Dobrý soudce ještě žije

Filmový právník Ivan David přichází s příběhem Samsona Kambalu, autora výstavy, jež na Bienále 2015 parodovala radikální změnu názoru jednoho z členů Situacionistické internacionály.
07.01.2016 - Ivan David

Samson Kambalu

Před několika týdny jsem se s potěšením zúčastnil festivalu PAF – Přehlídka animovaného filmu Olomouc 2015. Zde jsem měl možnost usednout ke kulatému stolu, u kterého se nalézal rovněž malawisko-britský umělec Samson Kambalu. Pan Kambalu, jehož doménou jsou umělecké provokace a happeningy všeho druhu, tu s humorem vyprávěl mimo jiné o svých letošních právních patáliích spojených s účastí na benátském Bienále. Nejen tento případ, ukončený rozsudkem, jenž padl u benátského soudu dne 7. listopadu 2015, ale i způsob, kterým s ním zdejší soudce naložil, mi přišly v lecčems příznačné.

Žalobcem v dané kauze byl Gianfranco Sanguinetti, jeden z předních členů někdejšího radikálně levicového uměleckého uskupení Situacionistická internacionála (1957–1972), které se specializovalo mimo jiné na kritiku konzumerismu a rozvinutého kapitalismu se všemi jeho výstřelky, včetně důsledné komodifikace kulturních statků. Situacionisté tedy systematicky zesměšňovali obchodování s uměním a zdůrazňovali, že každý má právo si přivlastnit („apropriovat“) autorské dílo jiného umělce pro účely vlastní umělecké tvorby. Bylo proto pro mnohé překvapením, když pan Sanguinetti v říjnu 2013 pověřil známý aukční dům Christie’s prodejem svých vlastních artefaktů (literárních děl, fotografií, maleb, soukromých dopisů atd.) vytvořených v situacionistickém období a když tyto artefakty odkoupila univerzita v Yale za 650 000 euro.

Samson Kambalu se rozhodl, že proti „zmoudřelému“ kdysi radikálnímu umělci zaútočí jeho vlastními zbraněmi a v rámci Bienále 2015 uspořádal výstavu, na které bylo možno zhlédnout okolo 3 000 kusů kopií artefaktů z výše zmíněného Sanguinettiho archivu, které pan Kambalu (pochopitelně bez jakéhokoliv svolení od jejich autora) nafotil na univerzitě v Yale. Uvedené kopie autor výstavy doprovodil ironickými popisky nenechávajícími diváky na pochybách, kterak smýšlí o zvláštní názorové proměně Gainfranca Sanguinettiho.

Nadace pořádající Bienále byla v červenci 2015 ze strany někdejšího situacionisty zažalována za zásah do autorských i všeobecných osobnostních práv, kterého se měla dopustit provozováním zmíněné výstavy bez souhlasu žalobce.

Případ dostal na stůl soudce Luca Boccuni, kterému se podařilo v závěrečném rozsudku demonstrovat nejen mimořádnou erudici v oblasti umění, ale především vytříbený smysl pro spravedlivé vyvážení kolidujících právně chráněných hodnot, kterými byly v daném případě autorská práva, resp. právo na ochranu osobnosti svědčící Gainfrancovi Sanguinettimu na straně jedné, a právo na ochranu svobody projevu svědčící Samsonu Kambalovi na straně druhé. V odůvodnění mimo jiné uvedl: Je třeba zdůraznit, že Samson Kambalu vytvořil propracovanou a komplexní výstavu, která nemůže být považována za pouhé vystavení Sanguinettiho děl či části jeho děl bez jeho souhlasu, a to s přihlédnutím k tomu, že tato výstava nese kreativní, originální, svébytné a jasně srozumitelné poselství. […] zdůraznil rozpor mezi teoretickým bojem proti komodifikaci obsaženým v žalobcově díle a prodejem těchto děl panem Sanguinettim. […] Sdělením je sarkastická kritika mající za cíl otevřít diskuzi nad tématem celospolečenského významu […].

Pana Kambalu se mi podařilo upřímně rozesmát, když jsem mu sdělil, že kdyby se stejný případ odehrál v České republice, s největší pravděpodobností by ho prohrál – a to nejen proto, že v českém autorském zákoně chybí výslovná výjimka pro parodické užití děl jiných autorů, ale i pro převažující značně formalistický výklad zákona ze strany českých soudů.

Nicméně bych se v tomto případě velice rád mýlil.





další blogy autora:

Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Meze inspiraceFilmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.14.12.2017 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Všechno je v pořádkuFilmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.08.06.2017 - Ivan David
Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmuFilmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?23.03.2017 - Ivan David

   poslední blogy:
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml
České dokumenty na letošním festivalu Prix Bohemia RadioTeoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková hodnotí pro dok.revue kolekci dokumentů, které letos soutěžily v sekci Dokument na 36. ročníku mezinárodního festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio (PBR). Celý festival proběhl od 12. do 14. října mimořádně v online režimu a online proběhly i diskuze poroty a veřejné prezentace jednotlivých kategorií.15.10.2020 - Andrea Hanáčková