Co nás čeká (a nemine) v autorském právu

Právník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.
30.01.2020 - Ivan David

Tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací českých orgánů, patrně ovlivní podobu evropského digitálního trhu. Foto Pixabay

Začátek roku je doba vhodná k připomenutí toho, jaké novinky nás čekají. V případě českého autorského, potažmo mediálního práva jsou jeho další osudy v příštích měsících určovány zejména třemi evropskými směrnicemi. Jejich implementace – v různém stádiu pokročilosti – právě probíhá na úrovni českých vnitrostátních orgánů. V tomto textu používám jako synonyma pojmy implementace a transpozice, byť implementace bývá někdy užívána v širším smyslu. V obou případech mám těmito termíny na mysli proces, v němž vnitrostátní orgány (v tomto případě české) „promítají“ do národního práva cíle stanovené směrnicemi Evropské unie. Na rozdíl od evropských nařízení jako je například GDPR, která jsou závazná v České republice přímo (a jde tedy o unijní obdobu českých zákonů), určují směrnice pouze kýžený stav a datum (transpoziční lhůtu), do které má tohoto stavu být v národním právu dosaženo.

Směrnice, která se autorského práva dotýká nejpříměji a současně byla předmětem nejširších (i nejvášnivějších) diskuzí, je směrnice EP a Rady (EU) 2019/790 ze dne 17. 4. 2019 o autorském právu a právech s ním souvisejících na jednotném digitálním trhu a o změně směrnic 96/9/EU a 2001/29/ES (o autorském právu na jednotném digitálním trhu). Navzdory ambicióznímu názvu, který by mohl napovídat, že cílem daného právního předpisu není nic menšího než provést komplexní reformu autorského práva v Evropské unii a převést tento vynález 19. století do digitální éry (ať už si pod tím představíme cokoliv), je jeho reálný obsah výrazně skromnější. Ve skutečnosti jde pouze o novelizaci několika (navíc vzájemně nepříliš souvisejících) autorskoprávních institutů. 

V době přijímání směrnice vzbuzovala pozornost zejména dvě ustanovení. Ta se dostala i do jejího výsledného textu, byť v poněkud kompromisní podobě. Jedná se v prvé řadě o článek, který zavádí nové právo vydavatelů tiskových publikací při jejich on-line užití. Článek stanovuje poskytovatelům internetových služeb (včetně společnosti Google, která se brání nejvehementněji a nejviditelněji) povinnost opatřit si licenci k přebírání obsahu periodik od jejich vydavatelů, a to alespoň dva roky od vydání. Výjimkou má být nekomerční užití obsahu individuálními uživateli, vkládání hypertextových odkazů na obsah a užívání jednotlivých slov z článků nebo (slovy směrnice) „velmi krátkých úryvků“.

Druhý kontroverzní článek – jehož praktické dopady také odhalí až praxe – zavádí nové povinnosti poskytovatelům služeb sdílení obsahu on-line. Tyto povinnosti konkrétně vznikají za situace, kdy je hlavním účelem služby uchovávat velký počet autorských děl nahrávaných uživateli a zpřístupňovat je veřejnosti a poskytovatel služby díla aktivně uspořádává a propaguje za účelem dosažení zisku. Poskytovateli služby, jejímž typickým příkladem je například portál YouTube, je v takovém případě stanovena povinnost vypořádat práva k nahrávaným autorským dílům a odstranit po upozornění ilegální obsah. V případě, že se jedná o obzvláště významnou službu s ročním obratem přes deset milionů eur, zavádí pak směrnice povinnost aktivní filtrace obsahu (z hlediska jeho autorskoprávní bezvadnosti).
 

Nové evropské směrnice ovlivní digitální trh, zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb. Foto Pixabay
 

Směrnice dále přichází se třemi novými výjimkami z autorskoprávní ochrany. V českém kontextu je pravděpodobně nejvýznamnější z nich zákonná licence určená k vytěžování textů a dat pro účely vědeckého výzkumu. Jejím smyslem je umožnit výzkumným organizacím (včetně vysokých škol) a takzvaným institucím kulturního dědictví (veřejné knihovny, muzea a instituce pečující o zachování filmového nebo zvukového dědictví) provádět automatizovanou analýzu dat v digitální podobě bez svolení vlastníka těchto dat. Uvedené instituce však nadále mohou čerpat pouze z dat, k nimž mají zákonný přístup a jejich vytěžování musí být realizováno pouze pro účely vědeckého výzkumu.

A co díla na trhu nedostupná? 

Směrnice dále zavádí možnost bez souhlasu majitele práv nakládat s takzvanými díly na trhu nedostupnými. Jimi se rozumí taková autorská díla, u nichž lze po vynaložení přiměřeného úsilí v dobré víře předpokládat, že nejsou dostupná v běžné obchodní síti. Podobný institut už v českém autorském zákoně několik let existuje, avšak týká se dosud pouze literárních děl. Nově by se možnost užívání měla rozšířit na nedostupná autorská díla všech druhů. Systém by měl v zásadě fungovat tak, že kterákoliv instituce kulturního dědictví ve výše uvedeném smyslu by mohla požádat kolektivního správce o licenci k užívání na trhu nedostupného díla. Licence by mohla být udělena v případě, že záměr nově užívat nedostupné dílo by byl alespoň po dobu 6 měsíců zveřejněn v on-line portálu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) a majitel práv by nevznesl námitku.

Poněkud mimo mediální pozornost stála v nové směrnici ustanovení, která se snaží vybavit autory více právy v jejich vztahu s výrobci obsahu (filmoví producenti, hudební vydavatelé, literární nakladatelství apod.), kteří od autorů „vykupují“ licence k vytvořeným dílům. Praktický dopad těchto článků pro českou praxi lze zatím těžko odhadovat, neboť dílem jsou tato ustanovení v českém právu už v určité podobě obsažena (například nárok na dodatečnou odměnu v případě, že se původní autorská odměna ukáže být nepřiměřeně nízkou s ohledem na nabyvatelem licence generované příjmy) a dílem jsou velmi vágní (například nová povinnost ve směrnici, že autoři mají nárok na spravedlivou, respektive „vhodnou a přiměřenou“ odměnu). V druhém případě bude velmi záležet na tom, v jaké podobě bude směrnice konkrétně promítnuta do českého právního řádu. To bychom se měli dozvědět do 7. června 2021, kdy končí transpoziční lhůta.

Stejnou transpoziční lhůtu má i směrnice EP a Rady (EU) 2019/789 ze dne 17. 4. 2019, kterou se stanovují pravidla pro výkon autorského práva a práv s ním souvisejících, jež se použijí na některá online vysílání vysílacích organizací a převzatá vysílání televizních a rozhlasových programů, a kterou se mění směrnice Rady 93/83/EHS. Tato směrnice přicházela též původně s ambiciózními plány – z nichž nakonec zbyl v konečném textu v podstatě jen jeden. A to sice zavedení takzvané zásady země původu pro simulcasting a catch-up 1) u televizního a rozhlasového vysílání. V zásadě to znamená, že pokud uvedené on-line služby mají pouze doplňkový charakter k vlastnímu vysílání, postačuje provozovateli tohoto vysílání, pokud vypořádá práva k vysílanému obsahu pro tyto on-line služby jenom pro zemi, v níž sídlí.

Výsledky transpozice třetí právě projednávané evropské směrnice bychom měli pocítit už letos, konkrétně do 19. září 2020, kdy končí její transpoziční lhůta. Tato směrnice – s tradičně dlouhým názvem směrnice EP a Rady (EU) 2018/1808 ze dne 14. 11. 2018, kterou se mění směrnice 2010/13/EU o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách) s ohledem na měnící se situaci na trhu – si klade za cíl narovnat zákonná pravidla mezi „tradiční televizí“ na jedné straně a video-on-demand službami (například HBO GO nebo Netflix) a platformami pro sdílení videa (kam spadá například YouTube) na straně druhé. Pro účely tohoto textu připomeňme pouze tolik, že dojde ke zvýšení povinnosti provozovatelů video-on-demand služeb k šíření evropských filmů, kdy namísto dosavadních 10 % v katalogu vyčleněných pro evropskou tvorbu půjde nově o minimálně 30 %. Kýženým výsledkem by mělo být více evropských – tedy ideálně i českých – filmů v nabídce uvedených služeb.

Přestože ani jedna ze shora uvedených směrnic nepřináší revoluci, a dokonce ani radikální reformu, všechny se postarají přinejmenším o to, že se v nebližší době ani v oblasti autorského a mediálního práva nudit nebudeme.


Poznámky:

1) V tomto případě míním simulcastingem on-line vysílání, které paralelně s „klasickým“ vysíláním uskutečňuje týž vysílatel, a službou catch-up mám na mysli on-line archiv pořadů dříve uvedených v „klasickém“ vysílání. Příkladem portálu, který poskytuje obě tyto služby, může být iVysílání České televize.

/Edit 3. 2. 2020/





další blogy autora:

Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Meze inspiraceFilmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.14.12.2017 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Všechno je v pořádkuFilmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.08.06.2017 - Ivan David
Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmuFilmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?23.03.2017 - Ivan David
Mluvil tu někdo o digitalizaci filmu?Filmový právník a advokát Ivan David nahlíží na zdánlivě jednoduchý pojem „digitalizace“, který rozdmýchává atmosféru nejen v odborných kruzích. Proč je tak složité tomuto pojmu porozumět?02.02.2017 - Ivan David

   poslední blogy:
O současném vizuálním aktivismu aneb Právo vidětTeoretička vizuálních studií Andrea Průchová Hrůzová přibližuje ve svém blogu, jaké společenské důsledky má schopnost vidět a právo být viděn a či naopak dosud nevidět a nebýt viděn i jaký je vztahé mohou být konotace obrazůvizuality a moci. Vizuální aktivismus, který je dnes čím dál častější, se podle ní snaží o osvobození toho nejcennějšího, co máme – schopnosti vidět sebe a druhé mimo limity naučeného. 27.02.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková