Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmu

Filmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?
23.03.2017 - Ivan David

Dne 9. března 2017 Senát PČR schválil finální text novely autorského zákona, kterou se již delší dobu snažilo prosadit Ministerstvo kultury. Po podpisu zákona prezidentem republiky (který neavizoval veto, tedy lze předpokládat i schválení z jeho strany) vstoupí novela v účinnost patnáctým dnem od vyhlášení ve Sbírce zákonů. Závazek k novelizaci autorského zákona pro Českou republiku vyplýval především ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/26/EU. Místo toho, abych se škarohlídsky pozastavoval nad tím, že směrnice opět nebyla do českého právního řádu implementována včas (nejzazším datem byl 10. duben 2016), či se třeba podivoval nad některými legislativně technickými zvláštnostmi novely (k nimž ovšem nemalou měrou přispěla aktivita některých poslanců), budu se v tomto článku zabývat jedinou, a to veskrze pozitivní věcí. Totiž otázkou, zda novela přináší něco nového do sféry audiovize.

Předně je třeba říci, že nejpodstatnější (z hlediska významu i objemu) část novely s filmem souvisí pouze velmi vzdáleně. V souladu s výše uvedenou směrnicí totiž hlavním cílem novely bylo sjednotit fungování kolektivní správy v České republice s principy fungování organizací tohoto druhu ve zbylých státech Evropské unie. Smyslem pak bylo zejména na úrovni zákona stanovit jednotně pravidla zajišťující transparentnost činnosti kolektivních správců (v ČR jde aktuálně o 6 organizací: OSA, Intergram, DILIA, OOA-S, GESTOR a OAZA).

Nicméně ani v souvislosti s touto hlavní reformou nebyl film zcela opomenut. Jmenovitě v původním vládním textu novely bylo navrženo, aby se oblast tzv. rozšířené kolektivní správy nově vztahovala i na „provozování díla a uměleckého výkonu ze zvukového nebo zvukově obrazového záznamu a provozování takového záznamu pro účely vzdělávání ve školách, školských zařízeních nebo vysokých školách nad rámec § 29 a 31 odst. 1 písm. c), pokud takové provozování nesměřuje k dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu“. Lapidárně řečeno mělo dojít k tomu, že by školy získaly nové právo (pakliže by si zakoupily odpovídající licenci od kolektivního správce) přehrát v zásadě jakýkoliv film i jakoukoliv zvukovou nahrávku, aniž by musely jednotlivě vypořádávat práva ke každému takovému filmu/nahrávce, resp. aniž by se musely „vejít“ do zákonné výukové citační licence (výjimky). Jedinou podmínkou mělo nadále být, že přehrání by bylo realizováno nekomerčně a se vzdělávacím záměrem. Ministerstvo tento návrh obhajovalo v důvodové zprávě tím způsobem, že dosavadní výuková licence neumožňuje školám pouštět při vyučování celé filmy, a to je problém. Takový argument je ovšem lichý, protože v autorském zákoně ve skutečnosti není žádný zákaz pouštět ve vyučování (bez odpovídající smlouvy) celé filmy (či zvukové nahrávky) – „jenom“ je zapotřebí dodržet poměrně velmi striktní podmínky, včetně toho, že přehrání celého filmu/nahrávky musí být nutně odůvodněno potřebou výuky. Ať tak či tak, tento návrh ministerstva u poslanců narazil a uvedené zjednodušené vypořádání práv ke školním filmovým projekcím tedy nebude součástí platného právního řádu.

Co se naopak do konečné verze novely v nezměněné podobě dostalo, je nová definice díla audiovizuálně užitého. Stalo se to (slovy důvodové zprávy z dílny ministerstva) „na základě požadavků praxe“. Nová definice zní takto: „Dílem audiovizuálně užitým je jakékoliv dílo zařazené do díla audiovizuálního.“ Domnívám se, že pokud nic jiného, získali touto cestou autoři výkladových slovníků do budoucna alespoň nový příklad pro pojem „definice kruhem“. Jinak samozřejmě nedošlo k vyřešení žádné ze skutečně praktických otázek, které v souvislosti s audiovizuálně užitými díly vznikaly a vznikají (včetně věkovitého sporu o to, jestli činnost kameramana, střihače či mistra zvuku jsou díly audiovizuálně užitými, anebo spíše integrálními součástmi finálního audiovizuálního díla).

Novelou se však podařilo prosadit i skutečně praktickou věc, jíž je rozšíření možností zpřístupnění filmů osobám se zdravotním postižením. Nově bylo především upřesněno, že pro osoby se sluchovým postižením je možné bez speciálního povolení opatřit film „doplněním obrazových nebo textových prostředků nezbytných ke zpřístupnění díla těmto osobám“ (typicky půjde o překlad do znakového jazyka). Původní verze výjimky počítala jenom s osobami zrakově postiženými, a tedy pouze s doplněním filmu (jeho zvukové stopy) o čtený komentář. V případě osob se zrakovým postižením pak byla novelou současně výjimka rozšířena i na televizní pořady.


 

Rekapitulujeme-li (zvažované i reálně uskutečněné) hlavní dopady novely do sféry filmu, neměli bychom opomenout ani snahu některých poslanců a senátorů zavést při projednávání novely v Parlamentu do autorského zákona nové ustanovení následujícího znění: „Pokud autor audiovizuálního díla nebo autor díla audiovizuálně užitého poskytne výrobci zvukově obrazového záznamu audiovizuálního díla výhradní licenci k užití díla na dobu přesahující deset let od prvního zveřejnění audiovizuálního díla a výše odměny autora za poskytnutí licence není stanovena v závislosti na výnosech z využití licence nebo jinou licenční odměnou za každé užití audiovizuálního díla a děl audiovizuálně užitých, vzniká autorovi po uplynutí deseti let od prvního zveřejnění audiovizuálního díla právo na přiměřenou odměnu vůči uživateli audiovizuálního díla; tohoto práva se nemůže vzdát. (…)“ – Tento návrh nesledoval nic menšího než zavedení zcela nového „automatického“ majetkového práva některých autorů (totiž v zásadě všech autorů pracujících v audiovizuálním průmyslu) na dodatečnou odměnu za každé jednotlivé užití jejich tvůrčího příspěvku v rámci příslušného filmu po deseti letech od jeho premiéry. Jinými slovy mělo dojít k zavedení jakéhosi všeobecného „reprízného“, které je v současnosti známo především z praxe fungování České televize. Tento návrh se setkal s vlnou značného odporu ze strany odborné veřejnosti pro svoji nesystematičnost (mimo jiné mělo jít o dublování nároku na tzv. přiměřenou dodatečnou odměnu dle občanského zákoníku), nekoncepčnost i formulačně stylistickou a praktickou nedomyšlenost (tento model by šlo velmi snadno obcházet, například stanovením miniaturních podílových/procentuálních odměn ve smlouvách mezi producenty a autory). V důsledku toho byl daný návrh na paušální „reprízné“ v obou komorách Parlamentu nakonec zamítnut.

Můžeme tedy konstatovat, že novela autorského zákona ve finále nepřináší do audiovizuální oblasti žádné revoluční zvraty, spíše drobné evoluční změny, které lze hodnotit buď jako pozitivní (smysluplné rozšíření licence pro osoby se zdravotním postižením), nebo jako neškodné (nicneříkající nová definice díla audiovizuálně užitého).

Tvůrci filmů pak jistě ocení i některé další změny přinášené novelou, které s oblastí audiovize přímo nesouvisejí (např. uzákonění zákonné výjimky pro karikaturu a parodii či možnost komerčně užívat tzv. osiřelá díla). Ale o tom zase někdy příště.





další blogy autora:

Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Meze inspiraceFilmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.14.12.2017 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Všechno je v pořádkuFilmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.08.06.2017 - Ivan David
Mluvil tu někdo o digitalizaci filmu?Filmový právník a advokát Ivan David nahlíží na zdánlivě jednoduchý pojem „digitalizace“, který rozdmýchává atmosféru nejen v odborných kruzích. Proč je tak složité tomuto pojmu porozumět?02.02.2017 - Ivan David

   poslední blogy:
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Žurnalistika a zkušenostní médiaDramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.30.04.2020 - Andrea Slováková
Nemocnice jako konejšivé místoTomáš Stejskal ve svém blogu uvažuje o novém českém doku-soapu Nemocnice v první linii, pojednávajícím o léčení pacientů s koronavirem. Dokumentární cyklus podle něj přináší cenný dotek reality, který stojí v opozici vůči číslům, datům a titulkům virtuálního světa.23.04.2020 - Tomáš Stejskal
Jak Kovy minul dějiny… ale ať je řeší dálFilozof a publicista Petr Fischer uvažuje ve svém blogu nad novým televizním dokumentem Ivo Bystřičana Kovy řeší dějiny, dostupným online na iVysílání České televize. Známý youtuber Karel „Kovy“ Kovář v něm podniká filmovou dokumentární cestu po českých školách, aby zjistil, jak se v nich učí moderní dějiny. Cestu v mnohém neúspěšnou. Přesto v závěru Fischer konstatuje, že jeho snaha může připomínat strategii, kterou pro přežití v postdějinné době navrhoval už před třiceti lety filozof Vilém Flusser.16.04.2020 - Petr Fischer
Skutečnost jako sociální mizanscénaEstetička Tereza Hadravová přibližuje hlavní myšlenky knihy filmového kritika a teoretika Adriana Martina Mizanscéna a filmový styl, kterou v překladu Veroniky Klusákové vydalo nedávno Nakladatelství AMU. Pojem "sociální mizanscéna", se kterým v knize pracuje, Hadravová aktuálně vztahuje ke změnám, které v těchto týdnech izolace prožíváme a jež se dotýkají proměny veřejného prostoru, oděvu i společenských konvencí.09.04.2020 - Tereza Hadravová
Neodvratný čas tiché apokalypsyDokumentaristka, teoretička a včelařka Andrea Hanáčková píše pro dok.revue o tom, jak vnímá oceňovaný snímek Země medu, který zahajoval letošní Jeden svět a je do 2. dubna mimořádně dostupný na portále DAFilms. „Dokument dvou tvůrců ze Skopje Tamary Kotevské a Ljubomira Stefanova je dokonalým obrazem světa, který už nedokáže vyvážit lidskou rozpínavost a reaguje úhybem, nebo úhynem,“ píše Hanáčková.01.04.2020 - Andrea Hanáčková
Laboratorní milostné vztahy v izolaciAntonín Tesař ve svém blogu přibližuje novou reality show Netflixu Láska je slepá, která coby sociální experiment ukazuje podoby současných milostných vztahů. Základní premisa seriálu, totiž lidé izolovaní v osamělých pokojích, kteří si navzájem naslouchají a touží se spolu seznámit, je v době hromadné izolace poměrně symbolická.26.03.2020 - Antonín Tesař
Ústa RambyRadim Procházka ve svém dok.blogu aplikuje mcluhanovské dělení na studené a horké médium na současnou situaci s nošením roušek na veřejnosti. Rouška coby studené médium podněcuje naši fantazii více než odhalená tvář. Jak na autora působí selfie Terezy Ramby v roušce? 19.03.2020 - Radim Procházka