Česká televize o undergroundu

Blogové příspěvky Milana Uhdeho se věnují dokumentární tvorbě na televizních obrazovkách. Ve svém prvním příspěvku srovnává dva díly pořadu Fenomén underground a zamýšlí se nad tím, čím je underground pro něj osobně.
02.10.2014 - Milan Uhde

Fenomén Underground

V pátek 19. září jsem narazil na zajímavý programový souběh: v 18.55 odvysílala ČT 2 pod názvem Underground is life první část rozsáhlého cyklu Fenomén underground. Byla věnována vlivům tohoto hnutí sedmdesátých a osmdesátých let na dnešní generaci. Na ČT Art byl téhož dne ve 20.17 uveden další díl téhož cyklu: Není Charty bez „androše“.

Zastavím se nejdříve u tohoto druhého dílu, protože zachycuje vstup undergroundu na veřejnou scénu sedmdesátých let.  Režisér a scenárista Břetislav Rychlík, který spolu s Františkem Čuňasem Stárkem a Jiřím Fiedorem patří k i trojici iniciátorů a tvůrců celého mnohadílného cyklu, shromáždil na jedné straně svědectví příslušníků politické opozice, na straně druhé vzpomínky příslušníků a souputníků undergroundu a konečně dobové úřední i televizní doklady o režimním pokusu toto hnutí potlačit.

Pořad přesvědčivě vysvětlil souvislosti mezi proběhnuvšími událostmi a reakcemi na ně. Podle výkladu Dany Němcové začalo policejní sledování a pronásledování v roce 1974, kdy Státní bezpečnost na základě upozornění místního udavače zachytila schůzku mladých lidí v Rudolfově.

Dlouhé vlasy a vkus odlišný od tehdejšího „mainstreamu“ vzbudily podezření, že spontánní organizace setkání je ve skutečnosti plodem promyšlené ideologické diverze. V roce 1976 byli někteří členové hnutí zatčeni a čtyři z nich v září odsouzeni. Na jejich obranu už v dubnu téhož roku vystoupili profesoři Patočka, Kosík, spisovatelé Havel, Vaculík, Kohout a další. „Propojení“ vyvrcholilo v lednu 1977 zveřejněním prohlášení Charty 77 opatřeného téměř půl třetí stovkou podpisů. Podepsali intelektuálové, kněží i příslušníci undergroundu, převážně dělníci.

Do jisté míry překvapením byl zato pro mě díl nazvaný Undergound is life. Pedstavil část současné generace, která se snaží žít a působit mimo komerční vazby k televizi a k oficiálnímu pódiu. Věděl jsem, co tito mladí lidé chtějí, a co ne, ale netušil, že mnozí z nich dobře slyšeli o původním undergroundu. Aniž na něj formálně navazují, vyznávají jeho touhu projevovat se po svém stejně jako ti, za které před desetiletími promluvil svými teoretickými úvahami Ivan Magor Jirous. Takový teoretik se ovšem zatím mezi mladou generací nevyskytl.

Je pravda, a ve 39. čísle Respektu na to právem poukázal Jan H. Vitvar, že dnešní alternativa nemůže sdílet patos původního undergroundu. Její nechuť k mainstreamu je skutečně dána vkusem a životním stylem, nikoli riskantním pokusem prosazovat svůj způsob existence ve vnucené konfrontaci s mocí. Ta je dnes vůči alternativní kultuře oficiálně bezpříznaká a inertní. Přesto jsem si rád poslechl, jak šéfredaktorka Voknovin Brozmanová, ani ne třicátnice, a četní praktičtí hudebníci chtějí čelit a čelí tomu, že tlak ideologický byl vystřídán finančním.

Vyjádření organizátorky Moniky Šikulové, hudebníků Tomáše Skřivánka a Tomáše Rogo Rogowského nebo vydavatele Vladimíra Lábuse Drápala jakož i názorně zachycená atmosféra setkání alternativců pod názvem Dobroměřice 2014, kde režisér Václav Křístek většinu rozhovorů natočil, svědčily o tom, že existuje odhodlání vytrvat v nesnadném postavení dnešní alternativy.

Vladimír 518, autor průzkumného projektu Kmeny, vznesl z věcného odstupu zásadní a předem nezodpovězenou otázku, jak vůbec žije a přežívá po převratu česká hudební alternativa. Připojil obecný postřeh, že se česká kultura jako celek do nových podmínek neadaptovala. Projekt Kmeny by mohl a měl tuto otázku zodpovědět a obecný postřeh zkonkrétnit.

České televizi patří zásluha jednak o důkladnou připomínku bezprecedentního fenoménu, jakým byl český underground, jednak o nastolení živého problému dědictví jeho postoje. Na underground sedmdesátých a osmdesátých let se totiž pozapomnělo. Je to škoda. Byl to jedinečný a dokonce úspěšný pokus žít po svém v době, která takové pokusy nesnášela a násilně likvidovala.

Underground se na rozdíl například od nás zakázaných spisovatelů netoužil umělecky etablovat nebo vrátit do oficiálních struktur. Věděl, že do nich nepatří. Toto jeho sebevědomí mi imponovalo a imponuje dodnes. Dokládá, že i nyní je možné žít mimo zhoubný vliv komerční zábavy a dobře placené konformity, zejména když k tomu není nutno unikat do poloilegálního podzemí. Skýtá to naději pro všechny, kdo chtějí v globalizovaném světě být a zůstat sami sebou.


Medailon autora

Foto: soukromý archiv Milana Uhdeho


Milan Uhde – dramatik, spisovatel, redaktor a politik. V šedesátých letech pracoval pro časopis Host do domu, od roku 1972 až do převratu nesměl publikovat – jeho Balada pro banditu (1975) tak vyšla pod cízím jménem.  Podepsal Chartu 77. Po revoluci byl krátce šéfredaktorem nakladatelství Atlantis. V roce 1990 se stal druhým polistopadovým ministrem kultury. Na konci devadesátých let z politiky odešel a vrátil se k psaní. Nadále spolupracuje s Milošem Štědroněm a píše rozhlasové a divadelní hry. V letech 2011 – březen 2014 zastával funkci předsedy Rady České televize. Právě České televizi – její dokumentární nabídce – se věnuje na stránkách dok.blogu.




   poslední blogy:
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml
České dokumenty na letošním festivalu Prix Bohemia RadioTeoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková hodnotí pro dok.revue kolekci dokumentů, které letos soutěžily v sekci Dokument na 36. ročníku mezinárodního festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio (PBR). Celý festival proběhl od 12. do 14. října mimořádně v online režimu a online proběhly i diskuze poroty a veřejné prezentace jednotlivých kategorií.15.10.2020 - Andrea Hanáčková