Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmu

Filmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?
23.03.2017 - Ivan David

Dne 9. března 2017 Senát PČR schválil finální text novely autorského zákona, kterou se již delší dobu snažilo prosadit Ministerstvo kultury. Po podpisu zákona prezidentem republiky (který neavizoval veto, tedy lze předpokládat i schválení z jeho strany) vstoupí novela v účinnost patnáctým dnem od vyhlášení ve Sbírce zákonů. Závazek k novelizaci autorského zákona pro Českou republiku vyplýval především ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/26/EU. Místo toho, abych se škarohlídsky pozastavoval nad tím, že směrnice opět nebyla do českého právního řádu implementována včas (nejzazším datem byl 10. duben 2016), či se třeba podivoval nad některými legislativně technickými zvláštnostmi novely (k nimž ovšem nemalou měrou přispěla aktivita některých poslanců), budu se v tomto článku zabývat jedinou, a to veskrze pozitivní věcí. Totiž otázkou, zda novela přináší něco nového do sféry audiovize.

Předně je třeba říci, že nejpodstatnější (z hlediska významu i objemu) část novely s filmem souvisí pouze velmi vzdáleně. V souladu s výše uvedenou směrnicí totiž hlavním cílem novely bylo sjednotit fungování kolektivní správy v České republice s principy fungování organizací tohoto druhu ve zbylých státech Evropské unie. Smyslem pak bylo zejména na úrovni zákona stanovit jednotně pravidla zajišťující transparentnost činnosti kolektivních správců (v ČR jde aktuálně o 6 organizací: OSA, Intergram, DILIA, OOA-S, GESTOR a OAZA).

Nicméně ani v souvislosti s touto hlavní reformou nebyl film zcela opomenut. Jmenovitě v původním vládním textu novely bylo navrženo, aby se oblast tzv. rozšířené kolektivní správy nově vztahovala i na „provozování díla a uměleckého výkonu ze zvukového nebo zvukově obrazového záznamu a provozování takového záznamu pro účely vzdělávání ve školách, školských zařízeních nebo vysokých školách nad rámec § 29 a 31 odst. 1 písm. c), pokud takové provozování nesměřuje k dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu“. Lapidárně řečeno mělo dojít k tomu, že by školy získaly nové právo (pakliže by si zakoupily odpovídající licenci od kolektivního správce) přehrát v zásadě jakýkoliv film i jakoukoliv zvukovou nahrávku, aniž by musely jednotlivě vypořádávat práva ke každému takovému filmu/nahrávce, resp. aniž by se musely „vejít“ do zákonné výukové citační licence (výjimky). Jedinou podmínkou mělo nadále být, že přehrání by bylo realizováno nekomerčně a se vzdělávacím záměrem. Ministerstvo tento návrh obhajovalo v důvodové zprávě tím způsobem, že dosavadní výuková licence neumožňuje školám pouštět při vyučování celé filmy, a to je problém. Takový argument je ovšem lichý, protože v autorském zákoně ve skutečnosti není žádný zákaz pouštět ve vyučování (bez odpovídající smlouvy) celé filmy (či zvukové nahrávky) – „jenom“ je zapotřebí dodržet poměrně velmi striktní podmínky, včetně toho, že přehrání celého filmu/nahrávky musí být nutně odůvodněno potřebou výuky. Ať tak či tak, tento návrh ministerstva u poslanců narazil a uvedené zjednodušené vypořádání práv ke školním filmovým projekcím tedy nebude součástí platného právního řádu.

Co se naopak do konečné verze novely v nezměněné podobě dostalo, je nová definice díla audiovizuálně užitého. Stalo se to (slovy důvodové zprávy z dílny ministerstva) „na základě požadavků praxe“. Nová definice zní takto: „Dílem audiovizuálně užitým je jakékoliv dílo zařazené do díla audiovizuálního.“ Domnívám se, že pokud nic jiného, získali touto cestou autoři výkladových slovníků do budoucna alespoň nový příklad pro pojem „definice kruhem“. Jinak samozřejmě nedošlo k vyřešení žádné ze skutečně praktických otázek, které v souvislosti s audiovizuálně užitými díly vznikaly a vznikají (včetně věkovitého sporu o to, jestli činnost kameramana, střihače či mistra zvuku jsou díly audiovizuálně užitými, anebo spíše integrálními součástmi finálního audiovizuálního díla).

Novelou se však podařilo prosadit i skutečně praktickou věc, jíž je rozšíření možností zpřístupnění filmů osobám se zdravotním postižením. Nově bylo především upřesněno, že pro osoby se sluchovým postižením je možné bez speciálního povolení opatřit film „doplněním obrazových nebo textových prostředků nezbytných ke zpřístupnění díla těmto osobám“ (typicky půjde o překlad do znakového jazyka). Původní verze výjimky počítala jenom s osobami zrakově postiženými, a tedy pouze s doplněním filmu (jeho zvukové stopy) o čtený komentář. V případě osob se zrakovým postižením pak byla novelou současně výjimka rozšířena i na televizní pořady.


 

Rekapitulujeme-li (zvažované i reálně uskutečněné) hlavní dopady novely do sféry filmu, neměli bychom opomenout ani snahu některých poslanců a senátorů zavést při projednávání novely v Parlamentu do autorského zákona nové ustanovení následujícího znění: „Pokud autor audiovizuálního díla nebo autor díla audiovizuálně užitého poskytne výrobci zvukově obrazového záznamu audiovizuálního díla výhradní licenci k užití díla na dobu přesahující deset let od prvního zveřejnění audiovizuálního díla a výše odměny autora za poskytnutí licence není stanovena v závislosti na výnosech z využití licence nebo jinou licenční odměnou za každé užití audiovizuálního díla a děl audiovizuálně užitých, vzniká autorovi po uplynutí deseti let od prvního zveřejnění audiovizuálního díla právo na přiměřenou odměnu vůči uživateli audiovizuálního díla; tohoto práva se nemůže vzdát. (…)“ – Tento návrh nesledoval nic menšího než zavedení zcela nového „automatického“ majetkového práva některých autorů (totiž v zásadě všech autorů pracujících v audiovizuálním průmyslu) na dodatečnou odměnu za každé jednotlivé užití jejich tvůrčího příspěvku v rámci příslušného filmu po deseti letech od jeho premiéry. Jinými slovy mělo dojít k zavedení jakéhosi všeobecného „reprízného“, které je v současnosti známo především z praxe fungování České televize. Tento návrh se setkal s vlnou značného odporu ze strany odborné veřejnosti pro svoji nesystematičnost (mimo jiné mělo jít o dublování nároku na tzv. přiměřenou dodatečnou odměnu dle občanského zákoníku), nekoncepčnost i formulačně stylistickou a praktickou nedomyšlenost (tento model by šlo velmi snadno obcházet, například stanovením miniaturních podílových/procentuálních odměn ve smlouvách mezi producenty a autory). V důsledku toho byl daný návrh na paušální „reprízné“ v obou komorách Parlamentu nakonec zamítnut.

Můžeme tedy konstatovat, že novela autorského zákona ve finále nepřináší do audiovizuální oblasti žádné revoluční zvraty, spíše drobné evoluční změny, které lze hodnotit buď jako pozitivní (smysluplné rozšíření licence pro osoby se zdravotním postižením), nebo jako neškodné (nicneříkající nová definice díla audiovizuálně užitého).

Tvůrci filmů pak jistě ocení i některé další změny přinášené novelou, které s oblastí audiovize přímo nesouvisejí (např. uzákonění zákonné výjimky pro karikaturu a parodii či možnost komerčně užívat tzv. osiřelá díla). Ale o tom zase někdy příště.





další blogy autora:

Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Meze inspiraceFilmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.14.12.2017 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Všechno je v pořádkuFilmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.08.06.2017 - Ivan David
Mluvil tu někdo o digitalizaci filmu?Filmový právník a advokát Ivan David nahlíží na zdánlivě jednoduchý pojem „digitalizace“, který rozdmýchává atmosféru nejen v odborných kruzích. Proč je tak složité tomuto pojmu porozumět?02.02.2017 - Ivan David

   poslední blogy:
O současném vizuálním aktivismu aneb Právo vidětTeoretička vizuálních studií Andrea Průchová Hrůzová přibližuje ve svém blogu, jaké společenské důsledky má schopnost vidět a právo být viděn a či naopak dosud nevidět a nebýt viděn i jaký je vztahé mohou být konotace obrazůvizuality a moci. Vizuální aktivismus, který je dnes čím dál častější, se podle ní snaží o osvobození toho nejcennějšího, co máme – schopnosti vidět sebe a druhé mimo limity naučeného. 27.02.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová