Co je to konstruktivní žurnalistika?

Mediální analytik Milan Kruml ve svém dalším blogu představuje koncept konstruktivní kritiky a žurnalistiky, přičemž vychází z diskutované knihy dánského novináře Ulrika Haagerupa Constructive News.
31.08.2017 - Milan Kruml

Kdysi dávno se u nás hojně užíval pojem konstruktivní kritika. Požadoval-li někdo tehdy po nějakém autorovi, aby jeho kritika byla „konstruktivní“, mělo to celkem jasný význam – mohl tepat chyby nikoli adresně a už vůbec ne prezentovat je jako systémové, ale pouze a jedině jako chyby jednotlivců. Malý příklad – nebyly-li v létě na pultech ovoce a zelenina v dostatečném množství a kvalitě, nebyla to vina zcestného plánovacího systému ani neschopnosti plodiny včas sklidit a dopravit zboží od producenta k prodejci, ale buď objektivních potíží, nebo neschopných a zkorumpovaných prodavačů. A dá rozum, že snáz se vymění kradoucí pan vedoucí než socialistické zemědělství. Konstruktivní kritika se oficiálně popisovala jako odhalování nedostatků a zlořádů, které mělo vést ke zlepšení socialistické skutečnosti, a tudíž obsahovalo i návrhy, jak zjištěný problém řešit. Na rozdíl od kritiky nekonstruktivní, která jen „bořila“. Volání po konstruktivní kritice byl samozřejmě čistě formální požadavek. A většina navrhovaných opatření byla na úrovni science-fiction.

Tuto zkušenost, získanou životem v některém ze socialistických států před rokem 1989, kolegové novináři v západní Evropě nemají, a tudíž v nich přídavné jméno „konstruktivní“ žádné reminiscence nevyvolává. A tak se v poslední době stále více mluví a píše o konstruktivní žurnalistice. Co si pod tím pojmem představit? 

Debatu otevřela kniha jednoho ze špičkových dánských novinářů Ulrika Haagerupa, šéfredaktora zpravodajství veřejnoprávní televize DR, nazvaná Constructive News. Autor v ní mimo jiné tvrdí: „Miliony čtenářů, posluchačů a diváků se obracejí k tradičním médiím zády. Jedním z důvodů je jistě to, že lidé jsou nemocní a unavení z negativního obrazu světa, který jim novináři v médiích prezentují.“ Ne všichni v branži jsou ale s tímto názorem ve shodě.

Kritici konceptu připomínají – výběr informací je jedním z podstatných důvodů, proč lidé vyhledávají média. Ta mají know-how na to, aby z nepřehledné záplavy informací vybrala ty, které mají pro příjemce nějakou relevanci. Podle toho, jak se jim to daří a jaký úhel pohledu při tomto výběru používají (například bulvární a seriózní deník se od sebe odlišují především prioritami výběru informací), získávají nebo naopak ztrácejí čtenáře, diváky, posluchače. 

Pokud budeme vybírat jen ty zprávy, u nichž se dá předpokládat, že s sebou nesou něco pozitivního, pak se dopouštíme jisté manipulace. Skládáme obraz světa, který ve skutečnosti neexistuje – podobně jako neexistuje svět, v němž dochází pouze k negativním událostem.


Nicméně Haagerup vychází nejen z vlastních zkušeností, ale i řady výzkumů. A ty ukazují, že publikum si zjevně myslí něco jiného než novináři. V průzkumu provedeném v létě v Německu agenturou Forsa na zakázku zpravodajství největší komerční televize – RTL Aktuell – téměř polovina dotázaných souhlasila s tvrzením, že v německém televizním zpravodajství jsou příliš negativní reportáže a příspěvky. Čtyřicet pět procent se pak domnívalo, že televizní zpravodajství příliš akcentuje problémy. 

Můžeme si oprávněně myslet, že většina lidí snad chce slyšet, číst či vidět pozitivní zprávy, nechce vědět o problémech, které svět má, o rizicích, která jsou spojena například s vysokou životní úrovní v řadě zemí Evropy a podobně. Od médií ovšem není příliš zodpovědné je v představách o bezrizikovém světě utvrzovat.

Haagerup se poté, co vyvolal svou knihou rozsáhlou mezinárodní diskuzi, na konci července vzdal místa v DR a založil v Dánsku takzvaný Constructive Institute. Ten připravil první celosvětovou konferenci na toto téma. Global Constructive Journalism Conference se bude konat od 26. do 27. října 2017 v Aarhusu.

Je pravděpodobné, že se na ní bude mluvit i o dalších rizicích, která jsou s konceptem konstruktivních zpráv spojena. Například o možné podobnosti redakčních materiálů s PR a reklamními sděleními firem, ale i různých státních institucí. Ostatně s konceptem pozitivního zpravodajství v uplynulých deseti letech přišlo hned několik médií – většina z nich zjistila, že autoři začali mít brzy tendenci například v materiálech o nových vynálezech bagatelizovat problémy s nimi spojené (je to stejné jako psát o novém léku a nezmínit drobnost – jeho vedlejší účinky), ale mnohem horší bylo, že se konzumenti takto nastavených médií v podstatě dobrovolně vzdávali účasti na veřejné diskuzi o řadě témat – neboť ta byla otevřena jen díky nějaké negativní události.

Jiná věc ovšem je, pokusit se namísto změny výběru informací skutečně realizovat koncept konstruktivní kritiky. Popsat problém a pokusit se hledat jeho řešení je mnohem nadějnější a životaschopnější postup než se pouze omezit při výběru témat na více pozitivních zpráv. Naději vzbuzuje nový pořad, který začne německá druhá veřejnoprávní televize ZDF vysílat 7. října. Pořad Plan B nahrazuje nedávno zastavený společenský magazín ML Mona Lisa. Na pořadu je nejzajímavější jeho struktura. Bude se, ostatně jako podobné relace v ZDF i jiných televizích, věnovat problémům, jimiž žije německá společnost (stoupající nájmy, nedostatek míst ve školkách, spravedlivé mzdy, chudoba ve stáří), nicméně v půlhodinové relaci bude problém na začátku krátce prezentován a většina pořadu se bude věnovat různým možnostem, jak jej řešit či jak přispět k jeho zmírnění. Vysílací čas dostal pořad v sobotu v 17.35.

Tak uvidíme.


Autor pracuje v České televizi.





další blogy autora:

Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml
Kam s dokumentem? aneb Poučení z německé debatyMediální analytik Milan Kruml ve svém únorovém blogu představuje možnou budoucnost vztahu mezi dokumentem a televizí, jež se hojně diskutovala na festivalu Berlinále.21.02.2019 - Milan Kruml
Zprávy na míru – hrozba tradičním médiímMediální analytik Milan Kruml tentokrát přichází s upozorněním na aktuální dění a statistiky ve vztahu společností Facebook a Google a mediálního světa. 22.11.2018 - Milan Kruml
Krimi na obrazovce – jinak, a přesto stejněMediální analytik České televize Milan Kruml v dnešním blogu odhaluje trendy v televizních kriminálkách a odvážných pokusech německé televizní stanice o jejich inovaci skrze účinkování reálných policistů spolu s herci.16.08.2018 - Milan Kruml
Domku, domečku, kdo v tobě přebývá?Mediální analytik Milan Kruml glosuje nový německý televizní pořad Get the F*ck Out of My House, který podle něj jeho tvůrci vydávají za něco, co není. Tento fenomén jde ale vysledovat v celém světě reality TV.25.06.2018 - Milan Kruml
Telenovelová válka?Mediální analytik České televize Milan Kruml komentuje nové rozhodnutí saúdskoarabské televizní skupiny MBC odstranit ze své programové nabídky všechny turecké telenovely.22.03.2018 - Milan Kruml
Trump Bump efektMediální analytik České televize Milan Kruml glosuje vývoj amerických médií, kdy se zvyšujícím se zájmem o ně je také kladen vyšší důraz na kvalitu zpravodajství. Jak by se z tzv. Trump Bump efektu mohla česká mediální krajina inspirovat? 18.01.2018 - Milan Kruml
Televize na plátněMediální analytik Milan Kruml z pozice dlouholetého dramaturga ji.hlavské sekce Reality TV komentuje nejen letošní kurátorský výběr televizních pořadů.12.10.2017 - Milan Kruml

   poslední blogy:
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková