Dokumentární útok na mainstream zadními vrátky

Co o aktuálních výbojích tuzemského dokumentu prozrazují nedávno udělené Ceny české filmové kritiky a nominace na České lvy?
11.02.2021 - Tomáš Stejskal

Z filmu M E Z E R Y

Zobecňovat je ošidné. A vyvozovat cokoli z výsledků filmových cen zrovna v roce, kdy „startovní listinu“ ovlivnila série karantén, nouzových stavů a nucené izolace, by bylo bláhové. Přesto čerstvě udělené Ceny české filmové kritiky a nedávné nominace Českých lvů říkají něco málo o aktuálních výbojích tuzemské dokumentární tvorby. Pojďme to pracovně nazvat neohrožený útok zadními vrátky.

Zatímco loni bylo největším úspěchem tuzemských dokumentů mimo vlastní kategorie, že se na Českých lvech vetřela Dálava (2019) Martina Marečka do nominací za střih, letos se dokumentaristé dostávají do mnohem častějších přímých střetů s hranou tvorbou. Nejvýraznější je pochopitelně spanilá jízda snímku V síti (2020) Víta Klusáka a Barbory Chalupové. Tvůrci nejprve dokázali, že dokument může překonat své hrané kolegy komerčně v pokladnách kin, a nyní začíná „dotírat“ i u kritiků a akademiků v hlavních kategoriích jejich cen.

Tereza Těžká má možnost získat Lva za hlavní roli před Annou Geislerovou, Jenovéfou Bokovou, Janou Plodkovou a Magdalénou Borovou. A u kritiků se film V síti ucházel dokonce o cenu pro nejlepší film a režii za minulý rok. Je to pozoruhodné bez ohledu na to, zda za tím stojí čistě schopnost snímku prorazit zvolenou metodou a estetikou stále udržované mentální hranice dělící tvorbu na dokumentární a hranou, nebo zda přispěl i fakt, že nezanedbatelné množství snímků mělo odsunutou premiéru na další rok. Každopádně pokud pandemie snímku V síti na jaře překazila ještě větší bourání kasovních rekordů pro tuzemský dokumentární počin, nyní se karma vyrovnala. A nutno poznamenat, že v cenách kritiky svedly snímky Krajina ve stínu (2020), Šarlatán (2020) a V síti rovnocenný boj – první získal 18 hlasů, třetí jen o tři méně.

Podobných drobných vítězství je víc. V síti je tématem i estetikou divácký film, vlastně dokumentární blockbuster, což nic neříká o jeho kvalitách. Je to film, který jednou nohou vstupuje na teritorium hraného filmu, a není divu, že s ním vede rovný boj. Podobně i Marečkova Dálava je z rodu současných observačních dokumentárních dramat, je to emotivní road movie, která pozvolna umí chytit za srdce kohokoli.
 

Z filmu V síti
 

Zato dokumentární esej Viery Čákanyové FREM (2019) je esteticky o poznání radikálnější a abstraktnější dílo. Experiment pro náročnější publikum. Ale jeho zvukové kvality rozpoznali akademici v nominacích a u kritiků předčil svou kamerou Slámovu Krajinu ve stínu, jakkoli se Slámův kameraman Marek Diviš notně snažil napojit na poetiku mnoha velikánů evropské kinematografie od Bély Tarra po Karla Kachyňu či Vojtěcha Jasného. Je to signál, že i nekompromisní dokumentární snímky jako FREM umí vykročit z „ghetta“ výsostných cinefilů, kam občas – jakkoli neprávem – bývají radikálnější experimenty vykazovány. Možná je to malý krůček pro dokument i pro lidstvo, ale je dobré si ho všimnout.

Kraťasy o mezerách v čase

Další výboje přicházejí se zavedením kategorie krátkého filmu. Akademici vydělili vedle nejlepších studentských – a většinově krátkometrážních – filmů pro krátké snímky další samostatnou sekci. Jakkoli se letos nominace v obou sekcích v podstatě duplikují, je to krok správným směrem. U kritiků se pak krátké filmy objevují jako samostatná kategorie poprvé. A podobně jako za necelý měsíc na Českých lvech se tu potkává ambiciózní hraný film Anatomie českého odpoledne (2020) Adama Martince s dokumentárním esejem Pripyat Piano (2020) Elišky Cílkové. U kritiků byl poměr dokumentů v této sekci dokonce 2:1, neboť třetím snímkem byly animované i dokumentární M E Z E R Y (2020) Nory Štrbové.

Byť si cenu kritiků nakonec odnesl Adam Martinec za svou snahu nadále svébytně rozvíjet poetiku a komiku československé nové vlny, kterou nyní navíc smiřuje s moderními festivalovými trendy, je dobře, že se mohou „kraťasy“ střetnout na férovějším poli, než když dříve občas nějaký zabloudil do kategorií typu Mimo kino, kde stál proti nákladným seriálům z produkce HBO.
 

"Možná díky pobytu v karanténě pomůže vzrůstající zájem o VOD platformy a ochota měnit své divácké návyky... Bez ohledu na stopáž tu všechny snímky mají stejně velké vizuální políčko a přinejmenším teoreticky dostávají stejnou šanci přimět publikum, aby jim dalo šanci."
 

Oba krátké dokumenty si větší pozornost bezesporu zaslouží. Režisérky se v nich dotýkají povahy času, Nora Štrbová v M E Z E R Á CH pomocí různých animačních technik vyobrazuje život v neustálém „teď“, když člověku nefunguje krátkodobá paměť, Eliška Cílková hledí naopak na bezčasí ve světě duchů a polomrtvých pian v ukrajinském městě Pripjať nacházejícím se tři kilometry od černobylské jaderné elektrárny.

Teď už jen přijít na to, jak krátkometrážní tvorbu dostat také k divákům. Možná díky pobytu v karanténě pomůže vzrůstající zájem o VOD platformy a ochota měnit své divácké návyky. Internetové videotéky mají oproti tradičnějším distribučním kanálům jako je kino či televize jedno specifikum. Nemusí počítat s prostorem pro reklamy a vytvářet pásma, která by snáze zaplnila vysílací okno či přiměla diváky k cestě do kin. Bez ohledu na stopáž tu všechny snímky mají stejně velké vizuální políčko a přinejmenším teoreticky dostávají stejnou šanci přimět publikum, aby jim dalo šanci.





další blogy autora:

Mezi samizdatem a veksláctvímDokument Králové videa představuje rychlodabované videokazety jako fenomém vypovídající o tekuté hranici mezi komunismem a kapitalismem.03.09.2020 - Tomáš Stejskal
Nemocnice jako konejšivé místoTomáš Stejskal ve svém blogu uvažuje o novém českém doku-soapu Nemocnice v první linii, pojednávajícím o léčení pacientů s koronavirem. Dokumentární cyklus podle něj přináší cenný dotek reality, který stojí v opozici vůči číslům, datům a titulkům virtuálního světa.23.04.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Velkofilmy z archivůFilmový publicista Tomáš Stejskal si ve svém blogu klade otázku, zda mohou současné dokumentární hity jako Apollo 11 či Diego Maradona změnit vnímání dokumentů.19.09.2019 - Tomáš Stejskal
Taktilní ohledávání knihy Generace JihlavaJak píší o dokumentárních filmech kritici, jak dokumentaristé a co vzejde ze srovnání jejich pohledů?07.05.2015 - Tomáš Stejskal
Vědci s kamerou definují novou filmovou estetikuSouvisí spolu hnutí direct cinema a současné snímky z experimentální audiovisuální laboratoře Sensory Ethnography Lab? Krátké zamyšlení o vědě, technice a umění.19.03.2015 - Tomáš Stejskal
Poctivost a střety zájmůFalešný úvodník nového editora a letmé zamyšlení o různých způsobech psaní o filmu22.01.2015 - Tomáš Stejskal
Neočekávaná setkáníPrvní příspěvek filmového publicisty a ji.hlavského "insidera" Tomáše Stejskala30.10.2014 - Tomáš Stejskal

   poslední blogy:
Dobývání vesmíru v době pandemieZnámá teoretička vizuální kultury si ve svém dok.blogu klade otázku, jakou zprávu podává rover Perseverance, jenž nedávno přistál na planetě Mars, o současném stavu naší společnosti. Čeho se stal symbolem? A jak důležitou roli v pochopení tohoto projektu NASA sehrávají všudypřítomné obrazy?04.03.2021 - Andrea Průchová Hrůzová
Letem podcastovým světem IModerátor, dokumentarista a dramaturg Dan Moravec hodnotí nejzajímavější české podcasty. Co se podle něj vyplatí sledovat a proč? V prvním díle se zaměřuje na nejzdařilejší zpravodajské podcasty.18.02.2021 - Dan Moravec
Kratochvíl a Koudelka: básníci světlaOba jsou světově uznávaní fotografové a oba se nedávno dočkali svého dokumentárního portrétu. Josef Koudelka a Antonín Kratochvíl prožili dětství a mládí v komunismu, ale s dědictvím totality se vyrovnávají odlišně. V čem se sobě navzájem podobají a v čem se naopak liší? A podařilo se to zachytit v dokumentárních portrétech?04.02.2021 - Janis Prášil
Tajné lásky a tajná pornografieČím kritika Antonína Tesaře zaujaly dokumenty z produkce Netflixu Circus of Books a Tajná láska, nořící se do „tajných dějin“ americké queer subkultury? „Oba snímky nejsou filmařsky nijak rafinované, jsou ale odzbrojující svou spontánností. V obou případech se tvůrcům zároveň daří plynule propojit malé a velké dějiny,“ zdůrazňuje Tesař.28.01.2021 - Antonín Tesař
Jak na… s Johnem WilsonemV čem tkví půvab i hloubka dokumentární série Jak na... s Johnem Wilsonem, kterou filmový kritik a bloger dok.revue Martin Šrajer považuje za nejlepší dokumentární počin loňského roku? Wilsonova věta, že „nedá tolik práce proměnit obyčejný objekt v něco neobyčejného“, by podle Šrajera mohla být hlavní tezí celé série. Wilson nás podle něj vede k „přehodnocení našeho vztahu k místům, kterými denně procházíme a vůči jejichž skrytým významům jsme se stali netečnými... Přitom – jako ti nejlepší dokumentaristé – v zásadě nedělá nic jiného, než že ukazuje, jak lidé žijí.“21.01.2021 - Martin Šrajer
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.