Dobrý soudce ještě žije

Filmový právník Ivan David přichází s příběhem Samsona Kambalu, autora výstavy, jež na Bienále 2015 parodovala radikální změnu názoru jednoho z členů Situacionistické internacionály.
07.01.2016 - Ivan David

Samson Kambalu

Před několika týdny jsem se s potěšením zúčastnil festivalu PAF – Přehlídka animovaného filmu Olomouc 2015. Zde jsem měl možnost usednout ke kulatému stolu, u kterého se nalézal rovněž malawisko-britský umělec Samson Kambalu. Pan Kambalu, jehož doménou jsou umělecké provokace a happeningy všeho druhu, tu s humorem vyprávěl mimo jiné o svých letošních právních patáliích spojených s účastí na benátském Bienále. Nejen tento případ, ukončený rozsudkem, jenž padl u benátského soudu dne 7. listopadu 2015, ale i způsob, kterým s ním zdejší soudce naložil, mi přišly v lecčems příznačné.

Žalobcem v dané kauze byl Gianfranco Sanguinetti, jeden z předních členů někdejšího radikálně levicového uměleckého uskupení Situacionistická internacionála (1957–1972), které se specializovalo mimo jiné na kritiku konzumerismu a rozvinutého kapitalismu se všemi jeho výstřelky, včetně důsledné komodifikace kulturních statků. Situacionisté tedy systematicky zesměšňovali obchodování s uměním a zdůrazňovali, že každý má právo si přivlastnit („apropriovat“) autorské dílo jiného umělce pro účely vlastní umělecké tvorby. Bylo proto pro mnohé překvapením, když pan Sanguinetti v říjnu 2013 pověřil známý aukční dům Christie’s prodejem svých vlastních artefaktů (literárních děl, fotografií, maleb, soukromých dopisů atd.) vytvořených v situacionistickém období a když tyto artefakty odkoupila univerzita v Yale za 650 000 euro.

Samson Kambalu se rozhodl, že proti „zmoudřelému“ kdysi radikálnímu umělci zaútočí jeho vlastními zbraněmi a v rámci Bienále 2015 uspořádal výstavu, na které bylo možno zhlédnout okolo 3 000 kusů kopií artefaktů z výše zmíněného Sanguinettiho archivu, které pan Kambalu (pochopitelně bez jakéhokoliv svolení od jejich autora) nafotil na univerzitě v Yale. Uvedené kopie autor výstavy doprovodil ironickými popisky nenechávajícími diváky na pochybách, kterak smýšlí o zvláštní názorové proměně Gainfranca Sanguinettiho.

Nadace pořádající Bienále byla v červenci 2015 ze strany někdejšího situacionisty zažalována za zásah do autorských i všeobecných osobnostních práv, kterého se měla dopustit provozováním zmíněné výstavy bez souhlasu žalobce.

Případ dostal na stůl soudce Luca Boccuni, kterému se podařilo v závěrečném rozsudku demonstrovat nejen mimořádnou erudici v oblasti umění, ale především vytříbený smysl pro spravedlivé vyvážení kolidujících právně chráněných hodnot, kterými byly v daném případě autorská práva, resp. právo na ochranu osobnosti svědčící Gainfrancovi Sanguinettimu na straně jedné, a právo na ochranu svobody projevu svědčící Samsonu Kambalovi na straně druhé. V odůvodnění mimo jiné uvedl: Je třeba zdůraznit, že Samson Kambalu vytvořil propracovanou a komplexní výstavu, která nemůže být považována za pouhé vystavení Sanguinettiho děl či části jeho děl bez jeho souhlasu, a to s přihlédnutím k tomu, že tato výstava nese kreativní, originální, svébytné a jasně srozumitelné poselství. […] zdůraznil rozpor mezi teoretickým bojem proti komodifikaci obsaženým v žalobcově díle a prodejem těchto děl panem Sanguinettim. […] Sdělením je sarkastická kritika mající za cíl otevřít diskuzi nad tématem celospolečenského významu […].

Pana Kambalu se mi podařilo upřímně rozesmát, když jsem mu sdělil, že kdyby se stejný případ odehrál v České republice, s největší pravděpodobností by ho prohrál – a to nejen proto, že v českém autorském zákoně chybí výslovná výjimka pro parodické užití děl jiných autorů, ale i pro převažující značně formalistický výklad zákona ze strany českých soudů.

Nicméně bych se v tomto případě velice rád mýlil.





další blogy autora:

Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Meze inspiraceFilmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.14.12.2017 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Všechno je v pořádkuFilmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.08.06.2017 - Ivan David
Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmuFilmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?23.03.2017 - Ivan David

   poslední blogy:
Ostře sledovaná smrtVizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová ve svém dok.blogu připomíná, že zatímco média upírají pozornost ke globální pandemii, zapomínáme na podobně alarmující celosvětový problém, totiž na klimatickou změnu. Příčinu spatřuje blogerka mimo jiné v tom, že klimatickou krizi nelze obsáhnout v jednom obrazu-symbolu, a proto není schopna se člověka bytostně dotknout a vyvolat v něm emoce strachu a soucitu.06.08.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Umělci a jejich dobaMartin Šrajer se ve svém prvním dok.blogu zamýšlí nad tím, proč u nás vzniká poslední dobou málo dokumentárních portrétů, které by se pokusily protagonistu či protagonistku nahlédnout komplexně, v celé jeho či její složitosti. Jeho úvahu podnítil nový dokument Meky o Miru Žbirkovi.30.07.2020 - Martin Šrajer
Potřebujeme média veřejné služby?Jak dnes naložit s tématem koncesionářských poplatků, když ho otevírají už nejen populističtí politici a nepřátelé médií veřejné služby, ale i nejvěrnější rozhlasoví posluchači, nespokojení s vývojem svého oblíbeného rádia? Teoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková vybízí ve svém blogu, abychom diskutovali o výši poplatku, podobě média či jiného systému mediálních rad, ale nezpochybňovali roli veřejnoprávního rozhlasu nebo televize na základě osobní aktuální nelibosti s vysílaným programem. Situace v Maďarsku je příkladem, kde takové úvahy mohou končit.23.07.2020 - Andrea Hanáčková
Po-voláníTereza Reichová přibližuje svůj život dokumentaristky na volné noze, dělící svůj čas mezi rodinu, natáčení filmů, vedení workshopů, jednání s institucemi či psaní grantových žádostí. V nucené karanténě si užívala chvíle svobody a náhlý příval všeobecného „pokoronavirového“ stresu ji přiměl položit si nové otázky. Podobné si možná pokládá většina z nás.16.07.2020 - Tereza Reichová
Literatura. A přece dokumentární!Nová blogerka dok.revue Barbora Baronová popisuje aktuální situaci literárního dokumentu u nás – ačkoliv zde máme silnou tvůrčí generaci, nemá už tak silné institucionální zázemí. Tomuto svébytnému druhu literatury se úplně nedaří na akademické půdě, ani v rámci grantové politiky. Proto Baronová se svými kolegy a kolegyněmi nedávno iniciovala vznik Asociace literárního dokumentu a společně sepsali manifest. Jaké mají cíle?25.06.2020 - Barbora Baronová
Ozvěny obrazůKaždý text je kontext. Má více autorů, na které vědomě či nevědomě navazujeme. Toto blogogo má kolektivního autora viditelnějšího než obvykle.18.06.2020 - Jan Gogola ml.
Jako na špatném tripuFilmový publicista Antonín Tesař se podivuje nad novým americkým animovaným dokumentem Halušky: Dobrodružství s psychedeliky (2020), který je ukázkovým příkladem toho, jak popkultura vyprázdnila psychedelii. Ptá se zároveň, co je nového a starého v psychedelických animovaných dokumentech.11.06.2020 - Antonín Tesař
O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová