Desmond je úžasný

Teoretička vizuální kultury Andrea Průchová kriticky nahlíží na prezentaci současné dětské hvězdy LGBTQ komunity, desetiletého drag kid Desmonda

zdroj: weareflagrant.com

Desmond je úžasný. 

Umělé plátky květů, tvořící pestrobarevný florální turban, vyplazují jazyk na trvalé i dočasné obyvatele newyorského Manhattanu. 

Desmond je úžasný. 

Dlouhé řasy vystřižené ze světle fialového papíru, jejichž tvar připomíná královskou korunu, sahají až k tužkou upravenému obočí a s každým mrknutím kynou na pozdrav okolnímu světu. 

Desmond je úžasný. 

Úzké našpulené rty jsou od světlého obličeje s vystouplýma, šeříkově modrýma očima kontrastně odděleny silnou vrstvou karmínově červené rtěnky. 

Desmond je úžasný. 

Desmond je desetiletý americký chlapec, jenž se v posledních dvou letech prostřednictvím sociálních sítí proslavil jako drag kid, dětský zástupce LGBTQ komunity a online ikona rozsáhlé fanouškovské základny.

Je to zvláštní pohled, na který nejsme v Čechách zvyklí. Desetiletý chlapec se prochází v duhových botách vysoké platformy, na sobě má stříbrnou sukni, šedou mikinu oblíbeného newyorského baseballového klubu a vlasy dočasně obarvené stříbrným sprejem tak, aby barevně korespondovaly se zvoleným oblečením. Ano, z Čech známe dětské hvězdy typu Tomáše Holého a o dětských hvězdách současnosti – youtuberech – většina populace pod dvacet let příliš mnoho neví. Děti v kostýmech jsme si zvykli potkávat na školních besídkách či během maškarních, avšak ne na ulici, kde by se takovéto výstřední oblečení stávalo součástí jejich každodenní komunikace a identity.

zdroj: thecut.com

Desmond Napoles se poprvé představil širší veřejnosti, když si přítomnosti tehdy osmiletého chlapce převlečeného do kostýmu ženské divy, tzv. drag queen (odtud pojmenování drag kid), všimla některá média během březnového Pride pochodu LGBTQ komunity v New Yorku v roce 2015. Od té doby se stal Desmond (nejenom) v LGBTQ komunitě veřejně známou osobou, a to zejména díky intenzivní online komunikaci na sociálních sítích, kde disponuje výraznou skupinou fanoušků na Instagramu, Facebooku a postupně rozšiřuje také svůj YouTube kanál. Na jedné straně se na těchto profilech, které jsou spravovány jeho matkou, dozvídáme o významných událostech a postavách LGBTQ hnutí, o historii boje za lidská práva a o možnostech setkávání komunity gay dětí a jejich rodičů (přičemž neplatí pravidlo, že osoby věnující se drag performancím jsou vždy homosexuální orientace). Na straně druhé obsahy Desmondových sociálních profilů představují šikovně spravované marketingové pobídky, kdy je možné si koupit lístky na Desmondova noční klubová vystoupení anebo si jej objednat na soukromou party či k reklamní spolupráci. 

Desmondova přítomnost a popularita v jednom ohledu testuje naši schopnost přijmout výsledky rozsáhlého boje LGBTQ komunity za plnou vizibilitu a participaci v každodenní kultuře, jež nás obklopuje. Přestože se Desmond často ve své prezentaci rád spojuje s význačnými pionýrskými osobnostmi této komunity, které ji postupně, zejména od 60. let minulého století, vepsaly prostřednictvím nejrůznějších uměleckých projevů do kulturní historie (zmiňme alespoň literáta Allena Ginsberga, výtvarníka Keitha Haringa či lidskoprávní aktivistku a drag performerku Sylvii Riveru),1) Desmondova situace se zdá být radikálně odlišná. Jeho polem působení jsou sociální sítě, nástrojem vyjádření videoklip a kanály šíření tisíce fanoušků rozesetých po celém světě. Více nežli o problematice genderu a identity, zdá se, Desmondův příběh vypráví o proměně podoby rodiny a dětství. Klade před nás otázku, jak přijímat nejmladší generaci LGBTQ zástupců přicházejících poté, co již byla dobojována bitva pionýrů a my dnes běžně potkáváme tuto komunitu v médiích, v kultuře a v politice. Jak však naložit s LGBTQ dětmi, s jejichž obrazem se setkáváme poprvé? Prostřednictvím nich přibývá do pestrobarevného spektra tzv. patchwork families (rodin, které nesledují tradiční rodinný model otec–matka–dítě, ale nabízejí jeho variety, např. rodičovský pár stejného pohlaví) nový motiv, na který nejsme v mnoha ohledech zvyklí a jehož veřejná reprezentace se prostřednictvím různých poloh teprve hledá.  

Veřejný obraz Desmonda představuje jednu z těchto poloh. Zatímco se zejména v zahraničí setkáváme k tématu LGBTQ dětí s odbornou i popularizační literaturou, jež vplývá do formátu vzdělávacích pořadů, Desmond využívá ke komunikaci svět populární kultury vzniklý na sociálních sítích. Spojuje se s profily významných uživatelů a médií, jež mají v LGBTQ komunitě výrazné množství fanoušků, s nimiž se podílejí na focení a natáčení společných obsahů. Tímto způsobem postupně dosahuje také spolupráce s dalšími populárními osobnostmi mimo svoji prvotní komunitu. To platí zejména v případě Instagramu. Zde vyhledává tzv. „Instagram influencers“ neboli osoby, které prostřednictvím svých profilů ovlivňují široké skupiny je sledujících uživatelů, ať již usilují o propagaci určité značky či názorů. Pragmatický směnný obchod mající za cíl rozšíření popularity, jenž sledujeme napříč sociálními sítěmi, je v případě Desmonda navíc doplněn o finančně honorovanou nabídku spolupráce a propagaci programů, v nichž vystupuje.

zdroj: newnownext.com

Desmondův instagramový profil se tak částečně ocitá zaplaven fanouškovským uměním a podporujícími komentáři, které svědčí o důležitosti reprezentace dětské LGBTQ komunity v  online prostoru, jenž může mít edukativní dopad. Proporčně stejně významný se však zdá být i marketingový aspekt dané komunikace, který svádí k tomu ptát se, nakolik zde dochází k obalování lidskoprávní agendy do vizuálně provokativního spektáklu opatřeného cenovkou. Jak víme od mnohých vlivných filozofů druhé poloviny 20. století, kultura a ekonomika se ve společnosti globálního kapitálu hroutí do sebe, a Desmondův online svět je toho vhodným příkladem. Vzhledem k nízkému věku hlavního hrdiny však Desmond provokuje kritické myšlení ještě více. Vedle otázek proměny sociálních kategorií rodiny a dětství se totiž ještě vtírá pichlavá otázka dětí jakožto vydělávajících profesionálů. Z určité perspektivy se zdá být největším dětským LGBTQ advokátem Desmondova matka, která spravuje většinu jeho online komunikace. Zároveň však funguje také jako jeho manažerka. Známe mnoho příkladů rodičů, kteří zcela odmítají zpřístupňovat fotografie svých dětí na sociálních sítích, zatímco jiní jim pečlivě budují sociální profily, jež se postupně stávají nástrojem jejich obživy (např. instagramový profil tříletých dvojčat Little Twins Big Apple, která obdivují umění v NYC). Potřebují snad nyní instagramoví rodiče-producenti obdobu tzv. „Cooganova práva“2), které zajišťuje, aby bylo 15 % obnosu, jejž dítě do rodiny svou prací přinese, vloženo do jeho individuálního fondu? Anebo nepředstavují případné vydělané částky ten hlavní problém, ale ukazuje se zde v šíři problematika fungování sociálních sítí jako intimizovaného veřejného prostoru, který ještě více narušuje a znejasňuje naše rozlišování a prožívání soukromého a veřejného života? 

Desmondův svět je úžasný především tím, jak podivně zašmodrchané klubko významných kulturních projevů současné doby představuje. Nacházíme v něm témata a myšlenky klíčové pro diskuzi o identitě a jinakosti, jež v západní společnosti rezonují od druhé poloviny 20. století. Stejně tak v něm objevujeme motivy nových hvězd sociálních sítí, ekonomizace dětství a spektakulárního mediálního kabátu lidskoprávního boje. Možná se ne všichni staneme Desmondovými fanoušky, které na svých profilech oslovuje jako „Amazies“. Většina z nás však při hlubším kritickém vhledu do tohoto světa zůstane vpravdě „amazed“.


Poznámky:

1) Zdá se příznačné, že Desmondův život zobrazený na sociálních sítích se odehrává v oblasti spodního Manhattanu, čtvrti Greenwich Village, kde na konci června roku 1969 propukla série protestů místní LGBTQ komunity sdružující se okolo baru Stonewall (tzv. „Stonewall Riots“), jež navázala na podobné dění v dalších větších městech USA a vyústila ve vznik prvních politických komunitních organizací a vybudování vlastních periodik. Rok od těchto protestů, které byly reakcí na stupňující se policejní šikanu, se dne 28. 6. 1970 konaly v New Yorku, Los Angeles a San Francisku první veřejné oslavy LGBTQ komunity známé jako Pride pochody.

2) Právní nařízení, jež vzniklo v Kalifornii v roce 1939 poté, co se dětská hvězda Chaplinových snímků Jackie Coogan soudil s matkou a nevlastním otcem o sumu, jež mu zbyla z vydělaných peněz, které tato dvojice z většiny utratila nákladným způsobem života.




   poslední blogy:
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková