Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmu

Filmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?
23.03.2017 - Ivan David

Dne 9. března 2017 Senát PČR schválil finální text novely autorského zákona, kterou se již delší dobu snažilo prosadit Ministerstvo kultury. Po podpisu zákona prezidentem republiky (který neavizoval veto, tedy lze předpokládat i schválení z jeho strany) vstoupí novela v účinnost patnáctým dnem od vyhlášení ve Sbírce zákonů. Závazek k novelizaci autorského zákona pro Českou republiku vyplýval především ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/26/EU. Místo toho, abych se škarohlídsky pozastavoval nad tím, že směrnice opět nebyla do českého právního řádu implementována včas (nejzazším datem byl 10. duben 2016), či se třeba podivoval nad některými legislativně technickými zvláštnostmi novely (k nimž ovšem nemalou měrou přispěla aktivita některých poslanců), budu se v tomto článku zabývat jedinou, a to veskrze pozitivní věcí. Totiž otázkou, zda novela přináší něco nového do sféry audiovize.

Předně je třeba říci, že nejpodstatnější (z hlediska významu i objemu) část novely s filmem souvisí pouze velmi vzdáleně. V souladu s výše uvedenou směrnicí totiž hlavním cílem novely bylo sjednotit fungování kolektivní správy v České republice s principy fungování organizací tohoto druhu ve zbylých státech Evropské unie. Smyslem pak bylo zejména na úrovni zákona stanovit jednotně pravidla zajišťující transparentnost činnosti kolektivních správců (v ČR jde aktuálně o 6 organizací: OSA, Intergram, DILIA, OOA-S, GESTOR a OAZA).

Nicméně ani v souvislosti s touto hlavní reformou nebyl film zcela opomenut. Jmenovitě v původním vládním textu novely bylo navrženo, aby se oblast tzv. rozšířené kolektivní správy nově vztahovala i na „provozování díla a uměleckého výkonu ze zvukového nebo zvukově obrazového záznamu a provozování takového záznamu pro účely vzdělávání ve školách, školských zařízeních nebo vysokých školách nad rámec § 29 a 31 odst. 1 písm. c), pokud takové provozování nesměřuje k dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu“. Lapidárně řečeno mělo dojít k tomu, že by školy získaly nové právo (pakliže by si zakoupily odpovídající licenci od kolektivního správce) přehrát v zásadě jakýkoliv film i jakoukoliv zvukovou nahrávku, aniž by musely jednotlivě vypořádávat práva ke každému takovému filmu/nahrávce, resp. aniž by se musely „vejít“ do zákonné výukové citační licence (výjimky). Jedinou podmínkou mělo nadále být, že přehrání by bylo realizováno nekomerčně a se vzdělávacím záměrem. Ministerstvo tento návrh obhajovalo v důvodové zprávě tím způsobem, že dosavadní výuková licence neumožňuje školám pouštět při vyučování celé filmy, a to je problém. Takový argument je ovšem lichý, protože v autorském zákoně ve skutečnosti není žádný zákaz pouštět ve vyučování (bez odpovídající smlouvy) celé filmy (či zvukové nahrávky) – „jenom“ je zapotřebí dodržet poměrně velmi striktní podmínky, včetně toho, že přehrání celého filmu/nahrávky musí být nutně odůvodněno potřebou výuky. Ať tak či tak, tento návrh ministerstva u poslanců narazil a uvedené zjednodušené vypořádání práv ke školním filmovým projekcím tedy nebude součástí platného právního řádu.

Co se naopak do konečné verze novely v nezměněné podobě dostalo, je nová definice díla audiovizuálně užitého. Stalo se to (slovy důvodové zprávy z dílny ministerstva) „na základě požadavků praxe“. Nová definice zní takto: „Dílem audiovizuálně užitým je jakékoliv dílo zařazené do díla audiovizuálního.“ Domnívám se, že pokud nic jiného, získali touto cestou autoři výkladových slovníků do budoucna alespoň nový příklad pro pojem „definice kruhem“. Jinak samozřejmě nedošlo k vyřešení žádné ze skutečně praktických otázek, které v souvislosti s audiovizuálně užitými díly vznikaly a vznikají (včetně věkovitého sporu o to, jestli činnost kameramana, střihače či mistra zvuku jsou díly audiovizuálně užitými, anebo spíše integrálními součástmi finálního audiovizuálního díla).

Novelou se však podařilo prosadit i skutečně praktickou věc, jíž je rozšíření možností zpřístupnění filmů osobám se zdravotním postižením. Nově bylo především upřesněno, že pro osoby se sluchovým postižením je možné bez speciálního povolení opatřit film „doplněním obrazových nebo textových prostředků nezbytných ke zpřístupnění díla těmto osobám“ (typicky půjde o překlad do znakového jazyka). Původní verze výjimky počítala jenom s osobami zrakově postiženými, a tedy pouze s doplněním filmu (jeho zvukové stopy) o čtený komentář. V případě osob se zrakovým postižením pak byla novelou současně výjimka rozšířena i na televizní pořady.


 

Rekapitulujeme-li (zvažované i reálně uskutečněné) hlavní dopady novely do sféry filmu, neměli bychom opomenout ani snahu některých poslanců a senátorů zavést při projednávání novely v Parlamentu do autorského zákona nové ustanovení následujícího znění: „Pokud autor audiovizuálního díla nebo autor díla audiovizuálně užitého poskytne výrobci zvukově obrazového záznamu audiovizuálního díla výhradní licenci k užití díla na dobu přesahující deset let od prvního zveřejnění audiovizuálního díla a výše odměny autora za poskytnutí licence není stanovena v závislosti na výnosech z využití licence nebo jinou licenční odměnou za každé užití audiovizuálního díla a děl audiovizuálně užitých, vzniká autorovi po uplynutí deseti let od prvního zveřejnění audiovizuálního díla právo na přiměřenou odměnu vůči uživateli audiovizuálního díla; tohoto práva se nemůže vzdát. (…)“ – Tento návrh nesledoval nic menšího než zavedení zcela nového „automatického“ majetkového práva některých autorů (totiž v zásadě všech autorů pracujících v audiovizuálním průmyslu) na dodatečnou odměnu za každé jednotlivé užití jejich tvůrčího příspěvku v rámci příslušného filmu po deseti letech od jeho premiéry. Jinými slovy mělo dojít k zavedení jakéhosi všeobecného „reprízného“, které je v současnosti známo především z praxe fungování České televize. Tento návrh se setkal s vlnou značného odporu ze strany odborné veřejnosti pro svoji nesystematičnost (mimo jiné mělo jít o dublování nároku na tzv. přiměřenou dodatečnou odměnu dle občanského zákoníku), nekoncepčnost i formulačně stylistickou a praktickou nedomyšlenost (tento model by šlo velmi snadno obcházet, například stanovením miniaturních podílových/procentuálních odměn ve smlouvách mezi producenty a autory). V důsledku toho byl daný návrh na paušální „reprízné“ v obou komorách Parlamentu nakonec zamítnut.

Můžeme tedy konstatovat, že novela autorského zákona ve finále nepřináší do audiovizuální oblasti žádné revoluční zvraty, spíše drobné evoluční změny, které lze hodnotit buď jako pozitivní (smysluplné rozšíření licence pro osoby se zdravotním postižením), nebo jako neškodné (nicneříkající nová definice díla audiovizuálně užitého).

Tvůrci filmů pak jistě ocení i některé další změny přinášené novelou, které s oblastí audiovize přímo nesouvisejí (např. uzákonění zákonné výjimky pro karikaturu a parodii či možnost komerčně užívat tzv. osiřelá díla). Ale o tom zase někdy příště.





další blogy autora:

Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Meze inspiraceFilmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.14.12.2017 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Všechno je v pořádkuFilmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.08.06.2017 - Ivan David
Mluvil tu někdo o digitalizaci filmu?Filmový právník a advokát Ivan David nahlíží na zdánlivě jednoduchý pojem „digitalizace“, který rozdmýchává atmosféru nejen v odborných kruzích. Proč je tak složité tomuto pojmu porozumět?02.02.2017 - Ivan David

   poslední blogy:
Jak na… s Johnem WilsonemV čem tkví půvab i hloubka dokumentární série Jak na... s Johnem Wilsonem, kterou filmový kritik a bloger dok.revue Martin Šrajer považuje za nejlepší dokumentární počin loňského roku? Wilsonova věta, že „nedá tolik práce proměnit obyčejný objekt v něco neobyčejného“, by podle Šrajera mohla být hlavní tezí celé série. Wilson nás podle něj vede k „přehodnocení našeho vztahu k místům, kterými denně procházíme a vůči jejichž skrytým významům jsme se stali netečnými... Přitom – jako ti nejlepší dokumentaristé – v zásadě nedělá nic jiného, než že ukazuje, jak lidé žijí.“21.01.2021 - Martin Šrajer
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml