Dokumentarista a paragrafy: Několik poznámek úvodem

Tvorbu dokumentu mohou zkomplikovat různé právní situace. O tom, jak s nimi zacházet a co dělat, bude psát „filmový právník“ Ivan David. Ve svém prvním příspěvku shrnuje, co vše by mohlo dokumentaristu z hlediska práva potkat.
16.07.2015 - Ivan David

Když se tvůrce dokumentů setká se slibným námětem na nový film, měl by také uvažovat z různých hledisek o jeho zfilmovatelnosti. Měl by tedy přemýšlet o tom, nakolik je objekt jeho zájmu (slavná osobnost, architektonický skvost, flóra tropického pralesa…) reálně dostupný, o možnostech financování takového projektu, zvažovat i potenciální harmonogram a podobně. Zřídkakdy se již v těchto prvotních tvůrcových, potažmo producentových, rozjímáních objeví také úvahy o možných právních úskalích, která by se při tvorbě a výrobě dokumentu mohla vyskytnout.

Pokud dokumentarista nedisponuje věšteckými schopnostmi, je poměrně logické, že ani reálně nemůže domyslet každou jednotlivou eventualitu, která se při tvorbě a výrobě tak křehkého a do jisté míry vždy nevyzpytatelného útvaru, jakým je dokumentární film, může naskytnout. Nicméně štěstí přeje připraveným – právně připravený štáb dokumentárního filmu z toho nevyjímaje.

Nutnost vypořádání některých práv se objeví při realizaci každého jednotlivého projektu, proto je třeba s nimi vždy počítat.  Jde především o práva jednotlivých členů štábu (tvůrčí profese – režisér, kameraman, mistr zvuku, střihač apod., i netvůrčí profese – osvětlovači, účetní, klapka atd.). Zde je situace poměrně jasná a práva těchto osob jsou vypořádána standardními, zpravidla typizovanými smlouvami (zejména smlouvy o dílo, smlouvy licenční a pracovní smlouvy; rozdíly mezi nimi vysvětlíme v některém samostatném budoucím příspěvku). Taktéž bývá zřejmé, jaká právní jednání užít při běžných činnostech, jako je pronájem filmové techniky nebo získání přístupu do určité lokace.

Největší potíže tak v praxi z právního hlediska působí ty situace, které lze pro jejich nestandardnost nebo nahodilost jen stěží předvídat. Nejnahodilejším elementem bývají přitom při vzniku dokumentárních filmů jejich vlastní (lidští) protagonisté. S výjimkou zvláštních situací, kdy souhlas těchto osob s jejich účinkováním v dokumentu není zákonem vyžadován (jde především o účely čistě vědecké, umělecké nebo zpravodajské, případně o takzvané vystoupení v záležitosti veřejného zájmu), je třeba jejich souhlas taktéž zajistit – přičemž specifikum tohoto souhlasu spočívá v tom, že dle zákona může být v podstatě kdykoliv opět odvolán, ledaže by šlo o zjevné zneužití práva. Zde pak nastávají mnohé sporné situace. Opakovaně jsem se například setkal se situací, kdy byl náhodný kolemjdoucí nevědomky zachycen při vzniku uměleckého díla (šlo nejenom o dokumentární záznamy, ale v jednom případě i o přebal jistého hudebního alba) a následně tento občan zpravidla požadoval peněžitou kompenzaci za poskytnutí svého dodatečného souhlasu. Zda jeho souhlas byl, či nebyl potřeba, se přitom lišilo případ od případu, zejména v závislosti na tom, nakolik „komerční“ cíle byly tvůrci příslušného uměleckého díla sledovány.

„Potíž“ s účinkujícími často spočívá též v tom, že mohou mít nutkání před kamerou vyjadřovat určité se zákonem neslučitelné (například rasistické nebo jinak xenofobní) postoje nebo realizovat podobně problematické chování. Dokumentarista pak musí velmi pečlivě zvažovat, v jaké formě dokument realizovat, aby sám nemohl být nařčen z protizákonné činnosti, třeba z podněcování k rasové nenávisti. Dnes již klasický rozsudek na toto téma – ukazující na nejednoznačnost řešení tohoto zdánlivě prostého problému – vydal Evropský soud pro lidská práva v roce 1994 ve sporu Jersild proti Dánsku, kde byl řešen případ dánského novináře Jense Olafa Jersilda, který v polovině 80. let minulého století vytvořil pro dánskou televizi interview se skupinou rasistických mladíků. Dánský stát za tuto reportáž novináři uložil pokutu 1000 dánských korun; když však případ po několika letech doputoval až k Evropskému soudu pro lidská práva, tento po podrobném zvážení všech okolností nakonec rozhodl, že pokutování novináře bylo za dané situace neoprávněné, neboť nebyla naplněna základní podmínka „nezbytnosti v demokratické společnosti“ pro takové omezení svobody slova.

Vždy je tedy třeba počítat se situacemi, které nastanou s pravděpodobností hraničící s jistotou a předem se na ně pokusit připravit. Právně problematických situací se může nejen při vzniku dokumentárního filmu naskytnout nepočítaně a je třeba se jich alespoň nebát. Protože každý právní problém má řešení.

V dalších příspěvcích se blíže podíváme na právní problémy, které zde byly jenom letmo naznačeny, včetně těch které se mohou ukázat ve fázi užití hotového dokumentárního filmu, zejména pak v distribuci.


Medailon autora

Foto: Karel Cudlín © Nová beseda

Ivan David

Advokát. Absolvent právnické fakulty UK a filmové vědy na filozofické fakultě téže univerzity. V roce 2015 vyšla jeho odborná publikace Filmové právo: Autorskoprávní perspektiva. Od roku 2013 je expertem Státního fondu kinematografie se specializací na ochranu práv ke kinematografickým dílům a jejich záznamům. Nepravidelně píše pro právní online portály jako elaw.cz nebo epravo.cz.





další blogy autora:

Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Meze inspiraceFilmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.14.12.2017 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Všechno je v pořádkuFilmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.08.06.2017 - Ivan David
Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmuFilmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?23.03.2017 - Ivan David

   poslední blogy:
Jak na… s Johnem WilsonemV čem tkví půvab i hloubka dokumentární série Jak na... s Johnem Wilsonem, kterou filmový kritik a bloger dok.revue Martin Šrajer považuje za nejlepší dokumentární počin loňského roku? Wilsonova věta, že „nedá tolik práce proměnit obyčejný objekt v něco neobyčejného“, by podle Šrajera mohla být hlavní tezí celé série. Wilson nás podle něj vede k „přehodnocení našeho vztahu k místům, kterými denně procházíme a vůči jejichž skrytým významům jsme se stali netečnými... Přitom – jako ti nejlepší dokumentaristé – v zásadě nedělá nic jiného, než že ukazuje, jak lidé žijí.“21.01.2021 - Martin Šrajer
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml