Co jsou klišé v televizi a proč se jich nebojíme

Jak se odrazila pandemie v nabídce a trendech domácích i zahraničních televizí? Proč se vracejí k osvědčeným formátům a které to jsou? A platí totéž pro domácí i zahraniční situaci? O tom ve svém dalším dok.blogu uvažuje mediální analytik Milan Kruml, který píše: „Když začínal letošní rok, řada odborníků předvídala, že dojde k podstatným proměnám v nabídce lineární televize, že streamovací giganti, kteří už loni na podzim zahájili další kolo bitvy o předplatitele, rozšíří žánrovou pestrost, a že se tematicky promění nabídka dramatiky ve volných televizích. Teď jsme v situaci, kdy se televize vracejí k osvědčeným postupům a doufají, že se během podzimu dokážou připravit na příští rok. Zda tomu tak opravdu bude, ale neví nikdo.“
14.08.2020 - Milan Kruml

Jednou ze současných tendencí jsou TV reality show plné celebrit. Z formátu Celebrity Masterchef, který se na konci srpna chystá na několika televizních trzích. Foto Netflix

Když jsem poprvé slyšel, že pandemie koronaviru oživila v televizích po celém světě mnohá klišé, zejména co se týče programování, trochu jsem se podivil. Domníval jsem se, že to bude naopak. Že změněná situace, komplikace spojené s výrobou a vývojem televizních pořadů, naopak posílí inovace, otevřou prostor pro nové nápady a postupy. Že nedostatek premiérové hrané tvorby například povede k uváženějšímu nasazování repríz. Jenže týdny ubíhají a zdá se, že to s těmi klišé bude spíše pravda. 

Lidé, kteří sestavují v jednotlivých televizích programové schéma a pak jej naplňují, před deseti lety na otázku, čím je typické léto, odpovídali, že to je takový čas romantiky, ale hlavně prostor pro reprízy. Nabízet něco nového je totiž vhodné v době, kdy je více reklamy a lidé tráví více času u obrazovky. Třeba na podzim nebo na jaře. To se ale poměrně rychle změnilo. 

Programoví pracovníci získali novou představu o náplni letního vysílání, sdílenou napříč Evropou i ve Spojených státech. Reprízy sice z části zůstaly, ale k nim se přiřadila velká řada takzvaných eventů, pořadů především z oblasti reality show, které úspěšně dokázaly zaplnit nabídku v průběhu července a srpna. A tak se s létem pojily formáty, jako jsou Love Island, kdy sledujeme skupinu mladých lidí v atraktivním prostředí, kteří mají za úkol zůstat co nejdéle s někým v páru, pořady typu Amazing Race, v nichž sportovně nadaní kandidáti závodí v mnoha odlehlých částech světa, či Big Brother, nabízející podívanou na lidi uzavřené v televizní vile, kteří si lezou na nervy a vzájemně se vylučují ze hry o cílovou prémii. Představa, že se v létě musí na obrazovce něco premiérového dít a netýká se to dramatiky, nýbrž reality TV s mladými lidmi či celebritami, je klišé, které se snažili dodržovat všichni. Jenže přišla další změna.
 

Ze sportovní reality show Amazing Race. Foto TVline.com

Konec zlatého věku TV dramatiky

Už od poloviny minulého desetiletí se stávající televizní nabídka (do níž se zařazují i programy placené televize a streamovacích společností) označuje jako zlatý (později dokonce platinový) věk televizní dramatiky. Na seriály, minisérie či televizní filmy se vrhli všichni, což mimo jiné vedlo k prudkému růstu nákladů, boji o práva (například k bestsellerům) a stále častějším koprodukcím, včetně mezinárodních. Léto se pak stalo vítaným obdobím, kdy na sebe mohli upozornit ti menší hráči a velké, volně vysílající televize nasazovaly nové tituly, protože byla šance, že si jich diváci všimnou spíš, než v tvrdé konkurenci v průběhu podzimu; testovaly se žánry a postupy.

Jenže přišel rok 2020. Celé jaro v mnoha zemích světa sice televize zaznamenávaly nebývale vysokou sledovanost, jenže poskytovatelé obsahů začali být velmi opatrní, co se týče premiér – výroba se zastavila, a tak se mnohé, i k vysílání připravené tituly přesunuly na podzim či na příští rok. Přišlo léto a stěží někoho napadlo, vyzkoušet si nějakou tu původní novou dramatiku. Televize se navzdory obavám z druhé vlny šíření viru opět vrátily obloukem do doby před deseti lety. Nejsou seriály, není sport, ale pořád je tu Reality TV. A léto se zase považuje za období romantiky. 

Seznamky a lokální cestování

Odborný server K7, který nabízí informace o dění na televizních trzích po celém světě a pravidelně vydává i takzvaný Quarantine TV Report, upozornil koncem července na nebývalé množství seznamovacích pořadů, které se buď vyrábějí, nebo už vysílají v řadě zemí světa. Ve Spojených státech se reality show The Bachelor, v níž si atraktivní movitý muž vybírá z neméně atraktivních kandidátek, stala prvním velkým projektem, který se realizoval po zastavení výroby v souvislosti s koronavirem. V polovině července se začala vysílat australská verze. Netflix začal s výrobou dalších verzí svých seznamek Dating Around, Love is Blind (Láska je slepá) a Too Hot To Handle, ve Spojených státech se představil i nový formát Swipe Swap, v němž si nezadaní muž a žena na čas vymění byty, práci a město, aby se lépe poznali. Finové zase testují páry z hlediska jejich věrnosti v pořadu Temptation Island, a tak podobně.
 

„Naše klišé o létě, v jehož průběhu můžete sledování televize vypustit, případně se dívat jen na hlavní zprávy, se tak potvrzuje.“
 

Léto je také „v normálních časech“ obdobím, kdy se hodně cestuje. Letos je ovšem všechno jinak, a tak televize předělaly formáty zaměřené na cestování tak, aby podpořily lokální turismus. A do třetice staronový trend – přibylo velké množství pořadů, v nichž si lidé předělávají dům, byt, zahradu, ale i svou image. Když nejedou na dovolenou a omezili i další aktivity, mají na to (alespoň podle názoru zaměstnanců televizí) čas. Peníze většinou dodá producent.

Už dlouho se neobjevilo v létě tolik pořadů s celebritami – za všechny budu jmenovat Promi Big Brother, který se začal vysílat v Německu, a na sklonku léta přijdou na řadu i další země, nebo Celebrity MasterChef, který se na konci srpna také chystá na několika trzích.

Nuda z našich archivů a zahraniční zábava

Na nás ovšem podobné proměny vliv nemají. Tuzemské televizní léto vždycky nabízelo především prověřenou podívanou z archivů, ať už se jedná o zábavu, seriály nebo filmy. A té už od jara dostáváme požehnaně. Pravdou je, že tolik repríz se snad nikdy nevysílalo. Naše klišé o létě, v jehož průběhu můžete sledování televize vypustit, případně se dívat jen na hlavní zprávy, se tak potvrzuje. A kdo ví, jak to bude za rok. U nás ovšem mají televize celkem výhodnou pozici – nostalgických diváků je tolik, že i x-té opakování seriálů starých dvacet a více let může mít v létě milionovou sledovanost. 

V případě výpadku výroby nebo nezdaru plánovaného projektu se tradičně sahalo po zahraničních titulech. Opět bychom to mohli považovat za klišé. A přesně to začali při přípravě podzimního a jarního schématu mnohde zkoušet. Sveřepá snaha držet se přesvědčení, že namísto seriálu je možné nasadit zase jen seriál, vedla k situaci, která už na mezinárodním trhu dlouho nebyla. Nejen, že se nákupy licencí zdražily, ale obsahů, které jsou k dispozici, je málo, a chybějí především epizodní seriály, jež ve velkém vyráběla americká studia. Produkce placených televizí a streamovacích služeb je nejen drahá, ale v mnoha případech ji volně vysílající televize nemohou použít v hlavním vysílacím čase, protože by tak porušily regulační pravidla. Navíc jsou to obsahy trochu jiného typu – na některých trzích se prostě pro většinového diváka nehodí.
 

Letos v létě v televizní dramaturgii ožila deset let stará klišé. Snímek je z finské reality show Temptation Island. Foto Usanetwork.com
 

A také v tomto případě můžeme být klidní. Nás se to totiž netýká. Česká republika je přesně tím trhem, kde akvizice (mimo filmů, určených pro kina) hraje marginální roli – žádná televize nenahradí na svém hlavním kanále „svůj“ seriál v prime timu zahraniční premiérou, to raději sáhne k repríze původní tvorby. Neboť se drží „klišé“, které si ovšem naše stanice samy vytvořily a pečlivě ho udržují, totiž že náš divák chce vidět naše herce.

Jinou tradiční zásadou bývalo a stále ještě je, že pokud není k dispozici premiérová původní nabídka, přicházejí ke slovu další žánry – především zábava. Ta se samozřejmě nevyvíjí nějak lehce, ale pokud je k dispozici dostatek kvalitních autorů, protagonistů, lidí, kteří mají zkušenosti a navazují na to, co diváky spolehlivě bavilo, není nemožné vytvořit zábavný pořad během několika měsíců. Nemám na mysli velké show, ale třeba panelové komediální pořady, improvizační show nebo soutěže za účasti komiků a celebrit. Podle všeho se bude tímto směrem rozšiřovat podzimní nabídka nejen na velkých trzích, jakým je ten německý, britský nebo francouzský, ale i na těch menších – ve Skandinávii, Belgii, Rakousku nebo Nizozemsku. Ani to nás nemusí moc zajímat – zábava se u nás v prime timu odehrává většinou jen v sobotu a kromě velkých show se do hlavního vysílacího času už dostanou jen zábavné talkshow. 

Dokumentární formáty jako řešení

Už před lety dospěla řada televizí k poznání, že není schopna zajistit po většinu týdne jako hlavní večerní program dramatiku a že navíc s podstatně nižšími náklady lze nabídnout divákům dokument nebo aktuální publicistiku, která je bude zajímat stejně jako fiktivní příběhy. Letošní podzim, jak se zdá, nabídne značné množství pořadů, označovaných jako dokument nebo factual – od formátů true crime (kterých vzniká v posledních týdnech opravdu mnoho) přes dokumentární cykly a nové publicistické formáty až po tradiční dokumenty. Nejsou jen doménou televizí veřejné služby, ale i komerčních stanic, placené televize a streamovacích služeb. Tady se snad i u nás blýská na lepší časy, i když drtivou většinu nových formátů odvysílá hlavně Česká televize.
 

Seriál Vyprávěj – že ho už dávali stokrát a posiluje stereotypní a nostalgické vnímání nedávné minulosti? Nevadí. Nostalgických diváků je tolik, že x-té opakování seriálů starých třeba i dvacet a více let může mít v létě milionovou sledovanost. Foto ČT
 

Když začínal letošní rok, řada odborníků předvídala, že dojde k podstatným proměnám v nabídce lineární televize, že streamovací giganti, kteří už loni na podzim zahájili další kolo bitvy o předplatitele, rozšíří žánrovou pestrost, a že se tematicky promění nabídka dramatiky ve volných televizích. Teď jsme v situaci, kdy se televize vracejí k osvědčeným postupům a doufají, že se během podzimu dokážou připravit na příští rok. Zda tomu tak opravdu bude, ale neví nikdo. 

Situaci asi nejlépe vystihuje odpověď německého herce a producenta Juliana F. M. Stoeckela na otázku odborného serveru quotenmeter.de Co bude dál? „V současnosti žiji ze dne na den a přemýšlím o zítřku, ale ne o září, říjnu nebo o příštím roce. Přeji si, abychom všichni z této pro nás těžké doby vyšli pokud možno s co nejmenšími ztrátami.“





další blogy autora:

Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml
Kam s dokumentem? aneb Poučení z německé debatyMediální analytik Milan Kruml ve svém únorovém blogu představuje možnou budoucnost vztahu mezi dokumentem a televizí, jež se hojně diskutovala na festivalu Berlinále.21.02.2019 - Milan Kruml
Zprávy na míru – hrozba tradičním médiímMediální analytik Milan Kruml tentokrát přichází s upozorněním na aktuální dění a statistiky ve vztahu společností Facebook a Google a mediálního světa. 22.11.2018 - Milan Kruml
Krimi na obrazovce – jinak, a přesto stejněMediální analytik České televize Milan Kruml v dnešním blogu odhaluje trendy v televizních kriminálkách a odvážných pokusech německé televizní stanice o jejich inovaci skrze účinkování reálných policistů spolu s herci.16.08.2018 - Milan Kruml
Domku, domečku, kdo v tobě přebývá?Mediální analytik Milan Kruml glosuje nový německý televizní pořad Get the F*ck Out of My House, který podle něj jeho tvůrci vydávají za něco, co není. Tento fenomén jde ale vysledovat v celém světě reality TV.25.06.2018 - Milan Kruml
Telenovelová válka?Mediální analytik České televize Milan Kruml komentuje nové rozhodnutí saúdskoarabské televizní skupiny MBC odstranit ze své programové nabídky všechny turecké telenovely.22.03.2018 - Milan Kruml
Trump Bump efektMediální analytik České televize Milan Kruml glosuje vývoj amerických médií, kdy se zvyšujícím se zájmem o ně je také kladen vyšší důraz na kvalitu zpravodajství. Jak by se z tzv. Trump Bump efektu mohla česká mediální krajina inspirovat? 18.01.2018 - Milan Kruml

   poslední blogy:
České dokumenty na letošním festivalu Prix Bohemia RadioTeoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková hodnotí pro dok.revue kolekci dokumentů, které letos soutěžily v sekci Dokument na 36. ročníku mezinárodního festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio (PBR). Celý festival proběhl od 12. do 14. října mimořádně v online režimu a online proběhly i diskuze poroty a veřejné prezentace jednotlivých kategorií.15.10.2020 - Andrea Hanáčková
Omezené spektrum autistického randěníFilmový publicista Martin Šrajer ve svém dok.blogu upozorňuje na filmy a televizní pořady z nedávné doby, v nichž dominují postavy vykazující rysy poruchy autistického spektra. Patří k nim i nový australský dokumentární seriál Láska ve spektru, jenž je nyní dostupný na Netflixu. Nakolik potvrzuje či naopak vyvrací stereotypy zobrazování autismu?01.10.2020 - Martin Šrajer
Proč Magnesii Literu nezískala letos žádná žena?Spisovatelka a nakladatelka Barbora Baronová se ve svém novém dok.blogu ptá, co vede k tomu, že letošní vítězové prestižní Magnesie Litery jsou výhradně pánským klubem. Důvodem je podle ní nerovné zastoupení mužů a žen v jednotlivých porotách, které odráží stereotypní uvažování o tom, kdo literatuře v Česku vlastně „rozumí“ a kdo o její kvalitě rozhoduje. Debata zdaleka není jen odrazem stavu současné české literární scény.24.09.2020 - Barbora Baronová
Jak se družit s jinými živočišnými druhyAntonín Tesař přibližuje ve svém blogu jihoafrický dokument Moje učitelka chobotnice (2020), jenž je od září zveřejněn na Netflixu a který se snaží ukázat, že tu lidé mohou být pro zvířata, nejen zvířata pro lidi.17.09.2020 - Antonín Tesař
Mezi samizdatem a veksláctvímDokument Králové videa představuje rychlodabované videokazety jako fenomém vypovídající o tekuté hranici mezi komunismem a kapitalismem.03.09.2020 - Tomáš Stejskal
Proč dnes potřebujeme Havly?Janis Prášil se ve svém aktuálním dok.blogu zamýšlí nad dokumentárním rozměrem snímku Havel (2020) režiséra Slávka Horáka. Film podle něj podobně jako třeba Milada Davida Mrnky, Jan Palach Roberta Sedláčka nebo Dubček Laca Halamy reaguje na vlnu normalizační retronostalgie, kdy nejde ani tak o postavy historické, ale symbolické. Tyto snímky podle Prášila představují hodnotovou alternativu ke stávající politické reprezentaci a zosobňují ideály, ve které je možné věřit.27.08.2020 - Janis Prášil
Ostře sledovaná smrtVizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová ve svém dok.blogu připomíná, že zatímco média upírají pozornost ke globální pandemii, zapomínáme na podobně alarmující celosvětový problém, totiž na klimatickou změnu. Příčinu spatřuje blogerka mimo jiné v tom, že klimatickou krizi nelze obsáhnout v jednom obrazu-symbolu, a proto není schopna se člověka bytostně dotknout a vyvolat v něm emoce strachu a soucitu.06.08.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Umělci a jejich dobaMartin Šrajer se ve svém prvním dok.blogu zamýšlí nad tím, proč u nás vzniká poslední dobou málo dokumentárních portrétů, které by se pokusily protagonistu či protagonistku nahlédnout komplexně, v celé jeho či její složitosti. Jeho úvahu podnítil nový dokument Meky o Miru Žbirkovi.30.07.2020 - Martin Šrajer
Potřebujeme média veřejné služby?Jak dnes naložit s tématem koncesionářských poplatků, když ho otevírají už nejen populističtí politici a nepřátelé médií veřejné služby, ale i nejvěrnější rozhlasoví posluchači, nespokojení s vývojem svého oblíbeného rádia? Teoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková vybízí ve svém blogu, abychom diskutovali o výši poplatku, podobě média či jiného systému mediálních rad, ale nezpochybňovali roli veřejnoprávního rozhlasu nebo televize na základě osobní aktuální nelibosti s vysílaným programem. Situace v Maďarsku je příkladem, kde takové úvahy mohou končit.23.07.2020 - Andrea Hanáčková
Po-voláníTereza Reichová přibližuje svůj život dokumentaristky na volné noze, dělící svůj čas mezi rodinu, natáčení filmů, vedení workshopů, jednání s institucemi či psaní grantových žádostí. V nucené karanténě si užívala chvíle svobody a náhlý příval všeobecného „pokoronavirového“ stresu ji přiměl položit si nové otázky. Podobné si možná pokládá většina z nás.16.07.2020 - Tereza Reichová