Ďábel skrytý na vrátnici

Radim Procházka a "kauza vrátnice" na FAMU
11.10.2018 - Radim Procházka

„Recepce slouží rovněž jako schránka, kde členové akademické obce mohou zanechávat či vyzvedávat zásilky a písemnosti do váhy max. 5 kg.“ (Výňatek z vnitřního řádu školy, 2013)

Německému architektu Ludwigu Mies van der Rohemu je nejčastěji připisován výrok, že bůh se skrývá v detailu. A protože bůh je všeobjímající princip, můžeme snadno dovodit, že také zlo nebo prostá lidská blbost jsou v detailu ukryté. Proto lze principy veškerého dění posledních několika let na pražské FAMU pod vedením děkana Zdeňka Holého ukázat na drobném příkladu, který se netýká ničeho prostšího, než je ukládání věcí na vrátnici školy.  

Dne 15. září ve 13.03 napsal jeden student do neveřejné facebookové skupiny školy: „Ahoj, dobrý den, máte někdo prosím vhled do problematiky nechávání harddisků na vrátnici? Jsou fakt neochotní a mnohdy to dá několik minut přemlouvání a párkrát mi prostě nevyhověli vůbec. Nedalo by se ve věci něco dělat?“ Záhy mu odpověděl samotný děkan Zdeněk Holý: „Dobrý den, to je dobrý podnět. Podívám se, co se s tím dá dělat.“ A záhy přidal zprávu o „vyřešení“ – domluvil vrátným a ti už budou bez záruky na bezpečnost věci akceptovat. 

NA FAMU ale už od roku 2013 platil provozní řád s tímto bodem: „Recepce slouží rovněž jako schránka, kde členové akademické obce mohou zanechávat či vyzvedávat zásilky a písemnosti do váhy max. 5 kg. Zásilka musí být označena jménem a telefonem příjemce i odesílatele. Maximální délka uložení je 5 dní. Recepční nenesou odpovědnost za případnou ztrátu zásilek.“ Na což o chvíli později ve stejné skupině upozornil jiný člen akademické obce Vít Janeček. Všiml si, že nový provozní řád, který zavedl stávající děkan Holý už toto nařízení neobsahuje. A od toho minulého se navíc liší prakticky jen absencí tohoto odstavce.

Co nám tahle zpráva říká? My, kteří jsme v minulých letech chtěli nechávat na vrátnici obálky či balíčky kolegům, víme, že to nikdy nebyla jednoduchá věc. Téměř vždy to provázely projevy neochoty a komentáře vrátných. Minulé vedení v této ani v dalších věcech často nedokázalo zajistit důsledné naplňování přijatých pravidel. Ale právě výše zmíněná klauzule byla pokusem, jak pravidla zavést a moci se na ně odvolávat. Nové vedení raději „balíčkové“ nařízení z provozního řádu vynechalo, protože bylo nepohodlné. Zároveň ale všichni dál nechávali věci na vrátnici a problém s neochotou znovu zesílil.  

A jsme zase na začátku, u studentského postu, který na tento problém upozorňuje. Problém, který vytváří příležitost pro demonstraci pozorného pečovatele o studenty v čele fakulty. Skutečnost je přitom právě opačná: děkan nejprve jednal proti zájmu akademické obce, když v tichosti vynechal patřičný odstavec z řádu školy. Ten totiž zřejmě ani neschvaloval akademický senát, poněvadž záznam o této změně není uveden v žádném zápise z jednání a podpis děkana není datován. Jakmile se ale věc stala tématem veřejné diskuze, chopil se jí děkan jako někdo, kdo o věci dříve nevěděl a teď ji obratem konstruktivně řeší. Nevysvětlil širší kontext věci, neupozornil třeba na právní a jiné komplikace s tím spojené. Jako by spoléhal na to, že si rozporu mezi jeho slovy a činy nikdo nevšimne.     

Ale všiml si toho člověk, který představuje díky svému dlouholetému působení na FAMU paměť instituce, může snadno upozorňovat na různé rozpory, narušuje „mediální obraz“ vedení. Loni mu nebyla prodloužena pracovní smlouva na FAMU a jedním z důvodů bylo, že poškozuje dobré jméno školy svými texty, kde reflektoval poslední vývoj školy včetně různých problematických věcí.

Já vím, jsou na škole daleko zásadnější kauzy než nechávání věcí na vrátnici. Naposledy třeba pochybné zrušení místa, na které vyhrála konkurz další „pamětnice“, fotografka a dlouholetá koordinátorka zahraničních programů Jitka Hejtmanová. Měla se vracet z mateřské, ale na zahraniční katedře jí oznámili, že ji už nechtějí, její práce naštěstí byla potřebná na naší katedře fotografie. Vedení ale trvalo na tom, že nemůže jen tak přejít z místa na místo, ač tomu nic právně nebrání, ale musí projít konkurzem. Ona to samozřejmě přijala a následně konkurz vyhrála. Po pár týdnech bylo místo, na které byl vypsán konkurz, zrušeno. 

Ďábel se skrývá v detailu, a tak je někdy dobré se zastavit i u něj.





další blogy autora:

Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
O filmové režii aneb Český lev dokumentárníProducent Radim Procházka se zamýšlí nad možností rovného boje o Českého lva za režii pro tvůrce hraných a dokumentárních filmů.26.03.2019 - Radim Procházka
Máme na víc Vladimire Vladimiroviči?Producent Radim Procházka představuje svůj nový film Máme na víc, jenž jde právě v těchto dnech do kinodistribuce24.01.2019 - Radim Procházka
TOP 5 2018: ubráněná katedra, filozof vyhozený z trůnu i obrana „lepšofilmování“Producent Radim Procházka bilancuje uplynulý rok 2018, dobré zprávy těsně vítězí se skóre 3:203.01.2019 - Radim Procházka
Povolání producent aneb Weinstein, Pomeje a myProducent Radim Procházka otevírá novou sérii blogů úvodním textem o své profesi „dveřníka, držícího klíče k šancím ostatních“.06.09.2018 - Radim Procházka

   poslední blogy:
O současném vizuálním aktivismu aneb Právo vidětTeoretička vizuálních studií Andrea Průchová Hrůzová přibližuje ve svém blogu, jaké společenské důsledky má schopnost vidět a právo být viděn a či naopak dosud nevidět a nebýt viděn i jaký je vztahé mohou být konotace obrazůvizuality a moci. Vizuální aktivismus, který je dnes čím dál častější, se podle ní snaží o osvobození toho nejcennějšího, co máme – schopnosti vidět sebe a druhé mimo limity naučeného. 27.02.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová