Domku, domečku, kdo v tobě přebývá?

Mediální analytik Milan Kruml glosuje nový německý televizní pořad Get the F*ck Out of My House, který podle něj jeho tvůrci vydávají za něco, co není. Tento fenomén jde ale vysledovat v celém světě reality TV.
25.06.2018 - Milan Kruml

Kdysi dávno, v dřevních dobách reality TV, se část formátů spadajících do této kategorie úmyslně označovala za reality show, byť jimi nebyla. Důvod byl celkem jednoduchý – reality show bylo něco, co diváky přitahovalo, o čem věděli, že obsahuje určitou míru zábavy a napětí. Do jaké míry poté pořady očekávání diváků naplnily, už je věc jiná. Od této praxe se postupně upouštělo s tím, jak se původní formáty reality show dále rozmělňovaly, kopírovaly a také jak vlivem nejrůznějších skandálů a excesů dostával tento subžánr nálepku čehosi pokleslého, bulvárního. A většina televizí (i když z našeho trhu známe i opačné příklady) prostě nechce s pokleslostí mít nic společného, neboť to škodí imidži i příjmům od zadavatelů reklamy. 

Tento, uznávám nepříliš záživný, úvod ovšem nesměřuje k historickému exkurzu, ale ke žhavé realitě. Pověst reality show se totiž v posledních letech příliš nezměnila, a tak jsme svědky opačného postupu. Čistokrevná reality show je často divákům prezentována jako „experiment“, jakási sociální sonda, prostě podívaná s nějakou přidanou hodnotou. Dobrým příkladem z letošního roku je německá verze pořadu Get the F*ck out of my House (zkráceně GTFOOMH, volně přeloženo Táhni z mého domu), kterou odvysílala počátkem roku komerční stanice ProSieben. Na jejích webových stránkách mohli uživatelé najít informaci, že jde o „strategickou reality show“, v některých tiskových materiálech dostala označení experiment. Podívejme se tedy na pořad podrobněji.

Byl vyvinutý v Nizozemsku, kde se poprvé vysílal na komerční televizi RTL5 v roce 2016. V pořadu se 100 kandidátů nastěhuje do pětipokojového rodinného domu o ploše 116 metrů čtverečních, kde mají bydlet po dobu jednoho měsíce. Jsou při tom sledováni 34 kamerami. Kdykoli mohou dům opustit, čímž se ale připravují o možnost vyhrát 100 000 eur. Ty si odnese ten, kdo zůstane v domě jako poslední. Účastníci nemají žádný kontakt s okolním světem – všechny elektronické přístroje, které používají, musejí na začátku soutěže odevzdat. Ponechat si mohou jen malou krabici s několika osobními věcmi, oblečením a hygienickými prostředky. 

Pobyt v domě v tak stísněných podmínkách samozřejmě vede rychle k hádkám o jídlo i další základní potřeby. Napětí zvyšuje i fakt, že při hlasování o tom, kdo dům opustí nejdříve (hlasují všichni přítomní), má důležitější hlas než obyčejní kandidáti i „šéf domu“, kterého si soutěžící každý týden volí. Šéf domu pak má jen pro sebe k dispozici pokoj o velikosti 33 metrů čtverečních i s koupelnou a záchodem.

Get the F*ck out of my House

V německé verzi soutěžilo 45 žen a 55 mužů z Německa, Rakouska a Švýcarska (ProSieben vysílá ve všech třech zemích) mezi 19 a 82 lety. Po první epizodě (z celkových pěti) zůstalo ve hře 78 účastníků – sedm bylo vyloučeno na základě hlasování a pět odešlo dobrovolně. Po druhém dílu žilo v domě 51 lidí, po třetím 35, po čtvrtém 13 a v páté epizodě byl ohlášen vítěz – kandidát Oliver.

Tolik tedy o německé verzi, která se ostatně od té nizozemské příliš nelišila. Diváci viděli méně či více sympatické skutečné lidi v neskutečné situaci a to, jak třeba stojí frontu na pobyt v koupelně nebo na toaletu, hledají místo na spaní či se hádají o příděly jídla. 

Zdálo by se, že jde jen o nějakou další verzi známého Big Brothera. Ovšem není to tak úplně pravda. Právě proto, že pořad byl prezentován jako sociální experiment, nebyl koncipován jako denní show, vysílaná živě, ale byl pečlivě sestříhán do epizod, s komentářem a vybranými protagonisty, jejichž příběhy dostaly přednost před ostatními. Kdybychom tedy měli přísně podle znaků formátu usilovat o jeho přesnější zařazení, asi bychom dospěli k označení reality soap. Zdání, že jde o sociální experiment, podtrhovaly otázky, které si údajně (dle tiskové zprávy) tvůrci kladli: Jak si dokáže sto lidí zorganizovat všední den? Jak dokáže 45 cizích žen a 55 cizích mužů sdílet těsný prostor? Kdo se ukáže jako týmový hráč a jak to ostatní poznají a kdo je stratég? Podobně se ale můžeme ptát u spousty jiných pořadů a získat odpovědi asi nebude příliš těžké. 

Potíž s Get the F*ck out of my House spočívá nejen v tom, že se tváří jako něco, čím není (takových pořadů najdeme v každé televizi přehršel), ale že byl prezentován (i na mezinárodním trhu) jako něco nového a převratného. Nizozemští producenti v posledních letech přišli s řadou někdy až šokujících nápadů, které právem vzbudily pozornost. Od fiktivní reality show s umírající dárkyní ledviny, o niž soutěžili tři pacienti (pacienti byli skuteční, dárkyně herečkou a pořad upozorňoval na nedostatek skutečných dárců) až po nedávný Parents Coming Out, o rodičích, kteří se svým dětem na prahu jejich dospělosti přiznají, že jsou homosexuálové. 

Sto lidí v jednom domě ale spíše připomíná éru, kdy se po úspěchu Big Brothera objevila řada nápodob, která diváky nejen nasytila, ale i otrávila. Není divu, že tato reality show v posledních letech slavila největší úspěch s verzí, v níž se do vily nastěhovaly celebrity. A kdo ví, možná další verze Get the F*ck out of my House bude také s celebritami. Což by poněkud ztížilo možnost adaptovat formát u nás – pokud by se totiž do jednoho rodinného domu nastěhovalo sto známých lidí ze showbyznysu, venku by jich asi příliš mnoho nezůstalo.


Autor pracuje v České televizi.





další blogy autora:

Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml
Kam s dokumentem? aneb Poučení z německé debatyMediální analytik Milan Kruml ve svém únorovém blogu představuje možnou budoucnost vztahu mezi dokumentem a televizí, jež se hojně diskutovala na festivalu Berlinále.21.02.2019 - Milan Kruml
Zprávy na míru – hrozba tradičním médiímMediální analytik Milan Kruml tentokrát přichází s upozorněním na aktuální dění a statistiky ve vztahu společností Facebook a Google a mediálního světa. 22.11.2018 - Milan Kruml
Krimi na obrazovce – jinak, a přesto stejněMediální analytik České televize Milan Kruml v dnešním blogu odhaluje trendy v televizních kriminálkách a odvážných pokusech německé televizní stanice o jejich inovaci skrze účinkování reálných policistů spolu s herci.16.08.2018 - Milan Kruml
Telenovelová válka?Mediální analytik České televize Milan Kruml komentuje nové rozhodnutí saúdskoarabské televizní skupiny MBC odstranit ze své programové nabídky všechny turecké telenovely.22.03.2018 - Milan Kruml
Trump Bump efektMediální analytik České televize Milan Kruml glosuje vývoj amerických médií, kdy se zvyšujícím se zájmem o ně je také kladen vyšší důraz na kvalitu zpravodajství. Jak by se z tzv. Trump Bump efektu mohla česká mediální krajina inspirovat? 18.01.2018 - Milan Kruml
Televize na plátněMediální analytik Milan Kruml z pozice dlouholetého dramaturga ji.hlavské sekce Reality TV komentuje nejen letošní kurátorský výběr televizních pořadů.12.10.2017 - Milan Kruml
Co je to konstruktivní žurnalistika?Mediální analytik Milan Kruml ve svém dalším blogu představuje koncept konstruktivní kritiky a žurnalistiky, přičemž vychází z diskutované knihy dánského novináře Ulrika Haagerupa Constructive News.31.08.2017 - Milan Kruml

   poslední blogy:
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková
Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová