Dokumentarista a paragrafy: Několik poznámek úvodem

Tvorbu dokumentu mohou zkomplikovat různé právní situace. O tom, jak s nimi zacházet a co dělat, bude psát „filmový právník“ Ivan David. Ve svém prvním příspěvku shrnuje, co vše by mohlo dokumentaristu z hlediska práva potkat.
16.07.2015 - Ivan David

Když se tvůrce dokumentů setká se slibným námětem na nový film, měl by také uvažovat z různých hledisek o jeho zfilmovatelnosti. Měl by tedy přemýšlet o tom, nakolik je objekt jeho zájmu (slavná osobnost, architektonický skvost, flóra tropického pralesa…) reálně dostupný, o možnostech financování takového projektu, zvažovat i potenciální harmonogram a podobně. Zřídkakdy se již v těchto prvotních tvůrcových, potažmo producentových, rozjímáních objeví také úvahy o možných právních úskalích, která by se při tvorbě a výrobě dokumentu mohla vyskytnout.

Pokud dokumentarista nedisponuje věšteckými schopnostmi, je poměrně logické, že ani reálně nemůže domyslet každou jednotlivou eventualitu, která se při tvorbě a výrobě tak křehkého a do jisté míry vždy nevyzpytatelného útvaru, jakým je dokumentární film, může naskytnout. Nicméně štěstí přeje připraveným – právně připravený štáb dokumentárního filmu z toho nevyjímaje.

Nutnost vypořádání některých práv se objeví při realizaci každého jednotlivého projektu, proto je třeba s nimi vždy počítat.  Jde především o práva jednotlivých členů štábu (tvůrčí profese – režisér, kameraman, mistr zvuku, střihač apod., i netvůrčí profese – osvětlovači, účetní, klapka atd.). Zde je situace poměrně jasná a práva těchto osob jsou vypořádána standardními, zpravidla typizovanými smlouvami (zejména smlouvy o dílo, smlouvy licenční a pracovní smlouvy; rozdíly mezi nimi vysvětlíme v některém samostatném budoucím příspěvku). Taktéž bývá zřejmé, jaká právní jednání užít při běžných činnostech, jako je pronájem filmové techniky nebo získání přístupu do určité lokace.

Největší potíže tak v praxi z právního hlediska působí ty situace, které lze pro jejich nestandardnost nebo nahodilost jen stěží předvídat. Nejnahodilejším elementem bývají přitom při vzniku dokumentárních filmů jejich vlastní (lidští) protagonisté. S výjimkou zvláštních situací, kdy souhlas těchto osob s jejich účinkováním v dokumentu není zákonem vyžadován (jde především o účely čistě vědecké, umělecké nebo zpravodajské, případně o takzvané vystoupení v záležitosti veřejného zájmu), je třeba jejich souhlas taktéž zajistit – přičemž specifikum tohoto souhlasu spočívá v tom, že dle zákona může být v podstatě kdykoliv opět odvolán, ledaže by šlo o zjevné zneužití práva. Zde pak nastávají mnohé sporné situace. Opakovaně jsem se například setkal se situací, kdy byl náhodný kolemjdoucí nevědomky zachycen při vzniku uměleckého díla (šlo nejenom o dokumentární záznamy, ale v jednom případě i o přebal jistého hudebního alba) a následně tento občan zpravidla požadoval peněžitou kompenzaci za poskytnutí svého dodatečného souhlasu. Zda jeho souhlas byl, či nebyl potřeba, se přitom lišilo případ od případu, zejména v závislosti na tom, nakolik „komerční“ cíle byly tvůrci příslušného uměleckého díla sledovány.

„Potíž“ s účinkujícími často spočívá též v tom, že mohou mít nutkání před kamerou vyjadřovat určité se zákonem neslučitelné (například rasistické nebo jinak xenofobní) postoje nebo realizovat podobně problematické chování. Dokumentarista pak musí velmi pečlivě zvažovat, v jaké formě dokument realizovat, aby sám nemohl být nařčen z protizákonné činnosti, třeba z podněcování k rasové nenávisti. Dnes již klasický rozsudek na toto téma – ukazující na nejednoznačnost řešení tohoto zdánlivě prostého problému – vydal Evropský soud pro lidská práva v roce 1994 ve sporu Jersild proti Dánsku, kde byl řešen případ dánského novináře Jense Olafa Jersilda, který v polovině 80. let minulého století vytvořil pro dánskou televizi interview se skupinou rasistických mladíků. Dánský stát za tuto reportáž novináři uložil pokutu 1000 dánských korun; když však případ po několika letech doputoval až k Evropskému soudu pro lidská práva, tento po podrobném zvážení všech okolností nakonec rozhodl, že pokutování novináře bylo za dané situace neoprávněné, neboť nebyla naplněna základní podmínka „nezbytnosti v demokratické společnosti“ pro takové omezení svobody slova.

Vždy je tedy třeba počítat se situacemi, které nastanou s pravděpodobností hraničící s jistotou a předem se na ně pokusit připravit. Právně problematických situací se může nejen při vzniku dokumentárního filmu naskytnout nepočítaně a je třeba se jich alespoň nebát. Protože každý právní problém má řešení.

V dalších příspěvcích se blíže podíváme na právní problémy, které zde byly jenom letmo naznačeny, včetně těch které se mohou ukázat ve fázi užití hotového dokumentárního filmu, zejména pak v distribuci.


Medailon autora

Foto: Karel Cudlín © Nová beseda

Ivan David

Advokát. Absolvent právnické fakulty UK a filmové vědy na filozofické fakultě téže univerzity. V roce 2015 vyšla jeho odborná publikace Filmové právo: Autorskoprávní perspektiva. Od roku 2013 je expertem Státního fondu kinematografie se specializací na ochranu práv ke kinematografickým dílům a jejich záznamům. Nepravidelně píše pro právní online portály jako elaw.cz nebo epravo.cz.





další blogy autora:

Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Meze inspiraceFilmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.14.12.2017 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Všechno je v pořádkuFilmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.08.06.2017 - Ivan David
Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmuFilmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?23.03.2017 - Ivan David

   poslední blogy:
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková