Experiment ve středu

Andrea Slováková, kurátorka ji.hlavské sekce experimentálních filmů, uvažuje nad způsobem, jakým studenty filmové vědy naučit psát o nekonvenčních a podivuhodných filmech.
21.07.2016 - Andrea Slováková

Poslechnout horizont (A. Kryvenko, 2015)

Vždy jsem záviděla zemím, kde reflexe experimentální kinematografie byla a je přirozenou součástí kritického diskurzu a jak filmoví teoretici, tak populární filmoví novináři „umí“ tuto část kinematografie vnímat, analyzovat, kriticky se k ní vztahovat. Psát o avantgardě, resp. konkrétních experimentálních filmech (ať už budeme mluvit o politickém pojmu filmové avantgardy, anebo o jednotlivých dílech, které experimentují s obrazem, zvukem, narací, médiem, technologií…), se u nás na školách učí jen velmi málo (doteď především díky filmaři a teoretikovi Martinu Čihákovi), novináři v širokoformátových médiích s ní prakticky nepřicházejí do styku, zkrátka není součástí toho běžného kritického uvažování. Není se co divit, dlouhá léta nebylo takovéto filmy téměř ani kde zhlédnout, kromě specializovaných výjimečných projekcí.

Pamatuji si zcela odmítavou, až zesměšňující recenzi v MF Dnes na poetický film Petra Marka Láska shora, který produkovala společnost Negativ a který vstoupil do kinodistribuce. V populárních médiích si s ním jaksi nikdo „nevěděl rady“. Jak psát o filmu, který je „divně“ narativní, situace jsou spíše dokumentací chování lidí v nich vystupujících než hereckou akcí, mnoho scén je spíše lyrických než rozvíjejících psychologii postav či příběh?

Jako filmovou vědkyni mě v mém psaní ovlivnilo několik pedagogů – nejvíce Jiří Cieslar, jehož kritický seminář byl tvrdým drilem, kdy se co čtrnáct dní nový text každého z nás, studentů prvního ročníku, velmi kriticky rozebíral do posledního slova. Nenutil nám konkrétní styl, i když zcela otevřeně a i ráda přiznávám, že jsem byla ovlivněna jeho vlastním psaním. Nestydím se za to ani navzdory generačnímu střetu, který Cieslara označil za impresionistu a vymezoval se vůči jeho stylu a přístupu, což jsem nikdy nevnímala jako jeho odsouzení (některé Cieslarovy kritické texty dosud považuji za literární vrchol české filmové kritiky), ale spíše nastolení plurality způsobu reflexe filmového díla i kinematografie. K experimentálnímu filmu jsme se však ve škole prakticky nedostali.

Dnes mám ale úplně jiný pocit. V uplynulém semestru jsem na brněnské katedře filmové vědy učila předmět experimentální film, pouštěla jsem studentům staré avantgardní „klasiky“ i nové podivuhodné filmy, s kontextem historickým, technologickým i kritickým, četli jsme texty, které experimentální kinematografii teoretizují nebo analyzují. Na konci předmětu studenti psali práce. Jak jsem byla potěšená, když jsem tyto texty četla. Najednou se ukázalo, že to vůbec není nic zvláštního nebo nepřekonatelného, že studenti nepotřebují naraci anebo srozumitelný dokumentární přístup, aby se vztáhli k filmu, ke kinematografu, ke stylu, k audiovizuální poezii, k technologickému zkoušení nezvyklých postupů, k podivuhodné stavbě. Hledání významů anebo ponor do čisté estetiky anebo zaměření na koncept či technologii – najednou se ukázalo, že to může být zcela „normální“.

Došla jsem tedy k závěru, že vzhledem k reflexi kinematografie by funkční byl opačný postup: od úplných začátků psaní o filmu se věnovat kromě hraného i dokumentu, animovanému a experimentálnímu filmu. Kompetence vztáhnout se k abstraktnímu, zvláštnímu tvaru bez tradičně konstruovaných významů je pak totiž užitečná i při porozumění nekonvenčním podobám hraného či dokumentárního filmu.

Když jsme na jihlavském festivalu křtili knihu Martina Čiháka Ponorná řeka kinematografie, v televizním přenosu jsem (pochvalně) řekla, že Čihák konečně zpracoval tuto část kinematografie, která vždy stála na okraji, a on se v tom přenosu rozhořčeně rozkřičel – to není okraj, toto je střed! Po přečtení prací studentů, kteří už brzo budou formovat kritický diskurz kinematografie, jsem si říkala dvě věci: (1) doufám, že se někdo z nich stane hlavním filmovým kritikem MF Dnes a vnese do „běžného“ uvažování o filmu schopnost dívat se na nekonvenční film, a (2) Martine Čiháku, toto by tě potěšilo, psát o experimentu je najednou opravdu zcela „normální“.





další blogy autora:

Poznámky na okrajích knihČtení a zpracování non-fikčního textu probíhá nezřídka odlišně od čtení beletrie – text je více „používán“, poznámkován, čtenářka si z něj vybírá klíčové myšlenky, závěry a argumenty, k některým jeho částem se vrací, z textu dále cituje. Podtržení, vlnovky, vykřičníky i poznámky v zapůjčené knize mění její význam, a to i pokud tyto poznámky udělal člověk před pár lety sám.20.08.2020 - Andrea Slováková
Žurnalistika a zkušenostní médiaDramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.30.04.2020 - Andrea Slováková
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Poznámky z Letní filozofické školy 2017Andrea Slováková přináší poznámky z Letní filozofické školy. Napříč mnoha obory od matematiky přes psychiatrii až po politologii se rozprostíralo téma přetržitosti a kontinuity.20.07.2017 - Andrea Slováková
První český originální radio podcastAndrea Slováková reflektuje podcastovou novinku Radia Wave, devítidílnou sérii Zhasni!, jež byla představena na festivalu Prix Bohemia Radio jako vůbec první podcast Českého rozhlasu.20.04.2017 - Andrea Slováková
Dokumentární přemýšlení ve zvukových kompozicíchDramaturgyně ji.hlavské sekce experimentálních filmů ve svém dalším blogu reflektuje radiodokumenty ze 33. ročníku festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio, kde zasedla v porotě pro žánr dokumentu.30.03.2017 - Andrea Slováková
i-LaboratoriumJak si mohli festivaloví návštěvníci na letošní Ji.hlavě hrát a poznávat při tom třeba historii Československa prostřednictvím počítače19.11.2015 - Andrea Slováková
Co říkají první větyNapsat opravdu dobrou první větu je umění. Koláž představuje bakalářské a diplomové práce o dokumentární kinematografii prostřednictvím jejich prvních vět06.08.2015 - Andrea Slováková

   poslední blogy:
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml
České dokumenty na letošním festivalu Prix Bohemia RadioTeoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková hodnotí pro dok.revue kolekci dokumentů, které letos soutěžily v sekci Dokument na 36. ročníku mezinárodního festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio (PBR). Celý festival proběhl od 12. do 14. října mimořádně v online režimu a online proběhly i diskuze poroty a veřejné prezentace jednotlivých kategorií.15.10.2020 - Andrea Hanáčková