Dvacet dva kilogramů solidarity

Radim Procházka píše ve svém blogu o debatě s Olegem Sencovem, která proběhla 5. března na FAMU. Do Prahy přijel tento ukrajinský režisér a bojovník proti anexi Krymu jako host festivalu Jeden svět.
12.03.2020 - Radim Procházka

Oleg Sencov na debatě na FAMU. Foto: Zuzana Lazarová

V davu lidí na chodbě před našlapanou posluchárnou – mimochodem tou největší na FAMU – by ho člověk přehlédl a zpětně jsem si uvědomil, že už jsem ho půl hodiny předtím potkal u výtahu a ani jsem ho nepoznal. Oleg Sencov. Filmař o rok mladší než já, který si v minulých letech pomalu prošlapával cestu na mezinárodní scénu. Nejspíš jsme se nikdy předtím nepotkali, ale osobně znám třeba estonského koproducenta jeho nejnovějšího filmu Čísla, který žije v Praze. Stejný film koprodukovala Česká televize. Svět evropského artového filmu je malý jako tenisová ATP Tour, jen se hraje o menší peníze… Sencov měl našlápnuto dobře, debut Gamer měl v roce 2012 premiéru na festivalu v Rotterdamu a to se počítá. Začal připravovat další film, ale do jeho života vstoupila politika: Majdan, anexe Krymu, zatčení, hladovka. Pět let v „ťurmě“, z toho 145 dnů hladovky… Scény jako z učebnice dějepisu, napínavého historického filmu, nebo aspoň z druhého konce světa. A přitom se jedná o mého vrstevníka, kolegu a slovanského pobratima k tomu. Ta blízkost smrti z politického přesvědčení mne fascinovala jako máloco, a proto jsem se přišel 4. března na toho muže podívat na FAMU, kde diskutoval se studenty.

Tichý hlas a šíje bojovníka

Vcelku malá hlava a nepoměrně k ní výrazná, široká šíje. Jako by stál v lehkém bojovém předklonu, očekávaje útok. Pronikavé oči, převážně zabodnuté k zemi, gesta prakticky žádná, většinu času svírá v obou rukou na břiše mikrofon. Hovoří potichu a monotónně, přesto je v hlase uvolněný a vtipkující. Odpovídá se suchým humorem. „Asi by jim moc nepomohlo, kdybych se za jejich propuštění přimlouval já osobně,“ reaguje na dotaz, zda bojuje za propuštění ostatních ukrajinských politických vězňů z ruských žalářů. Když se mu ale nějaký názor nelíbí, neváhá lidem skočit do řeči, opravit je, komentovat. Kritizuje ty, co se ptají opakovaně, že nedají prostor druhým. Otázka na oblíbené jídlo v něm vyvolává vzpomínku na tiskovku po propuštění s několika stovkami novinářů z celého světa. (Mimochodem, je to boršč…) Opakovaně děkuje za vlnu mezinárodní solidarity, která mu pomohla dostat se na svobodu. Mezinárodní publicita prý není ruskému režimu příjemná, zažil to už ve vězení, kde se k němu začali po vlně zahraniční solidarity chovat lépe.
 

Oleg Sencov na FAMU. Foto: Zuzana Lazarová
 

Když se to vezme kolem a kolem, neřekl nic překvapivého. Rozeznává prý jen dobré a špatné filmy, nic bližšího o svém osobnímu vkusu nebo uměleckém přesvědčení neprozradil. Na otázku, zda řekne něco o připravovaných projektech, odpověděl: „Ne!“ Na dotaz, zda uvažuje o vstupu do politiky, opáčil: „Nikdy neříkej nikdy.“ Většinu novinářských žádostí o rozhovor či psaní komentářů prý odmítá. Zájem druhých, hlavně Hollywoodu, o filmová práva na jeho napínavý životní příběh zpochybňuje, on sám prý životopisný film nepřipravuje. Ve vězení si psal deník a povídky, něco už vyšlo tiskem, něco podle něj má ještě vyjít…

Když přišla řeč na Majdan, byl opět stručný, nicméně slova o tom, že to byla nejdůležitější událost v jeho životě, znějí zcela věrohodně. Tehdy a při pozdějších demonstracích proti ruské anexi jeho rodného Krymu se zřejmě zakalil a získal odvahu k tak extrémním činům, jako je hladovka. „Bál jsem se jen na Majdanu, později už ne,“ vrací se ještě jednou k protivládním kyjevským protestům, při kterých střílela ukrajinská policie na neozbrojené spoluobčany.

Jakási dáma v klobouku se ho ptala, zda dostal do vězení dopis od Člověka v tísni. „Odvezl jsem si odtamtud dvaadvacet kilogramů dopisů vyjadřujících podporu. Jestli je tam ten váš, to si bohužel nepamatuju, omlouvám se.“ Sencov prý nechce mít doma muzeum, a tak dopisy skončily na balkoně.        

Více než polovina otázek zazněla na FAMU v ruštině a jejich tazatelé se představili jako Ukrajinci. Řekl bych, že polovina hostů byli cizinci. Po necelých devadesáti minutách debata skončila. Sencov neřekl mnoho a díval se hlavně do země, ale přes celou místnost bylo cítit, jak musel tenhle jurodivý muž putinovské pochopy vytáčet doběla.





další blogy autora:

Ústa RambyRadim Procházka ve svém dok.blogu aplikuje mcluhanovské dělení na studené a horké médium na současnou situaci s nošením roušek na veřejnosti. Rouška coby studené médium podněcuje naši fantazii více než odhalená tvář. Jak na autora působí selfie Terezy Ramby v roušce? 19.03.2020 - Radim Procházka
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
O filmové režii aneb Český lev dokumentárníProducent Radim Procházka se zamýšlí nad možností rovného boje o Českého lva za režii pro tvůrce hraných a dokumentárních filmů.26.03.2019 - Radim Procházka
Máme na víc Vladimire Vladimiroviči?Producent Radim Procházka představuje svůj nový film Máme na víc, jenž jde právě v těchto dnech do kinodistribuce24.01.2019 - Radim Procházka
TOP 5 2018: ubráněná katedra, filozof vyhozený z trůnu i obrana „lepšofilmování“Producent Radim Procházka bilancuje uplynulý rok 2018, dobré zprávy těsně vítězí se skóre 3:203.01.2019 - Radim Procházka
Ďábel skrytý na vrátniciRadim Procházka a "kauza vrátnice" na FAMU11.10.2018 - Radim Procházka
Povolání producent aneb Weinstein, Pomeje a myProducent Radim Procházka otevírá novou sérii blogů úvodním textem o své profesi „dveřníka, držícího klíče k šancím ostatních“.06.09.2018 - Radim Procházka

   poslední blogy:
Neodvratný čas tiché apokalypsyDokumentaristka, teoretička a včelařka Andrea Hanáčková píše pro dok.revue o tom, jak vnímá oceňovaný snímek Země medu, který zahajoval letošní Jeden svět a je do 2. dubna mimořádně dostupný na portále DAFilms. „Dokument dvou tvůrců ze Skopje Tamary Kotevské a Ljubomira Stefanova je dokonalým obrazem světa, který už nedokáže vyvážit lidskou rozpínavost a reaguje úhybem, nebo úhynem,“ píše Hanáčková.01.04.2020 - Andrea Hanáčková
Laboratorní milostné vztahy v izolaciAntonín Tesař ve svém blogu přibližuje novou reality show Netflixu Láska je slepá, která coby sociální experiment ukazuje podoby současných milostných vztahů. Základní premisa seriálu, totiž lidé izolovaní v osamělých pokojích, kteří si navzájem naslouchají a touží se spolu seznámit, je v době hromadné izolace poměrně symbolická.26.03.2020 - Antonín Tesař
Ústa RambyRadim Procházka ve svém dok.blogu aplikuje mcluhanovské dělení na studené a horké médium na současnou situaci s nošením roušek na veřejnosti. Rouška coby studené médium podněcuje naši fantazii více než odhalená tvář. Jak na autora působí selfie Terezy Ramby v roušce? 19.03.2020 - Radim Procházka
Skříňka s predátoryJanis Prášil uvažuje ve svém dok.blogu o dokumentu Barbory Chalupové a Víta Klusáka V síti. Jejich snímek má podle Prášila širší poselství než jen upozornit na predátory na síti – ukazuje, že internet je jako houba, která do sebe nasává vše kolem. Je taková, jaké je její prostředí. Film není podle Prášila jen obrazem jednotlivců a skupin, ale i systému, jenž má nedostatky v zákonech i prevenci a kvůli zisku z reklam toto toxické prostředí podporuje.05.03.2020 - Janis Prášil
O současném vizuálním aktivismu aneb Právo vidětTeoretička vizuálních studií Andrea Průchová Hrůzová přibližuje ve svém blogu, jaké společenské důsledky má schopnost vidět a právo být viděn či naopak dosud nevidět a nebýt viděn i jaké mohou být konotace vizuality a moci. Vizuální aktivismus, který je dnes čím dál častější, se podle ní snaží o osvobození toho nejcennějšího, co máme – schopnosti vidět sebe a druhé mimo limity naučeného. 27.02.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal