Dokumentarista a paragrafy: Několik poznámek úvodem

Tvorbu dokumentu mohou zkomplikovat různé právní situace. O tom, jak s nimi zacházet a co dělat, bude psát „filmový právník“ Ivan David. Ve svém prvním příspěvku shrnuje, co vše by mohlo dokumentaristu z hlediska práva potkat.
16.07.2015 - Ivan David

Když se tvůrce dokumentů setká se slibným námětem na nový film, měl by také uvažovat z různých hledisek o jeho zfilmovatelnosti. Měl by tedy přemýšlet o tom, nakolik je objekt jeho zájmu (slavná osobnost, architektonický skvost, flóra tropického pralesa…) reálně dostupný, o možnostech financování takového projektu, zvažovat i potenciální harmonogram a podobně. Zřídkakdy se již v těchto prvotních tvůrcových, potažmo producentových, rozjímáních objeví také úvahy o možných právních úskalích, která by se při tvorbě a výrobě dokumentu mohla vyskytnout.

Pokud dokumentarista nedisponuje věšteckými schopnostmi, je poměrně logické, že ani reálně nemůže domyslet každou jednotlivou eventualitu, která se při tvorbě a výrobě tak křehkého a do jisté míry vždy nevyzpytatelného útvaru, jakým je dokumentární film, může naskytnout. Nicméně štěstí přeje připraveným – právně připravený štáb dokumentárního filmu z toho nevyjímaje.

Nutnost vypořádání některých práv se objeví při realizaci každého jednotlivého projektu, proto je třeba s nimi vždy počítat.  Jde především o práva jednotlivých členů štábu (tvůrčí profese – režisér, kameraman, mistr zvuku, střihač apod., i netvůrčí profese – osvětlovači, účetní, klapka atd.). Zde je situace poměrně jasná a práva těchto osob jsou vypořádána standardními, zpravidla typizovanými smlouvami (zejména smlouvy o dílo, smlouvy licenční a pracovní smlouvy; rozdíly mezi nimi vysvětlíme v některém samostatném budoucím příspěvku). Taktéž bývá zřejmé, jaká právní jednání užít při běžných činnostech, jako je pronájem filmové techniky nebo získání přístupu do určité lokace.

Největší potíže tak v praxi z právního hlediska působí ty situace, které lze pro jejich nestandardnost nebo nahodilost jen stěží předvídat. Nejnahodilejším elementem bývají přitom při vzniku dokumentárních filmů jejich vlastní (lidští) protagonisté. S výjimkou zvláštních situací, kdy souhlas těchto osob s jejich účinkováním v dokumentu není zákonem vyžadován (jde především o účely čistě vědecké, umělecké nebo zpravodajské, případně o takzvané vystoupení v záležitosti veřejného zájmu), je třeba jejich souhlas taktéž zajistit – přičemž specifikum tohoto souhlasu spočívá v tom, že dle zákona může být v podstatě kdykoliv opět odvolán, ledaže by šlo o zjevné zneužití práva. Zde pak nastávají mnohé sporné situace. Opakovaně jsem se například setkal se situací, kdy byl náhodný kolemjdoucí nevědomky zachycen při vzniku uměleckého díla (šlo nejenom o dokumentární záznamy, ale v jednom případě i o přebal jistého hudebního alba) a následně tento občan zpravidla požadoval peněžitou kompenzaci za poskytnutí svého dodatečného souhlasu. Zda jeho souhlas byl, či nebyl potřeba, se přitom lišilo případ od případu, zejména v závislosti na tom, nakolik „komerční“ cíle byly tvůrci příslušného uměleckého díla sledovány.

„Potíž“ s účinkujícími často spočívá též v tom, že mohou mít nutkání před kamerou vyjadřovat určité se zákonem neslučitelné (například rasistické nebo jinak xenofobní) postoje nebo realizovat podobně problematické chování. Dokumentarista pak musí velmi pečlivě zvažovat, v jaké formě dokument realizovat, aby sám nemohl být nařčen z protizákonné činnosti, třeba z podněcování k rasové nenávisti. Dnes již klasický rozsudek na toto téma – ukazující na nejednoznačnost řešení tohoto zdánlivě prostého problému – vydal Evropský soud pro lidská práva v roce 1994 ve sporu Jersild proti Dánsku, kde byl řešen případ dánského novináře Jense Olafa Jersilda, který v polovině 80. let minulého století vytvořil pro dánskou televizi interview se skupinou rasistických mladíků. Dánský stát za tuto reportáž novináři uložil pokutu 1000 dánských korun; když však případ po několika letech doputoval až k Evropskému soudu pro lidská práva, tento po podrobném zvážení všech okolností nakonec rozhodl, že pokutování novináře bylo za dané situace neoprávněné, neboť nebyla naplněna základní podmínka „nezbytnosti v demokratické společnosti“ pro takové omezení svobody slova.

Vždy je tedy třeba počítat se situacemi, které nastanou s pravděpodobností hraničící s jistotou a předem se na ně pokusit připravit. Právně problematických situací se může nejen při vzniku dokumentárního filmu naskytnout nepočítaně a je třeba se jich alespoň nebát. Protože každý právní problém má řešení.

V dalších příspěvcích se blíže podíváme na právní problémy, které zde byly jenom letmo naznačeny, včetně těch které se mohou ukázat ve fázi užití hotového dokumentárního filmu, zejména pak v distribuci.


Medailon autora

Foto: Karel Cudlín © Nová beseda

Ivan David

Advokát. Absolvent právnické fakulty UK a filmové vědy na filozofické fakultě téže univerzity. V roce 2015 vyšla jeho odborná publikace Filmové právo: Autorskoprávní perspektiva. Od roku 2013 je expertem Státního fondu kinematografie se specializací na ochranu práv ke kinematografickým dílům a jejich záznamům. Nepravidelně píše pro právní online portály jako elaw.cz nebo epravo.cz.





další blogy autora:

Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Meze inspiraceFilmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.14.12.2017 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Všechno je v pořádkuFilmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.08.06.2017 - Ivan David
Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmuFilmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?23.03.2017 - Ivan David

   poslední blogy:
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Žurnalistika a zkušenostní médiaDramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.30.04.2020 - Andrea Slováková
Nemocnice jako konejšivé místoTomáš Stejskal ve svém blogu uvažuje o novém českém doku-soapu Nemocnice v první linii, pojednávajícím o léčení pacientů s koronavirem. Dokumentární cyklus podle něj přináší cenný dotek reality, který stojí v opozici vůči číslům, datům a titulkům virtuálního světa.23.04.2020 - Tomáš Stejskal
Jak Kovy minul dějiny… ale ať je řeší dálFilozof a publicista Petr Fischer uvažuje ve svém blogu nad novým televizním dokumentem Ivo Bystřičana Kovy řeší dějiny, dostupným online na iVysílání České televize. Známý youtuber Karel „Kovy“ Kovář v něm podniká filmovou dokumentární cestu po českých školách, aby zjistil, jak se v nich učí moderní dějiny. Cestu v mnohém neúspěšnou. Přesto v závěru Fischer konstatuje, že jeho snaha může připomínat strategii, kterou pro přežití v postdějinné době navrhoval už před třiceti lety filozof Vilém Flusser.16.04.2020 - Petr Fischer
Skutečnost jako sociální mizanscénaEstetička Tereza Hadravová přibližuje hlavní myšlenky knihy filmového kritika a teoretika Adriana Martina Mizanscéna a filmový styl, kterou v překladu Veroniky Klusákové vydalo nedávno Nakladatelství AMU. Pojem "sociální mizanscéna", se kterým v knize pracuje, Hadravová aktuálně vztahuje ke změnám, které v těchto týdnech izolace prožíváme a jež se dotýkají proměny veřejného prostoru, oděvu i společenských konvencí.09.04.2020 - Tereza Hadravová
Neodvratný čas tiché apokalypsyDokumentaristka, teoretička a včelařka Andrea Hanáčková píše pro dok.revue o tom, jak vnímá oceňovaný snímek Země medu, který zahajoval letošní Jeden svět a je do 2. dubna mimořádně dostupný na portále DAFilms. „Dokument dvou tvůrců ze Skopje Tamary Kotevské a Ljubomira Stefanova je dokonalým obrazem světa, který už nedokáže vyvážit lidskou rozpínavost a reaguje úhybem, nebo úhynem,“ píše Hanáčková.01.04.2020 - Andrea Hanáčková
Laboratorní milostné vztahy v izolaciAntonín Tesař ve svém blogu přibližuje novou reality show Netflixu Láska je slepá, která coby sociální experiment ukazuje podoby současných milostných vztahů. Základní premisa seriálu, totiž lidé izolovaní v osamělých pokojích, kteří si navzájem naslouchají a touží se spolu seznámit, je v době hromadné izolace poměrně symbolická.26.03.2020 - Antonín Tesař
Ústa RambyRadim Procházka ve svém dok.blogu aplikuje mcluhanovské dělení na studené a horké médium na současnou situaci s nošením roušek na veřejnosti. Rouška coby studené médium podněcuje naši fantazii více než odhalená tvář. Jak na autora působí selfie Terezy Ramby v roušce? 19.03.2020 - Radim Procházka