mládí vpřed!Dokumentaristka Tereza Reichová vypráví o své roli lektorky dokumentárního filmu na festivalu studentské tvorby Start Film.23.08.2018 - Tereza Reichová
Strach z „oken“Dokumentaristka Tereza Reichová se svěřuje s dilematem, které přináší tvorba pro televizi. Zamýšlí se nad tím, zda a jak přirozený televizní tlak na vyplňování přesně daných programových bloků koresponduje s tvůrčím procesem.09.02.2017 - Tereza Reichová
Dokumentaristovo svědomíDokumentaristka Tereza Reichová předestírá dilema získávání protagonistů na svoji (filmařskou) stranu. Kde jsou hranice v komunikaci mezi postavou dokumentárního filmu a dokumentaristou?04.08.2016 - Tereza Reichová
Zásah dokumentemDokumentaristka Tereza Reichová píše o svých zážitcích z festivalu AFO a klade si otázku, kam se poděly filmy, které dokážou své diváky zasáhnout natolik, aby byť jen zčásti změnili svůj život.05.05.2016 - Tereza Reichová
Město snůDokumentaristka Tereza Reichová píše o restrukturalizaci televize veřejnoprávní služby, která v nedávné době vyvolala vlnu nevole dokumentaristické obce.17.03.2016 - Tereza Reichová
Vše začíná po projekciDokumentaristka Tereza Reichová obhajuje systém projekcí dokumentárních filmů spojených s diskuzemi nejen s tvůrci, ale i s lidmi, kteří k tématu mají co říci.21.01.2016 - Tereza Reichová

   poslední blogy:
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml
České dokumenty na letošním festivalu Prix Bohemia RadioTeoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková hodnotí pro dok.revue kolekci dokumentů, které letos soutěžily v sekci Dokument na 36. ročníku mezinárodního festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio (PBR). Celý festival proběhl od 12. do 14. října mimořádně v online režimu a online proběhly i diskuze poroty a veřejné prezentace jednotlivých kategorií.15.10.2020 - Andrea Hanáčková