Co nás čeká (a nemine) v autorském právu

Právník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.
30.01.2020 - Ivan David

Tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací českých orgánů, patrně ovlivní podobu evropského digitálního trhu. Foto Pixabay

Začátek roku je doba vhodná k připomenutí toho, jaké novinky nás čekají. V případě českého autorského, potažmo mediálního práva jsou jeho další osudy v příštích měsících určovány zejména třemi evropskými směrnicemi. Jejich implementace – v různém stádiu pokročilosti – právě probíhá na úrovni českých vnitrostátních orgánů. V tomto textu používám jako synonyma pojmy implementace a transpozice, byť implementace bývá někdy užívána v širším smyslu. V obou případech mám těmito termíny na mysli proces, v němž vnitrostátní orgány (v tomto případě české) „promítají“ do národního práva cíle stanovené směrnicemi Evropské unie. Na rozdíl od evropských nařízení jako je například GDPR, která jsou závazná v České republice přímo (a jde tedy o unijní obdobu českých zákonů), určují směrnice pouze kýžený stav a datum (transpoziční lhůtu), do které má tohoto stavu být v národním právu dosaženo.

Směrnice, která se autorského práva dotýká nejpříměji a současně byla předmětem nejširších (i nejvášnivějších) diskuzí, je směrnice EP a Rady (EU) 2019/790 ze dne 17. 4. 2019 o autorském právu a právech s ním souvisejících na jednotném digitálním trhu a o změně směrnic 96/9/EU a 2001/29/ES (o autorském právu na jednotném digitálním trhu). Navzdory ambicióznímu názvu, který by mohl napovídat, že cílem daného právního předpisu není nic menšího než provést komplexní reformu autorského práva v Evropské unii a převést tento vynález 19. století do digitální éry (ať už si pod tím představíme cokoliv), je jeho reálný obsah výrazně skromnější. Ve skutečnosti jde pouze o novelizaci několika (navíc vzájemně nepříliš souvisejících) autorskoprávních institutů. 

V době přijímání směrnice vzbuzovala pozornost zejména dvě ustanovení. Ta se dostala i do jejího výsledného textu, byť v poněkud kompromisní podobě. Jedná se v prvé řadě o článek, který zavádí nové právo vydavatelů tiskových publikací při jejich on-line užití. Článek stanovuje poskytovatelům internetových služeb (včetně společnosti Google, která se brání nejvehementněji a nejviditelněji) povinnost opatřit si licenci k přebírání obsahu periodik od jejich vydavatelů, a to alespoň dva roky od vydání. Výjimkou má být nekomerční užití obsahu individuálními uživateli, vkládání hypertextových odkazů na obsah a užívání jednotlivých slov z článků nebo (slovy směrnice) „velmi krátkých úryvků“.

Druhý kontroverzní článek – jehož praktické dopady také odhalí až praxe – zavádí nové povinnosti poskytovatelům služeb sdílení obsahu on-line. Tyto povinnosti konkrétně vznikají za situace, kdy je hlavním účelem služby uchovávat velký počet autorských děl nahrávaných uživateli a zpřístupňovat je veřejnosti a poskytovatel služby díla aktivně uspořádává a propaguje za účelem dosažení zisku. Poskytovateli služby, jejímž typickým příkladem je například portál YouTube, je v takovém případě stanovena povinnost vypořádat práva k nahrávaným autorským dílům a odstranit po upozornění ilegální obsah. V případě, že se jedná o obzvláště významnou službu s ročním obratem přes deset milionů eur, zavádí pak směrnice povinnost aktivní filtrace obsahu (z hlediska jeho autorskoprávní bezvadnosti).
 

Nové evropské směrnice ovlivní digitální trh, zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb. Foto Pixabay
 

Směrnice dále přichází se třemi novými výjimkami z autorskoprávní ochrany. V českém kontextu je pravděpodobně nejvýznamnější z nich zákonná licence určená k vytěžování textů a dat pro účely vědeckého výzkumu. Jejím smyslem je umožnit výzkumným organizacím (včetně vysokých škol) a takzvaným institucím kulturního dědictví (veřejné knihovny, muzea a instituce pečující o zachování filmového nebo zvukového dědictví) provádět automatizovanou analýzu dat v digitální podobě bez svolení vlastníka těchto dat. Uvedené instituce však nadále mohou čerpat pouze z dat, k nimž mají zákonný přístup a jejich vytěžování musí být realizováno pouze pro účely vědeckého výzkumu.

A co díla na trhu nedostupná? 

Směrnice dále zavádí možnost bez souhlasu majitele práv nakládat s takzvanými díly na trhu nedostupnými. Jimi se rozumí taková autorská díla, u nichž lze po vynaložení přiměřeného úsilí v dobré víře předpokládat, že nejsou dostupná v běžné obchodní síti. Podobný institut už v českém autorském zákoně několik let existuje, avšak týká se dosud pouze literárních děl. Nově by se možnost užívání měla rozšířit na nedostupná autorská díla všech druhů. Systém by měl v zásadě fungovat tak, že kterákoliv instituce kulturního dědictví ve výše uvedeném smyslu by mohla požádat kolektivního správce o licenci k užívání na trhu nedostupného díla. Licence by mohla být udělena v případě, že záměr nově užívat nedostupné dílo by byl alespoň po dobu 6 měsíců zveřejněn v on-line portálu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) a majitel práv by nevznesl námitku.

Poněkud mimo mediální pozornost stála v nové směrnici ustanovení, která se snaží vybavit autory více právy v jejich vztahu s výrobci obsahu (filmoví producenti, hudební vydavatelé, literární nakladatelství apod.), kteří od autorů „vykupují“ licence k vytvořeným dílům. Praktický dopad těchto článků pro českou praxi lze zatím těžko odhadovat, neboť dílem jsou tato ustanovení v českém právu už v určité podobě obsažena (například nárok na dodatečnou odměnu v případě, že se původní autorská odměna ukáže být nepřiměřeně nízkou s ohledem na nabyvatelem licence generované příjmy) a dílem jsou velmi vágní (například nová povinnost ve směrnici, že autoři mají nárok na spravedlivou, respektive „vhodnou a přiměřenou“ odměnu). V druhém případě bude velmi záležet na tom, v jaké podobě bude směrnice konkrétně promítnuta do českého právního řádu. To bychom se měli dozvědět do 7. června 2021, kdy končí transpoziční lhůta.

Stejnou transpoziční lhůtu má i směrnice EP a Rady (EU) 2019/789 ze dne 17. 4. 2019, kterou se stanovují pravidla pro výkon autorského práva a práv s ním souvisejících, jež se použijí na některá online vysílání vysílacích organizací a převzatá vysílání televizních a rozhlasových programů, a kterou se mění směrnice Rady 93/83/EHS. Tato směrnice přicházela též původně s ambiciózními plány – z nichž nakonec zbyl v konečném textu v podstatě jen jeden. A to sice zavedení takzvané zásady země původu pro simulcasting a catch-up 1) u televizního a rozhlasového vysílání. V zásadě to znamená, že pokud uvedené on-line služby mají pouze doplňkový charakter k vlastnímu vysílání, postačuje provozovateli tohoto vysílání, pokud vypořádá práva k vysílanému obsahu pro tyto on-line služby jenom pro zemi, v níž sídlí.

Výsledky transpozice třetí právě projednávané evropské směrnice bychom měli pocítit už letos, konkrétně do 19. září 2020, kdy končí její transpoziční lhůta. Tato směrnice – s tradičně dlouhým názvem směrnice EP a Rady (EU) 2018/1808 ze dne 14. 11. 2018, kterou se mění směrnice 2010/13/EU o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách) s ohledem na měnící se situaci na trhu – si klade za cíl narovnat zákonná pravidla mezi „tradiční televizí“ na jedné straně a video-on-demand službami (například HBO GO nebo Netflix) a platformami pro sdílení videa (kam spadá například YouTube) na straně druhé. Pro účely tohoto textu připomeňme pouze tolik, že dojde ke zvýšení povinnosti provozovatelů video-on-demand služeb k šíření evropských filmů, kdy namísto dosavadních 10 % v katalogu vyčleněných pro evropskou tvorbu půjde nově o minimálně 30 %. Kýženým výsledkem by mělo být více evropských – tedy ideálně i českých – filmů v nabídce uvedených služeb.

Přestože ani jedna ze shora uvedených směrnic nepřináší revoluci, a dokonce ani radikální reformu, všechny se postarají přinejmenším o to, že se v nebližší době ani v oblasti autorského a mediálního práva nudit nebudeme.


Poznámky:

1) V tomto případě míním simulcastingem on-line vysílání, které paralelně s „klasickým“ vysíláním uskutečňuje týž vysílatel, a službou catch-up mám na mysli on-line archiv pořadů dříve uvedených v „klasickém“ vysílání. Příkladem portálu, který poskytuje obě tyto služby, může být iVysílání České televize.

/Edit 3. 2. 2020/





další blogy autora:

Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Meze inspiraceFilmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.14.12.2017 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Všechno je v pořádkuFilmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.08.06.2017 - Ivan David
Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmuFilmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?23.03.2017 - Ivan David
Mluvil tu někdo o digitalizaci filmu?Filmový právník a advokát Ivan David nahlíží na zdánlivě jednoduchý pojem „digitalizace“, který rozdmýchává atmosféru nejen v odborných kruzích. Proč je tak složité tomuto pojmu porozumět?02.02.2017 - Ivan David

   poslední blogy:
Jak na… s Johnem WilsonemV čem tkví půvab i hloubka dokumentární série Jak na... s Johnem Wilsonem, kterou filmový kritik a bloger dok.revue Martin Šrajer považuje za nejlepší dokumentární počin loňského roku? Wilsonova věta, že „nedá tolik práce proměnit obyčejný objekt v něco neobyčejného“, by podle Šrajera mohla být hlavní tezí celé série. Wilson nás podle něj vede k „přehodnocení našeho vztahu k místům, kterými denně procházíme a vůči jejichž skrytým významům jsme se stali netečnými... Přitom – jako ti nejlepší dokumentaristé – v zásadě nedělá nic jiného, než že ukazuje, jak lidé žijí.“21.01.2021 - Martin Šrajer
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml