Ďábel skrytý na vrátnici

Radim Procházka a "kauza vrátnice" na FAMU
11.10.2018 - Radim Procházka

„Recepce slouží rovněž jako schránka, kde členové akademické obce mohou zanechávat či vyzvedávat zásilky a písemnosti do váhy max. 5 kg.“ (Výňatek z vnitřního řádu školy, 2013)

Německému architektu Ludwigu Mies van der Rohemu je nejčastěji připisován výrok, že bůh se skrývá v detailu. A protože bůh je všeobjímající princip, můžeme snadno dovodit, že také zlo nebo prostá lidská blbost jsou v detailu ukryté. Proto lze principy veškerého dění posledních několika let na pražské FAMU pod vedením děkana Zdeňka Holého ukázat na drobném příkladu, který se netýká ničeho prostšího, než je ukládání věcí na vrátnici školy.  

Dne 15. září ve 13.03 napsal jeden student do neveřejné facebookové skupiny školy: „Ahoj, dobrý den, máte někdo prosím vhled do problematiky nechávání harddisků na vrátnici? Jsou fakt neochotní a mnohdy to dá několik minut přemlouvání a párkrát mi prostě nevyhověli vůbec. Nedalo by se ve věci něco dělat?“ Záhy mu odpověděl samotný děkan Zdeněk Holý: „Dobrý den, to je dobrý podnět. Podívám se, co se s tím dá dělat.“ A záhy přidal zprávu o „vyřešení“ – domluvil vrátným a ti už budou bez záruky na bezpečnost věci akceptovat. 

NA FAMU ale už od roku 2013 platil provozní řád s tímto bodem: „Recepce slouží rovněž jako schránka, kde členové akademické obce mohou zanechávat či vyzvedávat zásilky a písemnosti do váhy max. 5 kg. Zásilka musí být označena jménem a telefonem příjemce i odesílatele. Maximální délka uložení je 5 dní. Recepční nenesou odpovědnost za případnou ztrátu zásilek.“ Na což o chvíli později ve stejné skupině upozornil jiný člen akademické obce Vít Janeček. Všiml si, že nový provozní řád, který zavedl stávající děkan Holý už toto nařízení neobsahuje. A od toho minulého se navíc liší prakticky jen absencí tohoto odstavce.

Co nám tahle zpráva říká? My, kteří jsme v minulých letech chtěli nechávat na vrátnici obálky či balíčky kolegům, víme, že to nikdy nebyla jednoduchá věc. Téměř vždy to provázely projevy neochoty a komentáře vrátných. Minulé vedení v této ani v dalších věcech často nedokázalo zajistit důsledné naplňování přijatých pravidel. Ale právě výše zmíněná klauzule byla pokusem, jak pravidla zavést a moci se na ně odvolávat. Nové vedení raději „balíčkové“ nařízení z provozního řádu vynechalo, protože bylo nepohodlné. Zároveň ale všichni dál nechávali věci na vrátnici a problém s neochotou znovu zesílil.  

A jsme zase na začátku, u studentského postu, který na tento problém upozorňuje. Problém, který vytváří příležitost pro demonstraci pozorného pečovatele o studenty v čele fakulty. Skutečnost je přitom právě opačná: děkan nejprve jednal proti zájmu akademické obce, když v tichosti vynechal patřičný odstavec z řádu školy. Ten totiž zřejmě ani neschvaloval akademický senát, poněvadž záznam o této změně není uveden v žádném zápise z jednání a podpis děkana není datován. Jakmile se ale věc stala tématem veřejné diskuze, chopil se jí děkan jako někdo, kdo o věci dříve nevěděl a teď ji obratem konstruktivně řeší. Nevysvětlil širší kontext věci, neupozornil třeba na právní a jiné komplikace s tím spojené. Jako by spoléhal na to, že si rozporu mezi jeho slovy a činy nikdo nevšimne.     

Ale všiml si toho člověk, který představuje díky svému dlouholetému působení na FAMU paměť instituce, může snadno upozorňovat na různé rozpory, narušuje „mediální obraz“ vedení. Loni mu nebyla prodloužena pracovní smlouva na FAMU a jedním z důvodů bylo, že poškozuje dobré jméno školy svými texty, kde reflektoval poslední vývoj školy včetně různých problematických věcí.

Já vím, jsou na škole daleko zásadnější kauzy než nechávání věcí na vrátnici. Naposledy třeba pochybné zrušení místa, na které vyhrála konkurz další „pamětnice“, fotografka a dlouholetá koordinátorka zahraničních programů Jitka Hejtmanová. Měla se vracet z mateřské, ale na zahraniční katedře jí oznámili, že ji už nechtějí, její práce naštěstí byla potřebná na naší katedře fotografie. Vedení ale trvalo na tom, že nemůže jen tak přejít z místa na místo, ač tomu nic právně nebrání, ale musí projít konkurzem. Ona to samozřejmě přijala a následně konkurz vyhrála. Po pár týdnech bylo místo, na které byl vypsán konkurz, zrušeno. 

Ďábel se skrývá v detailu, a tak je někdy dobré se zastavit i u něj.





další blogy autora:

Ústa RambyRadim Procházka ve svém dok.blogu aplikuje mcluhanovské dělení na studené a horké médium na současnou situaci s nošením roušek na veřejnosti. Rouška coby studené médium podněcuje naši fantazii více než odhalená tvář. Jak na autora působí selfie Terezy Ramby v roušce? 19.03.2020 - Radim Procházka
Dvacet dva kilogramů solidarityRadim Procházka píše ve svém blogu o debatě s Olegem Sencovem, která proběhla 5. března na FAMU. Do Prahy přijel tento ukrajinský režisér a bojovník proti anexi Krymu jako host festivalu Jeden svět.12.03.2020 - Radim Procházka
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
O filmové režii aneb Český lev dokumentárníProducent Radim Procházka se zamýšlí nad možností rovného boje o Českého lva za režii pro tvůrce hraných a dokumentárních filmů.26.03.2019 - Radim Procházka
Máme na víc Vladimire Vladimiroviči?Producent Radim Procházka představuje svůj nový film Máme na víc, jenž jde právě v těchto dnech do kinodistribuce24.01.2019 - Radim Procházka
TOP 5 2018: ubráněná katedra, filozof vyhozený z trůnu i obrana „lepšofilmování“Producent Radim Procházka bilancuje uplynulý rok 2018, dobré zprávy těsně vítězí se skóre 3:203.01.2019 - Radim Procházka
Povolání producent aneb Weinstein, Pomeje a myProducent Radim Procházka otevírá novou sérii blogů úvodním textem o své profesi „dveřníka, držícího klíče k šancím ostatních“.06.09.2018 - Radim Procházka

   poslední blogy:
Jak na… s Johnem WilsonemV čem tkví půvab i hloubka dokumentární série Jak na... s Johnem Wilsonem, kterou filmový kritik a bloger dok.revue Martin Šrajer považuje za nejlepší dokumentární počin loňského roku? Wilsonova věta, že „nedá tolik práce proměnit obyčejný objekt v něco neobyčejného“, by podle Šrajera mohla být hlavní tezí celé série. Wilson nás podle něj vede k „přehodnocení našeho vztahu k místům, kterými denně procházíme a vůči jejichž skrytým významům jsme se stali netečnými... Přitom – jako ti nejlepší dokumentaristé – v zásadě nedělá nic jiného, než že ukazuje, jak lidé žijí.“21.01.2021 - Martin Šrajer
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml