Ďábel skrytý na vrátnici

Radim Procházka a "kauza vrátnice" na FAMU
11.10.2018 - Radim Procházka

„Recepce slouží rovněž jako schránka, kde členové akademické obce mohou zanechávat či vyzvedávat zásilky a písemnosti do váhy max. 5 kg.“ (Výňatek z vnitřního řádu školy, 2013)

Německému architektu Ludwigu Mies van der Rohemu je nejčastěji připisován výrok, že bůh se skrývá v detailu. A protože bůh je všeobjímající princip, můžeme snadno dovodit, že také zlo nebo prostá lidská blbost jsou v detailu ukryté. Proto lze principy veškerého dění posledních několika let na pražské FAMU pod vedením děkana Zdeňka Holého ukázat na drobném příkladu, který se netýká ničeho prostšího, než je ukládání věcí na vrátnici školy.  

Dne 15. září ve 13.03 napsal jeden student do neveřejné facebookové skupiny školy: „Ahoj, dobrý den, máte někdo prosím vhled do problematiky nechávání harddisků na vrátnici? Jsou fakt neochotní a mnohdy to dá několik minut přemlouvání a párkrát mi prostě nevyhověli vůbec. Nedalo by se ve věci něco dělat?“ Záhy mu odpověděl samotný děkan Zdeněk Holý: „Dobrý den, to je dobrý podnět. Podívám se, co se s tím dá dělat.“ A záhy přidal zprávu o „vyřešení“ – domluvil vrátným a ti už budou bez záruky na bezpečnost věci akceptovat. 

NA FAMU ale už od roku 2013 platil provozní řád s tímto bodem: „Recepce slouží rovněž jako schránka, kde členové akademické obce mohou zanechávat či vyzvedávat zásilky a písemnosti do váhy max. 5 kg. Zásilka musí být označena jménem a telefonem příjemce i odesílatele. Maximální délka uložení je 5 dní. Recepční nenesou odpovědnost za případnou ztrátu zásilek.“ Na což o chvíli později ve stejné skupině upozornil jiný člen akademické obce Vít Janeček. Všiml si, že nový provozní řád, který zavedl stávající děkan Holý už toto nařízení neobsahuje. A od toho minulého se navíc liší prakticky jen absencí tohoto odstavce.

Co nám tahle zpráva říká? My, kteří jsme v minulých letech chtěli nechávat na vrátnici obálky či balíčky kolegům, víme, že to nikdy nebyla jednoduchá věc. Téměř vždy to provázely projevy neochoty a komentáře vrátných. Minulé vedení v této ani v dalších věcech často nedokázalo zajistit důsledné naplňování přijatých pravidel. Ale právě výše zmíněná klauzule byla pokusem, jak pravidla zavést a moci se na ně odvolávat. Nové vedení raději „balíčkové“ nařízení z provozního řádu vynechalo, protože bylo nepohodlné. Zároveň ale všichni dál nechávali věci na vrátnici a problém s neochotou znovu zesílil.  

A jsme zase na začátku, u studentského postu, který na tento problém upozorňuje. Problém, který vytváří příležitost pro demonstraci pozorného pečovatele o studenty v čele fakulty. Skutečnost je přitom právě opačná: děkan nejprve jednal proti zájmu akademické obce, když v tichosti vynechal patřičný odstavec z řádu školy. Ten totiž zřejmě ani neschvaloval akademický senát, poněvadž záznam o této změně není uveden v žádném zápise z jednání a podpis děkana není datován. Jakmile se ale věc stala tématem veřejné diskuze, chopil se jí děkan jako někdo, kdo o věci dříve nevěděl a teď ji obratem konstruktivně řeší. Nevysvětlil širší kontext věci, neupozornil třeba na právní a jiné komplikace s tím spojené. Jako by spoléhal na to, že si rozporu mezi jeho slovy a činy nikdo nevšimne.     

Ale všiml si toho člověk, který představuje díky svému dlouholetému působení na FAMU paměť instituce, může snadno upozorňovat na různé rozpory, narušuje „mediální obraz“ vedení. Loni mu nebyla prodloužena pracovní smlouva na FAMU a jedním z důvodů bylo, že poškozuje dobré jméno školy svými texty, kde reflektoval poslední vývoj školy včetně různých problematických věcí.

Já vím, jsou na škole daleko zásadnější kauzy než nechávání věcí na vrátnici. Naposledy třeba pochybné zrušení místa, na které vyhrála konkurz další „pamětnice“, fotografka a dlouholetá koordinátorka zahraničních programů Jitka Hejtmanová. Měla se vracet z mateřské, ale na zahraniční katedře jí oznámili, že ji už nechtějí, její práce naštěstí byla potřebná na naší katedře fotografie. Vedení ale trvalo na tom, že nemůže jen tak přejít z místa na místo, ač tomu nic právně nebrání, ale musí projít konkurzem. Ona to samozřejmě přijala a následně konkurz vyhrála. Po pár týdnech bylo místo, na které byl vypsán konkurz, zrušeno. 

Ďábel se skrývá v detailu, a tak je někdy dobré se zastavit i u něj.





další blogy autora:

Ústa RambyRadim Procházka ve svém dok.blogu aplikuje mcluhanovské dělení na studené a horké médium na současnou situaci s nošením roušek na veřejnosti. Rouška coby studené médium podněcuje naši fantazii více než odhalená tvář. Jak na autora působí selfie Terezy Ramby v roušce? 19.03.2020 - Radim Procházka
Dvacet dva kilogramů solidarityRadim Procházka píše ve svém blogu o debatě s Olegem Sencovem, která proběhla 5. března na FAMU. Do Prahy přijel tento ukrajinský režisér a bojovník proti anexi Krymu jako host festivalu Jeden svět.12.03.2020 - Radim Procházka
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
O filmové režii aneb Český lev dokumentárníProducent Radim Procházka se zamýšlí nad možností rovného boje o Českého lva za režii pro tvůrce hraných a dokumentárních filmů.26.03.2019 - Radim Procházka
Máme na víc Vladimire Vladimiroviči?Producent Radim Procházka představuje svůj nový film Máme na víc, jenž jde právě v těchto dnech do kinodistribuce24.01.2019 - Radim Procházka
TOP 5 2018: ubráněná katedra, filozof vyhozený z trůnu i obrana „lepšofilmování“Producent Radim Procházka bilancuje uplynulý rok 2018, dobré zprávy těsně vítězí se skóre 3:203.01.2019 - Radim Procházka
Povolání producent aneb Weinstein, Pomeje a myProducent Radim Procházka otevírá novou sérii blogů úvodním textem o své profesi „dveřníka, držícího klíče k šancím ostatních“.06.09.2018 - Radim Procházka

   poslední blogy:
Literatura. A přece dokumentární!Nová blogerka dok.revue Barbora Baronová popisuje aktuální situaci literárního dokumentu u nás – ačkoliv zde máme silnou tvůrčí generaci, nemá už tak silné institucionální zázemí. Tomuto svébytnému druhu literatury se úplně nedaří na akademické půdě, ani v rámci grantové politiky. Proto Baronová se svými kolegy a kolegyněmi nedávno iniciovala vznik Asociace literárního dokumentu a společně sepsali manifest. Jaké mají cíle?25.06.2020 - Barbora Baronová
Ozvěny obrazůKaždý text je kontext. Má více autorů, na které vědomě či nevědomě navazujeme. Toto blogogo má kolektivního autora viditelnějšího než obvykle.18.06.2020 - Jan Gogola ml.
Jako na špatném tripuFilmový publicista Antonín Tesař se podivuje nad novým americkým animovaným dokumentem Halušky: Dobrodružství s psychedeliky (2020), který je ukázkovým příkladem toho, jak popkultura vyprázdnila psychedelii. Ptá se zároveň, co je nového a starého v psychedelických animovaných dokumentech.11.06.2020 - Antonín Tesař
O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Žurnalistika a zkušenostní médiaDramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.30.04.2020 - Andrea Slováková
Nemocnice jako konejšivé místoTomáš Stejskal ve svém blogu uvažuje o novém českém doku-soapu Nemocnice v první linii, pojednávajícím o léčení pacientů s koronavirem. Dokumentární cyklus podle něj přináší cenný dotek reality, který stojí v opozici vůči číslům, datům a titulkům virtuálního světa.23.04.2020 - Tomáš Stejskal
Jak Kovy minul dějiny… ale ať je řeší dálFilozof a publicista Petr Fischer uvažuje ve svém blogu nad novým televizním dokumentem Ivo Bystřičana Kovy řeší dějiny, dostupným online na iVysílání České televize. Známý youtuber Karel „Kovy“ Kovář v něm podniká filmovou dokumentární cestu po českých školách, aby zjistil, jak se v nich učí moderní dějiny. Cestu v mnohém neúspěšnou. Přesto v závěru Fischer konstatuje, že jeho snaha může připomínat strategii, kterou pro přežití v postdějinné době navrhoval už před třiceti lety filozof Vilém Flusser.16.04.2020 - Petr Fischer